Když to zhasne, hned někdo přiskočí. Český běžec popsal, jak se mu nesla olympijská pochodeň

Michal Velička se jako jediný Čech zúčastnil ve Francii štafety s olympijskou pochodní. Co by se stalo, kdyby zakopl nebo by mu oheň zhasnul?

michal-velicka-bezec-s-pochodni1

Foto: Toyota

Michal Velička, jediný český běžec s olympijskou pochodní ve Francii

0Zobrazit komentáře

Za přibližně dva týdny vypukne ve Francii největší sportovní svátek tohoto roku: olympijské hry. Ty slibují opět velkou podívanou, která byla na posledních letních hrách v Tokiu značně poznamenána covidem. S olympiádou je vždy spojená celá řada rituálů, mezi které patří i zapalování pochodně a štafeta napříč Řeckem a následně celou pořadatelskou zemí. Právě ve Francii měl tu čest pochodeň poponést i Čech Michal Velička, který pro CzechCrunch prozradil třeba to, co by se stalo, kdyby mu zhasla.

S blížící se olympiádou sportovci ladí formu, Češi se na internetu hádají, zda je letošní nástupová kolekce dobrá, či špatná, a k hlavnímu dějišti her pomalu, ale jistě míří pověstný olympijský oheň. Ten je od roku 1936 symbolicky zapalován na místě, kde to všechno před stovkami let začalo, v řecké Olympii. Standardně bývá zapalován pomocí slunečních paprsků a zrcadel, letos však počasí, respektive bůh Apollón nepřál, a tak se přistoupilo k alternativnímu řešení. V chrámu zasvěceném bohyni Héře využili záložní zdroj ohně, který byl zapálen sluncem na generální zkoušce ceremoniálu.

Slavnostní obřad se odehrál v dubnu a od té doby plamen putoval nejdříve přes Řecko a nyní napříč Francií až k Seině v Paříži. Mimo jiné také přes přibližně osmitisícové městečko Le Malesherbois, ve kterém právě ve středu převzal štafetu s ohněm Michal Velička, jediný Čech, jenž měl letos příležitost olympijskou pochodeň ve Francii nést.

michal-velicka-bezec-s-pochodni4

Foto: Toyota

Předávání štafety

Michal Velička pracuje pro české zastoupení Toyoty, která je partnerem olympiády a paralympiády. Díky tomu měl možnost zúčastnit se programu, ve kterém automobilka vybrala 21 šťastlivců na základě splnění nejrůznějších sportovních a vědomostních výzev. „Loni v červnu mě zařadili do slosování, ve kterém se pak určili všichni běžci s pochodní. Takže jsem měl v konečném důsledku trochu štěstí,“ říká Velička s tím, že programu se zúčastnilo celkem 23 tisíc lidí.

Teď už má ale běh za sebou a je plný zážitků. Na start 53. etapy štafety se postavil přibližně v půl deváté ráno, nicméně na značkách muselo být všech 14 běžců etapy již krátce po šesté, aby se připravili.

„Nejdříve jsme vyfasovali teplákovky a hned poté jsme měli první možnost si osahat 1,5 kilogramu vážící pochodeň,“ přibližuje Velička. „Pak proběhl briefing, na kterém nám vysvětlili, jak všechno probíhá, jakým způsobem si máme předat oheň a podobně. Následovalo kolečko seznamování. Všech čtrnáct běžců se představilo a něco málo o sobě řeklo,“ uvádí Velička s tím, že mezi běžci byli i lidé mimo partnery olympiády.

nastupovka-1

Přečtěte si takéV tomto odvážném oblečení jedou Češi na olympiádu v PařížiOriginální, odvážné, národní. Podívejte se, v čem Češi slavnostně nastoupí na olympiádu v Paříži

„Se mnou běželi například i bývalí profesionální sportovci, studentka sportovní školy, kterou přihlásila její učitelka, nebo pár lidí přímo z města a nejbližšího okolí. Lidé mimo partnery olympiády se museli přihlásit a poslat svůj příběh, proč si zrovna oni zaslouží běžet s pochodní, načež účastníky běhu vybrala komise,“ doplňuje Velička s tím, že sám přebíral oheň od Laurenta Jeuffroye, který je několikanásobným šampionem v judo disciplíně kata a zároveň žije přímo v Le Malesherbois.

Jak Velička přiznává, sám se těšil na několik kilometrů dlouhý běh, nicméně takové porce se prý nosičům pochodní již dávno neordinují. Celá 53. etapa měřila pouze 2,5 kilometru, což při čtrnácti lidech nakonec pro českého běžce znamenalo „jen“ 200 metrů olympijské slávy. Během nich navíc nebylo úplně možné předvádět sprinty ve stylu Usaina Bolta – běh s pochodní musel být podle Veličky spíše rychlejší chůzí.

Pořadatelé totiž chtějí mimo jiné snížit riziko, že by mohl olympijský oheň zhasnout. Co by se v takovém případě vlastně stalo? Podle Veličky se rozhodně nemusí vše vracet zpět do Olympie. „Součástí štafety je i několik záložních lucerniček, které v sobě mají olympijský oheň. Kdyby pochodeň zhasla, během chvilky by někdo přiskočil a zase by ji zapálil,“ vysvětluje muž, který je mimo jiné i dobrovolný hasič.

Doma také několikrát řešil, co by se dělo, kdyby třeba zakopl. Přímo organizátoři s běžci takový scénář nakonec ani nekonzultovali a měli v ně plnou důvěru. Jako poděkování za zvládnutou štafetu jim předali část pochodní, které nesli na etapě.

„Pochodeň je ze dvou dílů, lesklá spodní část a matná horní část. Uprostřed je kroužek, který jsme všichni dostali v bílé kazetě s poděkováním od organizátorů. Každá kazeta je číslovaná, přičemž jich je vyrobeno 10 tisíc, což odpovídá počtu běžců. Zároveň si můžu nechat i bílou uniformu, ve které jsem běžel,“ říká Velička.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Před ním nesli olympijský oheň dva Češi v Řecku, jedním z nich byl třeba Gabriel Waage, šéf České softballové asociace i celoevropské organizace, který je zároveň členem Českého olympijského výboru.

Ke slavnostnímu zažehnutí přímo v Paříži by mělo dojít v pátek 26. července okolo osmé hodiny večer. Výjimečně se zahajovací ceremoniál nebude odehrávat na stadionu, ale přímo uprostřed města na řece Seině, kde se ve slavnostním defilé na lodích představí na 10 500 atletů ze zemí celého světa.

Dostal pokutu za rozkrok i vytažení úplatkářské aféry. Na nevyzrálého Bellinghama ale Anglie spoléhá

Jude Bellingham je skvělý hráč a na letošním Euru dal dva góly. Jenže se neumí chovat – a teď potká na trávníku sudího, se kterým se nemusí.

Filip HouskaFilip Houska

jude-bellingham

Foto: UEFA

Jude Bellingham

0Zobrazit komentáře

Nevidí si do pusy a občas gestikuluje tak, že by na něj byli hrdí leda nevychovaní žáci základních škol. Jenže když pak trefí nůžkami branku při poslední gólové šanci v zápase, díky čemuž posune svůj tým do bojů o titul, začne se o něm mluvit zase s nadšením. Jude Bellingham je nevyspělý, ale zato rozdílový hráč, který může své Anglii konečně dopřát titul, po němž desítky let tak žízní. Jen se musí krotit. A člověk, co bude dnešní semifinále na Euru proti Nizozemsku pískat, ho v lásce rozhodně nemá.

Je mu čerstvých jednadvacet, narodil se v Anglii, ale ty nejlepší sportovní roky strávil v Německu, kde hájil barvy Borussie Dortmund. Právě tam profesně vyspěl a stal se jedním z nejzajímavějších fotbalistů, kterému byla věštěna zářná budoucnost. A velmi rychle se začala plnit. Po velkých úspěších v Severním Porýní-Vestfálsku si ho vyhlídl královský Real Madrid, který z něj udělal hvězdu – a současně dopomohl k tomu, aby se stal nejhodnotnějším fotbalistou planety.

Jude Bellingham je momentálně oceňován na 180 milionů eur, což je více než 4,5 miliardy korun. Alespoň to tak uvádí odborný server Transfermarkt, který na stejnou hodnotu umístil i norského kanonýra Erlinga Haalanda, šikovného brazilského levokřídelníka Vinícia Júniora a francouzského génia Kyliana Mbappého. Některé odhady ale uvádí, že Bellinghamova cena je dokonce o pár miliard korun výš. Zkrátka je hodný obrovské spousty peněz a bude z něj velký hráč. Jenže…

Všeobecné umění na hřišti je jedna věc, profesionální fotbalista se ale musí umět i chovat. A to je vlastnost, kterou Bellinghama v Dortmundu ani v Madridu zřejmě nenaučili. Všímají si toho nejen média, ale i diváci. A byť může trenér anglického nároďáku Gareth Southgate v novinách chválit svého mladého záložníka, jak chce, ten si svými gesty fanoušky akorát odrazuje.

Nemusí jít jen o pravidelné filmování pádů. Ruku na srdce, to dělá kdekdo – stalo se to součástí fotbalu natolik, že je to zčásti i taktická věc. V případě Bellinghama jde ale především o gesta, kterými se prezentuje. Jeden příklad za všechny se stal před několika dny, kdy Angličané hráli osmifinále proti Slovákům. V něm rodák z města Stourbridge vstřelil famózní gól nůžkami v nastavení, čímž Anglii pomohl k postupu. Pak se v něm ale opět probudilo jakési nevychované dítě.

Svou branku oslavil sáhnutím do rozkroku při pohledu na slovenskou střídačku, aby dal najevo, kdo je tady „větším pánem“. Jeho „poměřování“ si všimla i UEFA, která mu uštědřila chabou pokutu za asi tři čtvrtě milionu korun a podmínku na jeden zápas, tudíž proti čtvrtfinálovým Švýcarům normálně mohl nastoupit.

Bellingham se sice hájil, že šlo o žert pro kamarády, nikdo ale snad nemá iluze, že to byl spíš výsměch slovenskému národnímu týmu. A pokuta ve výši třiceti tisíc eur je pro hráče Bellinghamových kvalit nic. Ostatně s flastry má zkušenosti také z dob, kdy hrál za Dortmund. Tehdy neunesl, že jeho tým prohrál ve šlágru německé ligy s Bayernem Mnichov, a namítal, že jim byl upřen pokutový kop. Pak před novináři řekl něco, čím fotbalový svět žil týdny.

„A co jste mohli čekat, když největší zápas v Německu píská rozhodčí, který dříve jiné utkání ovlivnil?“ Takovým způsobem se Bellingham vyjádřil na konto německého sudího Felixe Zwayera, který byl v roce 2004 usvědčen z přijetí úplatku ve výši tři sta eur před utkáním Wuppertaleru a rezervou Werderu Brémy. On sám vinu odmítá, byť si odpykal půlroční stopku. A tak když pískal onen zápas mezi Dortmundem a Mnichovem, Bellingham se do něj veřejně pustil.

Německá fotbalová asociace udělila Angličanovi pokutu ve výši čtyřiceti tisíc eur, tedy přes milion korun, a Zwayer, který si v souvislosti s touto kauzou dal dva měsíce pauzu a tři roky žádné utkání Dortmundu neřídil, označil Bellinghamova slova za neuctivá. Od aféry uběhl už dlouhý čas a možná by si na ni lidé ani nevzpomněli. Oživena ale byla teď, když UEFA rozhodla, že právě Zwayer bude pískat… semifinálový boj Anglie proti Nizozemsku, který je pro celý anglický národ naprosto zásadní.

navrh-bez-nazvu-10

Přečtěte si takéJsou tři a mají o dvě miliardy větší cenu než celý český nároďákTři mladíci na roztrhání: mají o dvě miliardy větší cenu než český nároďák a režírují střet obrů

Anglie je totiž opět – stejně jako před třemi roky na Euru – jen kousek od zisku trofeje z velkého fotbalového šampionátu, na kterou čeká od roku 1966, kdy naposledy vyhrála mistrovství světa. Skoro se ani nechce věřit, že s takovým kádrem, jaký Anglie zpravidla na turnajích má, to nedokázala dříve. Hodnota jednotlivců v týmu ale nerozhoduje o úspěšnosti. A protože jsou Angličané jako lidé srdcaři, věří, že letos už to musí klapnout.

Nebude to ale jednoduché – a právě hráči jako Bellingham musí nechat hvězdné manýry v šatně a vyběhnout proti Holanďanům jako sebevědomý, sehraný tým. Což se s ohledem na jejich dosavadní jízdu letošním Eurem říct nedá. Bude ale zajímavé sledovat, jak se právě Bellingham popere s extra tlakem, když ví, že ten muž v pruhovaném je člověk, se kterým si na pivo zřejmě nikdy nezajde. Možná mu ale bude stačit, když si před zápasem přečte něco o Laminu Yamalovi.

Přízrakem tohoto šampionátu je totiž právě on, stále ještě šestnáctiletý Španěl, který fascinuje svými výkony (během semifinále s Francií dal výstavní gól). I když je totiž hráčem s obrovskou budoucností, vyřazuje z něj skromnost. Jeví se jako ten typ fotbalisty, který hraje pro tým, ne pro sebe. A vyplácí se mu to i finančně, kdy se jeho cena pohybuje kolem 90 milionů eur a po skončení mistrovství Evropy nepochybně poroste. Možná i díky tomu, že ho jako miminko koupal sám mocný Lionel Messi, jeho velký idol.