Cyklistika je teď in, kdo nepolyká kilometry, jako by nebyl… I já jsem začala zase jezdit. Jenže jinak: žádný bajk za desítky tisíc a top výbava, ale starší silnička KTM přes inzerát za pár tisíc. Ani se nechlubím nastoupanými metry na Stravě. Možná to přijde, kdoví, teď ale v pedálech léčím něco jiného než své ego – přes léto bude všechno jinak, než mělo být, takže bylo třeba najít něco, jak se zabavit a nabrat novou energii. No a kolo (v kombinaci s kávou a něčím dobrým na zub) se ukázalo jako docela dobrý recept.

Letošní léto se pro mě nese ve znamení nečekaných změn. Původně jsem totiž měla touhle dobou být na dvouměsíční stáži ve Washingtonu, D.C., kam jsem se ale nakonec nedostala – Donald Trump ohlásil tři dny před mým odletem pozastavení vydávání studentských víz, a já jsem se ocitla vydaná napospas českému létu.

Nenechala jsem se tím ale rozhodit, těšila jsem se na letní měsíce, které budou napůl pracovní a napůl prázdninové. Pořád jsem studentkou, zkoušky už jsem měla koncem května hotové a věděla jsem, že budu mít na chvíli klid od žonglování práce, školy a volného času. Specificky jsem se těšila na ranní lekce jógy, kam jsem v posledních měsících každý týden docházela a kde jsem nacházela svou hodinu ticha a odpočinku.

Ani to mi ale nevyšlo. Mé oblíbené lekce se změnily, a já tak přišla kromě dvouměsíční stáže ve Spojených státech i o jedinou hodinu v týdnu, kdy mě nikdo nerušil. Dá se tak říct, že souhra těchto dvou událostí odstartovala cosi jako mou předčasnou životní krizi a já se rozhodla pro „poměrně“ radikální řešení – koupila jsem si silniční kolo.

I když radikální… Ačkoliv v posledních letech využívám na přesuny po Praze jen sdílená kola, mám k cyklistice obecně odmalička kladný vztah. Možná je to závody, kterých jsem se jako dítě párkrát účastnila, možná je to rodinnými cyklo výlety, během nichž jsme najezdili stovky kilometrů. Tak jako tak mi koupě kola dávala největší smysl. Navíc je to teď hodně trendy sport a aktivita, takže co už.

Foto: CzechCrunch

Mé nové silniční kolo na nádraží ve Žďáru nad Sázavou, kam jsem si pro něj jela vlakem

Jelikož jsem ale stále student, můj rozpočet byl značně omezený. Nakonec to ovšem vůbec nevadilo, našla jsem famózní silniční kolo na bazaru jen za pár tisíc korun. Hned druhý den jsem si pro něj vlakem dojela a převzala ho od původního majitele. Ten se navíc o kola v rámci volného času stará, takže to mé vypadalo jako zbrusu nové. Pak už jsem si jen nakoupila základní oblečení a doplňky a vyrazila na první výjezd.

Od té chvíle uběhly dva týdny a těch cyklo výletů už mám za sebou několik. Rychle jsem ale zjistila, že najít nové trasy není tak jednoduché – zvlášť pokud člověk hledá ty, které jsou sjízdné na silničním kole, vedou mimo frekventované silnice a zároveň se dají zvládnout během pár hodin z Prahy. V redakci jsme proto dali hlavy dohromady a sestavili první výběr tras, které máme osobně ozkoušené a které rozhodně stojí za projetí. Začínáme těmi, které vedou z Troji – právě na ně teď vyrážíme nejčastěji.

A protože jízda na kole a dobré jídlo jdou skvěle dohromady, přidáváme i tipy na podniky, u kterých se vyplatí přibrzdit – třeba na espresso, koláč nebo vývar. Vaše chuťové pohárky vám poděkují a rekordy pak budou padat skoro samy.

🚲 Troja – Klecánky

Trasa z Troji do Klecánek je krátká a nenáročná, takže ideální na rychlou vyjížďku z města – třeba po práci. Z Troji se jede po cyklostezce podél Vltavy směrem na sever, bez výraznějšího převýšení a s takřka úplným minimem aut. V Klecánkách se pak nachází bistro KOLORIT, které nabízí menší pochutiny, ale i polévky a velká jídla.

Pokud si pak chce člověk trasu ještě trochu prodloužit o stoupání, může pokračovat až do Klecan. Tam zase narazí na kavárnu Klícka, o kousek dál pak na Bistro Statek v Líbeznicích.

🚲 Troja – Kralupy nad Vltavou – Únětice

Trasa mezi Trojou a Kralupy nad Vltavou propojuje několik oblíbených výletních cílů a střídá rovinaté i kopcovité úseky. Začíná opět na stezce podél Vltavy, z Kralup nad Vltavou ale pak pokračuje přes lesy do Únětic. Zdejší pivovar i nedaleká restaurace U Lasíků patří k osvědčeným gastro zastávkám všech místních cyklistů. Zpátky z Únětic už trasa vede přes Tiché údolí a Roztoky opět podél řeky.

🚲 Troja – Okoř – Divoká Šárka

Výživnější okruh mezi Trojou a hradem Okoř je ideální pro ty, kdo hledají delší jízdu s převýšením a rozmanitým terénem. I tady se jede do Kralup, pak ale trasa vede přes Noutonice, kde stojí za zastávku kavárna Kafe u Žlabu. Cílem je hrad Okoř, odkud se trasa stáčí zpět přes Tuchoměřice, Nebušice a Divokou Šárku.

Máte i vy tipy na cyklistické trasy, které vedou kolem gastronomických zastávek? Dejte mi vědět na evelina@cc.cz.