Bratři Tomáš a Petr Hrůzovi se na české umělecké scéně pohybovali už během studií. Jeden se věnoval fotografii, druhý grafickému designu a knihám o výtvarném umění. Když pak Tomáš Hrůza během stáže v Londýně narazil na galerijní mapu, která návštěvníkům pomáhala orientovat se v tamní kulturní scéně, došlo jim, že něco podobného v Česku chybí. A tak v roce 2008 vznikla první tištěná ArtMap, ze které se postupně stal projekt zahrnující webový portál, knihkupectví i nakladatelství. A brzy by se mohla dostat i do zahraničí. „Nový web byl od začátku připravovaný tak, aby se dal překlopit jako určitý franšízový model,“ říkají teď bratři Hrůzovi.

Mladší z bratrů Tomáš Hrůza tehdy studoval fotografii, nejdříve v anglickém Derby, později absolvoval stáž v malé londýnské galerii, kde pracoval právě na galerijní mapě a doprovodném informačním systému. Po návratu do Česka se spojil se svým bratrem Petrem Hrůzou, který se pohyboval v oblasti grafického designu a dlouhodobě spolupracoval s výtvarnou scénou, a společně v roce 2008 vytvořili první tištěnou verzi ArtMap.

Ta od začátku fungovala jako mapový průvodce současným uměním a kulturním děním. Ve skládací mapě, která byla zdarma dostupná v galeriích, kavárnách nebo kulturních institucích, mohli lidé najít aktuální výstavy, vernisáže i menší doprovodné akce, a to nejen v prostorách, jako je třeba Rudolfinum, ale i v méně známých místech. Postupně se z ní stal pravidelně aktualizovaný přehled pražské a později i brněnské umělecké scény. „Chtěli jsme postihnout celou šíři,“ vysvětluje Tomáš Hrůza.

První roky fungovala ArtMap téměř partyzánsky. Tištěná mapa byla zdarma a bratři ji financovali kombinací vlastních prostředků, drobných grantů a podpory známých. „První rok nebo dva se to takhle táhlo na střídačku,“ vzpomíná Petr Hrůza. Sám tehdy ještě pracoval v reklamě a část nákladů kryla i jeho firma.

Z původně jednoduchého tištěného archu se ale postupně začal stávat výrazně komplexnější projekt. Po dvou letech vznikl web, který už neměl mapovat jen Prahu, ale i regiony. Návštěvníci si na něm mohou filtrovat výstavy, vernisáže, performance nebo přednášky podle města, typu akce i konkrétní galerie. Tištěná verze pak dál vychází jako skládací přehled kulturního dění v Praze a Brně, který je zdarma dostupný v galeriích, kavárnách nebo kulturních institucích.

Dnes ArtMap zahrnuje nejen celorepublikový informační portál a tištěné mapy pro Prahu a Brno, ale také knihkupectví, e-shop, vlastní nakladatelství, galerijní projekt i platformu Art Re Use, která propojuje umělce a kulturní instituce při recyklaci výstavního materiálu. Projekt zároveň funguje jako archiv české výtvarné scény, nedávno spuštěný web v novém kabátu totiž obsahuje přes 50 tisíc záznamů o výstavách a kulturních akcích.

ArtMap podle bratrů také postupně pomohla profesionalizovat část české kulturní scény. „Říkalo se, že ArtMap tyhle lidi trochu zformovala v tom, že museli dát dohromady program na dva měsíce dopředu, nebyl to už takový punk,“ směje se Tomáš Hrůza.

Vedle webu začalo postupně růst také knihkupectví a nakladatelství. První kamenný obchod otevřeli bratři v Brně pod Moravskou galerií, později přibyl i prostor ve Vojtěšské ulici v Praze. Teď je v Brně najdete v Galerii TIC, v hlavním městě pak v Hybernské, kam se teprve před pár týdny knihkupectví přestěhovalo.

Právě knihy se staly další důležitou součástí celého ekosystému. „Galerie se trápily s distribucí svých publikací. Nebyl tu žádný jeden bod, kde by tyto věci byly. Byla to pro nás stejná logika jako s galeriemi, tedy vytvořit místo, kde budou pohromadě,“ vysvětluje Tomáš Hrůza.

Nakladatelství ArtMap pak samo vydalo například knihy fotografů Jiřího Týna nebo Václava Jiráska, překlad publikace experimentálního filmaře Jonase Mekase či Atlas spontánního umění mapující art brut a umění ve veřejném prostoru. Aktuálně pak připravují rozsáhlou publikaci o česko-americké kurátorce Charlottě Kotíkové.

Ačkoliv už dnes ArtMap tvoří široký kulturní ekosystém, ekonomicky projekt stále funguje na kombinaci grantů a vlastních příjmů. „Ve zkratce fungujeme asi padesát na padesát. Zhruba padesát procent tvoří grantová podpora a padesát procent příjmy od institucí nebo z dalších aktivit,“ říká Tomáš Hrůza.

Podle bratrů se za dobu existence projektu výrazně proměnila i samotná česká umělecká scéna. Vedle nezávislých prostorů podle nich vyrostla silnější síť středně velkých institucí i nová generace sběratelů. „Lidé si umění kupují. Vidíme to i na kamarádech a kolezích, kterým se daří, prodávají a žijí z umění. Samozřejmě by to mohlo být mnohem lepší, ale při našich začátcích tohle bylo skoro vyjímečné,“ říkají.

Do další fáze teď ArtMap vstupuje v nové lokalitě a s novým webem. Ten přináší detailnější profily institucí, nové filtrování i mobilní verzi v češtině a angličtině. Současně bratři začínají přemýšlet i nad tím, zda by celý model mohl fungovat i mimo Česko. Ve hře je podle nich třeba Polsko, kde prý podobná platforma chybí. „Nový web byl od začátku připravovaný tak, aby se dal překlopit jako určitý franšízový model,“ uzavírají.