Na 3D tiskárně vymodelovali proteinové sušenky z plastu a rostlin. Mají zásobovat astronauty ve vesmíru
Vědci ukázali, že PET lahve možná budeme místo do koše dávat k ingrediencím na pečení. Z jedné litrové flašky můžete mít dvě sušenky.
Baví vás CzechCrunch?
Vídejte ho na Googlu častěji.
Víte, co má společného sušenka a plastová lahev? Základním stavebním kamenem obou je uhlík, akorát v jiné chemické vazbě. Přitom stačí trochu tepla, kvasnic a škrobu a z plastové lahve je rázem sladkost. Vědci z Jižní Illinoiské univerzity ve spolupráci s NASA vyvíjejí technologii, která dokáže plastový odpad proměnit na jedlou stravu. Místo mixéru navíc používají 3D tiskárnu pro jednodušší přípravu ve vesmíru. Cílem ovšem není vyřešit problém s nadmírou plastu, ale vytvořit jednoduchý a udržitelný zdroj potravy pro astronauty na několikaměsíčních expedicích na Mars. Další využití v budoucnu je navíc široké.
„Snažili jsme se vyvinout technologie pro recyklaci plastů, abychom z nich vyráběli užitečné produkty. A řekli jsme si, proč se nezaměřit na výrobu potravin? Plast je přece uhlík a jídlo je uhlík taky,“ vysvětluje mikrobiolog a jeden z autorů studie Lahiru Jayakody. Celé to funguje pomocí speciálně geneticky upravených pekařských kvasnic, které transformují plast spolu se zemědělským odpadem do jedlých proteinů a dalších živin.
Pro výrobu sušenek vědci využívají jeden z nejběžnějších typů plastů, polyethylentereftalát (PET), se kterým se člověk běžně setká například u lahví na vodu nebo limonádu. Plast je potřeba nejprve za vysoké teploty a tlaku rozložit na malé molekuly s vysokým obsahem uhlíku. K těm se následně přidají geneticky upravené kvasnice, které molekuly přemění na jiné. Při rozložení na základní chemické molekuly plast přestává existovat a lidé se tak nemusí bát, že by jedli mikroplasty.
Nové molekuly obsahují bílkoviny, tuky a další živiny. Po přidání škrobu a vlákniny z nich jde vyrábět jedlé produkty jako právě sušenky. Z rostlinné biomasy, především kukuřičných listů a stonků, kvasnice vytvoří vanilkové aroma, a do finální směsi ještě výzkumníci přimíchají sladidlo pro lepší chuť. Pak už ze směsi tiskárna vymodeluje sušenky, které vědci pojmenovali µBites. Jsou totiž ve tvaru řeckého písmene µ, takže jde o „mikro bites“.
Prozatím stojí výroba jednoho kilogramu takových sušenek 60 dolarů, což je v přepočtu zhruba 1 250 korun, ale při zvýšení produkce by se náklady snížily. Oproti běžným sušenkám mají µBites navíc vyšší množství bílkovin a vitaminu A. Že jsou jedlé, ale vědcům zatím potvrdila jen data – jejich ochutnání by jim totiž musel povolit americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).
Jakmile projdou schvalovacím procesem, budou sušenky dostupné veřejně. Využití mají najít kromě dlouhých cest vesmírem i například jako jídlo pro námořníky, kteří musí trávit dlouhé týdny na moři. „Celosvětová poptávka po jídle podle očekávání do roku 2050 vzroste o 35 až 56 procent a okolo 30 procent světové populace bude ohroženo hladem. Věřím, že řešením je využití mikrobů,“ dodal Lahiru Jayakody.
Kromě hladu může tato technologie výrazně pomoct i s recyklací plastového odpadu. Projektů s podobným cílem už navíc vzniklo několik. Například francouzská biotechnologická společnost Carbios si patentovala technologii rozkládání plastů nebo textilu pomocí enzymů. Za pár hodin rozloží odpad na základní suroviny, které jsou nižší zátěží pro přírodu a zároveň z nich lze vyrobit nové produkty. Dalším příkladem je startup The Great Bubble Barrier z Amsterdamu, který přišel s vynálezem trubek se stlačeným vzduchem umístěných na dně řeky. Trubky skrze otvory vytvoří vzduchovou stěnu bublin, které plast vytlačí ze dna na hladinu přímo do sběrného koše.
Nepřehlédněte:
