Září výraznými barvami, mají charakteristickou vysokou podešev a v komunitě lidí, kteří sledují design a módu, už jsou ikonou. Boty pražské značky Pár dnes potkáte na nohách herců, hudebníků, výtvarníků i top manažerů Coca-Coly. Nosí je herec Lukáš Hejlík, designéři Jan Činčera, Martin Žampach i zakladatelka Designbloku Jana Zielinski nebo hudebník Matěj Ruppert. Projekt, který původně vyrostl z touhy dělat věci po svém, za pět let od spuštění prodal okolo 10 tisíc párů bot.

Kořeny značky přitom sahají na UMPRUM, kde Jan Kloss studoval grafický design. V rámci výuky dostal za úkol navrhnout sportovní obuv. „Vedoucí ateliéru nás chtěl přimět přemýšlet nad jinými obory,“ vzpomíná. Jako podklad si tehdy, spolu se spolužákem Jakubem Koroušem, vybral skomírající značku Botas. „V segmentu tenisek v tu dobu vyráběla jen černé nebo bílé koženkové boty na nohejbal, které se vlastně nedaly nikde koupit,“ doplňuje Darina Zavadilová, která se k Janovi záhy přidala coby životní i obchodní partnerka. Tehdejší ředitel Botas byl podle Klosse překvapivě vstřícný a projekt ho zaujal.

Z jednoho návrhu se tak v roce 2009 vyklubala celá podznačka Botas 66, k úspěchu pomohlo i to, že se přihlásili s projektem do European Design Award a vyhráli. Vše nabralo rychlý spád, ale pár let po startu se ukázalo, že byznysový model přestává fungovat.

„Dostali jsme se do stádia, kdy jsme navrhovali všechny boty, kompletní propagaci a vše potřebné, ale platili nás z prodaných párů, které firma nebyla schopna udat. Budovali jsme značku, která nebyla naše a to podstatné jsme nemohli ovlivnit,“ popisuje Jan Kloss a dodává, že se rozhodli k navrhování přidat i samotný prodej těchto bot a otevřeli si obchod v Praze na Žižkově a později i v centru ve Skořepce. Takhle prodávali Botas 66 skoro pět let. Pak jim to ale přestalo dávat smysl.

Foto: Radek Štrettr Úlehla

„Původní ředitel Botasu odešel a vše se začalo komplikovat,“ říká Kloss. K tomu se přidaly autorskoprávní spory a nedostatečné výrobní kapacity, které nemohli ovlivnit. „Poptávka byla, ale zboží nebylo,“ shrnuje.

Spousta lidí jim radila, ať si rozjedou vlastní značku. „Nejdřív jsme si z toho dělali legraci,“ vzpomíná Kloss. Čím dál víc jim to ale vrtalo hlavou, obchod už měli zaběhlý a v byznysu fungovali dlouho. Oslovili tedy designérku Elišku Horčíkovou, dříve Kuchtovou, která dlouhodobě pracuje v designérském týmu španělské značky Camper na Mallorce. Dali jí volné ruce, ať zkusí naskicovat boty se zcela novou siluetou a ušít prototyp. V té době si ještě ani nebyli jisti, zda vůbec rozjedou výrobu.

Eliška Horčíková rozpracovala několik variant, jedna jim hned padla do oka a rozhodli se, že do toho půjdou. Pracovně jí říkají Japan. „Všechny naše boty mají jeden základní tvar. Dá se snadno variovat typem materiálu, barvou, různými detaily na podešvi nebo podrážkou,“ popisuje dvojice. Model kombinuje měkký, poddajný svršek, který odkazuje k tradiční mokasíně, s dynamickou sportovní podešví.

Koncept a konstrukci boty navrhla Eliška Horčíková, návrhy jednotlivých modelů si ale již zpracovávají sami. Boty vyrábí v malých sériích z usně, často ve výrazných a kontrastních barevných kombinacích. Poznávacím znamením zůstává nezvykle vysoká podešev, která má na podrážce vlastní dezén s motivy Prahy a Česka. Cena se nyní pohybuje mezi 4 200 až 5 200 korunami.

Řekli si, že obchod mají, stačí tedy jen připravit novou značku, vyměnit krabice v obchodě a pustit se do prodeje. Kromě tvaru boty si ale museli vymyslet i název nové značky. „Nejdřív jsme uvažovali o anglickém názvu pair, ale přišlo nám to příliš podobné třeba s Nike Air, a nechtěli jsme působit zápaďácky,“ vysvětluje Jan Kloss. Nakonec zvolili český výraz pár, který má hned několik významů. „Boty jsou v páru, my dva s Honzou jsme pár a párovat můžeme i naši značku s jinými značkami formou spoluprací,“ dodává Darina Zavadilová.

Plány na prodej a výrobu však narušil covid. „Zavřely se továrny na zpracování kůží, neměli jsme kde objednávat. Když se otevřely, zavřela zase výroba,“ popisuje Jan Kloss. Vše trvalo násobně déle a stálo násobně víc, než počítali. Celý start si financovali z vlastního rodinného rozpočtu. Launch proběhl jen online, protože kamenný obchod byl zavřený. „Spustili jsme e-shop s novými botami a všichni se ptali, jak to sedí na noze,“ vzpomíná Kloss. „Co jsme na to měli říct? Že jsou opravdu komfortní si každý ověří až vyzkoušením,“ dodává Darina Zavadilová a přiznává, že tehdy měli slabší chvilku. V průběhu covidu a po narození společného syna se jim změnily priority a nadšení do nové značky ochladlo.

Přesto se rozhodli vytrvat a především díky komunitě designérů, výtvarníků či hudebníků, v níž se Honza s Darinou pohybují, se informace o jejich značce dostávala stále více mezi lidi. „Nejlépe v tu dobu fungovalo prosté slovní doporučení a to, když někdo boty viděl na někom, kdo přirozeně působí jako trendsetter,“ doplňuje Zavadilová. Postupně je ale začali oslovovat ke spolupráci i firmy a oni dělali boty na míru. „Ozvala se nám třeba Coca-Cola, že by chtěli boty na svou mezinárodní konferenci pro top manažery z celého světa v Praze,“ vypráví Zavadilová a dodává, že i dnes mají řadu zajímavých spoluprací.

Foto: Radek Štrettr Úlehla

Jedna z posledních je například s pražskou restaurací Alma a sítí bister KRO, s nimiž vyvíjeli boty na míru pro personál do kuchyně i na plac. Podobnou alternativu, jako pro gastroprovozy, si představují dodávat třeba i pro kliniky. Do budoucna by chtěli také expandovat do zahraničí. Největší potenciál vidí v Asii, hlavně v Japonsku a Jižní Koreji, odkud již mají poptávky.

V Praze zároveň plánují sloučit obchody a sklad do jednoho většího prostoru. „Hledáme prostor na dobré adrese, s hezkou atmosférou, se zahrádkou vzadu a třeba i s nějakým občerstvením,“ popisuje Kloss svou vizi a dodává, že v plánu je i rozšíření portfolia bot. Momentálně se chystá launch nového vzoru Mules, na kterém kromě Elišky Horčíkové spolupracovali také s módní návrhářkou Natálií Nepovímovou.

Vedle toho dlouhodobě dokumentují i lidi kolem značky. Kloss s fotografem Radkem Úlehlou fotí sérii portrétů zákazníků v přirozeném prostředí jménem Pár People, dosud jich je kolem šedesáti. „Není to spolupráce. Jsou to lidi, co ty boty nosí spontánně, a my je oslovíme na focení až poté, co se dozvíme, že je vůbec mají,“ vysvětluje Zavadilová.

Jejich roční obrat se pohybuje kolem 7 milionů korun, návrh a prodej bot je živí, ale největší výzvou pro ně i po pěti letech zůstává cashflow, které se budou snažit pokrýt hledáním investora, a stabilní výroba. Pokus přesunout ji do Česka skončil krachem, respektive insolvencí jedné dodavatelské firmy, druhá zavřela sama, takže se vrátili zpátky do Portugalska. Přesto stále koketují s tím zkusit to v Česku znovu. „Myslím, že by to mohlo být reálné už příští rok,“ říkají, tentokrát by šlo o třetí pokus.