Kdyby se měla jako dnešní investorka vrátit v čase k „Janě, začínající podnikatelce“, odpověděla by bez váhání: „Ne.“ Důvod? „Tehdy jsem měla strašně nízké sebevědomí. Začala jsem podnikat, abych nikomu nekazila jméno,“ říká o sobě Jana Sedláková, advokátka, která se kromě práva zabývá investováním do zajímavých startupů.

Z „mladé holky z Brna, která tak trošku boří status quo“, se během několika let stala právnička a zároveň zakladatelka ekosystému firem a investorka s patnácti společnostmi v portfoliu. O svých zkušenostech mluví v novém díle podcastu BrandStories, který si můžete pustit na Spotify, v Apple Podcasts, na YouTube nebo v přehrávači výše.

Původně Jana Sedláková vstupovala do advokacie s ambicí měnit podmínky v oboru i přístup ke klientům. „Byl to obor s velice nízkými mzdami… a práce od nevidím do nevidím,“ vypráví. Její příběh se rychle začal ubírat tak trochu nekonvenční cestou: mladá právnička mluvící srozumitelně a stojící na straně technologických společností začala zajímat čím dál více lidí i firem z různých oborů. „Volba IT a technologií šla naproti příležitostem. Je to obor, kde i dvacetiletí můžou dělat velké kariéry,“ říká o své volbě.

Z její advokátní kanceláře Sedlakova Legal postupně vyrostl ekosystém služeb zahrnující právo, daně a účetnictví, poradenství pro fúze, vzdělávací platformu reagující na nástup umělé inteligence a také společnost pojmenovanou SL One. „Jedná se o jednoduché ,eseróčko‘ pro zaměstnance, kteří mohou spoluinvestovat po malých částkách do startupů, s nimiž jejich tým pracuje,“ vysvětluje svůj nápad Sedláková.

Od operativy ke strategii

Aby mohla firma růst do šířky, musela Sedláková vystoupit z operativy. Pomohly jí s tím i životní milníky. „Pokaždé, když se mi narodilo dítě, jsem musela víc delegovat a dát lidem větší důvěru,“ vzpomíná. Uvolněný čas pak investovala do vize a strategie. „Začala jsem si do kalendáře plánovat dny, kdy budu jen koukat do zdi s tím, že uvidíme, co se stane,“ vypráví. Ukázalo se, že dalších pět společníků v kanceláři si poradilo, takže se přesun odpovědností povedl.

K podpoře startupů a investování do nich se dostala po covidu. „Začala jsem opatrně přes platformu Lumus. Nejmenší tiket je na ní 3 tisíce eur, tedy částka, na kterou člověk dohlédne,“ vzpomíná. Postupně přešla i k větším investicím napřímo. „Kromě jednoho startupu, který jsem odepsala, mám teď patnáct moc, moc hezkých firem v portfoliu,“ říká spokojeně.

Zmíněným nezdarem má na mysli britskou platformu na sdílená pracovní místa. „Nevyšlo jim to a mě to naučilo, na co si dávat pozor,“ říká. Jako největší zkušenost z neúspěchu si odnesla poznání, že „dobrý pocit a společný vibe“ nestačí. „Ze začátku jsem byla hodná a moc se neptala. To je jeden z fuck-upů, které už nechci opakovat. Dnes chci vidět čísla a rozumět plánům. Tvrdost ale neznamená neslušnost – přísností dáváte founderům šanci, aby příště uměli vysvětlit věci líp,“ tvrdí.

Jako jedna z generálních partnerů ve fondu rizikového kapitálu Startguide říká: „Některé investice jsme odmítli jen kvůli tomu, že founder byl přesvědčený, že je neomylný.“ Lidský faktor je podle jejích slov klíčový – stejně jako schopnost nechat si poradit. „Nechcete slepé poslouchání, nikdo nemá patent na rozum, ale jde o to, z pěti šesti rad umět vydestilovat to nejlepší.“

Jana Sedláková o své strategii říká, že investuje v tom, čemu rozumí. „Hardware má například rizika dodavatelských řetězců. Nedokážu v něm odhadnout množství proměnných,“ vysvětluje. Vyhýbá se i kryptu s tím, že jeho volatilita je za hranou toho, co je ochotna přijmout.

Začátečníkům by podle svých slov poradila přímočaře: „Ať si s částkami, které člověk oželí, vyzkoušejí, jak s nimi pracuje psychika.“ Sama si to ověřila, když během covidu spekulovala s ropou a zažila prudký propad. „Všechno jsem věděla racionálně – a stejně jsem to neudržela,“ říká.

Dnes investuje pravidelně měsíčně po menších částkách a jednou za měsíc s manželem portfolia projdou a zhodnotí společně. Zároveň po investici trvají na kontaktu se startupy a na odvaze ptát se. „Máme WhatsApp skupinky, řešíme věci průběžně. Je skvělé vidět, jak founder z rad vydestiluje to nejlepší – často se na tom naučím i já,“ popisuje, co jí v praxi funguje.

A jakou radu by dala na závěr své mladší verzi? Překvapivě jednoduchou: „Byla jsem hodná holka. Typický people pleaser. Mladé Janě bych poradila, ať je míň hodná holka. Přímá a jasná. Všichni pak vědí, na čem jsou. Bude to to nejlepší pro ni i její okolí.“