V žižkovském Bohužel baru to voní přesně tak, jak byste čekali. Po pivu, starém dřevě a třinácti letech poctivého undergroundu. Martin Pohl alias Řezník sem zapadá naprosto přirozeně. Nad sklenicí vychlazeného piva tu společně rozplétáme byznysový i vývojářský průšvih, který ho pronásledoval dlouhých osm let. Řeč je o počítačové hře Život není krásný: Poslední exekuce, která tento týden vyšla. „Jsme teď hodně v mínusu, ale vydat to pro mě už byla otázka cti,“ líčí ve videorozhovoru pro CzechCrunch, který si celý můžete pustit na YouTube nebo níže v článku.

Aby člověk pochopil, proč je vydání dalšího dílu herní série Život není krásný pro část českého internetu velkou událostí, musí se vrátit na úplný začátek. Martin Pohl vytvořil svou první hru s názvem Vrah už v jedenácti letech. Premisa byla přímočará: chodíte po ulici, vraždíte lidi a s ostatními postavami si v mezičase vyměňujete hokejové kartičky.

Na tomhle bizarním základu později vyrostla série sedmi her, ze kterých se postupně stala legenda českého internetu, známá pod zkratkou ZNK. Žánrově jde o point-and-click adventury, vzdáleně připomínající třeba kultovního Poldu. Jen výrazně špinavější, temnější a záměrně odpudivější. „Ty hry byly přehnané schválně. Chtěl jsem skrze ně zapůsobit na svého o čtyři roky staršího bratrance,“ vzpomíná.

Příběhy jednotlivých dílů jsou jedna větší šílenost než druhá. Od krvavé pomsty přes vyvraždění nemocnice až po dobrodružství vraha, který zabíjí kvůli sázce o flašku rumu. Všechny hry navíc Pohl vydával zdarma, díky čemuž si během let vybudoval obrovskou fanouškovskou základnu vyrůstající na humoru, který rozhodně není pro děti ani slabší povahy.

Když proto v roce 2018 oznámil další díl série, fanoušci zbystřili. Na crowdfundingové platformě Hithit se na vývoj vybralo zhruba 400 tisíc korun. Pohl věřil, že návrat k nejtemnějším kořenům série zvládne tentokrát v profesionálnějším kabátě. „Plán byl takový, že do dvou let budeme mít hotovo. Ale ukázalo se, že to bylo strašně naivní,“ přiznává dnes. Vývoj se totiž postupně proměnil v maraton rozpadajících se týmů.

„Parta, která na tom na začátku dělala, byla nadšenecká, jenže to nadšení po nějaké době opadne. Členové týmu si našli v průběhu let práce v korporátech a na naši hru už neměli tolik času. A protože to dělali zadarmo, neměl jsem žádné prostředky, jak je donutit, aby makali,“ vysvětluje Pohl. Projekt nakonec dokončila až třetí skupina programátorů, kterou už musel Pohl zaplatit z vlastních peněz nad rámec částky vybrané od fanoušků.

Ústřední postavou dlouho očekávaného dílu s podtitulem Poslední exekuce je Vladimír Brehowski, třiašedesátiletý exekutor, těžký alkoholik a člověk, který pro ránu nejde daleko. „Exekutoři a revizoři, to jsou dvě dost nenáviděná povolání. A co si budeme, lidé, co tuto práci vykonávají, musí mít v sobě něco speciálního, aby to chtěli dělat. Zahrát si za takového člověka mi přijde zajímavé,“ vysvětluje Pohl volbu protagonisty. Jméno Brehowski si přitom půjčil od jednoho ze sígrů, kterého v dětství potkával na sídlišti v Rumburku, kde vyrůstal: „To jméno mi přijde skvělé. Brehowski zní prostě rázně.“

A příběh taky začíná rázně. Vladimíra čeká poslední pracovní den před odchodem do vysněného důchodu. Jenže v ranní kocovině zjišťuje, že ho opustila žena. Místo řešení manželské krize ale musí vyrazit na poslední šichtu. „Brehowski je hovado a s ničím se nepáře,“ říká autor o svém antihrdinovi.

Poslední exekuce nabízí čtyřicet detailních herních obrazovek a dabing více než třiceti postav v čele s Leošem Nohou, Matějem Ruppertem či rapperem Hugo Toxxxem. Celková herní doba se odhaduje na šest až osm hodin, ačkoli většina lidí hlásí, že ve hře utopila času ještě víc. Hádanky, které Brehowski na své cestě musí vyřešit, totiž skutečně dokážou zavařit mozek. Jak se třeba… otevírá pračka?

Přestože byl vývoj vyčerpávající, Pohl si prý jeho závěrečnou fázi užil a těšil se na reakce fanoušků. „Myslel jsem si, že to bude moje rozloučení s herním vývojem. Jenže teď, když jsme hru dokončovali a já měl kolem sebe správný tým, mě to zase začalo bavit. Přijde mi fakt dobrá,“ uzavírá s tím, že možná nepůjde o jeho definitivní rozloučení s herním vývojem: „A co bude dál? Uvidíme.“

Titul vyšel 14. května na Steamu a v první vlně publikovaných recenzí sklízí chválu. Server JsemGamer.cz novinku ocenil 85 procenty a redakce CzechGamer vytasila dokonce absolutní stovku. A spokojené reakce plní i samotnou platformu Steam, na které se v době psaní článku objevilo zatím 37 recenzí a jen dvě z nich jsou kritické.