Nechci Čínu hájit, ale v našem oboru si na ni nemůžu stěžovat, říká šéf brněnské firmy s miliardovou hrou

České studio Madfinger Games mělo donedávna čínského investora. Jaká s ním byla spolupráce a proč skončila? Odpovídá spoluzakladatel Marek Rabas.

gg26

Foto: Madfinger Games

Část spoluzakladatelů Madfinger Games: Michal Babjár, Marek Rabas a Tomáš Šlápota

0Zobrazit komentáře

Před rokem jim hrozilo, že nebudou mít na výplaty. Jenže pak brněnští vývojáři z Madfinger Games vydali svou hru Gray Zone Warfare – a byl z toho miliardový úspěch. Vznikl i díky čínskému investorovi, nedávno ale šéf studia Marek Rabas oznámil, že firma je zcela zpátky v českých rukou. Leckoho by mohlo napadnout, jestli za tím není něco kontroverzního. „Ale já musím říct, že spolupracovat s Číňany v herním průmyslu je úplně odlišný zážitek než v jiném byznysu,“ říká Rabas pro CzechCrunch.

Zajímá vás herní průmysl v Česku?

Tak se přihlaste k odběru našeho videoherního newsletteru Good Game!

Newsletter Good Game | Poslední vydání

Nejdřív krátká rekapitulace. Madfinger Games spoustu let úspěšně dělali mobilní hry. Ty se ale zkušenému týmu přejedly, a tak v Brně udělali velkou otočku a vyrobili realistickou střílečku Gray Zone Warfare pro PC. Byl to velký risk, firma doslova vsadila vše na jednu kartu… A ono to vyšlo. Nedávno Madfinger oznámil milion prodaných základních verzí hry a půl milionu speciálních edicí k tomu. Přesnější čísla nechtějí šéf Marek Rabas s kolegy komentovat, ale rámcovým odhadem dojdete k tržbám někde kolem 1,5 miliardy korun.

„Od toho ale samozřejmě odečítáme všechny možné poplatky, provoz serverů, technologie… V čistém vám zůstane daleko míň,“ připomíná Rabas. Jen online obchod Steam, kde si Gray Zone Warfare můžete pořídit, si běžně bere třetinu z tržeb. „Ale s tím, jak teď hra funguje, jsme úplně v pohodě. Nemáme existenční problémy, neřešíme potíže s cash flow, nepotřebujeme investora,“ dodává.

Když děláš hru, tak si říkáš, že je nejlepší na světě. Jenže občas potřebuješ partnera, který ti řekne klidně i to, že jsi úplný debil.

Investora ale Madfinger donedávna měl. Čínskou firmu Nuverse spadající pod obří ByteDance, provozovatele TikToku. To už nyní neplatí, Madfinger je opět čistě madfingerovský. „ByteDance totiž zavíral své herní aktivity a prodával, co mohl. My ale nechtěli, aby podíl v Madfingeru skončil někde v šuplíku nebo u bůhvíkoho. Tak jsme se dohodli, že vše vykoupíme zpátky, a oni nám vyšli vstříc,“ popisuje Rabas.

To bylo nicméně jen vyvrcholení spolupráce s čínským investorem, který do brněnské firmy v roce 2021 vložil v přepočtu 130 milionů korun. „Nemůžu si na ně stěžovat. Podporovali nás, přinesli spoustu průzkumů, poskytovali informace, na základě kterých jsme se při vývoji GZW řídili,“ přibližuje Rabas. „A když děláš hru, tak máš trochu tunelové vidění a říkáš si, že je to ta nejlepší hra na světě. Jenže občas potřebuješ partnera, co se na to dívá trochu jinak. Klidně i někoho, kdo ti třeba řekne, že jsi úplný debil,“ přidává se smíchem.

Pro někoho by mohla být takhle pozitivní spolupráce s čínským subjektem překvapením. Na byznysovém poli mívá Čína přece jen ostřejší pověst. Jenže hry i tohle umí překonat (což nedávno zmínil i Slavomír Pavlíček z Bohemia Interactive). „Nechci tady Čínu hájit, ale jsou prostě Číňani a Číňani. Jsou herní firmy a jiné firmy. A právě ve videoherním průmyslu jsou často bez ohledu na zemi původu celkem normální lidé, které hry baví,“ říká šéf Madfinger Games. „A já musím říct, že spolupracovat s Čínou v herním průmyslu je úplně odlišný zážitek než v jiném byznyse,“ dodává.

Úplně odlišný zážitek oproti minulosti také před časem prožívali vývojáři v Brně. Rozhodnutí zbavit se mobilního portfolia a začít tvořit hru pro PC se podepsalo i na právě zveřejněných výsledcích za rok 2023. Tržby spadly z desítek milionů korun na pár set tisíc a Madfinger vykázal ztrátu 54 milionů. „Předloni už jsme nevlastnili žádné mobilní hry, čili jsme neměli žádné příjmy a plně jsme se věnovali vývoji Gray Zone Warfare,“ vysvětluje Rabas.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Uzavření čínské kapitoly každopádně znamená, že přinejmenším v dohledné budoucnosti studio Madfinger Games nového investora aktivně nehledá. Nějaká jednání prý podle spoluzakladatele firmy proběhla, ale nic, co by stálo za větší zvážení. Zajímavější by prý byl strategický partner, který by Gray Zone Warfare víc otevřel dveře především na asijské trhy. Protože i když hra naplnila základní očekávání, dost potenciálu zůstává nevyužito.

Sám Marek Rabas doufal, že se GZW bude po vydání prodávat víc. „Ale je prostě vidět, že ještě není hotové. My tak trochu říkáme, že hra je dodělaná ze čtvrtiny,“ vysvětluje. Realistická střílečka totiž vyšla v takzvaném předběžném přístupu, tedy ve zcela hratelné, ale takříkajíc za běhu dodělávané a průběžně rozšiřované verzi. Další velkou aktualizaci dostane už za pár měsíců.

good-game-25-pavlicek

Přečtěte si takéGood Game: Bohemia Interactive míří na 1,8 miliardy, říká PavlíčekŠest let v řadě udělali miliardu. Prodat podíl Číňanům? Správné rozhodnutí, říká šéf české herní jedničky

„Je to podle mě daleko lepší než na něčem makat, pak to po sedmi letech vydat a prodělat kaťata, protože se mezitím změnil trh. Takhle můžeš reagovat na přání komunity a pracovat s hráči,“ říká. A přesně tohle se s Gray Zone Warfare děje. Původní plány v Madfingeru v těchto dnech překopali a aktuálně se soustředí na přilákání co nejvíce denně aktivních uživatelů. „Takže přidáváme věci primárně zaměřené na souboje hráčů mezi sebou. Ale když se roadmapa změnila, stále naplňujeme vizi, co máme na několik let dopředu,“ popisuje Rabas.

A zkušený vývojář podepsaný například pod kultovní českou taktickou akcí Hidden & Dangerous 2 přidává i pár slov o své vlastní budoucnosti. „Jsem už přece jenom starší člověk a potřebuju víc relaxovat, takže teď tak trochu hledám lidi, co za mě to šéfování více přeberou. A já se postavím do role kreativního ředitele,“ říká s úsměvem. „Takže budu mít víc času nejen na hraní, ale i na to mudrování o tom, jak by to všechno mělo vypadat,“ uzavírá Marek Rabas, ředitel a spoluzakladatel Madfinger Games. Anebo by mohl mít víc času i na čtení našeho herního newsletteru, který si přihlaste tady.

Top novinky ze světa her

🍔 Vyšel Assassin’s Creed Shadows. V naší recenzi dopadl jako cheeseburger – umí to být parádní pokrm ze skvělých ingrediencí, ale taky ten nejnudnější fastfood. A průměrná světová hodnocení recenzentů na Metacriticu jsou asasínovsky solidní, 81 ze sta.

⚖️ Nový Asasín taky budí vášně, někdy ale odhaluje na lidech to nejhorší. Ubisoft si proto kvůli vydání hry vypracoval plán pro momenty, kdy „fanoušci“ obtěžují vývojáře studia. A nebude prý váhat povolat právníky.

💡 „Už zase zaznívá, že velké singleplayerové hry jsou mrtvé. Ale zapojte představivost. Nejsou. Stačí, aby byly dobré.“ Moudrá slova od Swena Vinckeho, šéfa Larianu neboli tvůrců Baldur’s Gate 3. Snad padnou na úrodnou půdu. A celé vlákno jeho myšlenek stojí za to.

🐴 Venku je ukázka české hry Brute Horse od studia Place of Departure, za kterým stojí i Bohemia Interactive (tedy jeho vydavatelství Bohemia Incubator). Barevná plošinovka by měla nabídnout srdceryvný příběh o muži a jeho milovaném koni (dobře, srdceryvné to úplně nebude) a dost neobvyklou grafickou stránku.

📺 Sice jsme ještě neviděli ani první řadu seriálu vycházejícího z her God of War, ale už jsme se dozvěděli, že je v plánu i druhá. Potvrdil to showrunner Ronald D. Moore, známý třeba díky seriálu Battlestar Galactica.

😵 V posledních dnech se objevila spousta novinek o tom, co dělají bývalí tvůrci hry Disco Elysium – jedni úspěšně vybírají peníze na nové psychologické RPG Hopetown, další se chtějí ponořit do vyšetřování vražd v zasněžených horách nebo do špionážního žánru. Nejnověji jsme se ale dozvěděli, že ve studiu ZA/UM vzniká verze Disco Elysia pro mobily, která má „zaujmout uživatele TikToku“. Tak asi ultraliberalismus vyhrál.

💦 Kdepak GTA, o hře roku je už teď rozhodnuto: studio FuturLabs ve videu oznámilo, že na letošek chystá PowerWash Simulator 2!

Černoch samuraj vzbudil kontroverzi. Ale i díky němu hra z japonské historie baví jako seriálový Šógun

Příběh občas připomene Šóguna. Souboje a svět zase Zaklínače nebo Kingdom Come 2. Jenže Assassin's Creed Shadows až moc často chutná jako fastfood.

Michal MančařMichal Mančař

ass-creed-shadows

Foto: Ubisoft

Příběh Assassin’s Creed Shadows je rozsáhlý a dlouhý… ale herní vata je ještě rozsáhlejší, bohužel

0Zobrazit komentáře

Cheeseburger. Může to být šťavnaté dílo plné kuchařské péče a chuti. Jenže stejně tak to umí být suché maso v obyčejné housce z fastfoodu, které není nutně hnusné, ale už jste ho měli stokrát… a čím dál víc si vyčítáte, že to furt jíte. Nejnovější herní blockbuster Assassin’s Creed Shadows je cheeseburger. S trochou kontroverzního koření v podobě černošského samuraje.

V těch nejlepších momentech si plnými hrstmi bere ze Zaklínače, Ghost of Tsushima anebo i z Kingdom Come 2 či seriálového Šóguna. Je to obrovská, ambiciózní hra plná obsahu, aktivit, činností, soubojů i odkazů na skutečnou historii Japonska. Jenže v těch slabších chvílích je nový Assassin’s Creed Shadows plytký, natahovaný, prázdný a otravný. Které okamžiky převažují? To se dozvíte níže.

Katany, muškety a černý samuraj

Série Assassin’s Creed bere skutečné dějiny – od křížových výprav přes vikinské nájezdy až po americký boj za nezávislost – a vkládá do nich mystický příběh o skrytém souboji templářů a titulních asasínů. Nejinak je tomu v Shadows, jež se odehrávají v Japonsku v éře Sengoku neboli období válčících států. V době vojevůdce Nobunagy Ody, mušket i katan. Je to skvělé, neomezující zasazení pro hru, v níž se plížíte, šermujete, střílíte a noříte se do vražedných spiknutí.

No a v téhle době působil v Japonsku jeden Jasuke. Cizinec, dokonce černoch, jenž byl samurajem. Asi si dovedete představit, co oznámení, že bude jedním ze dvou hlavních hrdinů hry, udělalo s jistými lidmi na internetu. (Malá nápověda: Nebyli to tak úplně studenti historie a milovníci dějin a nebyly to hezké komentáře.) Praskaly virtuální cévky, psaly se petice o neuctivosti vůči japonské historii a podobně. Jenže Jasuke – historicky doložená postava, mimochodem – spolu s druhou hrdinkou, mladou dívkou prahnoucí po pomstě jménem Naoe, jsou sympatická a dynamická dvojka.

Když hrajete za Naoe, hrajete klasický Assassin’s Creed. To znamená spoustu parkouru, šplhání, skákání, schovávání se a vraždění nic netušících stráží. Můžete na ně skočit z výšky, můžete je zlikvidovat vrženou hvězdicí, ubodat nožem… ale běda vám, jestli se dostanete do hloučku vojáků. To byste museli být Jasuke. Jeho hratelnost je totiž válečnická a silová. Likvidujete klidně i tucty nepřátel, jen ti nejnebezpečnější šermíři jsou pro vás překážkou. Můžete sice stále lézt přes stěny a přeskakovat ploty, ale jste pomalejší, neomalenější a na nejvyšší střechy nevyšplháte.

Po několika desítkách hodin hraní to působí, že Naoe má o něco hlavnější roli. Jasuke ale je jako postava dostatečně propracovaný, není jen doplňkem pro velmi vítané ozvláštnění plíživé hratelnosti trochou hrubé síly. Hra ukazuje i to, jak asi na Japonce působil obrovský svalnatý černoch. Nedobrý osud oba hrdiny po několika hodinách svede dohromady – a začnou plánovat pomstu, která v nejsilnějších okamžicích působí opravdu filmově. Anebo seriálově jako v Šógunovi. Mezi oběma postavami můžete téměř libovolně přepínat, hra vám tu volbu hezky nabídne i během dialogu při začátku nového úkolu.

Když je toho moc

Ano, dialogu, Assassin’s Creed Shadows je totiž kromě akce s obrovským, otevřeným herním světem také tak trochu příběhová hra na hrdiny. Někdy v rozhovorech s dalšími postavami musíte vybrat z vícero voleb, občas to má dokonce i nějaký účinek. Jindy se budete snažit zvládnout čajovou ceremonii. Nebo se dáte do řeči s opilcem u cesty. A spolu s nespočtem možností, jak likvidovat nepřátele v hradech, na cestách, ve vesnicích, chrámech či bambusových hájích, je paradoxně tohle i v jádru toho, co Assassin’s Creed Shadows sráží.

Ve hře je toho totiž strašně moc. Opravdu hrozně moc. Budete budovat svou asasínskou základnu. Hladit zvířátka. Modlit se na místech s nádhernými výhledy. Kupovat si novou výbavu. Ale taky jen kosmetická vylepšení. V minihrách se učit nové bojové postoje. Můžete plavat i se plavit na lodi. Jezdit na koni. Střílet na terče. Označovat zboží k pašování vašimi agenty. Vysílat zvědy na neprobádaná místa mapy. Prozkoumávat dávné kobky. Akrobaticky zdolávat opičí dráhy. Plnit kontrakty na sabotáž nepřátelských držav…

To zdaleka není vše – a všimněte si, že nezaznělo ani slůvko o té hlavní herní náplni spojené s hlavním příběhem. Tedy o postupné likvidaci skupiny vrahounů, kterým se musíte pomstít. S každým z cílů se pojí klidně několik hodin pobíhání sem a tam, vraždění podřízených, plížení se skrz nepřátelské tábory a hrady, odposlouchávání a cestování napříč opravdu velkým kusem Japonska. Herní mapa je naprosto gigantická. A nádherná. Rozsahem, přírodou i vesnicemi svým způsobem připomíná Kingdom Come: Deliverance 2.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Že vám to přijde super? Říkáte, že je přece skvělé mít tolik herní náplně? No jo, jenže to by musela být naplňující. A jsme zpátky u toho cheeseburgeru. Když se to Assassin’s Creed Shadows daří, budete se při pátrání a putování cítit jako v Zaklínači 3. Kdejaká cestička vás zavede k novému objevu, choreografie soubojů bude mistrná. Když se to hře povede, měří se i se skvělým samurajským počinem Ghost of Tsushima. Dialogy umí být osudové, hudební podkres, letící hejna ptáků i meditace na sluncem zalitých kopcích vás přenesou do Japonska. Při svých vrcholcích je Assassin’s Creed Shadows prvotřídní.

Jenže každý tenhle okamžik je vykoupený balastem. Příběhem, který se neustále natahuje a ředí. Aktivitami, které vám přidají pár stovek bodů zkušeností z mnoha tisícovek potřebných. Úkoly, na jejichž konci je opět jen a pouze zavraždění nepřátelského velitele v táboře/hradě/někde. A odměnou je katana, která vám přidá nějaká dvě procenta k poškození. Anebo dostanete pár kusů surovin, abyste jich mohli zaplatit stovky za vylepšení jedné z deseti budov ve vašem asasínském doupěti, a tím se vám přidala tři procenta… k čemu? To vám bude nejspíš jedno.

marie-bliss

Přečtěte si takéVyrostla na pláži, dnes v Česku vyrábí oceňované šperky z mušlíJejí rodiče emigrovali do Austrálie, ona vyrostla na pláži. Dnes v Česku vyrábí oceňované šperky z mušlí

Bohužel strašně vysoké procento toho na první pohled impozantního obsahu je výplň. Je to mučení vyrobené na míru masochistickým komplecionistům. Posbírejte X z Y svitků. Zabijte 50 banditů. Přičtěte k tomu naprosto otřesné ovládání v každém menu – na konzoli kvůli gamepadu pochopitelné, na PC s myší neomluvitelné. V akčních částech hry je ovládání naštěstí OK, i když asasínská klasika v podobě zmateného otáčení namísto skoku kýženým směrem se občas vyskytne.

Tohle všechno je prostě prokletí značky Assassin’s Creed. A ani Shadows se mu nevyhýbají. Ke svému původnímu receptu za ty roky tahle herní série přidala spoustu ingrediencí na prvotřídní herní pokrm. Jenže kromě něj vždycky a bez výjimky naservíruje i zbytečně obrovskou porci videoherního fastfoodu. Stále tu stejnou, repetitivní, výplňovou a nudnou hratelnost, jejíž pachuť utopí jinak velice dobrá sousta. Což o to, i ten nejobyčejnější cheeseburger zasytí a má své fanoušky. Ale když vidíte, že kuchaři mají na víc, o to míň vám chutná.