Eric Topol je hvězdou americké medicíny – dlouhé roky vedl v prestižní nemocnici Cleveland Clinics oddělení kardiovaskulární chirurgie, tamtéž založil i samostatnou lékařskou fakultu. Má na starosti rozsáhlé výzkumné týmy, které od vládních úřadů získaly granty za půl miliardy dolarů. A už 15 let řídí kalifornský Scripps Research Translational Institute, který se věnuje genetice a individuální medicíně. A teď říká, že ví, jak se dá kvalitně stárnout a ukazuje to i na svém sedmdesátiletém těle.

Právě v Kalifornii jej s kolegy napadlo, že by bylo fajn zjistit a především datově podložit, proč se někteří lidé dožívají vysokého věku a jiní ne, respektive proč jsou někteří z nás zdraví bez zjevného důvodu. „Měl jsem za to, že v tom bude silnou roli hrát genetika,“ řekl deníku Washington Post.

Následující půl druhou dekádu s kolegy zkoumal 1400 lidí starších osmdesáti let, které označuje jako super agers (český, velmi nepřesný ekvivalent by byli super starouši). Ostatně takhle pojmenoval i svou knížku, která vyšla v květnu a která hlavně za oceánem vyvolala velký zájem – nabízí totiž uměřený, ale zároveň datově a vědecky podložený návod na kvalitní život (nejen) ve stáří.

Referenční skupina byla, jak poznamenal například deník Wall Street Journal, hodně odlišná od typických Američanů: byli hubení, cvičili a hýbali se, byli vzdělaní, i ve stáří vedli čilý společenský život… Topolovi ale vrtalo hlavou, proč zrovna oni? V tom musí být něco víc, nejspíš vrozené dispozice k dobré kondici, říkal si. A co tedy zjistil?

„Že DNA s tím nemá skoro nic společného,“ zdůraznil v nynějších několika rozhovorech. A má pro své tvrzení i data, neboť oněm čtrnácti stovkám dlouhověkých dobrovolníků nechal udělat detailní analýzu genomu. A z té vyšlo, že si jejich DNA není v ničem, co by mohlo se zdravím souviset, podobná.

My conversation with Sir John Bell, one of the most influential physician-scientists in the world.
The latest Ground Truths (link in profile), which is a hybrid of free analytic newsletters and podcasts (w/transcript) pic.twitter.com/i54dyoYdwF

— Eric Topol (@EricTopol) May 26, 2025

Naopak se postupně stal oddaným stoupencem toho, co se nabízelo jako vysvětlení od začátku – tedy že klíčovou roli hrají výše zmíněné životní atributy, jako je sportování, stýkání se s přáteli, zkrátka aktivní přístup k životu. „Kdybych měl vypíchnout ale jen jednu věc, určitě to je pohyb,“ připomíná sedmdesátiletý Topol.

Autor několika úspěšných knih o tom, jak technologie posouvají medicínu a lidské poznání vpřed, se na to konto stal sám velkým průkopníkem zdravého, i když nijak fanatického životního stylu. Zároveň podobně jako longevity fundamentalista Bryan Johnson provádí i na sobě některé testy, třeba si zjišťuje biologické stáří vybraných orgánů a měří jejich kondici v čase.

„Celý život jsem se snažil pravidelně hýbat, hlavně kondiční cvičení. Takže jsem jezdil na kole či chodil na procházky,“ prohlásil pro Washington Post. Nic mu prý neříkalo silové cvičení a kulturistika. S postupujícím výzkumem toho, co pomohlo ke kvalitnímu životu i ve vysokém věku stovkám lidí, které sledoval, ale změnil na činky názor: „Silový trénink má mimořádnou souvislost se zdravým stárnutím.“

Už více než rok tak Eric Topol praktikuje upravenou domácí sportovní rutinu: dřív vyrážel šestkrát týdně na půlhodinovou vycházku či vyjížďku, tomu se nyní věnuje méně a místo toho několikrát týdně doma posiluje a dělá silová cvičení.

View this post on Instagram

„Obvykle dělám plank, výpady, dřepy, sedy lehy na medicinbalu, kobru a spoustu dalších cviků na podlaze. Používám taky odporové gumy. A zjistil jsem, jak důležitá je rovnováha – třeba stát na pěnové podložce a podobně,“ popsal, jak si dává do těla několikrát týdně na terase svého domu v Kalifornii.

Teď, jak opakuje, se i ve svých 70 letech cítí mnohem lépe, než jen o pár let dřív. Zároveň ale, dodává, nejde jen o změnu ve sportovních návycích: velkou roli hraje i hodně kvalitního spánku, vyhýbání se nezdravým pokrmům, vyšší přísun proteinů a hodně pobytu v přírodě. „Nikdy bych nevěřil, jak blahodárný vliv může mít to, že jdete s přáteli na trek,“ říká.

Před čím naopak varuje, je polykání speciálních suplementů a prášků. Zvláště pak varuje před rapamycinem, což je lék, který se podává pacientům po transplantacích, protože potlačuje imunitní reakci. Mnoho anti-aging průkopníků ale tvrdí, že má potenciálně moc zpomalit stárnutí. Žádná tvrdá data pro to ale nejsou, což ukázal i výzkum, jenž se nedávno objevil v uznávaném odborném medicínském časopisu Lancet.

„Rapamycin potlačuje imunitní systém. A to poslední, co chcete s přibývajícím věkem dělat, je potlačovat imunitu. Nějaké léky už existují a možná v budoucnu najdou své uplatnění. Jen zatím nemáme dostatek dat, která by nám pomohla s jejich použitím,“ upozorňuje Topol.

Sám ve své práci i ve své knize připomíná, že nic z toho, co doporučuje, není žádná raketová věda. Ale že pomocí dat a genové analýzy potvrdil to, co bylo tak nějak zjevné. Dalo by se tomu říkat longevity powered by selský rozum: hodně se hýbejte, udržujte do poslední chvíle bohatý společenský život, jezte zdravě, pokud možno ne moc průmyslově zpracovaných potravin a určitě se nevymlouvejte na to, že máte blbé geny.

„Nikdy není pozdě začít. Ta představa, že s věkem už nemůžete nabrat svaly nebo zesílit, je nesmyslná. Bez ohledu na věk – a já už taky nejsem nejmladší – máte pořád plný potenciál zesílit a dostat se do dobré fyzické kondice,“ nabádá Eric Topol s tím, že lidé třeba mohou vynechat obědovou pauzu a místo ní vyrazit na procházku, zaběhat si nebo navštívit posilovnu.