Kdysi si v amsterdamské Red Light District vydělával hraním. Dnes už díky AI učí na piano stovky tisíc lidí

Oasis, Beatles, Pink Floyd. Takový repertoár hrál Radim Vysoký se svou sestřenicí během léta opilým turistům v amsterdamské čtvrti Red Light District. Původně měli namířeno pokračovat po Evropě, v Nizozemsku ale zůstali tři týdny, protože si tam hraním na ulici vydělávali i 60 eur za hodinu, v dnešním přepočtu tedy zhruba 1 500 korun. A v hudebním byznysu si Vysoký nakonec vybudoval i kariéru – jeho startup ArtMaster učí hrát na piano a registruje přes půl milionu lidí. V jeho aplikaci Artie roli učitele přebírá AI, rok po spuštění má roční příjmy přes 20 milionů korun a nově získal další investici. Uživatele přitom přivádějí hlavně tisíce amatérsky natočených videí. „A to přitom nemáme ani jednoho full-time marketingového zaměstnance,“ vypráví pro CzechCrunch.

Teď ArtMaster uzavřel investici ve výši 2,4 milionu dolarů, zhruba 52 milionů korun. K dřívějším investorům se nově přidávají fondy Factorial Capital a český Reflex Capital, firma Moises a andělští investoři Nir Zicherman, zakladatel Anchoru, který koupilo Spotify, Grant Davis, zakladatel startupu Wand koupeného firmou Krea, či Eliška Vorel z Google DeepMind, kde působí jako produktová manažerka Gemini.

ArtMaster již historicky uzavřel několik finančních kol, mezi jeho vůbec první investory patří šéf vydavatelství Warner Music Group a nejvýše postavený Čech světového showbyznysu Robert Kyncl nebo zakladatel herního hitu Beat Saber, který za miliardy prodali Metě, Jaroslav Beck. V roce 2022 od nich startup získal přes 11 milionů korun, stejnou částku pak dostal i o dva roky později. Dalších 20 milionů pak získal loni. Aktuálně peníze ArtMaster směřuje do vývoje AI modelů, které lidem pomáhají samostatně se učit tvůrčí dovednosti, přičemž začíná hrou na piano.

„Podle mě je jedním z nejlepších využití umělé inteligence pomáhat lidem učit se. AI modely už přesáhly jazyk a umějí poslouchat, jak lidé hrají, a přizpůsobit se jejich úrovni. To otevírá celou novou kategorii učení i mimo ChatGPT,“ komentuje investor Matt Hartman z Factorial Capital, který byl ještě v Betaworks prvním investorem platformy Hugging Face, populárního centra vývojářů open-source AI.

Artie vyšel loni na podzim. Jeho první verze, kterou Vysoký sám označuje jako hodně nekvalitní, se za 42 dní dostala na 100 tisíc dolarů, tedy přes dva miliony korun anualizovaných ročních opakovaných příjmů (ARR). „Sám se divím, že za to někdo tehdy vůbec zaplatil,“ směje se. Od loňského října podle firmy rostl počet platících předplatitelů v průměru o 38 procent měsíčně, měsíční opakované příjmy o 39 procent. Desetina nejaktivnějších uživatelů podle firmy tráví u piana v průměru 36 minut na jedno sezení.

Příjmy tři až čtyři miliony dolarů na příští rok

„Rádi bychom se do půl roku dostali na 300 tisíc dolarů měsíčně. Nevím, jestli to zvládneme, ale je to cíl, což by nám pak dělalo příjmy tři až čtyři miliony dolarů na příští rok,“ doplňuje Vysoký s tím, že v srpnu nabrali vývojáře pro Android a příští rok chtějí trénovat modely i pro kytaru a další nástroje.

Cesta k vlastnímu globálnímu startupu byla pro Vysokého trnitá. Na kytaru, kterou po dědovi našel asi v pěti letech, si brnkal tak dlouho, až ho máma přihlásila do základní umělecké školy. Byť mu hraní šlo a vyhrával soutěže, zároveň ho to ale štvalo. „Hrajete klasiku jako Bacha, a na soutěž několik měsíců cvičíte jednu písničku pořád dokola. To přitom nebyl důvod, proč jsem chtěl vůbec hrát,“ vzpomíná.

Jako teenager pak začal poslouchat Nirvanu a Green Day, rockové písničky se učil hrát sám z YouTube. Ve čtrnácti si koupil elektrickou kytaru a v Českých Budějovicích s kamarády založil punkrockovou kapelu s názvem Inkubační doba. „Hráli jsme věci, co nás bavily, plus i nějaké svoje originální, což bylo fakt strašné. Ale bylo nám patnáct a bavilo nás to,“ usmívá se. Kapela se rozpadla, když odešel na vysokou školu.

Vybral si pražskou Vysokou školu ekonomickou, i když rodina mu nastavila jiný vzor. „Celá moje rodina jsou matfyzáci, extrémně chytří lidé a programátoři. Máma má Ph.D. z matematiky, ona i její dvě sestry vystudovaly matfyz a našly si tam tři manžele,“ popisuje Vysoký, kterého ale víc lákal byznys a marketing, a proto zamířil na VŠE.

Během studia si vydělával výukou kytary a ukulele, s kytarou na zádech jezdil za žáky po Praze. Už tehdy si budoval vlastní metodu: místo osnov a učebnic zjišťoval, co a proč chce člověk hrát. „Jestli chce hrát, protože má malé děti, chce si založit kapelu, nebo chce sbalit holku. Každý je jiný. Když tyto věci pochopíte, tak můžete od první chvíle učit přesně to, co chce,“ vysvětluje.

Mezi bakalářským a magisterským studiem pak přišla zmiňovaná cesta po Evropě. Se sestřenicí si dali pravidlo, že budou stopovat, hrát na ulici a nepoužijí žádné vlastní peníze. Nejdřív to otestovali na Václavském náměstí, kde za hodinu vybrali 300 až 400 korun. V Amsterdamu přespávali přes Couchsurfing, lidé je za hraní zvali na jídlo do hospody a sestřenice si tam našla manžela a už zůstala. „Žili jsme jako hippies,“ vzpomíná Vysoký, který si hledal i klasickou práci či brigádu, ale na životopisy se mu nikdo neozval.

Na konci studia si v rámci vedlejší specializace z podnikání sepsal projekt, jak by vypadala jeho vlastní hudební škola v Praze – od živnostenského listu přes první učitele po učebny. A po státnicích se do něj pustil, dokonce kvůli němu odmítl nabídku na pozici v B2B marketingu ve velké korporaci. „Když jsem si představil, že mi teď začíná ten klasický job od devíti do pěti, bylo mi z toho špatně. Podnikání jsem musel zkusit, i když jsem věděl, že budu úplně chudý,“ říká s tím, že bydlel na bytě společně s bratrem, který za něj často i platil nájem.

Začínal se třemi učiteli, kterým dohazoval žáky a nechával si malou marži. Když jich měl pět, potkal Michala „Majkláče“ Nováka, zakladatele Bandzone.cz, který se tehdy v hudebním byznysu pohyboval už sedmnáct let. Ten se stal jeho mentorem a dal mu první peníze. „Šlo fakt jenom o pár set tisíc na to, abych si mohl najít učebny. Byl to takový první mentor, trochu investor, a celkově mi radil, protože já jsem vůbec nevěděl, co dělám,“ přiznává Vysoký. V roce 2018 pak spolu založili společnost a školu rozšířili na 20 až 25 lektorů.

Pak přišel covid. S online videokurzy si Vysoký kvůli lepším maržím a škálování pohrával už dřív, zavřená škola a nejistota, jak dlouho lockdown potrvá, to ale urychlily. Jako první zvolili produkci hudby v programu Ableton Live a začali ji prodávat dřív, než natočili jedinou lekci. „Udělal jsem jednoduchý web a třicetivteřinové video, které vypadalo, jako by ten kurz už existoval. Dali jsme tam osnovu kurzu, ale nic jsme ještě neměli,“ popisuje. V předprodeji prodali stovku kurzů asi po 600 korunách. „Najednou jsme měli 60 tisíc korun jen v předprodejích,“ vzpomíná.

Kvalitní videokurzy v češtině podle Vysokého tehdy chyběly. Lekce stavěli jako krátká a úderná videa, v nichž lektor sdílí obrazovku a ukazuje, jak nastavit konkrétní zvuk nebo rytmus. Po produkci přibyl zpěv, ukulele a kytara, která je dodnes nejprodávanější. Kurzy si doteď koupilo už přes 20 tisíc lidí, hlavně v Česku, a celkem se jich prodalo za víc než 20 milionů korun.

Krátce po spuštění kurzů se Vysokému přes Facebook ozval také zmiňovaný Jaroslav Beck. Když zjistil, že jde o tvůrce globálně úspěšné hry, v níž dělali hudební balíčky i s Linkin Park nebo Green Day, rozhodl se s ním sejít. A z toho vzešlo, že ArtMaster získal včetně Roberta Kyncla první investory.

Podpořený investicí začal stavět anglickou verzi s globální ambicí. „Když se na to dívám zpětně, bylo to velmi naivní,“ říká Vysoký. Jediným jejich kontaktem v Los Angeles byl bývalý bubeník Čechomoru Roman Lomtadze, který tam hraje v kapele Scars on Broadway Darona Malakiana ze System of a Down. Přes něj se dostali k prvnímu americkému kytaristovi, a od něj k dalším jménům. Mezi lektory se tak objevili držitelé Grammy nebo spoluzakladatel Black Eyed Peas.

Produkt ale moc trakce nezískal. „Jenom na Udemy je 10 tisíc kurzů na kytaru. Pak máte Skillshare a samozřejmě YouTube,“ vyjmenovává Vysoký. Konkurence prodávala kurzy za deset dolarů, ArtMaster kvůli dražší produkci třeba za osmdesát. „Naše kurzy jsou opravdu skvělé, ale když soupeříte s tak velkým množstvím konkurence, jednotková ekonomika marketingu vám nevychází. A moc jsme ani nevěděli, jak získávat uživatele,“ přiznává.

„Uvědomili jsme si, že s takovým produktem, kterých jsou po internetu tisíce a američtí konkurenti je dělají už patnáct let, nemůžeme vyhrát,“ pokračuje Vysoký. Větší potenciál si pak ale uvědomil díky nástupu umělé inteligence: AI učitel, který poslouchá, jak člověk hraje. Vysoký natočil krátké upoutávkové video, vyrazil za investory a začal skládat nový tým včetně kolegů, kteří předtím pracovali pro americký startup na aplikaci, jež učila děti číst a vyslovovat anglicky. Stavěli pro ni vlastní neuronové sítě, které v reálném čase analyzují zvuk, a to i v hluku třídy.

Na podobném principu dnes stojí aplikace Artie. První model AI převádí hudbu na text a u každého stisknutého tónu v reálném čase měří tónovou přesnost, rytmus a dynamiku, tedy jak silně člověk zahraje. Zvládne přitom i víc tónů najednou. Druhý model pak vstupy vyhodnocuje a rozhoduje, co je nejdůležitější.

„Když jste úplný začátečník, neděláte jednu chybu, ale pět najednou. Dobrý učitel umí i v takovém chaosu říct: ‚Největší problém máš s rytmem, soustřeď se teď na něj.‘ Ostatní aplikace vám dají skóre a hvězdičky, ale to není reálná zkušenost s učitelem,“ vysvětluje Vysoký. Chystaný adaptivní model má jít ještě dál, aplikace hráče zastaví, zpomalí nebo mu pustí metronom, a když mu to jde, nechá ho hrát.

Vývoj začal v lednu 2025 a tým podle Vysokého spěchal, aby ho nikdo nepředběhl. V tvorbě jim přitom pomohla i hudební škola, kterou chtěli zakladatelé ještě nedávno prodat. „Pak jsme si uvědomili, že by to byla hloupost. Bylo to místo, kde jsme trénovali naše AI modely a sbírali data,“ říká Vysoký.

Potřebovali totiž stovky nahrávek z různých mobilů, různých klavírů a v různé akustice a pořídili je s vlastními učiteli a studenty. „Na internetu najdete jen profesionálně natočené datasety, velmi vzdálené realitě. Když má uživatel starý mobil se špatným mikrofonem a levné piano v pokojíčku, to si musíte vytvořit sami,“ vysvětluje. Učitelé navíc pomáhali nastavit, jak má AI reagovat na konkrétní chyby žáků.

100 milionů zhlédnutí v organickém dosahu

Škola dnes s asi 25 učiteli a 150 až 200 žáky běží pod vedením jednoho z bývalých lektorů a podle Vysokého se drží na nule. „Zní to jako slušný byznys, ale chceme učitele dobře platit a zbytek peněz zaplatí nájem učeben,“ říká. Videokurzy se dál prodávají, už do nich ale nejde žádná reklama.

ArtMaster platí reklamy na Metě, v Apple Search Ads a trochu i na Googlu. Měsíčně podle Vysokého vytvoří na čtyři tisíce placených reklam. „Máme systémy, které škálují fungující reklamy, automaticky se jich vytvoří třeba dalších sto verzí. Všechno včetně lokalizace funguje samo,“ popisuje. Největším tahounem je ale organický obsah. Od letošního února, kdy se mu začali aktivně věnovat, nasbírala videa o aplikaci přes 100 milionů zhlédnutí.

Natáčí je zhruba třicet nano-influencerů, kterým ArtMaster platí a přesně jim říká, co mají dělat. Každý z nich denně publikuje dvě krátká videa bez větších úprav, jen s textem. Z celkového objemu se podle Vysokého virálními stane dvě až pět procent. „Není cílem udělat jedno dokonalé video, ale hodně průměrných, a některá z nich získají miliony zhlédnutí, což nám přinese tisíce stažení za den,“ vysvětluje. „Zaplatit si reklamu umí každý, a my to samozřejmě optimalizujeme a děláme, ale budování organického růstu je mnohem levnější,“ doplňuje.

Při šíření na sítích přitom podle něj rozhodují detaily. „Lidé poznají, když je video uměle vytvořené a příliš hezké. My záměrně děláme videa trochu hnusná, aby byla autentická. Z přeřeků, špatného světla a chyb se nedělá problém. Uživatel uvidí, že reálný člověk sedí večer potmě u piana a učí se s Artiem,“ popisuje.

Artie dnes funguje v sedmi jazycích včetně polštiny, němčiny, španělštiny a brazilské portugalštiny. Před pár měsíci vstoupil do Brazílie, rozjíždí Mexiko a další země Latinské Ameriky. Tam ale narazil, protože aplikace je zatím určená pouze pro iPhony. „Uvědomili jsme si, že 90 procent lidí tam má Android. Naše TikTok video uvidí milion lidí, ale jen deset procent z nich má iPhone. Ti ostatní jdou na Google Play, nenajdou nás tam, a tak vlastně děláme reklamu konkurenci,“ říká Vysoký. Verze pro Android má vyjít kolem Black Friday, nejpozději do konce roku.

Co je teď pro ArtMaster největší výzva? Na metu deseti milionů dolarů ročních příjmů se chce Vysoký dostat se současným produktem. Na sto milionů dolarů už ale piano stačit nebude, modely proto tým startupu trénuje tak, aby šly použít i na další nástroje a v dalších oborech vzdělávání. „Například Simply Piano se jednu chvíli přiblížilo 100 milionům dolarů obratu čistě s hudebními nástroji, což si myslím, že můžeme dokázat i my. Ale s natrénovanými modely, které umí personalizovat výuku a chápat uživatele, se nám otevírají dveře do mnoha dalších oblastí,“ uzavírá Vysoký.