Kráska, které k dokonalosti chyběly jen varhany. Katedrála sv. Víta je dostala až po 700 letech
Do sbírky na nové varhany se postupně zapojilo více než 12 tisíc dárců. Včetně Škody Auto, ČEZu nebo miliardáře Karla Komárka.
Její základní kámen položil Jan Lucemburský v roce 1344, dokončit se ji však podařilo až za první republiky. Přesto katedrále sv. Víta na Pražském hradě dosud chybělo její pomyslné srdce – varhany. Ne že by byl chrám do této chvíle němý. Jeden provizorní nástroj v něm už stojí a ve 20. letech minulého století se dokonce plánovaly gigantické varhany rozmístěné do čtyř různých částí budovy. Ale až teď, téměř sedm set let od založení katedrály, se její lodí rozezní plnohodnotný nástroj.
Pořízení velkých varhan představuje poslední krok dlouhodobé obnovy a vybavení chrámu. Nový nástroj vznikl v dílně německého varhanáře Gerharda Grenzinga a už v těchto dnech doprovodí slavnostní bohoslužby i koncerty. „Katedrála získala nový hlas. Hlas, který nebude mluvit slovy, ale přesto bude promlouvat k srdci,“ řekl k tomu pražský arcibiskup Stanislav Přibyl. Podle něj je skvělé, že se navíc na pořízení varhan společně podíleli lidé různých názorů i vyznání.
Myšlenka nových svatovítských varhan se totiž postupně proměnila v jeden z největších veřejně podporovaných kulturních projektů posledních let. Do sbírky se během jejího trvání zapojilo více než 12 tisíc dárců – jednotlivci, firmy, města, školy, filantropové i čeští krajané v zahraničí. Celkem se podařilo vybrat téměř 135,5 milionu korun. Mezi největší dárce patří mladoboleslavská automobilka Škoda Auto, polostátní energetický gigant ČEZ a také miliardář Karel Komárek se svou skupinou KKCG.
Na vzniku nástroje se podílely stovky odborníků z několika evropských zemí. Vedle samotné stavby bylo nutné připravit rozsáhlé stavební úpravy a technické zázemí, které umožnilo instalaci jednoho z největších varhanářských děl současnosti. Varhany disponují 121 rejstříky a téměř 600 tisíci píšťal.
Pro mistra Grenzinga, který dnes působí ve španělském Katalánsku, šlo o jeden z vrcholů jeho profesní kariéry. Nástroj vznikal po mnoho let a jeho podoba je výsledkem rozsáhlých akustických zkoušek a úprav navržených přímo pro prostor katedrály. „Ta je jedním z nejvýjimečnějších chrámových prostorů Evropy a navrhnout pro ni varhany bylo i osobní výzvou. Mým přáním bylo vytvořit nástroj, skutečné umělecké dílo, které bude sloužit hudbě, liturgii i samotné architektuře,“ líčí.
Na podobě nástroje, který „levituje“ nad kůrem neboli kruchtou, se podílel také designér Peter Olah ze studia Škoda Design. Inspiraci prý našel v české krajině, gotické podobě svatostánku i tradici českého sklářství. „Nechtěli jsme vytvořit objekt, který bude dominovat katedrále. Ta je pro mě jako krásná žena – k dokonalosti už nic nepotřebuje. Jediné, co můžeme udělat, je zavěsit jí na krk náhrdelník. A tím jsou právě tyto varhany,“ vysvětluje Olah.
Součástí nástroje se staly rovněž křišťálové prvky vytvořené novoborskou sklárnou Lasvit, umístěné mezi píšťalami. Každý z těchto elementů byl vyfoukán tradičními sklářskými technikami a následně upraven tak, aby dokázal zachytit a odrážet světlo v prostoru katedrály. Do skla byly navíc záměrně přidány jemné příměsi sody a slídy, které vytvářejí drobné optické struktury a pomáhají rozptylovat jas přicházející z rozetového okna. „Sklo zde proto není dekorací ani módním gestem, ale součástí příběhu tohoto místa,“ doplňuje majitel Lasvitu Leon Jakimič.
