Za přibližně dva týdny vypukne ve Francii největší sportovní svátek tohoto roku: olympijské hry. Ty slibují opět velkou podívanou, která byla na posledních letních hrách v Tokiu značně poznamenána covidem. S olympiádou je vždy spojená celá řada rituálů, mezi které patří i zapalování pochodně a štafeta napříč Řeckem a následně celou pořadatelskou zemí. Právě ve Francii měl tu čest pochodeň poponést i Čech Michal Velička, který pro CzechCrunch prozradil třeba to, co by se stalo, kdyby mu zhasla.

S blížící se olympiádou sportovci ladí formu, Češi se na internetu hádají, zda je letošní nástupová kolekce dobrá, či špatná, a k hlavnímu dějišti her pomalu, ale jistě míří pověstný olympijský oheň. Ten je od roku 1936 symbolicky zapalován na místě, kde to všechno před stovkami let začalo, v řecké Olympii. Standardně bývá zapalován pomocí slunečních paprsků a zrcadel, letos však počasí, respektive bůh Apollón nepřál, a tak se přistoupilo k alternativnímu řešení. V chrámu zasvěceném bohyni Héře využili záložní zdroj ohně, který byl zapálen sluncem na generální zkoušce ceremoniálu.

Slavnostní obřad se odehrál v dubnu a od té doby plamen putoval nejdříve přes Řecko a nyní napříč Francií až k Seině v Paříži. Mimo jiné také přes přibližně osmitisícové městečko Le Malesherbois, ve kterém právě ve středu převzal štafetu s ohněm Michal Velička, jediný Čech, jenž měl letos příležitost olympijskou pochodeň ve Francii nést.

Michal Velička pracuje pro české zastoupení Toyoty, která je partnerem olympiády a paralympiády. Díky tomu měl možnost zúčastnit se programu, ve kterém automobilka vybrala 21 šťastlivců na základě splnění nejrůznějších sportovních a vědomostních výzev. „Loni v červnu mě zařadili do slosování, ve kterém se pak určili všichni běžci s pochodní. Takže jsem měl v konečném důsledku trochu štěstí,“ říká Velička s tím, že programu se zúčastnilo celkem 23 tisíc lidí.

Teď už má ale běh za sebou a je plný zážitků. Na start 53. etapy štafety se postavil přibližně v půl deváté ráno, nicméně na značkách muselo být všech 14 běžců etapy již krátce po šesté, aby se připravili.

„Nejdříve jsme vyfasovali teplákovky a hned poté jsme měli první možnost si osahat 1,5 kilogramu vážící pochodeň,“ přibližuje Velička. „Pak proběhl briefing, na kterém nám vysvětlili, jak všechno probíhá, jakým způsobem si máme předat oheň a podobně. Následovalo kolečko seznamování. Všech čtrnáct běžců se představilo a něco málo o sobě řeklo,“ uvádí Velička s tím, že mezi běžci byli i lidé mimo partnery olympiády.

„Se mnou běželi například i bývalí profesionální sportovci, studentka sportovní školy, kterou přihlásila její učitelka, nebo pár lidí přímo z města a nejbližšího okolí. Lidé mimo partnery olympiády se museli přihlásit a poslat svůj příběh, proč si zrovna oni zaslouží běžet s pochodní, načež účastníky běhu vybrala komise,“ doplňuje Velička s tím, že sám přebíral oheň od Laurenta Jeuffroye, který je několikanásobným šampionem v judo disciplíně kata a zároveň žije přímo v Le Malesherbois.

Jak Velička přiznává, sám se těšil na několik kilometrů dlouhý běh, nicméně takové porce se prý nosičům pochodní již dávno neordinují. Celá 53. etapa měřila pouze 2,5 kilometru, což při čtrnácti lidech nakonec pro českého běžce znamenalo „jen“ 200 metrů olympijské slávy. Během nich navíc nebylo úplně možné předvádět sprinty ve stylu Usaina Bolta – běh s pochodní musel být podle Veličky spíše rychlejší chůzí.

Pořadatelé totiž chtějí mimo jiné snížit riziko, že by mohl olympijský oheň zhasnout. Co by se v takovém případě vlastně stalo? Podle Veličky se rozhodně nemusí vše vracet zpět do Olympie. „Součástí štafety je i několik záložních lucerniček, které v sobě mají olympijský oheň. Kdyby pochodeň zhasla, během chvilky by někdo přiskočil a zase by ji zapálil,“ vysvětluje muž, který je mimo jiné i dobrovolný hasič.

Doma také několikrát řešil, co by se dělo, kdyby třeba zakopl. Přímo organizátoři s běžci takový scénář nakonec ani nekonzultovali a měli v ně plnou důvěru. Jako poděkování za zvládnutou štafetu jim předali část pochodní, které nesli na etapě.

„Pochodeň je ze dvou dílů, lesklá spodní část a matná horní část. Uprostřed je kroužek, který jsme všichni dostali v bílé kazetě s poděkováním od organizátorů. Každá kazeta je číslovaná, přičemž jich je vyrobeno 10 tisíc, což odpovídá počtu běžců. Zároveň si můžu nechat i bílou uniformu, ve které jsem běžel,“ říká Velička.

Před ním nesli olympijský oheň dva Češi v Řecku, jedním z nich byl třeba Gabriel Waage, šéf České softballové asociace i celoevropské organizace, který je zároveň členem Českého olympijského výboru.

Ke slavnostnímu zažehnutí přímo v Paříži by mělo dojít v pátek 26. července okolo osmé hodiny večer. Výjimečně se zahajovací ceremoniál nebude odehrávat na stadionu, ale přímo uprostřed města na řece Seině, kde se ve slavnostním defilé na lodích představí na 10 500 atletů ze zemí celého světa.