Elon Musk a Jeff Bezos se opět potkávají ve stejném závodě – tentokrát o ovládnutí internetu z vesmíru. Zatímco Starlink od Muskovy SpaceX už propojuje miliony lidí po celém světě, Amazon teprve nedávno vypustil první satelity projektu Kuiper. Začíná miliardový souboj o budoucnost připojení, ve kterém nejde jen o rychlost nebo pokrytí, ale i o vliv, data a strategickou kontrolu nad tím, jak bude fungovat digitální svět zítřka.

Elon Musk je v tomto závodě výrazně napřed. Jeho projekt Starlink, provozovaný skrze SpaceX, už dnes disponuje tisíci funkčními satelity a více než 4,6 milionu zákazníků po celém světě. V posledních měsících navíc SpaceX zrychlil tempo startů natolik, že se stalo běžnou záležitostí, že firma vypustí novou várku satelitů každých několik dní. Služba pokrývá nejen odlehlé vesnice v Kanadě nebo stepní oblasti Mongolska, ale slouží i pro komerční letectví, námořní dopravu a v neposlední řadě – vojenské mise. Právě Ukrajina se stala symbolem toho, jak může civilní satelitní síť během několika hodin změnit poměry v aktivním konfliktu.

Pro Jeffa Bezose a Amazon to znamená jediné: dohnat náskok. A to rychle. Projekt Kuiper počítá se soustavou 3 236 satelitů, které mají vytvořit alternativní globální síť vysokorychlostního internetu. Zatímco Starlink je dnes realita, Kuiper je v mnoha ohledech stále jen plán — byť plán podpořený bezedným kapitálem jedné z nejbohatších firem světa. Jen příprava první generace systému má stát až 17 miliard dolarů a roční provozní náklady se mohou pohybovat v řádech dalších miliard.

Zásadní však není jen cena, ale i čas: Amazon se zavázal americkým regulátorům, že do poloviny roku 2026 musí mít ve vesmíru alespoň polovinu plánovaných satelitů. Tento závazek je součástí podmínek udělené licence od amerického Federálního komunikačního úřadu, která umožňuje firmě provozovat satelitní síť a využívat k tomu specifické frekvenční pásmo. Pokud by Amazon termín nestihl, mohl by o přidělené spektrum přijít, nebo by mu hrozily sankce.

V pozadí se však odehrává mnohem víc než technologická soutěž o pokrytí signálem. Satelitní internet se stává infrastrukturou první kategorie. Už dávno nejde jen o to, kdo nabídne připojení v africké savaně nebo v rybářské vesnici v Indonésii. V sázce je vliv nad tím, jak bude vypadat přístup k internetu jako takový – kdo jej bude řídit, komu budou data protékat pod rukama, čí technologie budou tvořit páteř digitální společnosti. A právě tady začíná být souboj Musk vs. Bezos zajímavý nejen pro fanoušky raket, ale i pro geopolitické stratégy, ekonomy a vlády.

 

Starlink už dnes čelí dilematům, která donedávna patřila pouze státním institucím. Musk, ač sám deklaruje, že nechce být součástí válečných rozhodnutí, byl opakovaně kritizován za to, kde a komu umožní Starlink používat. Na Ukrajině sice síť pomáhala, ale ve chvíli, kdy měla být využita pro řízené útoky, dal Musk pokyn přístup omezit.

To otevřelo zcela novou diskusi o tom, co znamená, když má soukromá firma rozhodovací pravomoc nad vojenskou infrastrukturou. I proto analytici upozorňují, že vstup Amazonu může být vítanou protiváhou k Muskovi, zejména v geopolitickém kontextu. „Dovedu si představit, že NATO a Ukrajina potichu slaví, že o kapacitu v orbitu začne soutěžit i někdo jiný než Elon Musk,“ říká Craig Moffett z výzkumného ústavu MoffettNathanson.

Bezos se zatím snaží držet diplomatickou linku. Tvrdí, že trh je dostatečně velký pro více hráčů a že Kuiper nemá být přímou konkurencí Starlinku, ale spíše jeho doplňkem. Realita je však jasná: v okamžiku, kdy Amazon investuje do projektu desítky miliard, nejde o žádné vedlejší podnikání. Kuiper má být klíčovým technologickým pilířem Amazonu pro příští dekádu – a zároveň novou zbraní v boji o zákazníka, logistiku i cloudové služby. „Kuiper patří mezi dlouhodobé investice, které by mohly časem změnit společnost Amazon,“ komentoval projekt Andy Jassy, výkonný ředitel Amazonu.

Jenže oběžná dráha není nafukovací. Už dnes zde operují nejen Starlink a Kuiper, ale i britský OneWeb, čínská iniciativa Guowang, evropské vládní projekty a desítky menších startupů. Rostoucí počet satelitů vyvolává obavy z tzv. Kesslerova syndromu – teoretického scénáře, kdy se srážky mezi objekty ve vesmíru stanou řetězovou reakcí, která by znemožnila přístup na orbit na celé dekády. V roce 2025 se můžeme snadno dostat do situace, kdy bude kolem Země kroužit více než 100 tisíc aktivních i neaktivních satelitů.