Pražský Karlín v těchto dnech okupují zástupy nadšenců do technologií a desítky řečníků, kteří promluví na témata spojená s novými technologiemi nejen na poli programování. Velká akce ReactiveConf je v plném proudu a teprve podruhé u nás se původem slovenská konference pokouší dostát svému označení největší obdobné konference v Evropě.

CzechCrunch je jako hlavní mediální partner u toho, a proto přinášíme rozhovor se šéfkou konference Michaelou Vlčkovou, která zároveň působí jako Chief Vision Officer ve vývojářské firmě VacuumLabs. Dvaatřicetiletá Michaela Vlčková se vypracovala z pozice takzvaného event directora až v hlavní postavu celé konference, která každý rok přiláká na 1 300 účastníků.

Vedle toho Vlčková působí ve firmě, která má pod sebou stovky vývojářských kapacit, a proto má vhled i do současného světa IT, náborových procesů, nejnovějších technologií, stejně jako nutnosti změny zavedených pořádků ve firmách, kterým už nefunguje tradiční cesta práce od 9 do 5.

Trh v Česku by uživil podle statistik dalších více než 100 tisíc vývojářů, ale je jich stále zásadní nedostatek. Co myslíte, že aktuálně nejvíce brání růstu?
Já se dennodenně setkávám s několika faktory. Kolem IT existuje hrozně moc zbytečných mýtů. Myslím, že se to mění ve velkých městech, ale pokud vyjedete na vesnici, stále se setkáte s názorem, že vývojář je chlapík s tlustými brýlemi – asociál, který žije sám v ústraní. A že by se IT věnovala holka? To je tam nemyslitelné. Také úroveň informatiky na českých školách, hlavně tedy základních a středních, pokulhává. Pokud to srovnám se zahraničím, je IT na školách poměrně podceňované. A takhle bych mohla pokračovat vyjmenováním donekonečna…

Nejde ale být pouze negativní, spíše naopak. Velmi pozitivně vidím růst organizací, spolků a komunit, který mají vizi tohle vše změnit. Bortit mýty, které kolem IT existují, a posílit v něm diverzitu a konkurenceschopnost. Podporují děti, středoškoláky, holky a studenty, aby se v oboru vzdělávali a začali kódovat a programovat.

Foto: ReactiveConf

Panelová diskuze na ReactiveConf s její šéfkou Michaelou Vlčkovou (vlevo)

Mimo řízení konference ReactiveConf působíte jako CVO (Chief Vision Officer) ve VacuumLabs. Jak jste se k tomu dostala?
Vlastně celkem náhodou, byť na náhody nevěřím. K práci jsem se dostala přes kamaráda, který chodil do kavárny, kde jsem pracovala jako manažerka. Bavili jsme se o práci a on mi nabídl pozici „event directora“ s tím, že jim pomůžu zorganizovat konferenci. Chvíli jsem váhala, protože pro mě eventy i IT byly španělská vesnice, ale zároveň to byla výzva. A ty já ráda. Po skoro čtyřech letech musím říct, že to bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí vůbec.

Většina lidí ve VacuumLabs pracuje na dálku. Vidíte v remote spolupráci budoucnost, nebo je to jen krátkodobý trend, který nepřejde do velkých firem?
Skoro celý můj tým sídlí v Bratislavě a já v Praze. Hodně cestuji do zahraničí. Díky všem moderním technologiím jsme ale v neustálém kontaktu. Denní kontakt udržujeme díky stand-upům v podobě videohovorů. Ale jsem i velký zastánce osobní interakce, proto se do Bratislavy jednou za měsíc na týden snažím dojet.

Nicméně jsem velký zastánce práce na dálku a nedokážu si dnes představit, že by mě někdo posadil do kanceláře a řekl, že tam musím sedět od–do. Z vlastního pohledu nevidím remote jako krátkodobý trend, ale jako další krok nové digitální doby. Dnes vám stačí noťas a připojení k Wi-Fi a můžete pracovat kdekoliv. Já to zbožňuju, dává to mně a mému týmu svobodu. Ale také vím, že to není pro každého.

Jak myslíte, že se posunuje hiring vývojářů v Evropě? Co je pro ně nejzásadnější, když už hledají nové místo?
Velká poptávka po vývojářích není jen u nás, problém je to celosvětový. Proto vývojáři většinou dostávají nadstandardní péči. Byť by se mohlo zdát, že rozhodujícím faktorem bude finanční nabídka, dost často vnímám, že rozhodujícím faktorem je kultura zaměstnavatele, benefity, svoboda, seniorita kolegů a hlavně zajímavost a složitost projektu, na kterém budou pracovat. Vývojáři přeci jen mají rádi výzvy a jsou velmi soutěživí. Zároveň vidím stále vzrůstající trend u těch nejlepších z nejlepších, že jim jde hlavně o smysluplnost projektu.

Foto: ReactiveConf

Michaela Vlčková na konferenci ReactiveConf

Nyní k samotné konferenci. ReactiveConf původně vznikla na Slovensku. Proč jste se ji loni rozhodli z Bratislavy poprvé přesunout do Prahy?
Slovensko už nám nestačilo. Bylo nemožné najít prostory, kde bychom mohli pořádat event pro 1 300 lidí na dvou stagích. Paradoxně se tak náš nabitý program stal KO faktorem. Dva dny na dvou stagích se ještě daly nějak zvládnout, ale náš Festival day, tedy poslední den konference, potřebuje speciální prostory. Stage pro zhruba 400 lidí a dalších deset až dvacet workshopových místností pro dvacet účastníků. A to je oříšek.

Zároveň nevylučujete, že by se ReactiveConf mohla rozšířit dále za hranice. V jaké fázi jsou takové plány?
ReactiveConf, jak ji známe, patří do Československa. Má nás ukazovat a zařadit mezi technologické špičky světa. A to také dělá a dělat bude. Samozřejmě uvažujeme i o dalších menších edicích někde za hranicemi, ale ReactiveConf je doma tady v Praze. Spolu s mým týmem organizujeme ještě ReactiveMeetups, což jsou klasické setkání komunity, a s nimi už jsme za hranice vykoukli. Kromě Prahy, Hradci Králové, Brna, Bratislavy a Košic se již konaly i v Budapešti, Berlíně nebo Vídni.

Množství tuzemských konferencí se nedaří překlopit do zisku. Jak je na tom ReactiveConf a jak se dá Praha a zásah konference porovnat s Bratislavou?
ReactiveConf je not for profit aktivita. Pokrýváme náklady a platíme to, co máme. Pokud se nám podaří získat nějaké peníze navíc, vracíme je zpět do komunity. Před dvěma lety jsem si uvědomila, jaký má moje práce dosah, a začala jsem cítit větší zodpovědnost vůči společnosti. Proto se snažíme naše účastníky vzdělávat nejen v oblasti IT, ale i jiných tématech. Pro mě osobně jsou důležitá témata diverzita a work-life balance.

Letos jsem velmi pyšná na náš nový projekt Reactive|Expedition. Podporujeme jím nedostatečně reprezentované skupiny v IT a organizace s celospolečenským dopadem.

Kolik lidí dorazilo v loňském roce a kolik očekáváte letos?
Loni to bylo něco přes 1 300 a letos máme plán na 1 200 účastníků.

Kdybyste měla vybrat jednoho řečníka, kterého návštěvníci nesmí minout, jaký by to byl a proč?
Za mě je to David Nolen. Na konference do Evropy moc nejezdí, komunita ho zbožňuje a je to strašně milý a talentovaný chlápek.