Když rozrazí dveře do zasedačky, má na sobě džínové šortky a černé tričko. „Za chvíli letím na otočku do Milána. V tašce mám uniformu a věci na běhání, dám si tam pár kilometrů, nechtěl jsem si to brát na sebe,“ vyhrkne rychle urostlý šestatřicátník. Ano, piloti se musí udržovat v kondici, jinak by jim sebrali licenci, tohle ale není jen tak obyčejný pilot – Damir Špoljarič je spoluzakladatel a šéf úspěšné počítačové firmy Vshosting, investor do startupů a vedle toho i pilot ve firmě Alpha Aviation, kterou, jak jinak, spoluvlastní. A také je to muž, který radikálně změnil svůj život, aby za knipl mohl vůbec usednout.

„Kdyby nebylo létání, asi bych tu už neseděl. Nebo bych neměl třeba nohu, uřízli by mi ji nejspíš kvůli cukrovce,“ říká Špoljarič a tváří se u toho, jako by vyprávěl tuctový zážitek z nedělní návštěvy supermarketu. „Ještě v roce 2018 jsem vážil přes 200 kilo,“ dodává v rámci rozhovoru, který je součástí série článků, v nichž představujeme, jak o svém zdraví – psychickém i fyzickém – přemýšlejí lidé z nejvyšších pater byznysu.

Pořádná nadváha nebyla důsledkem genetických predispozic nebo nemoci: „Prostě jsem se vůbec nehýbal a strašně nezdravě jedl.“ Byl sice úspěšný technologický podnikatel, jenže v podstatě všechen čas trávil buď za počítačem, nebo v autě. „A když jsem přišel večer domů, snědl jsem na posezení sklenici Nutelly a k tomu jsem si dal rozteklý polárkový dort,“ vzpomíná na ne tak vzdálenou minulost.

Pak se ale něco změnilo a výsledkem různých událostí došlo k radikálnímu obratu v jeho životosprávě. Předně začal pociťovat syndrom vyhoření a únavy z hostingového byznysu (na serverech jeho firmy běží řada velkých českých e-shopů včetně Pilulky nebo Datartu), a tak se rozhodl s partnerem prodat majoritu a rozhlížel se po nové náplni. Do toho mu snoubenka dala jako dárek kurz na leteckém trenažéru a svou roli sehrál i jeden stevard v letadle.

„Měl jsem místenku na sedadlo u nouzového východu a on mi celkem natvrdo řekl, že mě přesadí dozadu, protože bych kvůli tomu, že jsem tlustý, mohl v případě evakuace zaclánět. Prostě se to tehdy sešlo a já si řekl, že zhubnu. A jako motivaci jsem si vytyčil, že si udělám pilotní zkoušky,“ popisuje. A protože když chce, dovede být hodně cílevědomý, dokázal to – ostatně podmínkou pro piloty je, že musí mít dobrou fyzickou kondici, pravidelně chodí na lékařské kontroly a nesmí trpět vážnějšími zdravotními neduhy. Takže mu ani nic jiného nezbývalo.

Paradoxní je, že létání nebyl žádný jeho dětský sen, jen mu v to v danou chvíli přišlo jako atraktivní výzva: „A chtěl jsem dokázat, že to zvládne každý blbec. Vždyť já nemám ani vysokou školu. Na druhou stranu je to poměrně komplexní činnost, dost podobná managementu.“

Jeho hubnoucí mise sloučená s přípravou na pilotní zkoušky trvala nakonec přes dva roky. První, co udělal, bylo, že si najmul výživovou poradkyni. A sáhl hned po té nejznámější, spojil se s Kateřinou Cajthamlovou, která o tom, jak správně jíst, radila i z televizních obrazovek. „Pomohla mi, ačkoli první úkol, co mně dala, mě vylekal – měl jsem začít víc jíst. Ovšem jiných potravin než jsem byl zvyklý. Takže žádné cukry. Smyslem bylo rozhýbat můj metabolismus. A opravdu to zafungovalo,“ vzpomíná.

Dnes už žádnou speciální dietu nedrží ani si nijak extra nehlídá, co konzumuje: „Když mám chuť na bílé pečivo, dám si ho. Ale je pravda, že sladkostem nebo tučným výrobkům se vyhýbám. Zrovna včera jsem si dal koláč a mám z toho výčitky.“ Trvající striktní dieta by pro něj byla mučením, protože je zároveň fanouškem kvalitní kuchyně a rád si zaletí do špičkových restaurací kdekoli po Evropě.

Jídlo ale bylo jen jednou z částí jeho přerodu, tou druhou byl sport. A protože ho k pohybu nikdy nikdo v rodině nevedl, musel si k němu postupně najít cestu – nejdřív to prý bylo hodně o disciplíně a přemlouvání, dnes už se pohyb stal nedílnou součástí jeho života: „Snažím se sportovat každý den, ideálně dvě až tři hodiny. Proto dnes v Miláně, když budu čekat na cestu zpět, vyrazím běhat.“

Kromě běhání vyráží hlavně o víkendech na kolo, na jeden zátah zdolá i 100 kilometrů, a klíčovou roli v novém pohybovém rytmu sehrává i silové cvičení s trenérem Marcelem Vítkem v crossfitovém režimu. Dříve bývalo častější, dnes jej praktikuje obvykle dvakrát týdně. „Mám na to méně času, než bych chtěl,“ krčí rameny.

Na vině je – jak už to u byznysmenů bývá – byznys. Ačkoli měl pocit únavy ze své práce a v roce 2020 nakonec odprodali celou firmu Vshosting (jejím majitelem je dnes nadnárodní hostingová skupina Contabo), nadále v ní působí, a dokonce se zapojil i do manažerských struktur mateřského koncernu, kde je také investorem. „Loni měl Vshosting obrat kolem 300 milionů korun, zisk se počítal v desítkách milionů. E-commerce posiluje, takže i letošek bude podle všeho velmi dobrý,“ vysvětluje. Jen pro srovnání, v roce 2021 utržil Vshosting 200 milionů, takže během dvou let mu stoupnul výkon o polovinu a v růstu chce pokračovat.

Jenže do toho mu k řízení firmy, kterou s kolegou Janem Martinů zakládali před více než 17 lety, čím dál víc volají i z Alpha Aviation, což je jedna z mnoha společností, do kterých po prodeji Vshostingu (šlo pravděpodobně o obchod v řádu nižších stovek milionů, přesné parametry Špoljarič a spol. neprozradili) investoval. „Dělám pro ně pilota. A naším druhým pilotem je druhý spolumajitel firmy a její zakladatel,“ směje se.

Alpha Aviation je dnes co do počtu provozovaných letadel druhou největší českou leteckou společností, mají v portfoliu 16 strojů včetně Embraeru Phenom 100 nebo vrtulového Pilatusu PC12. Jde o letouny vlastněné většinou bohatými podnikateli, pro které je Špoljaričův podnik spravuje a pronajímá je. „Přes zimní sezonu jsem měl v letadle lyže. A protože hodně klientů létalo do Alp na víkendové pobyty, zůstával jsem tam také. Teď v létě to zase budou pobyty u moře,“ usmívá se s tím, že zatím nemá rodinu, takže si může takové nahodilé výlety dovolit.

Ovšem s tím, jak roste zájem movitější klientely o charterové služby (náklady na cestu do Chorvatska jsou jen na palivu kolem 80 tisíc korun, u moře je ale člověk za hodinu), přibývá i Špoljaričova vytíženost za kniplem: „Už toho začíná být hodně. Chybí nám piloti. Ale od léta by se to mělo změnit.“

Úplně se pilotování samozřejmě vzdát nechce, protože jej to jednak baví, jednak má na palubě možnost potkat spoustu lidí z byznysu, se kterými pak i byznys dělá – je to zkrátka skvělá networkingová příležitost, a když jim předestře svůj příběh, většinou je zaujme. „To se zase moc často nestává, že by se z pilota vyklubal technologický podnikatel, který má létání jen jako hobby, ne jako práci.“

Nejde přitom zdaleka o jedinou jeho byznysovou aktivitu vedle Vshostingu. Investice od něj dostal i úspěšný datový startup Keboola, nedávno vydělil do samostatného projektu interní firemní platformu pro softwarové vývojáře nazvanou Zerops, do které už zainvestoval i fond Presto Ventures, a také se angažuje v Chorvatsku, odkud pochází jeho rodina.

„Můj vztah k Chorvatsku je typicky český. Mám rád tamní moře a kuchyni,“ směje se. I přesto se ale spojil s chorvatskou společnosti MPPD, která v zemi plánuje stavět luxusní hotely. Dva v Záhřebu už otevřela, třetí ve Splitu, který bude stejně jako ty v metropoli provozovat mezinárodní síť Accor, se právě začíná stavět: „Jde o investici zhruba za miliardu korun, a to jen ve Splitu. Kvalitních značkových hotelů je v Chorvatsku pořád málo, je po nich slušná poptávka. Rozhlížíme se ale i v jiné zemi.“

Když si povídáme, Damir Špoljarič nezapře, že je člověkem plným energie: „Mám totální ADHD.“ Mluví rychle, poklepává nohou a nezapře jistou podobnost s další výraznou postavou hostingové scény – Zdeňkem Cendrou z CDN77. Z obou vyzařuje akčnost a neposednost.

A těžko si pak představit, že ještě před pěti lety vážil Špoljarič o 100 kilo víc. Vnímá to? „Taky se tomu někdy divím. Ale kombinace toho, že se hodně hýbu a už nejím zvěrstva, je spolu s mnohem pestřejším vějířem aktivit, kterým se věnuju, celkem záruka, že už se tam nedostanu. A pak, kdybych zase začal nabírat, nemohl bych pilotovat, jsou celkem striktní pravidla, jakou může mít člověk váhu v poměru ke své výšce. Mě pilotování strašně baví, takže to nedopustím.“