Vyrůstal na okraji Prahy, kde obklopen loukami, rybníky a poli musel neustále vymýšlet, jak se zabavit. A tak si s kamarádem postavili ze starých koster bicyklů vlastní dvojkolo, z balíků slámy vyráběli kryty a zkoušeli jezdit na různých zvířatech, třeba na praseti, což jednou skončilo zlomenou rukou. O desítky let později Jiří Antoš vytvořil místo, kde se baví tisíce dětí – rodinný park Mirakulum v Milovicích mezi Lysou nad Labem a Benátkami nad Jizerou. Přitom když bývalý areál po sovětské armádě kupoval, nic takového v plánu neměl. Chtěl tu mít sklady.

Antoš se vyučil truhlářem a před revolucí restauroval starožitný nábytek pro hrady a zámky. Vážná dopravní nehoda, když manželku učil řídit trabant, ho však vyřadila z provozu a po absolvování všemožných rehabilitací už v Československu panovaly nové kapitalistické poměry. „Obdržel jsem sice návrh na invalidní důchod, ale místo toho jsem rozjel firmu na výrobu nábytku ze smrkového dřeva. V té době po něm byla vysoká poptávka,“ vzpomíná pro CzechCrunch.

Začínal v malé dílně u rodinného domu v Praze. S rostoucím počtem zakázek se nastěhoval do větších pronajatých prostor a ve chvíli, kdy firma zaměstnávala zhruba 45 lidí, se společníkem pořídili vlastní areál. V Praze to bylo finančně nedostupné, a tak koupili provoz v Turnově.

Od nábytku k houpačkám

V roce 1997 se jejich cesty kvůli odlišným vizím rozešly, Antoš společníkův podíl odkoupil a ve firmě pokračoval sám. Podnik dál rostl, přibyly sklady právě v Milovicích a nábytek mířil do západní Evropy, USA i Japonska.

Nábytku se Antoš věnoval do roku 2008, pak s tímto byznysem definitivně skončil. „Kvůli posilující koruně nám klesal zisk a navíc tento typ nábytku přestal být exportně zajímavým artiklem. A tak jsem si začal hledat něco nového, ideálně kolem dřeva, protože nic jiného neumím, a také na českém trhu, abychom už nebyli biti na kurzu koruny,“ líčí Antoš. Volba nakonec padla na dětská hřiště z akátu – především kvůli jeho odolnosti vůči dřevokazným houbám. Výrobu rozjel v roce 2006 a několik let ji provozoval souběžně s předchozím byznysem.

Po nábytkové výrobě mu nicméně zbyly objekty po sovětských okupantech v Milovicích, které si původně pořídil jako sklady. „Koupil jsem tam všechny baráky po tankovém pluku. A k tomu byly ‚v balíčku‘ i okolní pozemky. Ty jsem ale dlouhou dobu vůbec nepotřeboval, takže jsem je neřešil a možná o nich ani nevěděl,“ směje se šestašedesátiletý podnikatel.

Na tyto pozemky si vzpomněl až po letech, když po definitivním opuštění nábytkové výroby přemýšlel, jak naložit s milovickým areálem, který už najednou nepotřeboval. „Jednou mi známý poradil, ať se jedu podívat do rodinného parku u německého Zhořelce, tak jsem tam vzal manželku s dětmi. Všichni jsme z něj byli nadšení, a proto mě napadlo, že něco podobného vybuduji i u nás,“ popisuje Antoš.

Foto: Mirakulum

+13

Pozemek, na němž aktuálně Mirakulum stojí, byl přitom tehdy ve stavu, který jeho majitel popisuje jako „šílený“. Šlo o dvacet let neudržovanou, neprostupnou džungli, zarostlou náletovými dřevinami, plnou základů zbouraných vojenských staveb. Při pyrotechnickém průzkumu se dokonce našly patrony a protitanková střela – naštěstí označená azbukou jako cvičná. „Trvalo dva roky, než jsme to tady dali do kupy a mohli v roce 2012 otevřít park, i když nám spousta lidí, včetně zastupitelů Milovic, nevěřila,“ pokračuje Antoš.

Dnes firma Mirakulum, která se před pár lety sloučila s výrobcem dětských hřišť TR Antoš, zaměstnává zhruba stovku lidí. V roce 2024 utržila téměř 240 milionů korun, zisk činil necelých 30 milionů. „Předpokládám, že loňská čísla budou podobná,“ hlásí její šéf s tím, že stále občas jezdí do Turnova, kde pod jeho taktovkou ročně vzniká několik set hřišť a venkovních doplňků. „Do toho už ale managementu nemluvím, většinu času mi zabírá právě Mirakulum,“ vypráví.

Rodinnému parku, který loni navštívilo asi 370 tisíc lidí a jenž se rozkládá na ploše 12 hektarů, se kromě zakladatele věnuje i jeho rodina. Manželka se dříve starala o pokladnu, nyní je jednatelkou firmy. Starší syn pomáhá s výstavbou, mladší dcera pracuje v občerstvení. „Vzhledem k náročnosti oboru si nedokážu představit, že by se moje děti zapojily do byznysu kolem dětských hřišť. Spíše bych si přál, aby jednou pokračovaly v rozvoji Mirakula. Na budoucí převzetí se už postupně připravujeme – zapojuji je do fungování a seznamuji je se všemi oblastmi provozu,“ doplňuje Antoš.

Sám dál jezdí hledat inspiraci do zahraničí – vedle zábavních parků také na veletrhy –, aby Mirakulum mělo stále čím překvapovat. Třeba z Nizozemska si nedávno přivezl nápad na novou dominantu: dřevěnou horskou dráhu pro děti od 120 centimetrů, jejíž výstavba vyjde na nižší stovky milionů korun. Tato atrakce rozšíří areál, který už dnes nabízí hrad s prolézačkami, vodní svět, lesní město s věžemi a lanovými stezkami, podzemní chodby a štoly, autodrom, bludiště, trampolíny, naučné zahrady či minizoo.

S rozvojem parku počítá i do budoucna, ničit pozůstatky po sovětské armádě se ale nechystá. „Jo, ty budovy vypadají hrozně, jsou však poctivě postavené a konstrukčně mimořádně pevné. Bourat je nebudeme, sídlíme v nich,“ vysvětluje Antoš. Do budoucna by je chtěl zrekonstruovat a proměnit v kryté atrakce pro dny s nepříznivým počasím. O vlastním hotelu nebo penzionu zatím neuvažuje. „Jednou to ovšem přijde,“ říká.

V poslední době ho ale nejvíc těší něco úplně jiného – péče o zeleň. „Nedávno jsme se s manželkou přestěhovali do menšího domu se zahradou, a když se zrovna nestarám o okrasné květiny a keře v práci, věnuji se jim doma,“ uzavírá s úsměvem.