Dělali tolik bot, že dvakrát téměř zbankrotovali. Dnes jsou díky taktice Applu miliardoví a cool
Vyráběli boty do vody a baletní střevíce v době, kdy jsme nebyli na světě. To časem moc nevyšlo. Vliv značky Brooks ale čím dál víc roste.
Dlouho nepatřila k populárním značkám. Nestavěla na limitovaných modelech, celebritách ani teniskách do kavárny, ale spíš na tvrdohlavém přesvědčení, že běžecká bota má především fungovat. A to jí teď začíná hrát do karet. Z běžeckých bot se stala nová městská uniforma a značky jako Hoka nebo On ukázaly, že technický výkon se dá proměnit v lifestyle. Americký Brooks do toho vstupuje jako jeden z nejčistších běžeckých specialistů. A to nejlepší ho teprve čeká.
Jsou dvě kategorie běžecko-lifestylových bot, které si můžete koupit. Buď půjdete do klasik v podobě Nike, Adidas či New Balance, nebo dáte přednost dravějším brandům typu On, Hoka, Asics nebo třeba čím dál zajímavějšímu Saucony. Pak je tady ale značka, jejíž více než stoletou historii definovaly bankroty a čachry v sortimentu. Teď se ale i díky investorovi Warrenu Buffettovi dere na vrchol.
Příběh Brooksu začal už velmi dávno, konkrétně v roce 1914, kdy v malé dílně v nepříliš pěkné čtvrti americké Filadelfie vznikl jako výrobce bot do vody, baletních střevíců a součástek k bruslím. Postupně ale rozšiřoval svůj záběr na další sporty. Přidal boty na baseball, americký fotbal i atletiku. O několik desítek let později se mu povedlo zachytit i první běžeckou vlnu ve Spojených státech. A zdálo se, že má dobře naběhnuto.
Úspěch ale netrval dlouho. Po výrobních problémech a vysokých vratkách bot firma na začátku osmdesátých let požádala o ochranu před věřiteli a v následujících dekádách několikrát měnila majitele i strategii. Brooks se ale nepoučil a nadále chtěl být součástí všech hlavních sportů. Proto na přelomu tisíciletí nad bankrotovou propastí visel znovu. Zkrátka toho dělal hodně, ale nikdo přesně nevěděl, proč si vybrat právě jeho. A když se k tomu připočte nekvalitní zpracování a chaos v procesech, nevěstilo to nic dobrého.
Zlom přišel v roce 2001, kdy do vedení nastoupil Jim Weber. Rozhodl, že Brooks přestane chtít být vším pro všechny a stane se čistě běžeckou značkou. Firma seškrtala zhruba polovinu produktové řady a vyhodila nedůležité modely. Začala stavět prakticky všechno na technických běžeckých botách. Byl to riskantní tah, zpětně ale šlo přesně o ten moment, který Brooks zachránil.
V něčem to připomínalo strategii, kterou o pár let dřív provedl Steve Jobs po návratu do Applu – vše zjednodušit, zbavit se věcí, které nedávají smysl, a donutit zákazníky i vlastní lidi pochopit, co Brooks znamená. U Applu to byly počítače, později iPod a iPhone, u Brooksu mnohem méně sexy věc… běžecká bota.
Weber, který v roli šéfa vydržel až do roku 2024, to ale podchytil nad očekávání dobře. Najednou americká značka přestala honit celý sportovní trh a začala se soustředit na specializované prodejny a běžecké modely, které měly obstát hlavně při tréninku. Začala působit jako praktická volba pro lidi, kteří přesně vědí, co hledají – a tomu odpovídal zejména model Ghost, který se stal vlajkovou siluetou firmy právě proto, že měl jasné zaměření.
Když se tedy okolo roku 2010 běh stával součástí každodenního životního stylu lidí, kteří jeho estetiku nosili, ačkoliv zrovna neběhali, Brooks se objevoval ve výčtu značek, k nimž zákazníci začali tíhnout. Oproti ostatním ale měl tu „výhodu“, že byl pořád ve stínu Nike, Adidasu, New Balance a dnes třeba Hoky nebo On. Díky tomu byl pořád zčásti originální.
Weber tak z původně bankrotující firmy udělal něco, co mělo váhu. A toho si v roce 2012 všiml i asi nejslavnější investor Warren Buffett, který z ní udělal samostatnou dceřinou společnost celé své multimiliardové skupiny Berkshire Hathaway. To Brooksu dalo zázemí velkého investičního konglomerátu, ale zároveň prostor dál dělat úzce zaměřený běžecký byznys.
To se začalo odrážet i na finančních výsledcích. Brooks má dnes za sebou devět růstových let a jen v roce 2024 měl podle agentury Reuters překonat hranici 1,3 miliardy dolarů v tržbách (v přepočtu skoro 27 miliard korun) s výhledem 1,5 miliardy dolarů na rok 2025. Oficiálně ale přesná výše známá není, coby soukromá firma ji Brooks nezveřejňuje.
Co ale Brooks zveřejnil, jsou meziroční procentuální růsty napříč klíčovými trhy, v rámci nichž je patrné, že největší zájem je o značku v Číně, kde prodeje vzrostly o úctyhodných 245 procent. Silně se firmě daří také obecně v regionu Asie, Pacifiku a Latinské Ameriky, kde hlásí růst okolo 66 procent. Průběžně se ale zvedá také v Evropě a domovské Severní Americe.
Základ Brooksu přitom nestojí na jednom virálním modelu, ale na širším portfoliu běžeckých bot, které se zákazníkům prodávají opakovaně. Nejviditelnější je zmíněný Ghost, univerzální tréninková silueta uvedená v roce 2008. Vedle ní stojí Adrenaline GTS, jedna z dlouhodobě nejdůležitějších řad Brooksu, a prémiovější Glycerin.
Do toho Brooks rozvíjí i trailovou řadu Cascadia nebo rychlejší modely Hyperion, takže pokrývá prakticky celý běžecký cyklus od prvních kilometrů přes maraton až po terén. Důležité ale je, že ani u těchto modelů se značka nesnaží tvářit jako čistě módní hráč – pořád je prodává hlavně přes funkci, komfort a důvěru běžců. A v tom je dnes její největší výhoda. Působí jako značka, která si běžecký boom nemusela přisvojovat dodatečně a zůstala v něm i ve chvíli, kdy byznysově dávalo smysl dělat všechno možné okolo.
