Tajuplné prostředí Backrooms připomíná kanceláře, chodby, čekárny, ale vše vypadá trochu jinak, trochu špatně. A hlavně – nejsou tu žádní lidé, což je silně znepokojující. Dvacetiletý Kane Parsons natočil strhující atmosférický horor, který vychází z internetové creepypasty. Nestaví jen na laciných jump scarech, ale buduje děsivou atmosféru v devadesátkovém kabátu. Naznačuje i hlubší myšlenky, u naznačování ale taky zůstává. A tím slibně vypadající film ztrácí dech.

Koncept Backrooms se zrodil v roce 2019 na diskuzním fóru 4chan, kde šlo nejprve jen o fotografii prázdné kancelářské místnosti se žlutou tapetou, bílými zářivkami a špinavým kobercem. Postupně se začal nabalovat příběh o rozsáhlém labyrintu schovaným za naším světem, kam se může člověk propadnout skrz podlahu nebo stěnu. Následný úspěch amatérského seriálu na YouTube, který sbíral desítky milionů zhlédnutí, přesvědčil velké filmové producenty, že Backrooms si zaslouží filmové plátno.

A tak ho tu máme. Hned na začátku nás film, za kterým stojí uznávané studio A24 a mladý režisér, jenž fenomén Backrooms na YouTube proslavil, vrhne do prostředí starých amatérských VHS záznamů, stejně jako v seriálu na YouTube. Z pohledu neznámého muže ve žlutém skafandru prozkoumáváme dlouhé žluté chodby a prázdné kanceláře. Nikde není jediná živá bytost, přesto muž před něčím utíká. Záběry z kamery jsou trochu rozmazané, trochu rozklepané, což jen přidává na tísnivé atmosféře, kterou filmaři budují i s pomocí ukázkové práce se zvukem. Všude ticho, jen hučení hlasitých žárovek a najednou těžké kroky někde v dálce… a my zjišťujeme, že tam přece jen je někdo další.

Foto: Vertical Ent.

+2

Po ostrém startu se přesuneme za prodejcem nábytku Clarkem, kterého ztvárnil Chiwetel Ejiofor, nominovaný na Oscara za film 12 let v řetězech. Ten je v životě ztracený a nešťastný. Nese si trauma z nesplněných ambicí stát se architektem a ze zkrachovalého manželství. Navíc ho v obchodě zlobí výpadky elektřiny a elektrikáři nevědí, co s tím. Při jednom takovém výpadku najde Clark ve zdi suterénu obchodu vchod do labyrintu opuštěných místností. Alespoň na první pohled opuštěných.

Spolu s ním pak prozkoumáváme záhadné prostory, což vdechne Clarkovi nový smysl. Začne mapovat záhadný svět, podaří se mu přivést pár dalších lidí a lehce poznáme tamní bytosti. Tím to ale končí. Zbytek filmu hlavní postavy už jen prochází pořád skoro stejným prostředím a snaží se přežít.

Parsons umí skvěle budovat atmosféru, jak dokázal už ve svém předchozím seriálu na YouTube. Polovinu stopáže Backrooms uvidíte přes amatérské kamerové záběry, ty svou dynamičností a zároveň horší kvalitou způsobí, že toho tolik na plátně nerozlišíte, o to víc si ale budete domýšlet. Hudební podkres je tak akorát potichu, aby nepřebyl ostatní zvuky jako těžké kroky a nepříjemné hučení zářivek, které navíc mají ve zvyku v příhodnou chvíli zhasnout.

Pak už vás ale vtáhne nekonečný labyrint žlutých chodeb, kde se občas v podlaze objeví zaseknutý kus nábytku. Ukázková je i práce se stínem, která dává prostor naší představivosti. Film tak skvěle funguje jako uvedení do světa Backrooms pro člověka, který o něm nikdy neslyšel.

Filmaři si pro ně postavili neuvěřitelných 2 700 metrů čtverečních komplexu s opravdovými kulisami. Když jsem se ale v polovině filmu už prostředí nabažil, trochu jsem ztratil zájem. Backrooms sice nabídne pár střípků vysvětlení toho, co se před vámi odehrává, ale to je málo. Zajímavá jsou i Clarkova sezení s jeho terapeutkou, ale bohužel celou dobu tvůrci jen kloužou po povrchu. Možná toho nechtějí moc říkat záměrně, aby podtrhli záhadnost a nesmyslnost prostředí, výsledek ale bohužel slabý.

Parsons, pro něhož jde o první filmovou zkušenost, nicméně ukázal, že v sobě má potenciál – co se řemesla týče, jsou Backrooms víc než povedené. Na tom ostatním bude muset začínající režisér ještě zapracovat.