Na stole leží pastelky. Zelená, červená, modrá… a k tomu omalovánky. Vybarvovací obrázky jsou poslední roky i u dospělých trendem, jak uvolnit stres a zklidnit myšlenky. A nemusí jít pouze o mandaly a kytky. Někdy funguje líp něco, u čeho se člověk spíš zasměje. A třeba i trochu začervená.

Přišel na to i Tomáš Horych, zakladatel e-shopu DickObraz, když v roce 2020 hledal dárek pro partnera. Ten byl ve stresu a potřeboval na chvíli vypnout hlavu. Horych si vzpomněl na svůj pobyt v USA, kde kdysi narazil na erotické omalovánky pro dospělé. „Netvářily se ezotericky a zenově, ale šly rovnou na věc. Představovaly umělecky pojatá mužská a ženská přirození,“ vzpomíná. Po návratu do Česka je zkusil sehnat, ale neuspěl. A tak udělal jednoduchou věc: přestal hledat a začal vyrábět.

Tím se rozjel DickObraz. Značka, kterou dnes na svém webu popisuje bez obalu jako „sprosté omalovánky pro dospělé“ a projekt, v rámci něhož vedle balení zásilek a vymýšlení novinek vytváří i obsah na Instagram.

„Nejsem ilustrátor a ani jsem tu ambici nikdy neměl,“ vysvětluje Horych. Vystudoval obor spojený se životním prostředím a po bakaláři místo další školy zvolil práci v zahraničí. Začal v Německu v Applu na zákaznické podpoře pro online store, pak odjel do USA jako au pair. Právě tam si mimo jiné všiml, jak samozřejmě se v Americe prodávají věci, které u nás pořád působí „moc“.

Když pak přišel nápad s omalovánkami, vzal to jako výzvu: najít lidi, kteří nakreslí zajímavé motivy, poskládat první knížku a otestovat, jestli to vůbec bude někoho zajímat. „Využil jsem to, co funguje v jakémkoli podnikání: outsourcovat, co sám neumím, a soustředit se na řízení projektů,“ vysvětluje. K obrázkům přirození se později přidaly motivy Kámasútry nebo BDSM.

HitHit jako test

„Věděl jsem, že tohle nebude produkt, který se prodá sám,“ vzpomíná Horych. Myslí tím třeba stud lidí sdílet příspěvky o něm na sítích, opatrné algoritmy a také náhodná nahlášení prodejního profilu. „Taky jsem si říkal, co když se lidé budou tvářit, že je to vtipné, ale koupí si radši něco bezpečnějšího,“ přiznává.

Proto nejdřív spustil crowdfundingovou kampaň na HitHitu. Mířila na 65 tisíc korun a nakonec se vybralo o deset tisíc víc. Z vybraných peněz zaplatil první tisk a zároveň získal důkaz, že to není jen nápad pro pár kamarádů. V mezičase rozjel e-shop a předprodeje. A než dorazila první várka na sklad, přišlo překvapení: první tisícovka kusů se prodala během pár dnů.

Z vtipného dárku se během krátké chvíle stal reálný produkt a s ním přišla i první tvrdá lekce z logistiky. Když Horych začal řešit dotisk, narazil na realitu trhu. Po covidu byl papír drahý, tiskárny vytížené a termíny před Vánoci plné. „Nikdo mi nedokázal slíbit, že omalovánky včas vytiskne,“ popisuje. Nakonec pomohly kontakty v rodině a podařilo se sehnat papír i dotisk ještě před svátky.

DickObraz od začátku stál na sociálních sítích. Instagram byl nejrychlejší cesta, jak ukázat produkt, pobavit a přivést lidi na e-shop. Jenže s tím, jak se jeho obsah stával explicitnějším, přibývala i nahlášení za nevhodný obsah a občasná omezení. „Začal jsem tedy propagovat míň provokativní produkty. Třeba omalovánky s bizarními internetovými a televizními postavami,“ vysvětluje. Na mysli má například legendární bábu pod kořenem nebo věštkyni Jolandu. Ty podle něj fungovaly jako druhý velký zlom – rychle se vyprodaly a potvrdily, že lidé u něj nekupují jen erotiku, ale hlavně jeho styl humoru.

Vedle online prodeje začal Horych jezdit se stánkem i na trhy a pop-upy. Lidé na něj reagují různě. „Někdo se zarazí, někdo usměje, přijde blíž, někdo uhne očima a zrychlí krok. Každopádně se moje omalovánky mezi ostatním dárkovým zbožím vyjímají,“ usmívá se. „Strategie ‚když to na trhu není, tak to sám vyrobím‘ se mi zalíbila,“ vypráví s tím, že v roce 2023 přišel další nápad. Vydat českou verzi známé party hry Cards Against Humanity, tedy Karty proti lidskosti, které také znal z Ameriky.

Vznikly Karty bez cenzury. Princip je jednoduchý: sada 80 karet s otázkami, na které hráči reagují některou z 320 karet s nečekanými odpověďmi. Hraje se ve skupině a cílem je složit co nejvtipnější, nejabsurdnější, často i nekorektní kombinaci. Tentokrát už ale nešlo jen o to, sehnat v Česku tisk. Kvůli cenám nechal první várku vyrobit v Číně – a tím si naběhl na další „startupovou“ školu.

Zásilka se zpozdila o měsíce, dlouho stála na cestě a on nevěděl, co přesně přijde a kdy. Když se později rozhodl dovoz urychlit vlakem, dopadlo to podobně. Zastavení na hranicích, zpoždění o další měsíce a situace, kdy musel lidem s předobjednávkami vysvětlovat, že na Vánoce jeho zboží nedostanou. Dnes část produkce řeší pro jistotu v Polsku.

Pomohla i Startup Academy

Na začátku roku 2025 se Tomáš Horych přihlásil do Startup Academy CzechCrunche, čtyřměsíčního programu s workshopy a mentory, který je postavený na podpoře začínajících podnikatelů a jejich projektů. I když mezi vítěze nakonec nepatřil, v programu se dostal do finále.

„Nejsilnější pro mě bylo poznání, že většina mých produktů je relativně snadno okopírovatelná. Vtipná kniha, balíček karet, chytlavý popis – všechno se dá napodobit. Takže pokud za tím není značka, komunita a něco, co konkurence jednoduše nepřenese, je to zranitelné,“ popisuje důvod, proč začal ještě víc energie i času investovat do budování své značky a komunikace na sítích.

Foto: Tomáš Horych

Karty bez cenzury mají 80 otázek a 320 odpovědí

Na konci Startup Academy se mu tak v hlavě zrodil další nápad – začít víc spolupracovat s výraznými osobnostmi, které do produktu přinesou vlastní otisk. První velká spolupráce přišla přirozeně. S gynekoložkou Kamilou Žižkovou, známou na Instagramu jako @mojegynpor a také z podcastu Pindy z Gyndy, se Horych potkal už dřív přes omalovánky a její osvětové besedy. Dávalo mu to smysl: rozšíření postavit na autorce, která se dlouhodobě pohybuje v tématech sexuality a těla, mluví o nich otevřeně a má kolem sebe komunitu se smyslem pro humor.

Tak vzniklo rozšíření karet nazvané Mezi nohama. „Jde o sadu stovky nových karet zaměřených na sexualitu, gynekologii, urologii, tělesné trapasy a všechno, co se běžně říká spíš šeptem,“ vysvětluje Horych.

DickObraz je pořád do velké míry one-man show. Horych vedle podnikání pracuje v digitálním marketingu, zásoby skladuje u sebe doma a v bývalé ložnici svého otce. Jak sám říká, řeší klasické bolesti malých e-shopů: „Uskladnění, cashflow, načasování výroby a hlavně to, aby mi další sezona nespadla na tom, že zboží zase někde stojí.“

Do budoucna má v plánu nabídnout svým fanouškům i digitální formu omalovánek. „Původně jsem sice chtěl lidi odvést od obrazovek k papíru. Ale teď to vidím tak, že hlavní je pro mě černý humor, nekorektnost a zábava. A jestli to někdo chce zažít u počítače, nebo s pastelkami v ruce, je vlastně až druhořadé,“ říká na závěr.