Kravatu pověsil na hřebík a začal stloukat úly. Jeho medy, paštiky a jiné lahůdky teď získávají ocenění
Manželé Chlebišovi začínali se sedmi včelstvy. Dnes jich mají 220 a pod značkou Medoo vyrábějí delikatesy i provozují oblíbenou kavárnu.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Zatímco dřív trávil velkou část svého času v obleku na konferencích po celé Evropě, před sedmi lety stál Robert Chlebiš po večerech v zimě u kamaráda v zaprášené dílně a učil se stloukat dřevěné úly. Vystudoval bezpečnostní inženýrství, jako technolog potkával zajímavé lidi z akademické půdy i průmyslu, ale práce ho postupně přestala bavit. Chtěl začít tvořit něco, „na co se dá sáhnout“.
„V naší rodině táta i děda včelařili. Navíc se před několika lety v Česku hodně mluvilo o tom, že bychom neměli být jen montovnou, ale vytvářet věci s přidanou hodnotou. Med byl skvělá surovina a přišlo mi, že to najednou do sebe všechno zapadá,“ vzpomíná Robert Chlebiš na rok 2017, kdy se rozhodl opustit stálou práci v nadnárodní firmě a pustit se do vlastního podnikání.
Brzy proto přišel za svou ženou Kateřinou s excelovskou tabulkou, kde křivka jejich budoucího medového byznysu mířila strmě nahoru, rozhodla se ho podpořit. „Pracovala jsem tehdy v HR a zrovna se nám narodil první syn. Věděla jsem ale, že Robert není typ, který by věci vzdával, a že když se pro něco rozhodne, zvládne to. Dávalo mi větší smysl, aby opustil jistotu stálého platu a šel za tím, co ho bude naplňovat,“ popisuje Kateřina Chlebišová.
Robert Chlebiš tak vzal od svého otce prvních sedm včelstev a pustil se do práce. Dnes jich má v okolí Šilheřovic na Opavsku už více než 220. První dva roky objížděli se ženou farmářské trhy a zkoušeli se s medem prosadit v gastronomii. Robert Chlebiš si totiž z předchozí práce v korporátu pamatoval, jak těžké bylo dát si v hotelu ke kávě nebo čaji skutečně poctivý med
Med je po olivovém oleji a vínu třetí nejvíce falšovaná potravina na světě.
„Med je po olivovém oleji a vínu třetí nejvíce falšovaná potravina na světě. Trh zaplavují levné kukuřičné sirupy a náhražky, které zůstávají věčně tekuté. Lidé často nevědí, že přirozená krystalizace je naopak jasný důkaz čistého a nešizeného medu,“ vysvětluje. Brzy se jim podařilo prorazit – sklenice od Medoo začaly odebírat pražské podniky jako karlínská Eska, Cukrárna Myšák, Augustine Hotel Praha a další.
V areálu zámeckého parku v Šilheřovicích si pak manželé pronajali prostory v historických zámeckých konírnách. V říjnu 2019 tam otevřeli Zámeckou medárnu – propojení kavárny, bistra a výrobny. Kateřina, která vystudovala sociální práci, navíc přišla s nápadem pojmout firmu jako sociální podnik a zaměstnávat lidi, pro které „život nebyl zrovna med“.
Jenže po pár měsících provozu přišel březen 2020 a s ním lockdowny. Odběry z restaurací a hotelů spadly ze dne na den na nulu. „Měsíc jsme seděli doma v nejistotě a počítali, z čeho zaplatíme nájem a zaměstnance. Pak jsme otevřeli výdejní okénko a z kavárny udělali farmářskou prodejnu,“ vypráví Chlebiš. Začali dovážet čerstvé pečivo z okolí, prodávat zboží spřátelených farmářů a zřídili výdejnu balíků. Zámecký park nabízel lidem bezpečný prostor k procházkám i v nejpřísnějších uzávěrách a k okénku se sjížděli lidé z celého okolí. Z nouzového řešení nakonec vznikla zákaznická komunita, která do medárny jezdí dodnes.
Krize navíc manželům uvolnila ruce k experimentům v kuchyni. Zámeckou medárnu proměnili v testovací dílnu. „Cokoliv nového vymyslíme, testujeme nejdřív přímo na sobě a na našich hostech. Recepturu na náš medový cheesecake jsme ladili pět měsíců podle reakcí hostů, než byl přesně podle našich představ. Dnes je to náš nejprodávanější dezert,“ říká Robert Chlebiš.
Postupně k medovníkům přidali i slané speciality – paštiku, trhaná masa nebo kimchi dochucené vlastním medem. Mysleli i na bezmasá jídla, a tak vznikla paštika z hlívy ústřičné s medem nebo zeleninové krémy z batátů a červené řepy, které brzy uvedou na trh. Do budoucna chystají také vlastní medovou kombuchu. S paštikou z krůtích jater na portském víně letos uspěli v prestižní gastronomické soutěži GreatTaste v Londýně a na kontě mají i čtyři ocenění Regionální potravina.
Když se na jaře v zámeckém parku zazelenají čerstvé kopřivy, chodí je manželé s oběma syny sbírat do přepravek a vyrábějí z nich limitovanou várku kopřivové zmrzliny s medem. „V covidu na ni stála v parku dvacetimetrová fronta,“ vzpomíná s úsměvem Kateřina Chlebišová.
Byl moment, kdy jsme byli emočně i fyzicky tak vyčerpaní, že reálně hrozil konec.
Při cestách po Bavorsku si Chlebišovi všimli samoobslužných automatů, kde lokální farmáři u silnic prodávali sýry, maso a vejce. Řekli si, že podobný koncept zkusí i doma. První chlazený medomat postavili před třemi lety do nákupního centra Forum Nová Karolina v Ostravě. Aby je vedení centra do prostor pustilo, nabídli netradiční dohodu: na střechu budovy umístí včelí úly a med z městské pastvy stočí přímo pro ně. Nápad prošel a dnes medomaty Medoo fungují v Ostravě, Brně, Hradci Králové a tři stojí v Praze – v obchodních centrech Stromovka, Flora a Máj. Zákazníci si v nich cestou z práce mohou koupit nejen med, ale i medové perníčky, sušenky, čokolády nebo trhaná masa a kimchi s medem.
Stejně dobrodružná jako automaty byla i cesta k vlastnímu e-shopu. „Dva roky jsme ztratili s agenturou, pak další rok s kamarády. Výsledkem byla hromada utopených peněz a nefunkční web. Nakonec jsem se naštval, sedl k Shoptetu a celý e-shop si naklikal sám. Říkal jsem si, proč jsem to neudělal hned,“ směje se dnes Robert. Dalším krokem má být vstup do velkoobchodu a na online supermarket Rohlík, kde manželé vidí velký potenciál pro své prémiové sklenice.
Sto padesát žihadel a krize, kterou ustáli
Příběh Medoo má ale k idylické venkovské romantice daleko. Sedm let budování znamenalo dvanáctihodinové směny, práci sedm dní v týdnu bez dovolených a roky, kdy sami majitelé brali méně než jejich zaměstnanci.
Své dělá i fyzická náročnost včelaření. „Před zimou včely úporně brání své zásoby a bývají hodně divoké. Loni v srpnu jsem během jediného týdne schytal sto padesát žihadel. Regulérně jsem od úlů utíkal do lesa a brečel bolestí,“ přiznává Chlebiš.
Neustálý zápřah se podepsal i na manželství. „Byl moment, kdy jsme byli emočně i fyzicky tak vyčerpaní, že reálně hrozil konec. Nejen firmy, ale i našeho vztahu,“ říkají otevřeně. Když už docházely úspory i síly, udělala Kateřina na osm měsíců krok stranou a vzala plný úvazek na evropských projektech, které dělala dřív. Rodina získala stabilní příjem a ona potřebný odstup. Do firmy se vrátila s novou energií a podržela byznys ve chvíli, kdy naopak docházely síly Robertovi. Pomohlo jim také začít si vědomě tvořit čas jen sami pro sebe, vyhledat oporu zvenčí, mluvit s lidmi, kteří si prošli podobnou zkušeností, a v těch nejtěžších momentech to prostě nevzdat.
„Ohromně nám pomohlo slyšet od zkušenějších podnikatelů, že si prošli úplně stejným peklem a že krize k takovému tempu prostě patří. Zjistili jsme, že v tom nejsme sami. Naučili jsme se spolu znovu otevřeně mluvit, rozdělit si ve firmě role a netahat si práci do každé minuty soukromí,“ říkají s odstupem.
Dnes má Medoo sedm zaměstnanců, výrobní kapacitu využitou zhruba ze čtyřiceti procent a manželé věří, že to nejtěžší mají úspěšně za sebou. Kromě rozšiřování prodejní sítě teď v zámeckém parku v Šilheřovicích dokončují takzvaný apidomek – dřevěnou stavbu, kde budou moci návštěvníci odpočívat přímo nad úly a inhalovat vzduch provoněný medem a propolisem.
„Všechno potřebuje svůj čas a to platí i v podnikání. Teď už máme pevné základy a víme, proč to děláme,“ uzavírá Robert Chlebiš.
