Chorvatský Elon Musk, který píše vlastní pohádkový příběh. Mate Rimac nedaleko Záhřebu staví našlapané elektromobily

rimac-automobili1Story

Foto: Rimac Automobili

Mate Rimac, zakladatel automobilové značky Rimac Automobili

0Zobrazit komentáře

Pokud budou naši potomci za sto let zkoumat dějiny elektromobility, je jasné, že rozhodně budou v každém druhém zdroji zakopávat o jméno Elona Muska. S největší pravděpodobností však bude v archivech vyčnívat i jméno chorvatského inženýra Matea Rimaca.

Ačkoliv má tento dvaatřicetiletý Chorvat na svědomí vznik Rimacu C_Two, jednoho z nejdynamičtějších produkčních elektromobilů současnosti, a dodává komponenty celé řadě významných světových automobilek, jeho hvězda nezáří ani zdaleka tak vysoko jako ta Muskova.

A přitom mají tolik společného. Oba stojí za vznikem jedné z nejúspěšnějších automobilek posledních let a oba dokázali na trh přinést zcela výjimečné produkty, které jen těžko hledají konkurenci. Oba jsou navíc technologičtí mágové, kteří jsou schopni vést společnost tak efektivně, že se investoři mohou přetrhnout, jen aby v ní získali podíl.

photo-2-min

Foto: Rimac Automobili

Mate Rimac si žije svůj velký sen

A přeci jen se příběh těchto pánů v něčem zásadně liší. Elon Musk měl na začátku svého automobilového podnikání výhodu zkušeností a zázemí, které v Tesle vytvořili její zakladatelé. Spolu s tím disponoval finančními prostředky a domovskou základnou mu byla Kalifornie, tedy ideální místo pro nové invence. Mate to měl v tomto ohledu daleko složitější.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Nejenže byly jeho finanční možnosti na začátku dost omezené, ale navíc začal podnikat nedaleko chorvatského Záhřebu, tedy místa, kde by zrod velkých automobilových inovací čekal jen málokdo. I proto Mate Rimac přezdívku „evropský Elon Musk“ zásadně odmítá, jak uvedl pro Newsweek.

Mladý šílenec do aut

Abychom pochopili, jak se elektromobily dostaly do života mladého inženýra, musíme se vrátit o 15 let zpět, do doby, kdy teprve osmnáctiletý Mate se svým kamarádem Lukou Bošnjakovićem přišli se zařízením iGlove. Jednalo o se o elektroniku, která spojovala myš a klávesnici do jediného zařízení připevněného na ruce.

Peníze vydělané tímto zařízením investoval do své vášně pro automobily, která se u něj projevovala již v dětství, když prohlašoval, že vyrobí nejrychlejší auto na světě. Zakoupil si ojeté BMW E30 323i a pustil se do závodění. Jak se ovšem dalo předpokládat, motor bavoráku z roku 1984 řádění mladého nadšence moc dlouho nevydržel a ve druhém závodu vypověděl službu.

rimac-automobili7

Foto: Rimac Automobili

Mate Rimac a jeho jedovatě zelené BMW E30 323i s elektromotorem

Mate byl připraven vyměnit jej za výkonnější osmiválec, který však byl nad jeho finanční možnosti, a tak se rozhodl pro zcela šílenou věc. Ve svých 19 letech postavil svůj první elektromobil, když do své E30 nainstaloval elektromotor. A toto rozhodnutí se ukázalo být zlomovým pro jeho další životní dráhu.

Po řadě úprav byl schopen motor vozu vybičovat k akceleraci, díky které zrychloval z 0 na 100 km/h během 3,3 sekundy. Vozu se navíc podařilo v příštích letech stanovit hned několik světových rekordů ve zrychlování elektrických vozů.

tomas-sebek

Přečtěte si takéTomáš Šebek spouští Virtuální čekárnu. Chceme v ní propojit 10 milionů lidí a 40 tisíc lékařů, říká v CzechCrunch PodcastuTomáš Šebek spouští Virtuální čekárnu. Chceme v ní propojit 10 milionů lidí a 40 tisíc lékařů, říká v CzechCrunch Podcastu

Mate měl ale daleko větší ambice. V garáži svých rodičů v roce 2009 založil automobilovou společnost Rimac Automobili, specializující se právě na vývoj elektromotorů a vozidel, které pohánějí. Jeho tým postupně doplnil odborník na robotiku Igor Pongrac a designér Adriano Mudri.

Podnikání v zemi, odkud všichni odcházejí

Prvním testovacím vozem nově vyvíjených motorů v obci Světa Nedelja nedaleko Záhřebu bylo právě ono zelené BMW. Postupem času začalo Mateho jméno a jeho schopnosti v elektroinženýrství přitahovat investory. Ta pravá jízda se ale rozjela až díky investorům a členům královské rodiny z Abú Dhabí, kteří poskytli impulz pro stavbu dvou elektromobilů, jež měly být představeny na autosalonu ve Frankfurtu.

Z důvodu nedostatku financí Mate se svým týmem téměř všechny díly elektromobilu vyráběl na koleni. O to neuvěřitelnější je, že na dokončení vozu měl pouhých 12 měsíců, proto se práce často protáhla až do pozdních nočních hodin. Na konci tohoto martyria však stál první konceptový model Rimac Automobili jménem Concept_One.

rimac-automobili10

Foto: Rimac Automobili

Mate Rimac a designer Adriano Mudri spolu s Rimac Concept_One

rimac-automobili5

Foto: Rimac Automobili

Rimac Concept_One

Vůz se skutečně představil veřejnosti na autosalonu ve Frankfurtu v roce 2011 a dával na vědomí, že nově zrozená chorvatská automobilka rozhodně není nesmyslným projektem nezkušeného kluka. Vozidlo o hmotnosti 1 850 kilogramů dokázalo rozpohybovat 1 088 koňských sil na rychlost 100 km/h za pouhé 2,8 sekundy.

Jenže radost z úspěchu vystřídalo hořké zklamání, protože investoři z Abú Dhabí začali požadovat přesunutí výroby do své země, což Mate zásadně odmítal, a proto z projektu nakonec Arabové zcela vycouvali, a to i se slíbenou částkou ve výši 4,5 milionu eur. Mate se rozhodl nevzdat, výrobu ponechal doma v Chorvatsku, odkud nadějní podnikatelé spíše odcházejí, a vzal si od banky úvěr na půl milionu eur. Jako zástava tehdy posloužily všechny vytvořené prototypy, duševní vlastnictví i celá značka Rimac.

Čas udělat si jméno

Z původního plánu vyrobit 88 vozů sice sešlo, ale Rimac Concept_One v hodnotě bezmála 30 milionů korun si zakoupilo 8 zákazníků, kteří pomohli společnosti jakžtakž vybalancovat finanční nesnáze. Vůz se dokonce následně stal oficiálním vozem ředitele závodu Formule E a ve velkém jej proslavil také moderátor Richard Hammond, který se v něm málem zabil během natáčení jedné z epizod slavného motoristického pořadu The Grand Tour.

Na to, co se stalo, se Hammond pokoušel rozpomenout spolu s Matem v jednom rozhovorů pro magazín Drive Tribe.

V roce 2015 už Mate zaměstnával přes 100 zaměstnanců a jeho automobilka Rimac Automobili za sebou měla první velké kolo financování, do kterého se zapojili tři mezinárodní investoři. O rok později byla představena oficiální produkční verze Concept_One o výkonu 1 224 koňských sil, která zrychluje z 0 na 100 km/h za 2,5 sekundy a její maximální rychlost dosahuje 355 km/h.

Až do tohoto bodu se Matemu podařilo dostat za pouhých 7 let od založení své automobilky. Jak ovšem prozradil v nedávném rozhovoru pro New Atlas, rozhodně to nebylo jednoduché. „Od chvíle, kdy jsme začali, to bylo finančně opravdu velmi náročné. Musel jsem všechno ostatní v mém životě odložit a na 150 % se soustředit na toto všechno (myšleno Rimac Automobili, pozn. red.).“

Technika pro ostatní

Píle se však vyplatila a Mate má dnes fungující společnost, jejíž technologie jsou k vidění u celé řady dalších výrobců jedinečných vozů. Důležitým způsobem, jak se automobilce podařilo udržet v zisku, je vývoj technologií pro jiné automobilky. Mimochodem, ziskové roky si Rimac Automobili připsal až na dvě výjimky každý rok od svého vzniku. U automobilky, ještě k tomu působící v Chorvatsku, se jedná o skutečně velký výkon a důkaz, jak schopný Mate je.

article-02-min

Foto: Rimac Automobili

Náčrty dílů

Díky spolupráci s dalšími producenty vozů jsou baterie, elektromotory a další komponenty s vyraženým logem Rimacu k vidění u vozů, jako je model Valkyrie od automobilky Aston Martin, lze se s nimi setkat ve vozech značek Koenigsegg, ale také Jaguar, Cupra či Pininfarina.

Rimac Automobili navíc nedodává techniku jen výrobcům vozů, které jsou pro většinu osob nedosažitelným snem. Spolu s Porsche, které má v Rimacu 15,5% podíl, se stala investorem chorvatské automobilky i skupina zastřešující automobilky Hyundai a Kia. V jednotlivých dílnách Rimacu tak budou vedle dílů pro exkluzivní vozy vznikat i díly určené pro daleko dostupnější elektromobily a také pro sportovní speciál od Hyundai.

rimac-automobili9

Foto: Rimac Automobili

Mate Rimac a šéf Hyundai Chung Eui-sun

„Doufáme, že to, co děláme, může skončit ve skutečně vzrušujících elektrických vozech, které budou dostupné širokému publiku. To samé děláme pro mnoho dalších společností, které nejsou našimi akcionáři. Mezi ty veřejné patří Aston Martin, Koenigsegg, Renault, Pininfarina a mnoho dalších, o kterých ale nemůžu mluvit. To je další část podnikání, ve které toho chci dosáhnout opravdu hodně,“ prozradil pro New Atlas Rimac.

Auta dělají pořád

Na výrobu vlastních vozů ovšem Rimac nezanevřel. V roce 2018 představil svůj další koncept pojmenovaný Rimac Concept_Two, který vznikne ve 150 exemplářích a posouvá již tak bláznivé parametry prvního konceptu na zcela novou úroveň.

Elektromobil by měl nabídnout výkon 1 914 koní a maximální rychlost 412 km/h. Akcelerace z 0 na 100 km/h u něj probíhá rychleji, než byste řekli švec, a to doslova, jelikož je této rychlosti schopen dosáhnout během 1,9 vteřiny. To z něj spolu s vozem Aspark Owl dělá jedno z nejrychleji akcelerujících aut na světě. Pamatujete si ještě na onen dětský sen o nejrychlejším vozu na světě?

rimac-automobili11

Foto: Rimac Automobili

Rimac Concept_Two

rimac-automobili4

Foto: Rimac Automobili

Vůz Concept_Two nabízí dostatečně bohaté vnitřní prostory

A přesto je Rimac Concept_Two o něco normálnější než jiné hypersporty.

„Není to jako Aston Martin Valkyrie, který má jediný účel, a to být rychlejší než Formule 1. Přitom není pohodlné, ani nemá konektivitu a další věci. My jsme chtěli, aby naše auto pohodlné bylo, mělo zavazadlový prostor, bylo super silné a aby mělo nejlepší technologii. Infotainment a konektivita jsou prvotřídní, uvnitř je dostatek prostoru, je snadné se dostat dovnitř a ven a je globálně homologováno,“ vysvětlil dvojí tvář vozu Mate Rimac pro New Atlas.

Na kupování svých vlastních vozů zatím nemá

Dnes má firma tohoto dvaatřicetiletého génia již 750 zaměstnanců. Mimo automobily vyrábí také vysoce výkonná elektrická kola pod značnou Greyp a měla by vyvíjet i elektrické vodní plavidlo. V současné době však musí, stejně jako řada jiných výrobců, řešit problémy spojené s pandemií koronaviru.

I výroba v Rimacu se musela zastavit, a přesto se Mate rozhodl dál platit své zaměstnance nehledě na to, zda mohou svou práci vykonávat či nikoliv. „Peníze nám docházely mnohokrát, a přesto se nám vždy podařilo přežít. Normálně bychom už zbankrotovali, ale nyní jsme v celkem dobré finanční situaci,“ řekl Mate pro New Atlas a prozradil, že za takovýchto podmínek by byli schopni přežít do konce tohoto roku.

rimac-automobili8

Foto: Rimac Automobili

Tým Rimac Automobili

S tím souvisí i odsunutí testování a dodávky Concept_Two majitelům, kteří si všech 150 kusů již zarezervovali. Proto se nyní lidé v Rimacu zabývají především prací u počítače, tedy vývojem, simulacemi a dalšími procesy.

Pokud to zrovna jde, do výroby se čas od času zapojuje i sám Mate. Jak ale přiznává, většinu času tráví řešením problémů, komunikací s investory, řešením smluv a zíráním do excelových tabulek. „Ale jsem zodpovědný i za veškeré technologie naší společnosti a v této oblasti jsem také velmi užitečný. Ve výsledku je to totiž ta nejdůležitější věc,“ říká Mate, který se nyní chystá i na opravu svého jedovatě zeleného BMW.

fiat-500e1

Přečtěte si takéFiat 500e si nekupujte, prosil zesnulý šéf Fiatu. Italské legendě ale baterky zůstaly a nová generace je prý Tesla do městaFiat 500e si nekupujte, prosil zesnulý šéf Fiatu. Italské legendě ale baterky zůstaly a nová generace je prý Tesla do města

S ním jeden z jeho zaměstnanců před několika lety havaroval a vůz od té doby čeká na opravu. Mate ovšem nevylučuje, že by se s ním opět mohl postavit na startovací čáru v některém ze závodů. Vozy produkované svou značkou sice může testovat, závodit s nimi ve svém volném čase už ne.

rimac-automobili6

Foto: Rimac Automobili

Testování aerodynamiky vozu

„Nemám Concept_One, protože nejsem 100% akcionářem společnosti. Pokud bych si to auto chtěl pořídit, musel bych za něj zaplatit jako kdokoli jiný, což nemůžu udělat. Takže teď doufám, že u C_Two pro mě zůstane prototyp,“ říká Mate Rimac s úsměvem na tváři.

I v tomto je Rimac trochu jiný než Elon Musk, se kterým se v životě neviděl. Jak sám říká, velice si ho váží, i přesto prozatím odmítl každou příležitost setkat se s ním. Chce totiž, aby se tak stalo až v momentě, kdy bude jeho společnost vypadat přesně tak, jak by chtěl, a to se prozatím nestalo, jak v roce 2018 řekl pro Financial Times.

CzechCrunch Jobs

CzechCrunch Weekly

V newsletteru Weekly vám každou neděli naservírujeme porci těch nejdůležitějších zpráv, které by vám neměly uniknout.

Fenomén dobírka dostal zabrat, ale žije. Podívali jsme se na to, proč Češi tak rádi nakupují bez placení předem

Iva BrejlováIva Brejlová

Populární dobírka teď zažívá těžké časy

0Zobrazit komentáře

Doteď to byla často nejoblíbenější metoda, jak zboží objednané na internetu zaplatit. Úplně přesná čísla od internetových hráčů se trochu liší, ale jen o málo: zhruba polovina internetových nákupů v Česku se platí dobírkou. Tedy, platila. Až do poloviny března. V tu chvíli ji skoro všichni zúčastnění bez sentimentu opustili.

České nákupy na webu pro internetové matadory možná trochu překvapivě posílaly dobírku na suverénní špici volby plateb. Zatímco tuto možnost placení při nakupování zaklikala polovina lidí, třeba online platbu kartou volil obvykle jen každý čtvrtý člověk. S koronavirem však přišel zlom. Dobírka ztratila zhruba polovinu svých příznivců.

U Heureky loni možnost volilo 30 procent nakupujících, aktuálně je to polovina. Internetoví hráči se shodují, že čísla šla obvykle právě na polovinu. Jak rychle to bylo, ukazují třeba data služby Balíkobot.cz, podle kterých byl ještě první týden v březnu podíl dobírek 67 procent. Třetí týden už jen 53 procent.

pilulka-cz-expedice-balik

Foto: Pilulka.cz

Balení zásilky z Pilulka.cz

Stojí za tím hlavně náhlý důraz Čechů na hygienu, neochota setkávat se tváří v tvář a internet jako jediná zbývající možnost, kde je možné s takovými představami nakupovat. „Lidé se bojí platit hotovostí,“ shrnuje Martin Šauer, jednatel služby Balikobot.cz. Ta jen v dubnu přepravila 1,5 milionu zásilek (přitom za celý loňský rok to bylo 8 milionů) a i u ní je jasně zřetelné, že obchody i zákazníci se do online světa nahrnuli. I tací, kteří se mu doteď úspěšně vyhýbali.

Data Balíkobotu jsou ještě trochu ovlivněná skutečností, že právě toto technické zjednodušení expedice a sledování zásilek využívají spíš střední nebo menší e-shopy. Ty velké mají většinou systémy své. A právě ty v epidemiologické panice obětovaly dobírku jako první. Se zdůvodněním minimalizace kontaktu mezi kurýry a zákazníky dostala dočasnou stopku třeba v Mallu, na Heurece možnost jejího využití skryli a v Heureka Košíku rovnou zakázali.

„Věříme, že tato doba může znamenat konec dobírky, jak ji známe.“

„Řada významných e-shopů významně upřednostňuje bezhotovostní platby, některé dobírku vypnuly dočasně a od některých víme, že již dobírku neplánují spustit,“ říká Václav Urbánek, který šéfuje prodejům v Twistu. Nejde ale jen o e-shopy, třeba DHL žádalo zákazníky o to, aby dobírku nevyužívali, a pro některé přeshraniční služby ji rovnou vypnulo. „Věříme, že tato doba může znamenat konec dobírky, jak ji známe,“ myslí si Urbánek.

Rozhodně znamená velké omezení. Po opětovném zavedení možnosti takové platby v Mallu se nedostala na původní polovinu, ale jen na 27 procent objednávek, kde se teď drží. Lidé místo dobírky platí hlavně kartou.

Neotřesitelná aura je pryč

Zatím znaly internetové obchody dobírku jako něco, čemu se nejde vyhnout. Nedovolily si ji opustit ani přesto, že se (finančně) nevyplatí nikomu. Kupující za dobírku platí víc. E-shop v ní má blokované peníze. Musí počítat s tím, že je u ní pravděpodobnější, že si zákazník zboží prostě nepřevezme. A online obchod tak přepravuje zboží tam a zpět, bez jakéhokoliv zisku.

Že je to problém a internetové obchody se ani trend nesnaží změnit, ukázal třeba test, který ke konci loňského roku provedla služba Foxdeli. Objednala zboží na dobírku z dvacítky českých e-shopů, na kurýra nereagovala a balíčky tak nechala poslat do skladů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Ani jeden z e-shopů nezaregistroval, že nezaplacené balíčky leží někde ve skladu u přepravce, a nepokusil se zákazníka kontaktovat a ‚motivovat ho‘ k vyzvednutí nebo doručení. Přesně tímto způsobem přichází e-shopy (a to nejen ty velké) každý měsíc o velkou část cash flow, přitom naprosto zbytečně,“ vysvětluje Martin Jareš, CEO a zakladatel Foxdeli.

Proč se tedy podle některých dat i víc než polovina nákupů s dobírkou spojuje? Jednoduše: jde tu o důvěru, kterou zákazníci ještě onlinu nevyjádřili. Určitá skupina z nich bez dobírky neobjedná.

„Často je to strach z platby kartou kvůli jejímu zneužití nebo obava z placení před doručením zboží. U malých a středních e-shopů často vyplývá i z malé důvěry vůči značce, která se zákazníkem není zvyklá komunikovat. Bariérou může být i prostá skutečnost, že zákazník platební kartu prostě nemá u sebe nebo na ní nemá povolené online platby,“ vysvětluje Adam Kolesa, výkonný ředitel Mall Pay, jejíž odložená platba teď dobírku často nahrazuje. Velmi často nechtějí platit předem ti, kteří paradoxně, přestože objednávají, doručení vlastně tak úplně nečekají.

adam-kolesa-min

Foto: Mall Group

Adam Kolesa, CEO Mall Pay

To zásadně svazuje samotné e-shopy. Především pokud jsou malé, nemůžou si dovolit dobírku nenabídnout. „Téměř polovina lidí hodnotí jako důležité mít možnost objednání na dobírku, proto ji e-shopy chtějí poskytovat jako jednu z platebních možností,“ upozorňuje Karel Diviš, ředitel společnosti IDC-softwarehouse, která technologie pro e-shopy vytváří. Ví, že dobírka při programování chybět nemůže. „Důvodem je nejčastěji pocit, že by pak přišli o zákazníka,“ doplňuje Kolesa.

K tomu je často těžké překročit pomyslnou hranici, kdy už je značka dostatečně známá na to, aby lidé bez obav objednávali. Na to narazilo třeba Zalando. Do Česka vstoupilo v červnu 2018 bez ní a zhruba o rok později se obchod rozhodl, že ji k platebním metodám přeci jen raději přidá.

„V Česku jsme nejprve zvolili pozvolný přístup, nyní však chceme vztahy se zákazníky prohloubit. Tento způsob platby by měl učinit nákup ještě pohodlnější a navíc přilákat na Zalando nové zákazníky,“ vysvětloval tehdy Dawid Pożoga, který vede marketing Zalanda pro Českou republiku.

„Jsem přesvědčen o tom, že koronavirová krize dobírce definitivně zlomí vaz.“

„Pokud máte konzervativnější klienty, bez dobírky byste dnes přišli o podstatnou část obratu. Obavy platit za něco dopředu bez možnosti si to prohlédnout jsou stále běžné, ne všude máte dostatečné pokrytí výdejními místy, která by to dokázala vyřešit,“ doplňuje Kolesa z Mall Pay.

Takový opatrný zákazník je podle něj ten, který má relativně malou zkušenost s nakupováním online. Jenže to zároveň vysvětluje vysoká data o dobírce. „Je to poměrně paradoxní, protože z toho zcela jasně vyplývá, že dobírku preferuje polovina těch nejmasovějších zákazníků,“ vysvětluje. Nejspíš i proto dobírka doteď nebyla zanedbatelná ani u velkých a zavedených e-shopů. Volili si ji zákazníci u 10 procent objednávek.

Dobírka není jen český fenomén

Celý tenhle složitý a drahý proces někdy připisuje Česku označení dobírková velmoc, není však úplně zasloužené. Dobírka je obecně fenoménem na východních trzích, nicméně stejně tak i v jižních státech. „Současně ale můžeme zmínit, že dobírku využívají například zákazníci v Rakousku (30 % nakupujících), Maďarsku (43 %), Polsku (47 %) či Švýcarsku (11 %),“ říká Jan Vetyška, výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci (APEK).

Českým zákazníkům však nelze upřít, že si dlouhodobě důvěru v online nakupování budují i bez toho, aby je někdo zavřel doma. Obliba dobírky klesá pomalu, ale jistě. To vidí e-shopy, přepravci i APEK. Podle jeho posledního průzkumu využívali při nákupech zákazníci hlavně kartu, dobírku nejčastěji využívalo 21 procent lidí. Je však pravda, že dalších 11 procent platilo při osobním odběru (z toho půlka kartou).

To, že asociace narazila na poněkud nižší data než prodejci, je dáno mimo jiné tím, že šlo o průzkum – s agenturou se organizace ptala přímo nakupujících a nezkoumala data z e-shopů. Navíc šlo o podíl lidí, kteří nejčastěji využívali tuto metodu, tedy ne o podíl objednávek. „Odhadujeme, že v současné době klesl zájem o dobírku o více než polovinu,“ doplňuje Jan Vetyška.

jan-vetyska-apek

Foto: APEK

Jan Vetyška, výkonný ředitel Asociace pro elektronickou komerci

Těsně před začátkem omezení, tedy v lednu, podle čísel Mall Pay dosahovala dobírka u malých a středních e-shopů kolem 34 % na všech možnostech plateb a lehce klesala.

V dobách dávno minulých by ji nejraději viděli především ti, kteří se přímo dobírku snaží modernějšími metodami nahradit. Podle výkonného ředitele Mall Pay tak patří do dřevní doby zásilkového obchodu.

„Jakýsi most, zajišťující kontinuitu mezi katalogy zásilkových společností a nabídkou e-shopů. Jsem přesvědčen o tom, že koronavirová krize jí definitivně zlomí vaz – už jen kvůli tomu, že cílovou skupinu, která se na ni doposud spoléhala, naučí, že platit se dá i jinak – pohodlněji,“ říká Kolesa.

dsc_9477

Přečtěte si takéBonami podtrhuje růst svého e-shopu první kamennou prodejnou. Otevírá ji v Praze a chystá se do Brna i za hraniceBonami podtrhuje růst svého e-shopu první kamennou prodejnou. Otevírá ji v Praze a chystá se do Brna i za hranice

„Tak, jako se teď učí, že online je možné nakoupit třeba oblečení nebo potraviny a že knedlo vepřo zelo s pivem může přijet až k nim domů. A hlavně – obchodníci nemají moc důvodů, proč ji vracet zpět do nabídky,“ míní šéf Mall Pay.

„Některé e-shopy spustily Twisto Pay v době pandemie, aby zachovaly možnost vyzkoušet si zboží před samotnou platbou, což je v zásadě zážitek z kamenného obchodu,“ dodává Václav Urbánek z Twista, které u nás začalo odloženou platbu prokopávat jako jedna z prvních služeb. On i konkurenti tedy logicky doufají, že dobírku nahradí.

Šance tu je: v týdnech nejsilnějšího náporu koronavirových online nákupů Twisto skutečně rostlo, a to rovnou o 126 procent proti stejnému období loni.

twisto-payment-eshop

Foto: Twisto

Placení v e-shopu přes Twisto Pay

„Než se ještě více rozšíří odložení platby od nákupu, bude tu dobírka zůstávat ještě pro typické ‚loudaly‘, klasicky seniory nebo ty nejkonzervativnější zákazníky. A věřím, že za dva tři roky bude přežívat už jen na webech, kde bude jako model dávat smysl,“ míní Kolesa.

Počet online zákazníků přibývá a ti nákupy na internetu opakují – a to této představě může pomoct. Podle Tomáše Bravermana z Heureky se to, že se zákazníci v současnosti naučí využívat online platební metody, promítne do poklesu dobírky i v budoucnu.

„Očekáváme, že aktuální snížení zájmu o dobírku už bude trvalé, nebo se přinejmenším nevrátí na původní hodnoty využití dobírky. Toto očekávání vychází ze spolupráce s celosvětovými dopravci, kteří dobírku nepodporují vůbec, nebo ve velice malé míře,“ doplňuje Martin Šauer z Balíkobotu.

Tedy jinak: dobírka utrpěla, ale přežije. „Ale její význam bude stále klesat. Přesto je při objednávce zboží z neznámého e-shopu stále tato platební metoda pro zákazníka smysluplná,“ myslí si Vetyška z APEK.