Jako dekorace z minulých dob. Ambiente má speciální sběratelské talíře, za kterými stojí ilustrátor Masker

Bílý talíř s kaprem od známého ilustrátora Maskera je k dispozici v počtu pouhých třinácti kusů. Jeden vyjde na dvanáct a půl tisíce korun.

Eliška NováEliška Nová

talir-od-maskera-pro-ambiente

Foto: Ambiente

Speciální edice talířů od Ambiente s ilustrací od Maskera

0Zobrazit komentáře

Před lety maloval na ulici, kde se podepisoval jako Masker. Pseudonym mu zůstal i u tradičnější tvorby. Tu lze nyní vidět v českém domě na Světové výstavě Expo 2025 v Ósace a nově také na speciální edici talířů, které si nechala vytvořit síť restaurací Ambiente.

Kapr, kterého Jakub Matuška alias Masker už před dvěma lety vytvořil, zdobí dárkové karty do všech restaurací Ambiente. V pořadí jde už o třetího kapra, letos skupina představí zase novou ilustraci. Inspirace má přitom původ v rybaření. Masker v roce 2023 namaloval hejno kaprů, loni změnil kompozici. A jeho poslední ilustrace ryby v růžovo-modrých tónech se nyní objeví také na talířích, z nichž kus vyjde na 12 a půl tisíce korun.

„Je tam pouze jeden kapr, kterému jsem zatočil ploutev. I díky tomu krásně sedí na kruhovitý talíř,“ líčí Matuška. Na dílu nepracoval sám. Ambiente přizvalo k limitované edici také Michala Froňka ze studia Olgoj Chorchoj a Matěje Polácha z keramické dílny UMPRUM.

talir-od-maskera-pro-ambiente-1

Foto: Ambiente

Speciální edice talířů od Ambiente s ilustrací od Maskera

Froněk stojí za návrhem samotného talíře, pro který zvolil neobvyklý rozměr čtyřiceti centimetrů. „Na obyčejném talíři by kresba nepůsobila výjimečně. Chtěl jsem mu vrátit dekorační funkci, jakou měly talíře dříve, například v Holandsku. Tam se v sedmnáctém století zdobily talíře modrobílými motivy. Dnes už se talíř jako dekorace tolik nevnímá, a právě proto jsem mu chtěl dodat určitou monumentalitu, aby v interiéru vynikl,“ líčí spoluzakladatel studia Olgoj Chorchor.

Froněk dostal za úkol také přenesení kresby na porcelán. Kapra umístil do centra jednoduchého bílého talíře, což bylo nejjednodušší a nejméně rušivé řešení.

Mistr keramické dílny UMPRUM Matěj Polách měl na starosti mimo jiné výběr porcelánu. Ten měl být původně karlovarský, nakonec se ale muselo sáhnout po něčem jiném. „Karlovarský porcelán nefungoval tak, jak jsme předpokládali. Proto jsem zvolil francouzský, na který jsem zvyklý, a od té chvíle šlo všechno jako po másle,“ uvedl Polách. Motiv se pak na talíř přenášel pomocí vystřihovánky, která se nejprve namočila. Při výpalu fólie vyhoří a zůstane jen obrázek.

V rámci edice vzniklo pouhých třináct kusů a každý talíř je originál. Určen je skutečně pro dekoraci, použít ho ale lze i k servírování. „Výroba takového kusu je náročná a zabere hodně času, i proto je počet limitovaný,“ vysvětluje Polách. Talíře je možné pořídit v klubu Ambiente v Burzovním paláci v Praze, časem by se pár kusů mohlo objevit ve vybraných designových obchodech a prodejních galeriích.

V Opavě vyrábí nábytek, co boduje ve světě. V září je spláchla povodeň, teď se Todus předvedl v Miláně

Opavská značka Todus je mnohem známější v zahraniční než v Česku. Její venkovní sedací soupravy mají třeba v sídle UEFA a zaujala i Chanel.

todus-13Story

Foto: Lukáš Pelech

Zuzana a Pavel Kollárovitsovi z opavského Todusu na milánském veletrhu Salone del Mobile

0Zobrazit komentáře

Loni v září tu stálo přes dva metry vody, která zničila většinu výrobních strojů i uskladněného materiálu. Když voda opadla, dokonalo zkázu bahno, které odsud vyklízeli ještě několik dlouhých týdnů. Od února to ale v opavské továrně firmy Todus, která vyrábí designový venkovní nábytek, opět bzučí jako v úlu a nové stroje pracují na plný výkon. Začala totiž nová sezona a tu si společnost, která se začátkem dubna blýskla i na milánském design weeku, nemohla nechat ujít. I přesto, že zářijová povodeň způsobila škody ve výši tří čtvrtin jejího loňského obratu.

„Až mě překvapuje, jak se mi v myšlenkách nechce k zářijovým událostem vracet,“ říká Zuzana Kollárovitsová, která Todus vede se svým manželem Pavlem. Povodeň se regionem prohnala loni v září a nevynechala ani Opavu. Továrna Todusu má tu smůlu, že je nejen v záplavové oblasti, ale navíc v dolíku. Když začala hladina řeky stoupat, bylo téměř jisté, že se rozlije i sem.

„Víme, že jsme v záplavové oblasti, s tím jsme tenhle objekt kupovali. Věděli jsme taky, že to tady bylo zatopené v roce 1997, ale nikdo z nás nepředpokládal, že to přijde znovu tak brzo a s touhle intenzitou,“ líčí Kollárovitsová. Když se povodeň blížila, situaci s kolegy samozřejmě nenechali jen tak a halu, v jejímž přízemí měli kromě celé výroby i kanceláře, připravili – co šlo, dali na vyvýšená místa nebo přestěhovali. Nakonec si ale moc nepomohli, protože hladina vystoupala až nad dva metry.

„Člověk má představu, že voda vystoupá a pak zase klesne, ale tady bylo vidět, jakou má obrovskou sílu. Jako by tu všechno prošlo vírem. Vodu samotnou jsme s pomocí hasičů odčerpávali několik týdnů a pak několik dalších odklízeli bahno, které bylo úplně všude,“ doplňuje marketingová šéfka firmy. Největší škody byly ty na výrobních strojích, které jsou těžké, nešlo s nimi hnout, a voda je tak pohltila. Ty s elektronikou byly rovnou na odpis, některé mechanické se nakonec podařilo opravit.

Výraznou položkou na seznamu škod byly i materiály, ze kterých Todus svůj venkovní nábytek vyrábí – pěny, jež se používají do sedaček, byly z hygienických důvodů na vyhození, polotovary z nerezové oceli ale stačilo omýt a daly se použít dál. Celkové škody společnosti, která loni dosáhla na obrat 80 milionů korun, se tak vyšplhaly na 60 milionů. A pojistka pokryla jen část.

To všechno ale bylo před půl rokem. Dynamická značka, která drtivou většinu své produkce dodává zejména do západní Evropy a jejíž elegantní venkovní nábytek za desítky tisíc korun se objevil třeba i v sídle UEFA nebo kancelářích Chanelu či Bvlgari, se nenechala zastavit. Zakázky přijímat nepřestala a ty, které měla nasmlouvané, si nechala jednoduše vyrobit jinde.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Měli jsme štěstí v neštěstí, že povodeň přišla po sezoně, kdy se připravujeme na tu další a vyvíjíme nové produkty, takže máme z pohledu výroby klidnější období. O nějaké zakázky jsme jistě přišli, ale ty, co jsme měli nasmlouvané, se nám podařilo s o něco delší dodací lhůtou odbavit,“ říká hrdě Kollárovitsová, která vedení Todusu se svým mužem přebrala od svého otce.

Ten firmu založil v roce 2008 a ve spolupráci se svým zetěm vsadil od samého počátku na úzkou kooperaci s designéry, zejména s uznávaným Studiem Segers z Belgie, a taky na orientaci na západní trhy. Už jeho dřívější podnikání, třeba výroba nábytku na zakázku pro hobbymarkety zejména v Německu, kterou rozjel už v roce 1991, bylo postavené na exportu. A tak firma upřela své síly na Západ a v Česku o sobe začala dávat vědět až později.

Výsledkem je jednak to, že český a slovenský trh tvoří dohromady jen asi třicet procent jejího odbytu. A jednak i to, že leckoho stále překvapuje, že nábytek, který bez problému konkuruje západním brandům, pochází z Opavy.

todus-14

Foto: Lukáš Pelech

Zuzana Kollárovitsová je dcerou zakladatele Todusu a zároveň jeho marketingovou manažerkou

„Že nás lidé považují třeba za italskou značku, se nám stává docela často,“ přitakává Zuzana Kollárovitsová. „Těší nás to, i když by to tedy sebevědomého Čecha těšit nemělo. Když to ale porovnáte s tím, že často jde o značky, které se předávají z generace na generaci a my se snažíme teprve posledních patnáct let s úplně jiným rozpočtem a jinými lidskými zdroji, tak jsme prostě rádi a hrdí,“ směje se.

Jakmile bylo s úklidem hotovo, začali v Todusu také intenzivně pracovat na tom, aby měli vlastní továrnu připravenou na novou sezonu, která pro firmu začíná s nástupem hezkého počasí na jaře a končí zpravidla v pozdním létě. A povedlo se. „Pojišťovna nám vyplatila celou pojistku a od prosince nám začaly přicházet nové stroje, od ledna jsme na nich začali pomalu vyrábět a během února pak naplno,“ popisuje dál Kollárovitsová.

mm

Přečtěte si takéChtěli dělat těstoviny, nakonec zjistili, že mají cit pro nábytekJsou dva a říkají si mistři. Původně chtěli dělat těstoviny, nakonec zjistili, že mají cit pro nábytek

Před pár týdny se firmě také podařilo získat bezúročnou půjčku od Národní rozvojové banky, určenou právě na pomoc po povodních, a aktuálně prý v Opavě registrují o dvacet procent větší poptávku než loni. I když jim chybí nábytkové polotovary, které si v minulosti během zimní pauzy vždy předpřipravili, s nasazením všech sil zatím dodací lhůty podle svých slov stíhají.

Vedle toho všeho také Kollárovitsovi na začátku dubna vyjeli na jeden z pomyslných vrcholů designové sezony, milánský veletrh Salone del Mobile, kde se Todus předvedl už podruhé. Vůbec poprvé zde vystavoval loni, a jelikož milánský veletrh nábytku platí za akci, která vás etabluje coby spolehlivou a kvalitní značku, nechtěli si ji opavští výrobci nechat ujít.

Do severoitalského města dorazili s kolekcí, kterou navrhlo opět Studio Segers a která se stihla dokončit těsně před povodněmi. V Česku bude živě k zhlédnutí samozřejmě v Opavě, ale taky v showroomu firmy v pražských Holešovicích a na říjnovém Designbloku. „Bylo neuvěřitelné přijít na náš stánek v Miláně s vědomím toho, co jsme za poslední půlrok zažili. Byli jsme hrdí na náš tým a na to, jak se nám vše podařilo zvládnout,“ vzpomíná s neskrývaným dojetím Kollárovitsová.

O tom, jak firmě pomohli v těžkých chvílích její zaměstnanci, ostatně mluví opakovaně. „Nemohli se věnovat své práci a místo toho s námi týdny uklízeli. A to i přesto, že stejně pomáhali svým příbuzným, jež povodeň taky zasáhla. Za to jim patří obrovské díky a úcta,“ říká jedna z tváří Todusu a upozorňuje na to, že po povodních přišla pomoc i od dalších českých firem, které jsou spolu s Todusem sdružené v Asociaci českého průmyslového designu. Do ní patří nejvěhlasnější a nejzajímavější české designové společnosti, které se rozhodly podporovat český design a jeho renomé doma i v zahraničí.

„Společnost Preciosa nám poslala na 14 dní tým lidí, který nám pomáhal s opravami strojů, firmy LD Seating, mmcité, Ravak, Fleysen, Polstrin a další nám pomohly finančně i materiálně při obnově našich kancelářských prostor. V této souvislosti bych chtěla také zmínit designéry Romana Vrtišku a Vladimíra Žáka, kteří nabídli svou pomoc s návrhem nových kanceláří. Vlna solidarity byla neuvěřitelná a my jsme za veškerou podporu neskutečně vděční,“ popisuje Kollárovitsová.

I lidé na Západě začínají být opatrní, kam své peníze vloží. A abych byla upřímná, naše výrobky nepatří do kategorie těch, které nutně potřebujete.

Vytopenou výrobu zároveň se svým mužem a zbývajícími majiteli Todusu vzali také jako příležitost k restartu. S novými stroji přišel logicky i technologický posun, který by měl produkci nábytku zefektivnit. A zvýšit ji má i celková reorganizace výrobního prostoru. „Když už byl prázdný, tak jsme měli možnost se podívat na to, jak jím výrobky putují a co se dá vylepšit. A myslím, že jsme se v tom dost posunuli,“ míní Kollárovitsová.

Loni rostl Todus zhruba dvacetiprocentním tempem a dosáhl na už zmiňovaný obrat 80 milionů. Letos by tohle tempo rád zopakoval a první měsíce zatím naznačují, že by se to mohlo podařit. „Situace na trzích je obecně složitá, tak za to budeme rádi,“ vysvětluje Kollárovitsová s tím, že prý už i na západní klientelu, která podle jejich zkušeností není příliš citlivá vůči různým ekonomickým a společenským výkyvům, začíná do jisté míry doléhat určitá skepse z aktuálního stavu západního světa.

mk_tk_roivenue

Přečtěte si takéČeský startup koupili Holanďané. Teď míří do USA a mění vedeníČeský startup koupili Holanďané, teď dál roste. Míří do Ameriky a mění své vedení

„Začínají být opatrní, kam své peníze vloží, a abych byla upřímná, naše výrobky nepatří do kategorie těch, které nutně potřebujete k životu. Přesto jsme optimističtí, protože stále vidíme potenciál, jak dále rozšiřovat naši distribuční síť,“ říká.

Tím má být větší spolupráce se zahraničními architekty a větší důraz na zahraniční projektové zakázky. Oboje totiž Todusu dobře funguje v Česku – jeho nábytek najdete například v novém pražském W hotelu –, v zahraničí se ale zatím soustředil spíš na prodej přes showroomy. Nejsilnějšími trhy pro opavskou firmu zatím zůstávají Německo a Švýcarsko, dobře se jí ale daří také ve Francii a zemích Beneluxu. „Navázání vztahů s architekty je běh na dlouhou trať, ale vidíme tam hodně prostoru pro posun k lepšímu, tak se teď budeme soustředit na tohle,“ uzavírá Zuzana Kollárovitsová. Momentálně ale s manželem řeší hlavně potíže s novým pojištěním vytopené výrobní haly. I tady, zdá se, ale cestu našli.