Český chemik pomohl s lékem na HIV a jeho patenty přinesly miliardy. To ale 90 let po jeho narození končí
Český chemik Antonín Holý patří mezi dvě procenta nejcitovanějších vědců na světě. Napsal stovky publikací a získal 60 patentů.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Stál za vědeckým průlomem, který proměnil globální farmacii, zachránil miliony životů a z vědeckého ústavu v pražských Dejvicích udělal ten nejbohatší v zemi. Prvního září uplynulo přesně 90 let od narození Antonína Holého, jednoho z nejvýznamnějších českých vědců. Jeho celoživotní výzkum v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB) vedl k vývoji klíčových antivirotik proti HIV nebo hepatitidě typu B. Desítky jeho patentů ještě loni přinášely ústavu miliardy korun.
V roce 1984 podal Holý žádost o patent na látku jménem tenofovir, která později posloužila k vývoji léku proti AIDS. O tomto využití ale vědec v té době nevěděl, samotný virus HIV byl objeven jen o rok dříve. Následný výzkum však ukázal obrovský potenciál chemické látky. Holý se pak spojil s americkou společností Gilead Sciences a jejich spolupráce vedla k vývoji léčiv, která dnes umožňují lidem s HIV žít delší a plnohodnotnější život. Tenofovir také pomáhá nákaze HIV předcházet.
Pražský ústav dodnes těží z četných patentů svých vědců, které tvoří většinu jeho příjmů. Za loňský rok se výnosy z veškerých licenčních poplatků vyšplhaly podle výroční zprávy na 3,62 miliardy korun. A za většinou z nich stojí práce Antonína Holého. Na jeho počest proto nechali namalovat v areálu ÚOCHB mural. „Osobně bych v jiné instituci než v Akademii věd jen těžko pokročil ve své práci až tam, kde jsem dnes,“ prohlásil před lety Holý. Za svůj život publikoval přes 420 prací, získal 60 patentů a podle Stanfordské univerzity má přes 15 tisíc citací, a řadí se tak mezi dvě procenta nejcitovanějších vědců vůbec.
Holý se už jako malý zapálil pro chemii, dokonce mu jeho otec vyrobil v kůlně malou chemickou laboratoř, ve které strávil většinu svého dětství. Po vysoké škole nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie, kde ještě coby začínající vědec přešel do nově vzniklé laboratoře chemie nukleových kyselin, kterou dalších dvacet let vedl.
Roku 1976 se setkal s virologem Erikem de Clercqem z univerzity v Lovani. To odstartovalo spolupráci mezi českým ústavem a belgickou laboratoří, v rámci které zkoumali novou skupinu potenciálních antivirotik. Zaměřili se především na skupinu takzvaných acyklických fosfonátů nukleosidů, které se nakonec ukázaly být správnou volbou. Objevené antivirotikum si český chemik nechal patentovat a ve spolupráci s farmaceutickou firmou Gilead Sciences se mu podařilo úspěšně převést do lékové formy hned několik látek. V roce 1994 se stal ředitelem celého ústavu, kterým byl až do roku 2002.
Jeho odkaz i roky po smrti pomáhá financovat ústav a na jeho práci navazují další vědci, mimo jiné i ti, které sám zaučoval. Například jeho žák Pavel Majer vyvinul léky, které pomáhají v léčbě rakoviny tak, že potlačují rakovinné bujení. V rámci klinických testů už úspěšně zafungovaly proti rakovině plic, hrtanu, prsu nebo tlustého střeva.
Licence na antivirotika Antonína Holého přinesly instituci během let miliardy. Zatímco loni šlo o zmíněných 3,62 miliardy korun, o rok dříve to bylo zhruba 4,2 miliardy. Státní příspěvky či dotace přitom tvoří jen minoritní položku. ÚOCHB je dlouhodobě finančně soběstačnou institucí, která ze svých výdělků odvádí do státního rozpočtu na daních stovky milionů korun. Nicméně patenty na Holého objevy nedávno vypršely, a tak už tyto poplatky chodit nebudou. Mluvčí ústavu Tereza Mašínová na dotazy CzechCrunche částku neupřesnila, ale je to podle ní drtivá většina příjmů z licencí.
Když měl preparát v ruce, považoval za povinnost vědce napomoci jeho prosazení a uvedení na trh.
Podle jeho kolegů ale Holý zůstal celý život především vědcem, ke spolupráci s americkou společností se rozhodl kvůli vývoji léku, ne s vidinou zbohatnutí. „Tonda nikdy nechtěl být a nebyl ‚vývojářem‘ léků. Byl vědcem a hledal základní chemické principy biologického vývoje a interakcí. Chtěl, aby jeho látky tento proces ovlivňovaly, a to se mu dařilo. Ale když už měl takový preparát v ruce, považoval za povinnost vědce napomoci jeho prosazení a uvedení na trh,“ řekl pro vědecký portál VědaVýzkum jeho bývalý kolega a nástupce na pozici ředitele ÚOCHB Zdeněk Havlas.
Po odchodu z funkce se Holý vrátil do laboratoře a pokračoval ve výzkumu acyklických fosfonátů nukleosidů a předávání znalostí mladším vědcům. Teprve 17 let od schválení patentu byl samotný lék na AIDS povolen ve Spojených státech pro léčbu této nemoci. Holému se tehdy také silně zhoršila Parkinsonova choroba, v laboratoři však pracoval až do svých posledních dní. Zemřel 16. července 2012 v 75 letech.
„Cítím určitý dluh, protože se nám Antonína Holého ani přes řadu nominací nepodařilo prosadit na některá z nejvyšších vědeckých ocenění včetně Nobelovy ceny. Nepomohla ani skutečnost, že v době, kdy jeho objevy pomáhaly milionům pacientů po celém světě, už byl sám natolik nemocný, že nemohl své výsledky osobně představovat na světových konferencích,“ uzavírá bývalý ředitel ústavu Havlas.
