Loni v září tu stálo přes dva metry vody, která zničila většinu výrobních strojů i uskladněného materiálu. Když voda opadla, dokonalo zkázu bahno, které odsud vyklízeli ještě několik dlouhých týdnů. Od února to ale v opavské továrně firmy Todus, která vyrábí designový venkovní nábytek, opět bzučí jako v úlu a nové stroje pracují na plný výkon. Začala totiž nová sezona a tu si společnost, která se začátkem dubna blýskla i na milánském design weeku, nemohla nechat ujít. I přesto, že zářijová povodeň způsobila škody ve výši tří čtvrtin jejího loňského obratu.

„Až mě překvapuje, jak se mi v myšlenkách nechce k zářijovým událostem vracet,“ říká Zuzana Kollárovitsová, která Todus vede se svým manželem Pavlem. Povodeň se regionem prohnala loni v září a nevynechala ani Opavu. Továrna Todusu má tu smůlu, že je nejen v záplavové oblasti, ale navíc v dolíku. Když začala hladina řeky stoupat, bylo téměř jisté, že se rozlije i sem.

„Víme, že jsme v záplavové oblasti, s tím jsme tenhle objekt kupovali. Věděli jsme taky, že to tady bylo zatopené v roce 1997, ale nikdo z nás nepředpokládal, že to přijde znovu tak brzo a s touhle intenzitou,“ líčí Kollárovitsová. Když se povodeň blížila, situaci s kolegy samozřejmě nenechali jen tak a halu, v jejímž přízemí měli kromě celé výroby i kanceláře, připravili – co šlo, dali na vyvýšená místa nebo přestěhovali. Nakonec si ale moc nepomohli, protože hladina vystoupala až nad dva metry.

„Člověk má představu, že voda vystoupá a pak zase klesne, ale tady bylo vidět, jakou má obrovskou sílu. Jako by tu všechno prošlo vírem. Vodu samotnou jsme s pomocí hasičů odčerpávali několik týdnů a pak několik dalších odklízeli bahno, které bylo úplně všude,“ doplňuje marketingová šéfka firmy. Největší škody byly ty na výrobních strojích, které jsou těžké, nešlo s nimi hnout, a voda je tak pohltila. Ty s elektronikou byly rovnou na odpis, některé mechanické se nakonec podařilo opravit.

Výraznou položkou na seznamu škod byly i materiály, ze kterých Todus svůj venkovní nábytek vyrábí – pěny, jež se používají do sedaček, byly z hygienických důvodů na vyhození, polotovary z nerezové oceli ale stačilo omýt a daly se použít dál. Celkové škody společnosti, která loni dosáhla na obrat 80 milionů korun, se tak vyšplhaly na 60 milionů. A pojistka pokryla jen část.

To všechno ale bylo před půl rokem. Dynamická značka, která drtivou většinu své produkce dodává zejména do západní Evropy a jejíž elegantní venkovní nábytek za desítky tisíc korun se objevil třeba i v sídle UEFA nebo kancelářích Chanelu či Bvlgari, se nenechala zastavit. Zakázky přijímat nepřestala a ty, které měla nasmlouvané, si nechala jednoduše vyrobit jinde.

„Měli jsme štěstí v neštěstí, že povodeň přišla po sezoně, kdy se připravujeme na tu další a vyvíjíme nové produkty, takže máme z pohledu výroby klidnější období. O nějaké zakázky jsme jistě přišli, ale ty, co jsme měli nasmlouvané, se nám podařilo s o něco delší dodací lhůtou odbavit,“ říká hrdě Kollárovitsová, která vedení Todusu se svým mužem přebrala od svého otce.

Ten firmu založil v roce 2008 a ve spolupráci se svým zetěm vsadil od samého počátku na úzkou kooperaci s designéry, zejména s uznávaným Studiem Segers z Belgie, a taky na orientaci na západní trhy. Už jeho dřívější podnikání, třeba výroba nábytku na zakázku pro hobbymarkety zejména v Německu, kterou rozjel už v roce 1991, bylo postavené na exportu. A tak firma upřela své síly na Západ a v Česku o sobe začala dávat vědět až později.

Výsledkem je jednak to, že český a slovenský trh tvoří dohromady jen asi třicet procent jejího odbytu. A jednak i to, že leckoho stále překvapuje, že nábytek, který bez problému konkuruje západním brandům, pochází z Opavy.

„Že nás lidé považují třeba za italskou značku, se nám stává docela často,“ přitakává Zuzana Kollárovitsová. „Těší nás to, i když by to tedy sebevědomého Čecha těšit nemělo. Když to ale porovnáte s tím, že často jde o značky, které se předávají z generace na generaci a my se snažíme teprve posledních patnáct let s úplně jiným rozpočtem a jinými lidskými zdroji, tak jsme prostě rádi a hrdí,“ směje se.

Jakmile bylo s úklidem hotovo, začali v Todusu také intenzivně pracovat na tom, aby měli vlastní továrnu připravenou na novou sezonu, která pro firmu začíná s nástupem hezkého počasí na jaře a končí zpravidla v pozdním létě. A povedlo se. „Pojišťovna nám vyplatila celou pojistku a od prosince nám začaly přicházet nové stroje, od ledna jsme na nich začali pomalu vyrábět a během února pak naplno,“ popisuje dál Kollárovitsová.

Před pár týdny se firmě také podařilo získat bezúročnou půjčku od Národní rozvojové banky, určenou právě na pomoc po povodních, a aktuálně prý v Opavě registrují o dvacet procent větší poptávku než loni. I když jim chybí nábytkové polotovary, které si v minulosti během zimní pauzy vždy předpřipravili, s nasazením všech sil zatím dodací lhůty podle svých slov stíhají.

Vedle toho všeho také Kollárovitsovi na začátku dubna vyjeli na jeden z pomyslných vrcholů designové sezony, milánský veletrh Salone del Mobile, kde se Todus předvedl už podruhé. Vůbec poprvé zde vystavoval loni, a jelikož milánský veletrh nábytku platí za akci, která vás etabluje coby spolehlivou a kvalitní značku, nechtěli si ji opavští výrobci nechat ujít.

Do severoitalského města dorazili s kolekcí, kterou navrhlo opět Studio Segers a která se stihla dokončit těsně před povodněmi. V Česku bude živě k zhlédnutí samozřejmě v Opavě, ale taky v showroomu firmy v pražských Holešovicích a na říjnovém Designbloku. „Bylo neuvěřitelné přijít na náš stánek v Miláně s vědomím toho, co jsme za poslední půlrok zažili. Byli jsme hrdí na náš tým a na to, jak se nám vše podařilo zvládnout,“ vzpomíná s neskrývaným dojetím Kollárovitsová.

O tom, jak firmě pomohli v těžkých chvílích její zaměstnanci, ostatně mluví opakovaně. „Nemohli se věnovat své práci a místo toho s námi týdny uklízeli. A to i přesto, že stejně pomáhali svým příbuzným, jež povodeň taky zasáhla. Za to jim patří obrovské díky a úcta,“ říká jedna z tváří Todusu a upozorňuje na to, že po povodních přišla pomoc i od dalších českých firem, které jsou spolu s Todusem sdružené v Asociaci českého průmyslového designu. Do ní patří nejvěhlasnější a nejzajímavější české designové společnosti, které se rozhodly podporovat český design a jeho renomé doma i v zahraničí.

„Společnost Preciosa nám poslala na 14 dní tým lidí, který nám pomáhal s opravami strojů, firmy LD Seating, mmcité, Ravak, Fleysen, Polstrin a další nám pomohly finančně i materiálně při obnově našich kancelářských prostor. V této souvislosti bych chtěla také zmínit designéry Romana Vrtišku a Vladimíra Žáka, kteří nabídli svou pomoc s návrhem nových kanceláří. Vlna solidarity byla neuvěřitelná a my jsme za veškerou podporu neskutečně vděční,“ popisuje Kollárovitsová.

Vytopenou výrobu zároveň se svým mužem a zbývajícími majiteli Todusu vzali také jako příležitost k restartu. S novými stroji přišel logicky i technologický posun, který by měl produkci nábytku zefektivnit. A zvýšit ji má i celková reorganizace výrobního prostoru. „Když už byl prázdný, tak jsme měli možnost se podívat na to, jak jím výrobky putují a co se dá vylepšit. A myslím, že jsme se v tom dost posunuli,“ míní Kollárovitsová.

Loni rostl Todus zhruba dvacetiprocentním tempem a dosáhl na už zmiňovaný obrat 80 milionů. Letos by tohle tempo rád zopakoval a první měsíce zatím naznačují, že by se to mohlo podařit. „Situace na trzích je obecně složitá, tak za to budeme rádi,“ vysvětluje Kollárovitsová s tím, že prý už i na západní klientelu, která podle jejich zkušeností není příliš citlivá vůči různým ekonomickým a společenským výkyvům, začíná do jisté míry doléhat určitá skepse z aktuálního stavu západního světa.

„Začínají být opatrní, kam své peníze vloží, a abych byla upřímná, naše výrobky nepatří do kategorie těch, které nutně potřebujete k životu. Přesto jsme optimističtí, protože stále vidíme potenciál, jak dále rozšiřovat naši distribuční síť,“ říká.

Tím má být větší spolupráce se zahraničními architekty a větší důraz na zahraniční projektové zakázky. Oboje totiž Todusu dobře funguje v Česku – jeho nábytek najdete například v novém pražském W hotelu –, v zahraničí se ale zatím soustředil spíš na prodej přes showroomy. Nejsilnějšími trhy pro opavskou firmu zatím zůstávají Německo a Švýcarsko, dobře se jí ale daří také ve Francii a zemích Beneluxu. „Navázání vztahů s architekty je běh na dlouhou trať, ale vidíme tam hodně prostoru pro posun k lepšímu, tak se teď budeme soustředit na tohle,“ uzavírá Zuzana Kollárovitsová. Momentálně ale s manželem řeší hlavně potíže s novým pojištěním vytopené výrobní haly. I tady, zdá se, ale cestu našli.