Nedlouho předtím, než začal fotbalový šampionát v Americe, smazal francouzský útočník Michael Olise všechny fotografie ze svého Instagramu. Rázem se kolem toho vynořila spousta spekulací: třeba že si tím chce vynutit přestup z Bayernu Mnichov do Realu Madrid… Jaká je pravda, není jasné, on sám se k tomu nevyjádřil. Zatím. Je totiž obvykle radši zticha, možná trochu tajemný. A nechává za sebe mluvit výkony na hřišti – a i když dnes Francie bude hrát „jen“ o bronz, o málokterém hráči na turnaji se tolik mluví jako o čtyřiadvacetileté hvězdě s číslem 11 na dresu.

To, jaký Olise je, dobře ilustruje ještě jedna starší historka z listopadu 2022, kdy ještě jako hráč Crystal Palace rozhodl zápas anglické Premier League s West Hamem. Reportér ho vyzval: „Můžete nás tou situací provést?“ Mladík se na něj zmateně podíval: „Jako tím gólem? No, Wilf mi přihrál. Střela. Gól.“ Žádné emoce, žádné fráze. Tento virální moment dokonale vystihuje Michaela Oliseho. Připomenout si ho můžete ve videu níže.

Je protikladem moderních fotbalových hvězd, jakou je třeba Lamine Yamal. Ostatně na jeho adresu Olise prohlásil, že jedna věc, kterou by od něj chtěl mít, je jeho schopnost prodat se v médiích a na sociálních sítích. Ovšem minimálně jeho tržní hodnota se té Yamalově pomalu blíží: na webu Transfermarkt u Oliseho svítí 150 milionů eur a u Yamala 200 milionů, jenže Real Madrid za francouzského univerzála údajně nabízí Bayernu Mnichov, který jej získal z londýnského Crystal Palace za 60 milionů, přes 200 milionů eur (tedy přes pět miliard korun).

Michael Olise se narodil v Londýně nigerijskému otci a francouzsko-alžírské matce. Ve škole vynikal v kriketu a ping-pongu, ale fotbal nakonec vyhrál. Jeho uzavřenost má své vysvětlení v tom, že jde o velmi introvertního a také chytrého hráče: v roce 2024 mu v IQ testu naměřili vysoce nadprůměrnou hodnotu 127. Ostatně jednou z jeho vášni jsou šachy, hraje je pravidelně a i k fotbalu přistupuje jako k šachové partii. Každý pohyb na hřišti mívá předem promyšlený a snaží se předvídat kroky soupeře i spoluhráčů.

Zvláštní není jen osobnost Oliseho, ale i jeho cesta na vrchol. V mládí prošel akademiemi Chelsea i Manchesteru City, jenže obě ho propustily. Nezapadal. Až v druholigovém Readingu dostal prostor být sám sebou. Pak odešel do Crystal Palace a z něj do Bayernu Mnichov, v němž se po boku Harryho Kanea a Luize Díaze stal opravdovou hvězdou.

Hvězdou, která není tak úplně hvězdná. Například nemá individuálního sponzora na kopačky. Zatímco většina hráčů běhá třeba v růžových botách, které na léto nařídily velké značky, Olise nosí to, co ladí s jeho dresem. Obleče si, co chce a kdy chce. Stejné to je s jeho přístupem k sociálním sítím, kde jej sice sledují miliony lidí, ale on tam většinou mlčí. „Pokud chci něco sdílet, udělám to. Je to čistě organické,“ uvedl sám hráč v jednom z mála rozhovorů, který kdy dal.

Pozornost mu není příjemná. Když Bayern Mnichov nedávno slavil německý titul, Olise se raději schovával za trofej. Při zřídkavých vystoupeních v médiích působí plaše. „Jako fotbalista musíte dávat odpovědi v první řadě na hřišti,“ vysvětlil svůj postoj v interview pro server Highsnobiety.

Místo slov za něj zkrátka mluví tělo. A to nejen skrze sportovní výkony. Na předloktí má například vytetované japonský výraz kaizen, což znamená neustálé zlepšování a posuny vpřed. Je to filozofie, kterou proslavila i automobilka Toyota a ke které jej přivedla jeho matka. Mimochodem s ní hovoří francouzsky, byť jinak je jeho primárním jazykem angličtina. Chodil totiž do anglických škol, fotbal se naučil hrát v Anglii, doma je prý v Londýně. Jen pro reprezentci si ovšem vybral Francii, protože z ní pochází jeho sportovní vzory jako Thierry Henry nebo Zinedine Zidane.

Když hraje, působí hodně jinak než ostatní hráči. Je lehkonohý, jako by se nad trávníkem občas vznášel. Během rozcviček s oblibou vykopne míč vysoko do vzduchu a zpracuje ho s jemností, jako když položíte hlavu na polštář. Před výkopem předvádí ve výskoku otočku o 360 stupňů. „Skáče výš než mnozí profesionální tanečníci. A to má na nohou kopačky na měkkém povrchu,“ zhodnotil to pro francouzský list L’Equipe baletní mistr Francois Alu.

Trenéři vědí, že na něj neplatí křik ani klasické poučky. Ostatně v Crystal Palace jej vedl Patrick Vieira, legenda francouzského fotbalu, ale tvrdě narazil, když po Olisem žádal, aby se přizpůsobil jeho pojetí tréninku i hry. Naopak dnes už jej koučové nechávají hrát hodně podle jeho libosti – to platí o francouzském trenérovi Didieru Deschampsovi či Vincentu Kompanym z Bayernu.

Taková volnost je něco, co naprostá většina hráčů nemá a ani nemůže mít. Ale nejen ke stylu, i k povaze Oliseho to tak nějak přirozeně patří.