Na jedny šaty české značky Oneday čekaly v jednu chvíli více než čtyři tisíce žen. Za letošní rok se i díky nim její obrat proti loňsku zdvojnásobil a prozatím dosáhl 11 milionů korun. Za celou firmou přitom stály donedávna jen dvě ženy, kamarádky, které spolu před deseti lety začaly šít prakticky na koleně.

Alžběta Svobodová a Martina Skalická se potkaly na vyšší odborné škole návrhářství v Praze. Jedna studovala dějiny umění, druhá architekturu, obě to ale táhlo ke stejné věci, k látkám a šití. V roce 2015 spolu začaly brát první placené zakázky, startovním projektem byly uniformy pro personál, šily oblečení pro obsluhu v gastru a reklamní oděvy pro hostesky.

O rok později, v roce 2016, vznikla značka Oneday v podobě, ze které vychází dodnes. Oneday, all day, every day má představovat oblečení, které nemá být pro jednu výjimečnou příležitost, ale pro obyčejný den. První autorskou kolekci dvojice představila v pražské galerii Kvalitář, šlo o minimalistické střihy v černé, bílé a červené. Následovala kolekce inspirovaná dílem malíře Kazimira Maleviče, účast na Designbloku a první uznání od odborné veřejnosti a také další zakázky. První rok šily především na míru, podle přání zákaznic.

Foto: Oneday

„Oneday nevzniklo podle předem připraveného byznysového plánu. Vyrostlo postupně z toho, co jsme uměly, co nás bavilo a co nám v nabídce oblečení samotným chybělo,“ popisuje jedna ze zakladatelek Martina Skalická. Dařit se jim začalo před covidem, pandemie ale znamenala propad v prodejích a další ránu přinesla ekonomická nejistota pramenící z války na Ukrajině. „Lidé v těchto momentech vyškrtnou z rozpočtu ty věci, které nutně nepotřebují,“ doplňuje Alžběta Svobodová.

Zhruba před třemi lety se to ale znovu obrátilo a prodeje rostly. Bylo to zřejmě i tím, že si zakladatelky dovolily víc: vedle nositelného minimalismu začaly pracovat s výraznými barvami a odvážnějšími tvary. Od začátku ale odmítaly hru na sezony a rychle se měnící módu. „Mnohem více nás lákalo vytvořit několik opravdu dobrých střihů, které budou ženy nosit několik let a ke kterým se budeme i my moci vracet v dalších materiálech a barvách,“ říká Alžběta Svobodová. „Hledáme jednoduchý a nositelný design pro každý den, který má zároveň vlastní nápad a jasný rukopis.“

Foto: Oneday

+1

Právě proto u nich vývoj jednoho modelu trvá tak dlouho, jak by si v běžné módní firmě nikdy nemohli dovolit. Jeden střih někdy prototypují, nosí a upravují klidně celý rok i déle. „Nejde nám o to uvést co nejvíce novinek, ale dostat každý model do podoby, ve které nás bude opravdu bavit a ve které bude fungovat na skutečných ženských postavách,“ vysvětluje Martina Skalická.

Když už samy nestíhaly pokrýt poptávku, navázaly spolupráci s jednou českou dílnou. Šijí z deadstockových látek a malé série. „Za deset let jsme viděly tisíce různých ženských postav a vyslechly nespočet přání i nejistot spojených s oblékáním,“ říkají. Ženy jim často říkaly, že nechtějí nosit podprsenku, že chtějí zakrýt břicho, že mají větší prsa a běžné šaty jim nesedí, že se chtějí cítit upraveně, ale ne na úkor pohodlí. Každodenní zpětná vazba se roky nasčítávala. A nakonec se zhmotnila do jednoho konkrétního modelu: do modelu Freya.

„Rozhodně jsme neměly ambici vytvořit virální produkt. Chtěly jsme udělat další šaty, které budou přesně odpovídat tomu, co v Oneday dlouhodobě hledáme: výrazně ženskou siluetu, ale zároveň pohodlí a praktičnost pro běžný den,“ vysvětluje Alžběta Svobodová. Tyto šaty navíc vznikly ze zbytku světle žluté látky, kterou měly ve skladu ještě před covidem a stále nemohly najít ten správný střih, na který by se hodila.

„Zkoušela jsem z ní několik různých prototypů, ale nikdy se nám výsledek nelíbil. U šatů Freya ale nakonec do sebe vše zapadlo,“ popisuje Alžběta Svobodová. Samotné šaty jsou z viskózového úpletu, mají dvojitý živůtek, který drží a řadě žen umožňuje obejít se bez podprsenky, řasení v pase a tvarovanou sukni. „První várka zmizela během tří dnů, na čekací listinu se zapisovaly tisíce žen a psaly si i o další barvy,“ popisuje Martina Skalická. Po tom, co se o šatech psalo i v médiích vyskočil počet zákaznic, které si šaty na e-shopu hlídaly, na 4 500.

Autorky překvapil nejen počet prodaných kusů, ale i to, kdo si šaty kupuje a komu všemu sednou. „Pořizují si je studentky i ženy starší osmdesáti let, nosí je drobné postavy i ženy s výraznými křivkami, oblíbily si je těhotné a maminky oceňují, že v šatech díky střihu živůtku můžou kojit. Najednou jsme měly před sebou model, který prakticky přestal mít věkovou kategorii a dokázal vytvořit krásnou siluetu na velmi rozdílných postavách,“ říkají.

Vedle radosti ale přišel i provozní tlak, jaký dvoučlenná firma do té doby nezažila. Celé léto majitelky jely v jednom cyklu: připravit várku, převzít z dílny, zkontrolovat, balit stovky zásilek, řešit dotazy a výměny a hned začít nanovo. Jednotlivé várky mizely z e-shopu během patnácti sekund až jedné minuty. V jednom okamžiku spuštění prodeje další várky bylo na e-shopu přihlášených zhruba 1 400 zákaznic, do prodeje šlo 550 šatů a zhruba za minutu byly pryč. Při ceně 2 690 korun to znamenalo objednávky za bezmála 1,5 milionu během jediné minuty.

Nápor prověřil i techniku. Při jedné z prvních velkých várek nevydržel e-shop, při dalším měla problém platební brána a asi 120 plateb zůstalo někde viset. „V tu chvíli nestačí jen opravit technický problém. Musíte současně dohledávat objednávky, kontrolovat platby, odpovídat zákaznicím a vysvětlovat situaci ženám, které na svou šanci čekaly několik týdnů a během několika sekund o ni mohly přijít,“ popisuje Alžběta Svobodová.

Také potřebovaly ruce navíc, na klasický nábor ale nebyl čas. „Jedna z našich zákaznic si přišla koupit šaty a během hovoru se zmínila, že je zrovna bez práce. Zeptaly jsme se jí, zda nám nechce pomoct s balením, a následující měsíc u nás skutečně balila objednávky,“ vzpomíná Alžběta Svobodová.

Úspěch jednoho modelu proměnil celou značku. Vyprodaná nebyla jen Freya, prázdno zelo i u dlouhodobých bestsellerů. Nyní se šije podzimní varianta Freyi s tříčtvrtečním rukávem, o její podobě rozhodly přímo zákaznice, kdy pod příspěvkem hlasovalo více než 400 žen. Po letech, kdy značku většinu času táhly ve dvou, chtějí majitelky poprvé nabrat další dva až tři lidi a podařilo se jim pronajmout další prostor.

„Freya nám ukázala, že značka může být mnohem větší, než jsme si ještě na začátku podnikání vůbec dokázaly představit,“ shrnují a dodávají, že jedno ale rozhodně dělat nechtějí: chrlit oblečení jen proto, že se právě teď prodá. „Naše hodnoty to rozhodně nijak nezmění,“ dodává Martina Skalická.