V roce 2008 koupila Silke Horáková se svým manželem krachující dětské nakladatelství Albatros, pak přišla i nadace a filantropické začátky. O deset let později se pustila do projektu Tilia Impact Ventures, který podporuje firmy s pozitivním společenským dopadem. Pro CzechCrunch nyní přibližuje nejen očekávanou budoucnost knižního trhu, ale právě i úspěchy na poli společenské odpovědnosti.

Silke Horáková vyrostla ve východním Německu a vystudovala ekonomii v Berlíně. Německo ale opustila, když se potkala se svým manželem Jaroslavem Horákem. Přišla práce v Praze, Paříži a zase Praze a také zlom v podobě nákupu nakladatelství. „Ze začátku jsme sledovali nějakou konsolidační strategii se záměrem pozdějšího prodeje společnosti, ale v čase nám ta práce, produkt a lidé, které přitahují, přirostli k srdci a řekli jsme si, že prodávat nebudeme,“ líčí v rozhovoru.

Horáková se nicméně kromě podnikání v knižní branži se angažuje i coby investorka v impaktovém fondu Tilia Impact Ventures. „Před Vánoci jsme dostali dvě velmi dobré zprávy. Společnost Cyrkl, která má platformu pro obchodování s odpadovým materiálem, získala od nového investora další investici, která firmě přidělila velmi zajímavou hodnotu. V ten samý den další společnost z našeho portfolia v oblasti cirkulární ekonomiky, Miwa, byla přijata do programu Evropské rady pro inovace,“ říká pro CzechCrunch.

Ve fondu Tilia Impact Ventures chcete skloubit společenský pokrok a finanční návratnost. To zní jako ideál, proč to tedy nedělá každý?
To se ptám také! Evropská banka pro obnovu a rozvoj, pro kterou jsem pracovala na začátku devadesátých let, byla takovým pionýrem v odpovědném investování. Nebylo to vlastně nic jiného než rozhodnutí do čeho neinvestovat. Časem se to posunulo k udržitelnému investování, které se dnes pomalu stává mainstreamem. Nebo aspoň ta myšlenka jako taková.

Ještě o krok dál jsou investice se společenským dopadem, kterým se věnujeme my. To znamená, že přímo hledáme startupy, které řeší nějaký společenský problém. Záměrem investora je přinést pozitivní společenský dopad, ovšem s finanční návratností. Ten dopad je také důležité měřit a řídit, protože nemůžu nikam mířit, když to nejdřív nezměřím. Když jsme před čtyřmi roky sháněli peníze na první fond se společenským dopadem, nikdo ani nevěděl, co to je. Dnes o tom mluví každý.

Je složité změřit, na kolik má nějaký projekt dobrý dopad do společnosti?
Je to složité a je to také klíčová výzva do budoucna. Existují nějaké standardy, jak se to dá dělat. Vzhledem k tomu, o jak velký byznys jde, protože ke konci roku 2019 investování se společenským dopadem představovalo 715 miliard dolarů, je snaha to standardizovat ještě víc. My máme v Česku, troufám si říct, zásluhu na budování tohoto trhu a hodně jsme pracovali na interních systémech měření a řízení dopadu na základě těch nejlepších mezinárodních zkušeností.

Jsme první volbou pro zakladatele, pro které je společenský dopad důležitý. Dopad tedy analyzujeme stejně tak, jako analyzujeme samotný byznys model. A nakonec vždy spolu se zakladateli určujeme dlouhodobou impaktovou strategii a konkrétní klíčové ukazatele pro měření dopadu.

Jaké otázky si při tom kladete?
Zda to povede k systémovým změnám, jestli se to dá škálovat, jak hluboce ovlivňuje projekt nějakou cílovou skupinu nebo ochranu životního prostředí. Velmi důležitá je otázka, jak je to v souladu s byznysovým modelem, čím víc jde totiž byznys rozvíjet, tím větší je potenciál i pro pozitivní společenský dopad.

Bez toho, že by to vydělávalo peníze, by to tedy nemělo takový úspěch?
To bych úplně neřekla, protože přece jen existuje úspěšný neziskový sektor, který má zcela jistě velký vliv. V našem případě ale dopad skutečně roste s byznysem. Máme například dva projekty, které jsou velmi úspěšné v oblasti cirkulární ekonomiky. A tam je byznys a dopad přímo spojený. Jsou ale samozřejmě i jiné projekty, kde to není tak jasně dané, takže pracujeme i s možnými riziky.

Jste to vy, kdo vybírá projekty, do kterých budete investovat, nebo kolem sebe máte velký tým?
Zase tak velký tým nemáme, je to ale týmové rozhodnutí. Máme jednu manažerku, která se specializuje na společenský dopad našeho portfolia, zbytek týmu přináší investiční, podnikatelskou a technologickou expertizu. Můj kolega Petr Vítek je zakladatel Impact Hubu, ve kterém se soustředí občanskospolečenský sektor a ve kterém vznikají různé akcelerační programy pro společensky prospěšné podniky.

V tom, co děláme, se tedy potkávají dva světy. Já sama jsem spíš z toho investičního, byť se posledních deset let pohybuji i v sektoru sociálního podnikání. Velkou podporou je také náš investiční výbor, kde jsou přední venture kapitáloví a private equity investoři.

Platí, že přínos byznysu se rovná přínosu společnosti, nebo něco z toho vždy převažuje?
To je hodně složitá otázka. Tilii pořád chápeme především jako firmu, která myslí spíš na společenský dopad. To ale neznamená, že na konci z toho nemůže být velký byznysový úspěch.  Před Vánoci jsme například dostali dvě velmi dobré zprávy. Společnost Cyrkl, která má platformu pro obchodování s odpadovým materiálem, získala od nového investora další investici, která firmě přidělila velmi zajímavou hodnotu.

V ten samý den přišla druhá dobrá zpráva. Další společnost z našeho portfolia v oblasti cirkulární ekonomiky, Miwa, byla přijata do programu výboru Evropské rady pro inovace, což je iniciativa v rámci EU, která financuje nejvíce inovativní projekty. Je to obrovský úspěch, byli jediní z Česka. Miwa vyvíjí komplexní systémy pro bezobalový prodej potravin a dalšího zboží pro výrobce, distributory i konečného zákazníka a nyní expanduje do západních zemí. Začali s velkým projektem pro Nestlé, nyní pokračují na dalších v Nizozemsku, ve Francii i v Americe.

Nesoustředíte se ale jen na oblast životního prostředí, že?
V oblasti životního prostředí se díváme zvláště na cirkulární ekonomiku, ve které vidíme velký potenciál. To jsou ty dvě zmíněné investice. Zaměřujeme se ale i na sociální inkluzi a transparentnost ve společnosti. Tam máme dvě investice. Společnost Datlab, což jsou analytici, kteří se věnují veřejným zakázkám a kteří už pozitivně ovlivnili skoro čtyři tisíce veřejných zakázek. Zvýšili u nich efektivitu a transparentnost. Druhá je Deafcom, což je platforma pro neslyšící, která pro ně vyvíjí řešení pro komunikaci a přístup k informacím. To je naše poslední investice.

Další oblastí je vzdělávání, kam jsme bohužel zatím neinvestovali, ale intenzivně hledáme vhodný projekt. Poslední oblastí je zdravotní péče s důrazem na znevýhodněné skupiny. V této oblasti jsme podpořili společnost DotGlasses, která vyvinula a distribuuje velmi levné brýle pro třetí svět. Jednoduše v zemích dostanou kit na měření zraku a brýle, které velmi rychle smontují.

Působnost Tilie je ohraničená Českem, v minulosti jste zmínila, že byste ráda založila větší fond na úrovni Evropy. Už se něco takového rýsuje?
Chceme získat investory do dalšího fondu, který by disponoval aspoň 25 miliony eur. Nebude to lehká cesta, protože zatím není velký okruh potenciálních investorů, které by investování se společenským dopadem oslovilo. To má různé důvody, třeba ten, že se tento trh ještě dostatečně nerozvinul, a to jak v nabídce, tak poptávce. Obrátili jsme se proto na Evropský investiční fond (EIF), který přes Akcelerátor sociálního dopadu investuje do impaktových fondů v celé Evropě. Ve střední a východní Evropě jich je jen velmi málo, zatím dostaly takové financování jen tři další fondy.

Doufáme, že získáme důvěru EIF, ale bude to asi nějakou dobu trvat. Jsme ale velmi rádi, že jsme získali už pár českých investorů. S novým fondem chceme překročit české hranice, cílíme hlavně na region střední a východní Evropy. Začínali jsme budovat kontakty a vidíme hodně zajímavých projektů z regionu – chceme spolupracovat s jinými impaktovými fondy.

Nedávno jsem nastoupila do představenstva European Venture Philantropy Association, která zastřešuje investory, kteří se zaměřují právě na společenský dopad. Chci tam pomoci rozvinout zájmy regionu střední a východní Evropy. V rámci této organizace například nyní vytváříme regionální platformu hráčů, je nás zatím velmi málo, ale jsem ráda, že jsme začali spolupracovat.

Hodně se nyní řeší Green Deal, který je společenskou odpovědností ohraničený. Bude podle vás znamenat příležitost?
Green Deal lidi v Česku hodně polarizuje. Představuje i rizika, chyběla tady jasná koncepce rozvoje obnovitelné energetiky a podpora energetických inovací. Ale právě obrovské sumy v rámci Green Dealu a velká část evropských zdrojů na postpandemické oživení hospodářství jsou podle mě také stoprocentní příležitostí pro vědu, inovace energetických společností a hlavně pro inovativní startupy.

Impaktoví investoři vidí už dlouho velkou společenskou výzvu, ale i příležitost v oblastech, jako je cirkulární ekonomika, čistá a udržitelná energie a doprava, ale i udržitelné a zdravé potraviny a biodiverzita. Víc a víc vidíme, že do toho vstupují mainstreamoví investoři, protože investují do technologií budoucnosti.

Plány Evropské komise, s tím spojené financování, ale také regulace stimulují to, aby veřejné i soukromé investice zamířily do udržitelných technologií. I pandemie nám snad pomohla se zastavit a přehodnotit, jak žijeme, hospodaříme, investujeme. K dekarbonizaci a udržitelnosti nevidím alternativu.

Několikrát jste zmínila, že pocházíte z investičního světa, v roce 2016 jste ale také s manželem založili Nadaci Albatros. Jste tedy pořád spíš investorka, nebo už jste filantropka?
Nemůžu být obojí? Filantropii považuju za velmi důležitý element demokracie, protože umožňuje namířit podporu tam, kam ji stát nedává. Dá se díky ní pomoci potřebným anebo upozornit na společenské problémy a provádět změny, a to velmi rychle a nebyrokraticky. Filantropie není o vyplňování grantových žádostí, je o získání sponzora a přesvědčení ho o dobré věci. I proto je filantropie také velmi efektivní.

My jsme se rozhodli k tomu přistoupit trochu strategicky, a proto jsme založili Nadaci Albatros pro podporu znevýhodněných dětí ve vzdělávání. Ročně podporujeme kolem pěti set dětí od předškolního věku až po vysokoškoláky. Další oblast, kterou podporujeme, je nezávislá žurnalistika, před několika lety jsme proto spolu s jinými podnikateli založili fond nezávislé žurnalistiky a investovali do Deníku N, který je nyní součástí nezávislé nadace. Do teto oblasti patří i projekt mediálního vzdělávání Člověka v tísni, který podporujeme. A vedle toho máme určité srdcovky jako například Festival německého divadla.

Proč jste si vybrali právě tyto dvě oblasti, mladé a média?
Je to Albatros, bylo tedy jasné, že chceme podpořit děti. Sdílíme také hodnoty vzdělání. Zjistili jsme, že největší skupina znevýhodněných dětí v Česku, která je zároveň nejméně podporovaná soukromými penězi, jsou sociálně znevýhodněné děti, takže jsme šli tímto směrem. Společenská odpovědnost je hodnota, kterou sdílíme s našimi zaměstnanci. Je to podniková nadace, takže ji zapojujeme hodně do života Albatrosu. Máme také zaměstnanecké granty, kde podporuji ty projekty, kde se angažují naši zaměstnanci, a to mohou být různé oblasti. A samozřejmě často věnujeme knihy potřebným, například seniorům a školním dětem během pandemie.

Je investice do knih lukrativní záležitostí?
S manželem oba pocházíme z investičního světa. Když jsme k tomu v roce 2008 přistoupili investičně, logicky jsme analyzovali, jaký to má potenciál. A ten tehdy zdaleka nevypadal růžově. Mluvilo se hodně o tom, jak byznys změní technologie, což se nakonec stalo zejména v případě časopisů, v případě knih už tolik ne. Procento knih v digitální podobě je velmi malé, a byť výrazně narostlo v době pandemie, k té revoluci zkrátka zatím nedošlo.

Když se dnes lidí zeptáte, proč nečtou více knihy v elektronické podobě, odpoví, že to je pro ten pocit, který máte, když si na knihu sáhnete. Nebo pro odpočinek od obrazovky. Lidé tedy stále oceňují ten klasický produkt a to ještě nějakou dobu bude platit. Ze začátku jsme sledovali nějakou konsolidační strategii se záměrem pozdějšího prodeje společnosti, ale v čase nám ta práce, produkt a lidé, které přitahují, přirostli k srdci a řekli jsme si, že prodávat nebudeme.

Ukázalo se tedy ale asi také to, že to je byznys, který dobře vydělává. Nebo ne?
Jistě. Když jsme začínali, měl Albatros obrat kolem sto milionů korun. Dnes už je to přes miliardu.

Co vlastně čte majitelka jednoho z největších nakladatelství v Česku?
Vedle klasických knih jsem velkým fanouškem audioknih. V nich vidím ještě velký potenciál na českém trhu. Poslouchám hodně detektivky nebo podcasty, hodně si vybírám z naší produkce, abych si to vyzkoušela. Poslouchám ale úplně jiné knihy, než čtu. Když beru do ruky knihu, tak si užívám hlavně jazyk, a proto vybírám tituly v němčině. Většinou světové nebo německé autory.

Na začátku pandemie jste vyjádřila obavu, co s knižním trhem bude, nakonec se ukázalo, že Češi začali číst ještě víc. Jak jste tedy dopadli?
Představy byly dost katastrofické. Ještě loni v září se očekával pokles knižního trhu o patnáct procent, nakonec to byla podle Zprávy o českém knižním trhu v roce 2020 čtyři procenta. Albatros, který má finanční rok do června, dokonce uzavřel rok 2020/21 s mírným růstem. Ale nebylo to jednoduché. Lockdowny byly dlouhé, ten poslední měl tuším 134 dnů, a hlavně pro knihkupectví to byla katastrofa.

Jsou to přitom pořád především knihkupectví a kamenné prodejny, které představují největší prodejní kanál. Češi jsou ale velcí čtenáři a cestu ke knihám si našli na e-shopech, které před pandemií představovaly asi dvacetiprocentní podíl na trhu. Ten loni skokově narostl na více než třicet procent a lidé si na e-shopy zvykli. Bude to podle mě permanentní změna na trhu. Velký růst zažívaly také e-knihy a audioknihy.

Lidé častěji nakupovali přímo u nakladatele. Tam trvalá změna nenastala a knihkupectví jsou pořád zásadní?
Chceme knihy prodávat různými kanály, knihkupectví jsou ale stále klíčová. Během pandemie se ale i u nás velmi výrazně zvýšil prodej přes naše e-shopy Palmknihy a Albatros. Bylo zajímavé, že si tam lidé více všímali i starších knih, protože je na e-shopu, na rozdíl od knihkupectví, kde zájem budí hlavně pulty s novinkami, snadněji našli. Už před pandemií jsme zvolili strategii, že budeme vydávat méně novinek. I proto, že kniha si zaslouží žít delší dobu. A k tomu pandemie pomohla.

Budete tedy v budoucnu vydávat novinek ještě méně?
To zase ne, loni jsme opět přidali a budeme je samozřejmě vydávat stále, ale snažíme se být selektivnější ve výběru titulů. Začali jsme mnohem důkladněji vyhodnocovat, co vydáme.

V říjnu jste mohla jít k prvním volbám v Česku. Jste spokojená s tím, jak dopadly?
Ano, měla jsem velkou radost, jak to dopadlo, a také velkou radost z toho, že jsem mohla přiložit svůj hlas.