Udržitelnost ve vztahu k dopravě je velkým tématem. Pozornost zatím budí spíše osobní vozy na elektřinu, ale jednou z oblastí, kde se v následujících měsících a letech očekávají velké konkurenční boje i technologické posuny, je také nákladní přeprava. A právě v tomto segmentu se možná klube překvapivý technologický lídr – tradiční automobilový hráč z Koreje.

V oblasti nákladní přepravy má velké plány Muskova Tesla a pozornost k tomuto segmentu přitáhla i konkurenční značka Nikola, která chce se svými elektrickými a následně i vodíkovými náklaďáky dobývat svět. Nyní se však ukazuje, že pozornost veřejnosti možná míří špatným směrem a na tomto poli mohou klidně zazářit i tradiční automobilky. První vodíkové tahače totiž do provozu nasadí korejská automobilka Hyundai, čímž opěvovaným startupům Tesla a Nikola tak trochu vypálila rybník.

Prvních deset vodíkových nákladních vozidel nasadí Hyundai ve Švýcarsku a celosvětově se bude jednat o vůbec první těžká nákladní vozidla v provozu. Automobilka již své tahače vyexpedovala z výrobní linky a vozy aktuálně míří do Evropy.

Komerčním přepravcům budou nové náklaďáky předávány od září a do Švýcarska má z Koreje ještě letos dorazit dalších 40 vozidel. Do roku 2025 chce automobilka mít na silnicích 1 600 vodíkových tahačů.

Švýcarsko si korejský Hyundai za svou startovní destinaci pro další expanzi Evropou vybral i proto, že jsou v zemi helvetského kříže vozy komerční přepravy osvobozeny od silniční daně, pokud jsou bezemisní. To je samozřejmě silný motivační prvek pro využití takových vozidel, jejichž pořizovací cena je přirozeně vyšší.

Co se týče pohonu, nákladní vozidla od Hyundai spoléhají na 190kilowattové palivové články, které se starají o přeměnu vodíku na elektrickou energii. Vozy jsou schopné na jednu nádrž, která pojme zhruba 32 kilogramů vodíku, ujet 400 kilometrů. Velkou výhodou tohoto pohonu je fakt, že odpadním produktem je při jízdě pouze čistá voda.

Vodíku věří Hyundai i Toyota

Do vodíku jsou mnohými vkládány velké naděje, a to primárně právě kvůli nulovým škodlivým emisím, levnému provozu a zároveň skvělému poměru mezi délkou tankování a dojezdem. Zatímco elektromobily je potřeba dlouze dobíjet, vodíková vozidla stačí „natankovat“ a mají velmi solidní dojezd. Konkrétně nový tahač Xcient od Hyundai lze dle informací automobily dotankovat za 8 až 20 minut.

Vodík je z tohoto důvodu některými vnímán jako perspektivní palivo. Kromě automobilky Hyundai, která vodíku věří i v osobní přepravě a již prodává dva vodíkové osobáky ix35 a Nexos, vkládá do tohoto paliva velké naděje i jedna z největších automobilek světa Toyota.

Japonský automotive gigant byl nejprve průkopníkem na poli hybridního pohonu a nyní se snaží své prvenství na poli prosazování nových alternativních pohonů zopakovat i s vodíkem. Již v roce 2014 představila Toyota svůj vodíkový sedan Mirai a do budoucna v tento model hodně věří. Vyrábí jej již plně sériově a komerčně jej prodává i v Evropě.

Překážkou chybějící infrastruktura

Prozatímní nevýhodou vodíkových vozů je mnohde takřka nulová dostupnost vodíkových čerpacích stanic, což je i problém Švýcarska, kam míří nové „tiráky“ od Hyundai. Švýcarská asociace, která se otázce nasazení vodíkové infrastruktury věnuje, doufá, že by v zemi mohlo do konce roku být šest vodíkových čerpaček, což rozhodně není mnoho.

Právě tento problém je vodou na mlýn pochybovačům, kteří vodíku nevěří. Mezi ně zatím patří například Volkswagen, podle kterého je vodík neefektivní, či také Tesla, která chystá čistě bateriový nákladní vůz Tesla Semi. Špatná dostupnost vodíku může nicméně v nákladní přepravě být o něco menším problémem než v přepravě osobní. Velcí přepravci si totiž mohou vodíkové stanice instalovat ve svých depech.

Úspěch a neúspěch vodíkových vozidel bude nicméně na tom, jak se bude vyvíjet „vodíková infrastruktura“, velmi záležet. Problém je, že poptávka po vodíkových vozech a právě po tomto druhu infrastruktury vytváří pomyslné spojené nádoby, které se mohou stát začarovaným kruhem.

Pokud si odvážlivci nezačnou i za cenu diskomfortu pořizovat vodíkové vozy, bude chybět motivace budovat infrastrukturu a klesat nebude ani cena vodíku. Právě masovější nasazení v nákladní či třeba hromadné přepravě ale může tento pohon vynést na výslunní v i přepravě osobní.