Od poloviny listopadu se na brněnských vánočních trzích mezi klasickými dřevěnými stánky tyčí i neobvyklé konstrukce – třeba patrový megastánek se schody a pochozí střechou, z něhož se čepuje svařák. Dědečkův svařák. Stojí za ním kavárnice Kateřina Ferbyová, která se proslavila Zastávkou v Pasohlávkách. Pronájem netradičního stánku na pár týdnů ji vyšel na bezmála milion a jde tak o její už druhé letošní dobrodružství: v červenci totiž otevřela i svou regulérní, celoroční kavárnu Terakota. „Jenže počasí letos vůbec nevyšlo, tohle je pro mě nejtěžší podnikatelský rok,“ říká. A právě vánoční trhy jí mají pomoct náročné období ustát: „Pokud počasí nerozhodne jinak.“

Dědečkův svařák je její vlastní, relativně nová – teprve tři roky stará – značka bílého a červeného svařeného vína, za kterou už stihla dostat i ocenění v pořadu Černé ovce na ČT. V centru Brna s ní má aktuálně dva stánky: jeden na náměstí Svobody, druhý na Zelném trhu. Brněnské vánoční trhy skončí oficiálně na Vánoce, neoficiálně s úderem Nového roku. „Takže máme zhruba šest týdnů,“ vysvětluje Ferbyová.

Těch šest týdnů musí využít k tomu, aby utržila dost na výrobu svařáků, na pokrytí pronájmu stánků a nákladů na personál a brigádníky… a samozřejmě aby zbylo na zisk pro ni a s ní spřízněnou gastroskupinu Lidi z baru kolem Jana Vlachynského, s níž dlouhodobě spolupracuje a která ji podporuje. „Musíme utržit aspoň dva miliony, aby to vůbec dávalo smysl,“ dodává osmadvacetiletá podnikatelka. Do větších rozpočtových detailů ale chodit nechce.

Ekonomika vánočních trhů je ale jiná než u klasické kavárny – dá se při nich, když přeje počasí, vytočit nárazově mnohem víc peněz. Ostatně pro ni byly vždy stánky s Dědečkovým svařákem cestou, jak se finančně zajistit v době, kdy musela mít v Pasohlávkách zavřeno. „I díky výdělkům na trzích jsem mohla do Zastávky investovat a rozvíjet ji,“ říká žena, kterou na LinkedInu sledují desítky tisíc lidí, s nimiž sdílí své podnikatelské úspěchy i propady.

A letošek byl z tohoto pohledu obzvlášť výživný, protože realita a plány se v případě kavárny Terakota, o niž v létě rozšířila svůj byznysový záběr, ne ve všem potkaly: „Lidi chodili a chodí, v tomto směru to zafungovalo dobře. Ovšem otevřela jsem ji 1. července a tohle léto bylo po několika letech hodně deštivé a chladné. Což se promítlo na fungování jak Zastávky, která je hodně závislá na turistech, tak na Terakotě.“

Jinými slovy, Ferbyová musela svůj byznys dotovat víc, než předpokládala. Původní plán totiž byl, že Zastávka, která už je zaběhlá a obslouží někdy i stovky lidí denně, dokáže vydělat dost na to, aby pokryla rozjíždějící se provoz, jenž si svou klientelu teprve musí vybudovat. „Ale když je ošklivo, nepřijedou cyklisté a i místní zůstanou doma,“ říká. „Není to žádný průšvih, ale museli jsme se opravdu hodně snažit a otáčet se, abychom se udrželi nad vodou. Z pohledu kreativity a úsilí to byl extrémně těžký rok.“

V tomto směru jako by kontrakce přetrvávaly i do příprav sezony trhů. Obří stánek měl zpoždění ve výrobě a dorazil teprve pár hodin před otevřením vánočních trhů, takže jeho výzdoba, instalace a montáž probíhaly extrémně hekticky. „Je to takový experiment. A zároveň raketa. Spousta stresu. Ale já to mám vlastně ráda, pořád se učím něco nového,“ zdůrazňuje Ferbyová s tím, že by jednou chtěla mít v Brně i víc stánků než dva.