Jeden chtěl být architektem, druhý pracoval v IT – a teď již deset let oba bratři provozují síť mexických bister, která jsou v Česku velmi oblíbená. I když jejich background nebyl ani v nejmenším gastronomický, z Los Capolitos udělali úspěšnou, ziskovou značku, která letos utrží okolo 180 milionů korun. Jenže jak už to v byznysu bývá, občas se mašina může zaseknout. Obzvlášť v případě, když se vyrazí na neprobádaný trh, kde vás třeba potopí recenze na Googlu. Tady ale není řeč o žádné exotice. Trhem, kde dostali tvrdou ránu, bylo Polsko.

„Celý tenhle dobrodružný příběh začal vloni díky neúnavnému příteli našeho slovenského franšízanta,“ vypráví pro CzechCrunch Jan Kapolka, který se svým bratrem Michalem bistro v roce 2014 založil. Zpočátku otevírali pobočky ve Slezsku, odkud pocházejí, poté se svým know-how mexické kuchyně, které nasbírali na cestách po Spojených státech, vyrazili dál na Moravu a do Čech. Zavítali i na Slovensko, kde otevřeli tři restaurace

Právě k většímu rozšíření na Slovensku kamarád sourozence Kapolkovy lákal, oni si ale nebyli jistí tím, jestli by o nabídku tacos, quesadill, burrit nebo chili con carne stálo i jiné město než Bratislava. „Pak ale přišel s nápadem na pobočku v polském Krakově. Často tam jezdil, znal kulturu, dobře mluvil polsky. A dokonce už měl vyhlédnutou ideální lokalitu na okraji židovské čtvrti,“ vzpomíná Kapolka.

Mělo to všechno, i přesto byli zakladatelé Los Capolitos skeptičtí. Ročně otevírali tři až čtyři nové pobočky a věděli, že když půjdou na cizí trh, dost to zaměstná lidi klíčové pro chod firmy. Nový slovenský franšízant byl ale nastartovaný. „Přijel za námi do Ostravy, kde nám představil i potenciálního manažera. Byl to Polák. Měl přehled, o Krakově toho věděl hodně, ale nám se úplně nezdál,“ říká spoluzakladatel firmy. Přesto si plácli.

Nachystali potřebné manuály a spousty materiálů v polštině, které jsou pro rozjezd franšízy v cizí zemi nezbytné a slouží i pro vybudování pobočky jako takové. Vše se podle Kapolkových slov rozjíždělo správně: restaurace vypadala skvěle, vybraný personál byl kvalitní a první dny chodilo i dost lidí, ačkoliv se pobočka otevírala v lednu, kdy v Krakově není sezóna. Dokonce i rozvozy fungovaly nad očekávání dobře.

„Museli jsme mít jistotu, že to bude dobře fungovat i následující měsíce. Jednak kvůli renomé značky, jednak kvůli tomu, že jsme tam za nájem prostoru platili v přepočtu asi 150 tisíc korun měsíčně. Tolik jsme nikde jinde tehdy neplatili,“ dodává Kapolka. V okolí byla ale velmi silná konkurence a také různá mexická bistra, což si dopředu zmapovali. Cítili, že jejich koncept je jiný a měl by fungovat, jenže se pak začaly objevovat podivné recenze na Googlu.

„Vypozorovali jsme, že lidé byli nadšení, když jsme se jich ptali. Sami jsme ostatně jezdili na ochutnávky a posílali jsme známé na mystery shoppingy. A vše bylo až na drobné detaily v pořádku. Přesto se na Googlu objevovaly zvláštní polské recenze od lidí, kteří dosud žádnou jinou recenzi nenapsali. Velmi dlouze a barvitě popisovali, proč k nám nikdo nemá chodit. Chodily navíc rychle po sobě. Bylo to celé podezřelé, protože recenze na rozvozech nic takového nezmiňovaly,“ vzpomíná polovina Los Capolitos.

S růstem negativních recenzí začal klesat i zájem hostů, přesněji řečeno turistů, kteří si často o neznámém podniku něco přečtou online, než do něj přijdou. A klesaly i tržby až o deset procent měsíčně, což mělo mít vliv i na personál, který začal dávat výpovědi. Na franšízantova bedra tak spadlo mnohem víc práce a přestávalo to být pro něj zajímavé. A tak ho napadlo, že jim pobočku prodá, ať si ji bratři vedou sami.

„To jsme ale nechtěli. Franšízy máme právě proto, abychom neřídili něco, co je od nás několik hodin cesty. Potřebujeme aktivního majitele na místě, kterému na tom záleží. A tak jsme byli donuceni Polsko zavřít,“ popisuje Jan Kapolka s tím, že celá situace jim dodnes vrtá hlavou a myslí si, že byli z Polska tak trochu vyštváni konkurencí. „Vzhledem k recenzím to dávalo smysl, Poláci moc podnikatelské cizince nemusejí,“ doplňuje.

Pro Los Capolitos šlo o velké poučení. Dosud totiž neměli s otevíráním nových poboček žádné větší problémy, a byť se některé prodejny v malých městech rozjížděly pomalu, nakonec se je podařilo udržet. „Příště do Polska jedině s Poláky jako partnery, ještě důkladněji prověřovat potenciální franšízanty a více analyzovat místo, kam míříme,“ zmiňuje mladší z bratrů Kapolkových i jako rady pro ostatní.

Prozatím se chce podnik soustředit na lokální trh a dělat vše pro to, aby udrželi devatenáct dosavadních poboček a posunuli celý koncept o kus dál. Tu dvacátou si sourozenci nechávají na příští rok, nicméně neodhalují, kde by se měla otevřít. „Možná se ale něco vyklube na Slovensku, kde jeden z našich franšízantů vede tři pobočky a má zálusk na čtvrtou. To ale předbíháme,“ zakončuje Jan Kapolka.