Internet nedávno pobavil youtuber LabCoatz, který zveřejnil video, v němž tvrdí, že po roce výzkumu a s pomocí hmotnostní spektrometrie rozlouskl 139 let střežený recept na Coca-Colu. Video nabralo přes sedm milionů zhlédnutí. Existuje ale minimálně ještě jedna podobně utajovaná formulka slavného výrobku: lubrikant WD-40.

Recept na mazivo z ikonické modrožluté plechovky je uložený v trezoru Bank of America kdesi v San Diegu. Na rozdíl od Coca-Coly, která své tajemství vystavuje ve velkolepém muzeu v Atlantě s desetimetrovým trezorem, skenery otisků prstů a klávesnicí, WD-40 volí absolutní diskrétnost. Nikdo neví, ve které pobočce banky se poznámkový blok s receptem nachází. A dostat se k němu je těžší než do většiny vládních objektů.

„Dostat se tam bylo jako proniknout do pevnosti Fort Knox,“ řekl pro deník Wall Street Journal Steve Brass, současný šéf společnosti WD-40. Přestože vede firmu, k receptu se dostal až po více než třech dekádách práce v ní – teprve před osmnácti měsíci. I tak coby CEO musel ohlásit několik týdnů dopředu, že se s textem přijde seznámit, podepsal několik smluv o mlčenlivosti a převzal speciální klíč, který má jinak pouze firemní právník. S finanční ředitelkou Sarou Hyzerovou si pak mohli v bance prohlédnout ručně psaný dokument.

Ten obsahuje nejen úspěšnou 40. recepturu, ale i všech 39 neúspěšných pokusů, které jí předcházely. „Nejsem vědec, takže bych stejně nedokázal zrekonstruovat, co tam bylo,“ přiznal Brass. Hyzerová si podle listu Wall Street Journal zapamatovala jen jedno: „Poznámku ‚Nekuřte‘.“

Recept fyzicky opustil trezor banky jen třikrát za posledních 30 let. Předchozí šéf Garry Ridge jednou dojel na newyorské náměstí Times Square na koni v rytířské zbroji s receptem v ruce, aby oslavil 50. výročí firmy na burze Nasdaq. V roce 2018 pak Ridge přesouval recept z jednoho trezoru do druhého v obrněném voze. A teď recept nakrátko opustil schránku, aby se s ním seznámil Brass s Hyzerovou.

A zatímco top management má možnost aspoň teoreticky nahlédnout do tajemství firmy, většina zaměstnanců nemá šanci žádnou. To platí i pro Meghan Liebovou, která je šéfkou výzkumu a vývoje a ve firmě pracuje dvacet let. Když nastupovala, doufala, že jednou uvidí magickou formuli. „Moje rodina pravděpodobně předpokládá, že vím, co v ní je,“ řekla deníku s tím, že už nepočítá, že by se recepturu někdy dozvěděla, ačkoli s ohledem na její funkci by se to zdálo logické.

Liebová i další vědci pracují s kódovanou verzí receptu, která jim umožňuje vyvíjet nové produkty a aplikace. Originál přitom tvoří téměř 80 procent příjmů celé firmy. A tajemství přitahuje i veřejnost. Na internetu se podobně jako v případě Coca-Coly diskutuje o tom, co plechovka obsahuje: zda rybí olej, nebo směs pomerančové kůry, kokosového oleje a vanilky.

Foto: Google Finance / CzechCrunch

Vývoj ceny akcií WD-40 v posledních pěti letech

Příběh WD-40 přitom začal velmi prozaicky. V malé laboratoři v San Diegu se v roce 1953 odehrával nerovný souboj chemika Norma Larsena s korozí. Zakládající tým tříčlenné firmy Rocket Chemical Company dostal od leteckého dodavatele Convair jasný úkol: vytvořit směs, která ochrání vnější plášť rakety Atlas před rzí a korozí. Larsen a jeho kolegové Gordon Dawson a John B. Gregory zkoušeli jednu chemickou kombinaci za druhou. První pokus selhal. Druhý také. Třetí, čtvrtý, desátý. Teprve na čtyřicátý pokus se jim podařilo vytvořit směs, která fungovala. Pojmenovali ji Water Displacement, 40th formula čili WD-40.

Co nikdo nečekal, byla revoluce, kterou tahle směs rozpoutá. Zaměstnanci Convairu si ji totiž začali tajně odnášet domů ve svačinových boxech, protože zjistili, že dokonale uvolňuje rezavé šrouby, maže panty a odstraňuje skvrny. Když to Larsen zjistil, místo aby je pokáral, dostal nápad: v roce 1958 začal WD-40 prodávat v aerosolových plechovkách přímo spotřebitelům. První krabice se objevily na pultech obchodů v San Diegu.

Následující roky připomínaly guerillový marketing. V roce 1960 měla firma už sedm zaměstnanců, kteří prodávali v průměru 45 krabic denně – z kufru svých aut před železářstvími a sportovními obchody. Byl to netradiční model podnikání, ale fungoval. Zásadní zlom přišel o rok později, když hurikán Carla zpustošil pobřeží Mexického zálivu. Zaměstnanci přišli pracovat i o víkendu, aby vyrobili celé kamiony WD-40 pro oběti katastrofy. Produkt pomáhal opravovat vozidla a zařízení poškozená povodněmi. WD-40 se stalo celonárodním fenoménem.

Dnes je situace diametrálně odlišná. Firma má tržby přes 600 milionů dolarů ročně (asi 12,3 miliardy korun), celková valuace společnosti se blíží třem miliardám dolarů a pracuje pro ni přes 700 lidí. V posledních letech se jí ale byznysově nijak extra nedaří a cena jejích akcií se od roku 2021 propadla o 30 procent. Její nejznámější produkt ale najdete v obchodech celého světa včetně těch českých. WD-40 je hodně oblíbený nejen mezi automechaniky, ale třeba i v prostředí čím dál oblíbenější cyklistiky.