Bitcoin kupoval, když stál tisíc dolarů. Akcie Nvidie za třicet dolarů. Každý podzim musí mít nejnovější model iPhonu. Martin Žufánek, hlavní tvář průkopnického a stejnojmenného rodinného lihovaru, je technologický nadšenec. To platí i o autech, i když… Za volantem hybridního Mercedesu E 400 e jsme společně prosvištěli beskydské kopce a hlavní zpráva? „Já se snažím zvolnit. Vlastně jsem zvolnil hodně.“

Před rodinnými domy, které si s bratry postavili hned naproti svému podniku v Boršicích u Blatnice, stojí samé audiny. A jedno starší SUV od Mercedesu: „To dostala dcera k osmnáctinám. Co bych já za to v jejím věku dal. Já měl felicii a byl jsem rád.“

Značka s trojcípou hvězdou ve znaku tedy není u Žufánků extra známá? „Naopak, celkem dlouho jsme s nimi jezdili, pak jsme je vyměnili, ale teď zase zvažuju, že se k nim vrátím. Rozhoduju se mezi BMW 7 a eskem od Mercedesu,“ obchází si Žufánek nejnovější, o třídu nižší model, než se vydáme na cestu.

A hned po usednutí je zřejmé, proč mu je bližší S než E (tedy kromě toho, že si jej může klidně dovolit – esko začíná na třech milionech) – jelikož měří dva metry, je na něj v českém autě roku 2024 prostě málo místa. Že je duší geek, ale nezapře, ihned začne nastavovat 3D zobrazování displeje, testuje jas a pochvaluje si, že poslední éčko, které je na trhu jen pár měsíců, má propracovanější infotainment než prémiový koráb.

„Pojedeme zaflexit k Čubovi?“ zavelí Martin Žufánek, když se usadí a všechno našteluje. Interiérem se rozléhá výrazná vůně parfému, což je další z jeho vášní. Ostatně nedávno s kamarádem vyrazil na otočku do Londýna jen kvůli tomu, aby vyzkoušeli nejnovější voňavky: „Čich je strašně důležitý a podceňovaný smysl. Bez něj bychom si nevychutnali jídlo ani pití.“

Z Boršic u Blatnice, kde Žufánek pracuje i bydlí, to do Slušovic, místa domnělého technologického zázraku z dob komunismu, který řídil pozdější senátor František Čuba, je asi 50 kilometrů. „A zpátky to vezmeme serpentýnami u Vsetína…“

Jenže když projíždíme Vizovicemi a míjíme velkopalírnu Rudolf Jelínek, se kterou Žufánek podle svých slov vždy měl a má korektní vztahy, měníme plány – místo Slušovic pokračujeme do kopců směr Rožnov pod Radhoštěm. A podobně jako náš šoférský itinerář prochází změnou i Žufánkův život.

Rodinný lihovar, který je pověstný svými pálenkami, ginem nebo renesancí absintu, měl za loňský rok obrat zhruba 100 milionů korun. Podobná čísla bude mít snad i letos, protože Žufánkovi už dávno netlačí na růst, jejich produkce je dlouhodobě stabilní a upravují se jen ceny, ne tolik výrobní kapacita: „V podstatě u nás ve firmě pracuje jen rodina a tři další holky. Kdybychom chtěli růst, znamenalo by to překopat celý koncept a zbavit se i toho zbytku volného času, co teď máme. A to nám za to nestojí. Jsme spokojení.“

Skladba sortimentu lihovaru Žufánek je už několik let stabilní: nejlépe se prodává slivovice a hruškovice, následuje gin. Martin Žufánek by sice rád slivovici zdražil, protože je výrobně mnohem náročnější než jalovcová pochutina, ale to by mu klienti neodpustili: „Hlavně pro mladé není problém dát tisícovku za gin, ale ne za slivovici. Tak to prostě je.“

Jak jde ale dohromady image, kterou Žufánek v Praze má, tedy bonvivána, požitkáře a investora do luxusního alkoholu, s realitou spíše usedlého, nikam se nederoucího jihomoravského farmáře? Jasně, neustále objevuje nové bylinky a zkouší nové chutě pro destiláty, ale stejně. „Všichni jsou posedlí růstem. Nechápu to. A já? Nejspokojenější jsem teď tu,“ krčí rameny.

Velkou roli v Martinu Žufánkovi 2.0 hraje zdraví. S tím si on i jeho blízcí v posledních letech užili víc než dost. Uvědomění si, že spěchat za byznysem a zapomínat na sebe a na rodinu nedává smysl, je tak celkem pochopitelné.

Nejprve na konci roku 2018 zkolaboval jeho otec a nedlouho po něm i mladší bratr Jan, který kvůli stresu a přepracování dokonce na několik měsíců přišel o zrak. Martinova následná výzva, aby lidé zpomalili a tolik se nehnali vpřed, vzbudila velkou odezvu. Jenže předloni postihly vážné srdeční komplikace i jeho samotného. Skončil na operačním stole v IKEM, kde mu museli přes tepnu v tříslech dělat ablaci srdce, tedy vypálení poškozené tkáně. „Byl to pro mě totální wake-up call,“ říká.

A zatímco srdce mu lékaři dokázali zachránit – jak rád říká s pomocí Apple Watch, které jej upozornily, že podle tepu něco není v pořádku –, zdravotní nepohoda nezmizela: „Nastoupily vleklé problémy se spánkem, několik měsíců jsem dokázal spát tak hodinu dvě denně, víc ne.“

Když o tom hovoří, rázně projíždí zatáčkami pod vrchem Dušná mezi Vsetínem a Valašskou Bystřicí. Dvoulitrový Mercedes E 400 e s plug-in hybridem má základní výkon 185 kW, a i když nabízí dynamickou jízdu, Žufánek by chtěl víc: „Ne abych někde závodil, ale je to bezpečnější, když máte v autě opravdový odpich.“ Pravdou je, že vůz s váhou 2,3 tuny trhačem asfaltu není. Zvlášť v čistě elektrickém režimu, který se automaticky aktivuje po startu, nabízí spíš rozvážnou jízdu. Agresivita jeho e-sourozence EQE tady není tak patrná.

Jaké auto tedy byznysmen preferuje? Momentálně se rozhoduje mezi sedmičkovým BMW nebo eskovým Mercedesem. Nejspíš sáhne po plug-in hybridu, i když ví, že i elektrika by mu stačila, protože naprostá většina jeho výjezdů je do 100 kilometrů: „Jenže já nějak chci mít ten pocit, že s autem dojedu dál než 400 kilometrů.“

I kdyby se rozhodl pro elektromobil, byl by to nějaký Evropan. Tesla jej, překvapivě, vůbec neláká: „Nelíbí se mi ten fanatismus kolem. Lidé, co s ní jezdí, jsou ochotni tolerovat strašlivé nedostatky jen proto, že to je Tesla. Já nechci auto za miliony, kde nelícují dveře, vrže obložení interiéru a vše se ovládá přes jednu obrazovku.“

Není to ale podobné i s Applem, jehož zarytým fanouškem je? Nejsou i jeho produkty předražené a technologicky přinejlepším standardní? „Nesouhlasím. Apple má všechno dotažené do posledního detailu. Možná nemá úplně všechny top technologie, ale nezradí vás. To se o vozech od Tesly pořád říct nedá,“ má jasno za volantem zeleného vozu od Mercedesu.

Technologie jsou i velké investiční téma posledních měsíců a také v tomto směru má Žufánek pár postřehů. Bitcoin, hit posledních týdnů, když jeho cena vystoupala až nad 73 tisíc dolarů (před rokem byl k mání za 20 tisíc dolarů), Žufánek poprvé nakoupil před… opravdu mnoha lety. „Já už ani nevím, kdy to bylo. Ale kupoval jsem ho, když stál 1 200 dolarů. Upozornil mě na něj tehdy František Fuka,“ vzpomíná.

Na jeho prodeji po mánii v době covidu solidně vydělal, ale kdyby si jej nechal dodnes, měl by zisk ještě vyšší. Prodat ale prý musel. A totéž platí o další jeho dávné investiční sázce, kterou již také ve svém portfoliu nemá: „Hlavně dřív jsem si rád hrál s akciemi, tradoval jsem s nimi. A měl jsem Nvidii, koupil jsem ji, když byla za třicet dolarů. Dneska je za devět set.“

Ani krypto, ani akcie už ale Žufánka netěší, jeho investiční srdce dnes naplňuje umění – kupuje díla od Krištofa Kintery, Pasta Onera, Milana Housera nebo Jana Kalába. A hodinky. Když to říká, zrovna natočí volant ke spolujezdci, takže z masivních bronzovo-černých hodinek na jeho zápěstí na mě zasvítí logo G-Shock.

Vybaví se mi písnička Bena Cristovaa Asio: „Asi jo, ty vole, asi jo, na ruce G-Shock, bílý Casio, v tý ruce RedBull, na sobě svůj merch, za sebou svůj tým, před sebou svůj terč, boom…“ V hiphopové odrhovačce fajn, ale na ruce muže, který si jinak kupuje kousky od Audemars Piguet, Patek Philippe nebo Rolex? „Bacha, G-Shock jsou jediné, které akceptovala i sběratelská komunita takzvané vyšší hodinařiny. Dlouho jsem je nevytáhl a tahle vyjížďka mi přišla jako dobrá příležitost,“ směje se a já si to neberu osobně.

Ovšem ani hodinky, ani drahý alkohol, kterého má doma požehnaně a který je také investičního rázu, prý nepřekonají investici, jež je podle něj nejlepší – do firmy. „Postupně si to uvědomuju víc a víc. Tam se nám to vrátí a mám z toho největší radost.“

Vlastně to chvíli vypadalo, že řekne, že nejlepší investice je do sebe. A do svého zdraví. Leč to je tak nějak samo sebou, Martin Žufánek totiž zmiňuje, jak začal držet přerušovaný půst a jak jí nejpozději v šest večer, díky čemuž se poslední dobou cítí nejlépe za několik let.

Také připomíná, že ho hodně zajímá fenomén longevity a sleduje experimenty Bryana Johnsona, který se pokouší zpomalit stárnutí… „Nechal jsem si také udělat rozbor DNA a pokouším se držet fit a v kondici, jím hodně doplňků stravy, které mi s tím pomáhají,“ přiznává, že patří do rostoucí skupiny byznysmenů, která se s trochou nadsázky snaží oddálit stárnutí.

To už ale zajíždíme po dvou hodinách zpět do dvora Žufánkovic hájemství. Při rozpravě o investicích nezmínil auta, což je pochopitelně, ale jaký k nim má tedy vlastně vztah? „Dřív jsem jezdil strašně moc, teď už naštěstí nemusím. Do Prahy jedu maximálně jednou za dva týdny. Navíc silnice v Česku jsou strašné. Než jet do Plzně a zpátky, to raději s rodinou do Itálie. Časově je to nastejno.“

Když vystupuje z mercedesu, jehož tržní cena je 2,7 milionu korun, ještě si ho znovu projde kolem dokola. Líbí se mu šedo-zelená metalíza či ladné tvary a je nadšený z infotainmentu, i když se během jízdy samovolně spínala hlasová asistentka a třeba zničehonic prohlásila: „To jste řekl moc pěkně!“

Jestli nakonec koupí Mercedes S, nebo BMW 7 (oboje jsou k dispozici jak se spalovacím motorem, tak ve verzi plug-in hybrid, BMW navíc i jako elektroauto, u Mercedesu je v elektrice model EQS), prý zatím není jasné. A co jasné je? Rozesměje se: „Že s ním budu do Prahy jezdit míň a míň.“