Jen máloco si s létem spojujeme tak jasně jako zmrzlinu. Jde totiž o sladkou radost, která v mnohých vyvolá vzpomínky na prázdninovou bezstarostnost, lenošení u rybníka nebo dovádění na zahradě u babičky. Podle Evy Kadlecové, která v české základně společnosti Unilever vede zmrzlinovou divizi, se však české zmrzlinové návyky v porovnání s těmi ze zbytku Evropy trochu liší. Na rozdíl od sousedů si totiž potrpíme především na nanuky. A ročně sníme téměř 20 milionů kousků zmrzliny Míša, čímž se v rámci portfolia Unileveru, pod nějž značka v posledních letech spadá, v Česku řadí mezi nejprodávanější produkty. I přes spoustu novinek jsme tak stále nejvěrnější tradičnímu spojení tvarohu a hořké čokolády na dřívku.

Na úvod si dejme malé okénko do historie. Zmrzlina Míša se zrodila na počátku šedesátých let, kdy se začala vyrábět v pražských Vysočanech. Původně to byla ale jen směs tvarohu a cukru prodávána ve formě kostky, což se kvůli upatlaným rukám neukázalo jako příliš ideální řešení. Při zahájení průmyslové výroby v roce 1962 se tak přidalo praktické dřívko, k tomu poleva z hořké čokolády a toto pojetí se ani po 60 letech nezměnilo. A to ani po tom, co značku Míša koupila v roce 2006 britsko-holandská společnost Unilever.

„Receptura ani velikost se od té doby nezměnily, i když mi lidé často říkají, že to tak musí být, že je nanuk menší. Já jim odpovídám, že se nezmenšil, ale že jim jenom vyrostly ruce, ve kterých ho drží,“ směje se Eva Kadlecová, která v Unileveru působí už od roku 2011 a na zmrzlinový sektor se zaměřuje posledních osm let. Změny ale přišly v podobě nových příchutí a variant Míši. I při jejich přípravě se ale v Unileveru prý stále drží původní myšlenky značky, kterou je důraz na lokálnost.

„Ctíme myšlenku, že se v nabídce nikdy neobjeví Míša s mangem. Míša je Čech, takže používáme suroviny, které dávají místně smysl. Proto jsme postupně přišli s příchutěmi, jako je meruňka, jahoda, měli jsme také Míšu s Termixem nebo Míšu s mákem a povidly. Letos máme novinky s višněmi a s černým rybízem. Stále ale platí, že tvaroh s čokoládou je jen jeden a jde o hlavního tahouna celého portfolia,“ říká Kadlecová.

Foto: Unilever

Eva Kadlecová má v českém Unileveru na starosti zmrzlinový sektor

V portfoliu se objevil také ultra tvarohový Míša v kelímku, loni pak Míša v kornoutu. Ten měl být pokračováním původní dřívkové inovace – protože kam jinam se může ještě forma zmrzliny posunout, aby to dávalo smysl? Každá novinka je ale spotřebitelskou výzvou. Míša je totiž značka tak hluboko zakořeněná ve vzpomínkách každého z nás, že jakmile se chuťové experimenty utrhnou až moc ze řetězu, hrozí, že si lidé novinku nebudou kupovat.

Takto už během spotřebitelských testů propadla například varianta s polevou z mléčné čokolády, kvůli vyšší ceně zákazníci také v menší míře pořizují proteinového Míšu v kelímku. Co se však prodaného objemu týče, Míša ukazuje v portfoliu Unileveru svou sílu. Ze všech zmrzlin se ho na kusy prodá nejvíce – přibližně 1,8 Míši na každého obyvatele Česka ročně. Konkurují mu přitom značky jako Magnum, Algida, Grom nebo Ben & Jerry’s.

Když nejsou citrony, není ani zmrzlina

Poslední dvě zmíněné značky sice nevznikly v Česku, Míšovi se ale přece jen mají trochu podobat, konkrétně důrazem na specifickou filozofii spojenou s udržitelností, která měla zůstat beze změny i po akvizici nadnárodní společností. Zakladatelé Ben & Jerry’s, Ben Cohen a Jerry Greenfield, mají například velmi striktní pravidla ohledně kvality surovin.

Používaná vejce tak nesmí pocházet z klecových chovů, značka také uvádí, že spolupracuje s farmáři, kteří se zaměřují na regenerativní zemědělství a jako jedna z mála nabízí i varianty zmrzlin pro vegany. Spotřebitel navíc na každém balení zmrzliny Ben & Jerry’s najde logo Fair Trade, což znamená, že za suroviny byl každý producent férově odměněn.

„A třeba majitelé značky Grom, Guido Martinetti a Federico Grom, nám občas trochu komplikují život – ale v dobrém. Od začátku chtěli dělat poctivé italské gelato, do kterého budou používat ty nejkvalitnější suroviny. Když tak nejsou citrony ze Syrakus, klidně se stane, že máme výpadek citronové zmrzliny. Založili si také vlastní farmu, kde ovoce pěstují na principu mura mura, což znamená pomalu pomalu. Všemu tak nechávají dostatek prostoru a času,“ vysvětluje Kadlecová.

Foto: Zmrzlina Míša

Loni značka představila Míšu v kornoutu

Unilever se ale pokouší udržitelnost propsat do svého zmrzlinového byznysu i jinak. Podle Evy Kadlecové se to týká například ingrediencí, které se v oblíbené pochoutce hojně využívají – kakaa a vanilky. Hlavní přísada do čokolády tak má pocházet od farmářů, kteří nepřispívají k odlesňování půdy. Společnost zároveň podle svých vyjádření podporuje pěstitele kakaa na Pobřeží Slonoviny, aby nepřišli o půdu, na které kakaovníky pěstují.

„Obdobně se snažíme podporovat také farmáře na Madagaskaru zaměřené na pěstování vanilky. V rozvojových zemích se snažíme o podporu místních komunit, rozvíjíme vzdělání, aby zde mohly fungovat i další generace, podporujeme je také v dalším podnikání a celkově se snažíme zlepšovat tamní životní úroveň,“ dodává Kadlecová.

V běhu je také projekt v podobě mrazákové reformy, kterou firma zkouší v Německu a v Indonésii. „Začali jsme testovat, zda by bylo možné prodávat zmrzliny ne v minus 18 stupních, ale v minus 12 stupních. Každý stupeň má totiž opravdu velký vliv na spotřebu energie. A jelikož naše mrazicí agenda tvoří celkem významnou část emisí, které vyprodukujeme, plošným zavedením nižší teploty bychom je mohli výrazně omezit,“ vysvětluje Kadlecová.

Udržitelná agenda v Česku má pak opět návaznost na zmrzlinu Míša. Souvisí totiž s tím, že Češi se v Evropě vymykají svou oblibou v nanucích. V rámci zmrzlin jde podle Kadlecové stále o nejprodávanější kategorii na našem trhu. Ve spolupráci s organizací Sázíme Česko tak Unilever na našem území nechává ročně vysázet asi 400 stromů, což je počet, který prý odpovídá všem dřívkům z nanuků Míša v oběhu.