Přišel ze Sibiře, první pivo vařil v hrnci. S kamarádem pak rozjel Sibeerii, které už je Praha malá
Ruslan Shishmintsev a Roman Anochov přebírají výrobní provoz pivovaru Antoš ve Slaném. Jeho bývalí pachtýři mezitím spustili nový projekt Brewnicorn.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
V pražských Vysočanech se dnes mezi tanky pivovaru Sibeeria dá leckde projít jen bokem a se zataženým břichem. Sudy se nosí uličkami, které čím dál víc připomínají bludiště. „Kluci nám říkají, že už se tu ani nedá jezdit s paletou. A ptají se mě, kam mají dát ty nové věci, co sem občas přinesu. Na ulici, nebo co?“ směje se jeho majitel Ruslan Shishmintsev. Právě nedostatek místa teď žene Sibeerii do Slaného, kde přebírá výrobní provoz pivovaru Antoš.
Shishmintsev začínal s výrobou piva před 16 lety, kdy ho vařil doma v hrnci. Na českém trhu mu totiž chyběly chmelené styly známé ze zahraničí, třeba IPA či stout. První várky skončily v odpadu, Shishmintsev ale zkoušel dál, dokud netrefil chuť, kterou hledal. Brzy s kamarádem Romanem Anochovem otevřel bar na Vinohradech. „Ten nápad přišel ve chvíli, kdy jsme seděli v jedné craftové hospodě. Byla úplně plná a my si řekli, že to vypadá jako fajn byznys. A že bychom to mohli taky zkusit,“ vzpomínají.
Kamarádi nejprve vařili v pivovaru Clock z Potštejna, pak zakotvili právě ve Vysočanech nedaleko stanice metra Kolbenova. A protože Shishmintsev pochází ze Sibiře, vznikla Sibeeria – název spojuje jeho rodný kraj s pivem. Ani on, ani Anochov už přitom ve vlasti nebyli asi deset let a jejich pivo se tam nikdy neobjevilo. „Nebylo by eticky správné, abychom tam vyváželi,“ říkají s tím, že se chtěli do Ruska vydat po covidu, aby ochutnali piva, která tam za ta léta vznikla. Jenže mezitím vypukla válka na Ukrajině.
Za hranicemi už je ale Sibeeria dávno jako doma. Její pivo putuje mimo jiné do Itálie, Izraele nebo Japonska, kde má i vlastní hospodu. Výroba v pražském areálu vyrostla na pět tisíc hektolitrů ročně a naráží na svůj strop. Anochov s Shishmintsevem proto hledali místo, kam by mohli růst dál. Příležitost se naskytla začátkem roku, kdy Sibeerii oslovil Josef Paulík, který ve Slaném obnovil historický pivovar Antoš. V lednu dosavadní pachtýři Šárka Grguričová a David Kudláček ukončili smlouvu a moderní hala najednou zela prázdnotou.
Pro Sibeerii to znamenalo konec dlouhého hledání. S Paulíkem se pivovar domluvil na odkoupení veškerého technického zařízení a zázemí v průmyslové hale. Kolik za něj zaplatil, majitelé pivovaru neříkají. Podle informací CzechCrunche však částka přesáhla deset milionů korun. Původní název i restaurační pivovar v měšťanském domě ve Slaném zůstávají Paulíkovi. „Antoš nekončí, pan Paulík bude dál provozovat svůj komorní pivovar v centru města. A my mu v případě potřeby poskytneme prostory,“ upřesňuje Anochov.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsSibeeria samotná teď bude mít dva výrobní provozy. Kromě nového přírůstku si totiž ponechává i pražskou základnu. Díky tomu plánuje zdvojnásobit výstav na 10 tisíc hektolitrů ročně, aniž by musela stavět nový pivovar, což by byl projekt na několik let. Výroba ve Slaném si nicméně vyžádá rozšíření týmu ze současných 15 na 20 až 25 zaměstnanců.
Na druhé straně příběhu stojí Šárka Grguričová s Davidem Kudláčkem. Ti Antoš neopustili proto, že by pivovar nefungoval. Pacht jim po pěti letech jednoduše přestal ekonomicky dávat smysl. Původně chtěli pivovar do tří až čtyř let odkoupit, po delší době už jim nájem nevyhovoval. S Paulíkem prý nejdříve sice jednali o odkupu, z něj ale ve výsledku nic nebylo. „Řekl nám, že se podmínky změnily. Na vyklizení pivovaru jsme měli asi týden. Museli jsme prodat navařené pivo, vyřešit zaměstnance a ukončit smlouvy navázané na dodávky Antoše,“ líčí. Paulík na dotazy CzechCrunche neodpověděl.
Nakonec ovšem Grguričová s Kudláčkem, kteří začínali v Budějovickém Budvaru, u piva zůstali. Rozjeli létající pivovar Brewnicorn, který vaří v pivovarech Kladno Kročehlavy, SQBRU a Zdivaru. Mají jednoho zaměstnance, pivo prodávají v sudech i plechovkách a sází na pestrobarevné etikety s jednorožcem. „Rozdíl nyní vidím především ve svobodě. Naše nová značka není spojená s konkrétní historií a očekáváním zákazníků, takže se můžeme zaměřovat hlavně na speciály. Nejsme vázaní k ničemu a v ničem,“ pokračuje pivovarnice.
Vlastní zázemí už každopádně nehledají a Brewnicorn těží z volnosti, kterou létající model nabízí. „Nevím, co by se muselo stát, abychom chtěli zase řešit všechny věci, které s provozem fyzického pivovaru souvisejí. Teď cítíme lehkost, volnost a radost z piva,“ říká Grguričová.
