Anna-Marie Křížová se původně živila fotografií, po deseti měsících v České tiskové kanceláři ale odešla na pokraji vyhoření. Právě tehdy začala přešívat staré oblečení, přestože do té doby nikdy nešila a na šicím stroji neuměla ani navléct nit. Dnes pod značkou AMK Definition řasí pánské košile, mění jejich siluety, upravuje saka a vesty nebo z kravat skládá kabelky. Šití už tvoří zhruba osmdesát procent její práce a značka ji živí. „Pro mě je vždycky nejdůležitější začít. Fotka ke mně přišla jako náhodný nápad a fungovala, se šitím to bylo vlastně stejné,“ říká.

Anna-Marie Křížová vyrůstala v Pardubicích a v devatenácti letech se přestěhovala do Prahy studovat sociologii a demografii na Karlově univerzitě. Po roce ale zjistila, že obor není pro ni, školu opustila a začala pracovat v baru. Fotografovala už předtím, ale spíš jen pro sebe. Rozhodla se proto zkusit fotografii studovat a nakonec uspěla na soukromé vyšší odborné škole. Koupila si první fotoaparát a přišlo období, kterému sama říká fotografická mánie. „Fotografovala jsem každý den a večer snímky upravovala. Najednou jsem si říkala: Tak tohle je moje,“ vzpomíná.

Postupně začala fotit pro různé značky, třeba Vasky nebo Footshop, a několik let jezdila jako fotografka na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, kde spolupracovala s lidmi z České tiskové kanceláře. Ještě před dokončením školy odtud dostala nabídku na místo fotoeditorky. Střídala tehdy v ČTK směny od osmi do tří a od tří do jedenácti, o víkendech pracovala patnáct hodin a vedle toho dál fotila komerční zakázky. „Najednou mi došlo, že nejím, špatně spím a nechodím mezi lidi. Ani nebylo kdy se s kamarády scházet, protože jsem pořád pracovala. Žila jsem jen prací,“ vzpomíná.

Kvůli psychickému i fyzickému vyčerpání si nakonec vzala nemocenskou a několik dní strávila v posteli, vedle které měla hromadu starého oblečení. „Nudila jsem se, a tak jsem si řekla, že ho začnu přešívat nebo na saka něco namaluju.“ Během týdne tak ručně ušila své první sako, ačkoliv do té doby nikdy nešila a na šicím stroji neuměla ani navléct nit. „Byla to skvělá terapie. Hlava se při tom vypne, ale zároveň začne fungovat úplně jiným způsobem,“ říká.

Po návratu do práce dala v ČTK výpověď a začala na poloviční úvazek pracovat jako servírka. Díky tomu měla čas dál fotografovat a nově také šít, a v březnu 2023 nakonec spustila instagramový profil AMK Definition. Její značka stojí od začátku na upcyclingu neboli přetváření už existujícího oblečení: z pánských košil, sak, vest, kabátů, džínových bund nebo manšestrového oblečení vznikají přešívaná saka, asymetrické unisex košile či kabelky ze starých kravat a zbytkových látek.

Výsledkem přitom nejsou jen drobně upravené secondhandové kousky. Křížová původní oblečení výrazně mění: košile stahuje a řasí pomocí dlouhých pruhů látky, mění jejich siluetu a klasická saka nebo vesty doplňuje kontrastními našitými částmi. Z pánských kravat zase skládá kabelky. V nabídce tak vedle sebe stojí výrazně tvarované košile, zkrácená saka nebo vesty, které stále vycházejí z původního kusu, ale dostávají novou podobu.

Každý kus přitom existuje pouze v jednom exempláři a materiál Křížová shání především v second handech, které už má vytipované. Poslední rok k tvorbě využívá vlastní ateliér, předtím pracovala doma. „Práci jsem už musela přesunout z bytu, jinak bych se zbláznila. Není to jako psát knihu na notebooku. Máte kolem sebe spoustu materiálu, vzniká z toho nepořádek a nemůžete ho pořád uklízet, protože tím přerušujete tvůrčí proces. Zároveň ale velký prostor ateliéru vedl k tomu, že jsem začala pracovat ještě víc,“ vysvětluje.

Pro fungování značky si postupně našla systém, samotné šití ale zůstává impulzivní. „Sednu si ke stroji, a když přijde správné rozpoložení, jedu. Je to jako mánie,“ popisuje. Loni si ale intenzivní práce vybrala svou daň a od té doby jí příležitostně pomáhají dvě kamarádky. Jinak značku stále staví především sama.

Prodává hlavně na designových trzích, na jednom prý prodá v průměru kolem šedesáti kusů. V poslední době si zároveň všímá rostoucího zájmu o půjčování jejích modelů. „Prodej je pro mě samozřejmě důležitý, ale stejně důležité pro mě je, aby se oblečení dostávalo mezi lidi a skutečně se nosilo,“ říká Křížová.

Košile prodává za necelé dva tisíce, saka se většinou pohybují kolem 2 500 korun, některá ale přesahují i tři tisíce. „Vymýšlet něco, co si na sebe nikdo nevezme, nedává smysl. To mohlo klidně zůstat v sekáči nebo skončit v koši. U upcyclingu je podle mě nejdůležitější, aby se oblečení skutečně nosilo,“ míní.

Značka se mezitím dostala i mimo designové markety, jako je například LAVRS Market. Křížová své oblečení prodává také v kamenných obchodech, třeba v DARK Concept Storu na pražské Letné, v obchodě v Muchově 11 a ve Vanami Storu. Loni pak své upcyklované modely věnovala do festivalové zóny Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde se dražily ve prospěch dobročinné organizace Sue Ryder.

Fotografie mezitím v její práci ustoupila do pozadí. Šití dnes podle ní tvoří zhruba osmdesát procent její práce, fotografie zbývajících deset – stále fotí třeba svatby nebo firemní akce. Živí ji ale především značka. Fotografování se vzdát nechce, naopak by ho ráda s módou více propojila. Prvním takovým projektem má být pánská kolekce. Saka a košile už má rozešité, připravenou má i vizuální koncepci, kolekci chce nafotit v říjnu a na konci měsíce ji představit.

Do budoucna chce více experimentovat také s pracovním oblečením, které považuje za univerzální, a k sakům vytvářet například pásky s kapsami, aby měly i praktickou funkci. Zároveň se chce dál učit a znovu zažívat pocit z prvních měsíců, kdy teprve zjišťovala, co všechno dokáže se šicím strojem vytvořit. Velké plány na rychlé rozšiřování si ale zatím nedává. „Plán číslo jedna je značku udržet. Pořád si nejsem úplně jistá v kramflecích,“ uzavírá.