V únoru loňského roku vpadla ruská vojska na Ukrajinu. Na východě Evropy se rozhořel konflikt, který tragicky zasáhl i civilní obyvatelstvo. Mezi ukrajinskými uprchlíky, kteří před válkou unikli i do Česka, byli také videoherní vývojáři ze studia GSC Game World, autoři známé série S.T.A.L.K.E.R. Dvě stovky z nich našly se svými rodinami náhradní domov v Praze, kde ve své práci pokračují.

„Někteří kolegové, co žili u Kyjeva, věřili, že Buča nebo Irpiň budou v bezpečí. Vzhledem k tomu, jaké hrůzy se tam pak odehrály, je obrovské štěstí, že jsme je přesvědčili o nutnosti evakuace,“ vzpomíná v rozhovoru pro magazín Wired Marija Hryhorovyčová. Právě Buča a Irpiň na předměstí hlavního města se krátce po vypuknutí války staly terčem ruského teroru, který zasáhl i další části země. Celkem invaze donutila miliony Ukrajinců k opuštění jejich domovů. Producentka z herního studia GSC Game World a její kolegové byli mezi nimi.

Když se vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem začaly v únoru vyostřovat, herní firma – známá díky titulům Cossacks nebo S.T.A.L.K.E.R. – svým pracovníků nabídla možnost přesunout se i s rodinami do Užhorodu nedaleko slovenských a maďarských hranic. Dvě stovky zaměstnanců s tím souhlasily. Na cestu si každý mohl sbalit jeden kufr a vybavení, které dokázali pobrat z kanceláří. „Vypadalo to, že kdyby nedošlo k další eskalaci situace, mohli bychom se do Kyjeva vrátit. Místo toho vypukla válka,“ popsala Hryhorovyčová.

„Byl to čirý chaos. Půjčit si auto bylo prakticky nemožné. Nádraží a autobusové stanice byly plné lidí,“ přiblížila vývojářka z GSC první kroky uprchlíků na dlouhé cestě před konfliktem. „Můj syn se mě neustále ptá, kdy pojedeme domů. Naštěstí je ale stále celkem malý a úplně všemu ještě nerozumí, za což jsem vděčná,“ řekla pro Wired. V Užhorodu ale jejich anabáze neskončila. Pár týdnů poté se studio dostalo do Prahy.

Ve zdejší vývojářské komunitě to nebylo tajemstvím, přesto firma přesun velké části svých zaměstnanců dlouho oficiálně nekomentovala. I nevinné dotazy fanoušků v online diskuzích odbývala krátkou odpovědí, že nesděluje osobní informace o svých pracovnících. Až článek pro americký web Wired jejich situaci oficiálně osvětlil. „Museli jsme být po celou dobu extrémně soustředění. Byla to nebezpečná situace, žili jsme ve strachu a napětí. Až mnohem později, když už byla evakuace z většiny hotová, přišel nával emocí,“ řekla Hryhorovyčová.

„Místy to bylo opravdu šílené. Dala by se o tom napsat kniha. Když jsme kontaktovali naše zahraniční partnery s prosbou o pomoc při evakuaci, někteří nám nabídli seznam vycvičených kontraktorů ze soukromých bezpečnostních firem. Ale my měli na mysli spíš logistiku a dopravu. Asi jsme se špatně vyjádřili, ale i tak nás taková míra starostlivosti vlastně dojala. Ačkoliv nejdřív jsme se spíš jen nervózně zasmáli,“ dodala dnes už úsměvnou anekdotu.

V současnosti tak v Praze působí dvě stovky herních tvůrců z Ukrajiny, téměř dvě třetiny celého studia. Česká metropole se dokonce stala sídlem společnosti, od října zde jede vývoj opět naplno. Spolu s vývojáři unikly tři stovky rodinných příslušníků, podle zpovídané producentky však 130 kolegů stále zůstává na Ukrajině. Někteří pokračují v práci na dálku, jiní ale přímo bojují s ruskými okupanty ve válce, jejíž konec je stále v nedohlednu.

Prahu si GSC nezvolilo náhodou. Už dříve připadala v úvahu jako možná destinace pro expanzi firmy. Část zaměstnanců Ukrajinu pak opustila ještě před válkou a zamířila do Budapešti, odtud vyrazili na průzkum možných destinací, které by uprchlíky přijaly. Podle Hryhorovyčové zvítězila Praha kvůli vřelému přijetí od zástupců zdejšího videoherního průmyslu. Už v březnu tak domácí herní magazín Vortex informoval o tom, že se GSC usídlilo na pražském Vyšehradě.

Potvrdila se tak slova o přívětivosti českých herních tvůrců, kteří ve stěhování částečně asistovali. „Ozvala se mi manažerka GSC Olga Ryžková a ptala se, co obnáší založit firmu v ČR. Nejen pro GSC, ale i další ukrajinská studia. Sepsal jsem jí takové desatero a propojil jsem ji s Brněnským klastrem a s Asociací českých herních vývojářů,“ sdělil tehdy Vortexu Jan Kavan ze studia CBE Software s odkazem na české profesní organizace.

Na podobnou cestu jako GSC Game World se vydaly i další ukrajinské firmy. Do Prahy zamířil například startup Parimatch Tech. A naopak české firmy uprchlíky z Ukrajiny nebo přímo sužovaný stát často podporují. Do pomoci se zapojil zakladatel Seznamu Ivo Lukačovič, finanční skupina PPF, Alza, Livesport, Rohlík, Pale Fire Capital a mnozí další.

Alespoň část ukrajinských autorů tak může už téměř rok pokračovat v nerušené práci na své nové hře. Studio GSC Game World si v minulosti udělalo jméno s historickými strategiemi Cossacks, ještě větší věhlas si ale v herní komunitě vydobylo se sérií S.T.A.L.K.E.R., která kombinuje střílečku, průzkum otevřeného světa a odhalování tajemného příběhu. Na její další pokračování pro počítače i konzole se nyní Hryhorovyčová a její kolegové v Česku soustředí.

Stejně jako předchozí díly akční hry z pohledu první osoby si i S.T.A.L.K.E.R. 2 bere volnou inspiraci z vědeckofantastického románu Arkadije a Borise Strugackých Piknik u cesty, na jehož motivy natočil Andrej Tarkovskij film nazvaný právě Stalker. Hra jejich příběh o tajuplné Zóně, v níž vlivem mimozemských sil nefungují zákonitosti fyziky, nicméně propojuje s osudem černobylské jaderné elektrárny.

I to je svého druhu odkaz na současnou situaci na Ukrajině, navíc s přihlédnutím k tomu, že původně měl nový titul nést anglický podtitul Heart of Chernobyl. To je však anglický přepis ruského jména lokality, nikoliv ukrajinského. Od vypuknutí války tak dílo nese přízvisko Heart of Chornobyl podle ukrajinského názvu Čornobyl, nikoliv ruského Černobylu.

„Z naší hry je něco neporovnatelně většího. Je z ní národní dílo, které chce ukázat, že Ukrajina není jen statečná na bitevním poli, ale že umí stejně dobře přispět i ke kulturnímu dědictví,“ prohlásila Hryhorovyčová. Se svými spolupracovníky však má ještě jeden mnohem cennější cíl. „Všichni se chceme vrátit. Chceme být zpátky v kancelářích v Kyjevě a pokračovat v naší práci jako dřív. Ale někteří z nás nemají kam se vrátit. Každý Ukrajinec ve válce kvůli Rusku o něco přišel,“ uzavřela.