Je mu 62 a pořád je to sympaťák i drsňák, navíc má psa. Brad Pitt s ním bojuje o přežití na nádherné Aljašce
FIlmová novinka V srdci divočiny je film ze staré školy. Brad Pitt a jeho psí spolubojovník Odin se vydají na nebezpečnou, ale nádhernou cestu.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Brad Pitt letos oslaví už třiašedesáté narozeniny. A do českých kin právě dorazil film V srdci divočiny, při jehož sledování si budete přát, abyste v tom věku byli z poloviny tak ve formě jako on. Protože tenhle výlet překrásnou přírodou do bezpečí dává spoustu příležitostí k obdivu nejen úžasné přírody, ale i hlavního hrdiny.
Jeden muž. Jeden pes. A desítky kilometrů dlouhá cesta divokou, nebezpečnou, zrádnou – ale nádhernou – Aljaškou. V srdci divočiny je tak trochu film ze staré školy, který sází na ty nejjednodušší ingredience. Drsného sympaťáka v hlavní roli. Úchvatnou přírodu kolem něj. A psího parťáka, který starším ročníkům připomene Komisaře Rexe.
Jestli jste někdy viděli obdobný snímek o odhodlaném muži v kritické situaci, který čelí živlům a osudu, V srdci divočiny vás nijak nepřekvapí. Jenže záběry na majestátní pohoří, řeky i údolí Aljašky prostě fungují. Stejně jako všelijaké outdoorové činnosti, ať už je to poklidné rybaření a stanování, nebo vynucená zálesácká improvizace po letecké havárii, která odstartuje hlavní drama filmu.
Po zřícení letadla se totiž bývalý voják James a jeho vojenský pes Odin dostanou do nespočtu nebezpečných situací, ale taky je čeká táboření pod hvězdami, spousta parťáckých okamžiků nebo vzpomínky na sdílená traumata z války. V srdci divočiny brnká na takovou tu chlapskou strunu, která se rozeznívá při sledování Discovery Channelu a všelijakých pořadů o přežití s Bearem Gryllsem.
U diváků zvyklých na vlastně dost pohodlný, civilizovaný život s tekoucí teplou vodou a hospodou za rohem to platí dvojnásob. Určitě se přistihnete při tom, že si budete říkat, jak byste takovou situaci (ne)zvládli sami. A taky u toho, že budete uznale pokyvovat nad tím, jaký je Brad Pitt ve svých dvaašedesáti letech pořád borec. Jasně, je to herec v roli, ale to vám při sledování V srdci divočiny bude jedno a uvěříte dění na plátně.
V srdci divočiny funguje nejlíp zhruba první půlhodinku, kdy se oba jeho hrdinové nachází v náročné situaci, ale protože to jsou zkušení profíci a parťáci, vlastně ji zvládají. Jenže pak se tohle dobrodružství v divočině a blízký vztah muže a jeho psa filmaři rozhodnou trochu opepřit. A scény, u nichž jste si říkali, že takhle nějak by se protagonista mohl zachovat, začnou ustupovat uměle vyráběným komplikacím.
Že na Aljašce potkáte medvěda, to se ještě dá čekat. Že potkáte zrovna takhle spadnutý strom, který tvoří vrtkavý most přes rozbouřenou řeku, to už se spíš pousmějete. Jenže je toho víc a tyhle nabalující se problémy tu jsou potřeba, aby mohl film dospět do vyumělkovaného finále a předat své poselství. Což je celkem škoda. V srdci divočiny kvůli tomu není špatné, ale i kvůli tomu ve výsledku působí spíš jako televizní kousek ke zhlédnutí na některé ze streamovacích platforem o deštivém víkendu.
