Falešných AI profilů v náboru do firem přibývá. V roce 2028 to bude jeden ze čtyř, říká odborník

Na obrazovce monitoru se rozsvítí videohovor. Proti personalistovi sedí usměvavý vývojář, který se uchází o pozici na dálku a podle životopisu pracuje z Velké Británie. Má bezchybný profil, skvělé reference, plynulou angličtinu a jeho obličej odpovídá fotografii na LinkedInu. Pohovor probíhá hladce a na složité technické dotazy odpovídá kandidát bez zaváhání.

Jenže při detailnějším pohledu něco nesedí. Tvář se při pohybu zvláštně nepřirozeně rozostří, reakce mají vteřinovou prodlevu a hlas z reproduktoru úplně nelícuje s pohybem rtů. Na druhé straně totiž nesedí certifikovaný programátor z Londýna, ale například skrytá osoba ze Severní Koreje. Její tvář je překrytá digitální maskou generovanou umělou inteligencí a odpovědi v reálném čase předčítá z chatbota.

Scénář, který ještě nedávno zněl jako vystřižený ze špionážního filmu, se v prostředí IT náboru stává realitou. Podvodníci objevili, že nejsnazší cestou k citlivým firemním datům a systémům není složité prolamování firewallů zvenčí, ale klasický nábor. Nechají se prostě na dálku zaměstnat.

„To, co dřív byly spíše izolované pokusy, je dnes průmyslově škálovaná globální operace. Podle odhadu analytické společnosti Gartner bude do roku 2028 celosvětově jeden ze čtyř kandidátských profilů falešný,“ upozorňuje Petr Moroz, zakladatel společnosti Scaut, která se na hloubkové prověřování zaměstnanců a dodavatelů specializuje.

Fenomén, původně rozšířený v USA nebo západní Evropě, čím dál víc zasahuje i český trh. „Dříve jsme řešili kandidáty, kteří si přikrášlili životopis. Dnes díky AI dokáže i člověk s minimálními zkušenostmi působit jako seniorní IT expert. Může mít perfektní CV, přesvědčivý LinkedIn profil a během online pohovoru využívat AI, která mu v reálném čase napovídá odpovědi. Rozdíl mezi skutečnou odborností a dobře vytvořenou digitální identitou se dramaticky zmenšuje. Pro celý recruitment je to zásadní změna pravidel hry,“ doplňuje Jakub Konečný, CEO společnosti Titans, která se specializuje na IT recruitment a outsourcing IT specialistů.

K vytvoření iluze přitom hackeři využívají celou řadu AI nástrojů. Některé z nich například vytvoří během pár sekund falešné doklady jakéhokoliv státu včetně povolení k pobytu, nájemní smlouvy nebo bankovního účtu. Jiné vygenerují nahrávku, ve které fiktivní AI postava doklady drží v ruce, jiné dokážou přiřadit hlas a pohyb falešné AI postavě na základě reálně snímané osoby. Pouhým okem je pak výsledek nerozeznatelný od skutečnosti.

Aby náborář rozeznal skutečnost od fikce, může využít několik postupů. Na internetu je možné dohledat celou řadu příkladů, kde má například zpovídaná osoba obratem říct, jaká je v tu stejnou chvíli venku teplota. Pokud skutečně sedí v americkém Coloradu, jak tvrdí, a ne v Severní Korei, měla by do sekundy od položení otázky znát přibližnou odpověď. Další z možností je požádat respondenta, aby si zamával rukou před obličejem. Méně dokonalé AI nástroje nedokážou takový pohyb doladit, aniž by se obličej rozmazal nebo se na chvíli ukázala reálná tvář. Podvodný kandidát na pracovní pozici se pak snaží takovému pohybu vyhnout.

Proces infiltrace začíná zcela automatizovaně. Útočníci neprocházejí inzeráty ručně, ale využívají algoritmy, které neustále skenují pracovní portály i profesionální sítě. Jakmile boti narazí na pozici nabízející práci na dálku – typicky u vývojářských firem – okamžitě vytvoří profil ideálního uchazeče.

Na to, o jak masivní operaci dnes jde, poukazuje Petr Moroz na příkladu z globální praxe: „Když tým Wadea Fostera, šéfa automatizační platformy Zapier, prováděl audit náboru na pozici seniorního inženýra, zjistil, že z 81 přihlášených uchazečů bylo téměř 80 procent podvodných. Polovina z nich ukradla identitu reálných vývojářů z LinkedInu, druhou polovinu tvořily kompletně vygenerované persony s profesní historií vytvořenou umělou inteligencí,“ vypráví.

Příval fiktivních profilů přitom nedokážou platformy plně zastavit. „Samotný LinkedIn podle svých transparentních zpráv zablokoval jen za rok 2025 téměř 200 milionů falešných účtů, z toho 113,7 milionu ve druhém pololetí,“ doplňuje Moroz.

Útočníci si proto kompletní podklady nakupují nebo vytvářejí na černém trhu či na specializovaných portálech typu VerifTools. Za jednotky dolarů lze na internetu během pár minut získat fiktivní pasy, povolení k pobytu, výpisy z bankovních účtů, ale i celé balíčky falešných pracovních referencí. Pro fakturaci a příjem odměn za odvedenou práci navíc využívají nezávislé platební platformy typu Ruul.io, čímž podle Petra Moroze elegantně obcházejí standardní bankovní kontroly.

Jakmile fiktivní pracovník projde výběrovým řízením a dostane pracovní nabídku, vyvstává před útočníky další logistická překážka: jak zařídit, aby se do firemní sítě nepřipojovali z IP adresy v Asii, což by okamžitě spustilo bezpečnostní poplach? K obcházení těchto kontrol využívají takzvané laptopové farmy.

„Funguje to tak, že si útočníci najmou takzvaného bílého koně někde v Evropě nebo USA. Tomu přijde poštou firemní notebook, on ho doma zapojí do zásuvky a k internetu, čímž vytvoří lokální IP adresu. Přes vzdálený přístup se pak k notebooku připojí reálný operátor z Asie a pracuje na něm,“ popisuje princip Petr Moroz ze Scautu. Běžný byt v Praze či Londýně tak může fungovat jako centrála s desítkami běžících notebooků pro různé západní korporace.

Foto: Scaut

Laptopová farma odhalená v americkém Coloradu

Že nejde o teoretickou poučku ze zahraničí, potvrzuje česká zkušenost z Titans. Společnost řešila případ kandidáta, který prošel sítem pohovorů pro velkého klienta a působil zcela legitimně. Podvod se podařilo odhalit na poslední chvíli, kdy se chystalo odeslání služebního notebooku pro onboarding na zadanou adresu. Následná prověrka, která je v Titans součástí kontrolního procesu, totiž ukázala, že uchazeč celou dobu vystupoval pod ukradenou identitou.

„U zahraničních kandidátů teď už standardně ověřujeme identitu, reference i faktickou historii,“ říká Jakub Konečný. „Kvalitní životopis ani přesvědčivý online pohovor už dnes nejsou dostatečným důkazem odbornosti. U zahraničních kandidátů proto stále víc ověřujeme identity, profesní historie, reference a skutečné technické kompetence,“ upozorňuje Konečný s tím, že firmy si už nemohou dovolit přijmout člověka, který na pohovoru exceluje díky AI, ale v reálném projektu nedokáže doručit očekávaný výsledek. Cena takového omylu může být podle jeho slov násobně vyšší než samotné náklady na nábor.

Foto: Titans

Jakub Konečný, CEO Titans

Zkušenosti z trhu přitom ukazují, že zatímco útočníci využívají k proniknutí ty nejmodernější dostupné technologie, od automatizovaných botů přes generativní AI až po sofistikované VPN sítě, obrana firem mnohdy připomíná minulost. „Personalista dnes s nadsázkou pracuje s nástroji z devadesátých let – papírem, tužkou a telefonem. Na LinkedInu sice vidí profil, ale ve skutečnosti nemá jak validovat, zda jsou uvedené informace pravdivé a zda daný člověk vůbec existuje,“ podotýká Petr Moroz.

Upozorňuje i na paradox, kdy korporace běžně utrácejí desítky milionů korun za IT antiviry, ale prověření člověka, kterému dají klíče k celému systému, považují za zbytný výdaj. Pravidla hry se ale podle Petra Moroze už mění a velkou roli v tom hraje legislativa. Nový zákon o kybernetické bezpečnosti, účinný od listopadu 2025 a vycházející z evropské směrnice NIS2, zavádí pro tisíce českých firem přísnější povinnosti.

Regulované organizace – od energetiky, vodárenství a nemocnic přes dopravu až po banky – musí řešit bezpečnost lidských zdrojů i dodavatelského řetězce, tedy vědět, komu dávají přístup ke svým systémům, ať jde o zaměstnance, nebo externí dodavatele. I to ovlivní výběr lidí, kteří pro tyto klíčové organizace mohou pracovat.

„Hodnota recruitmentu se proto přesune od pouhého vyhledávání profilů ke schopnosti ověřit, kdo se za nimi skutečně skrývá a co opravdu umí. Paradoxně tak AI zvýší hodnotu lidského faktoru. V době, kdy dokáže každý vypadat jako expert, bude nejcennější umět poznat toho skutečného,“ uzavírá Jakub Konečný.