Petr Rokůsek z Nano Energies: Budoucnost je v investicích do vlastních elektráren. Stanou se z nich tiskárny peněz

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

petr-rokusek-minRozhovor

Foto: Nano Energies

Petr Rokůsek, zakladatel Nano Energies

0Zobrazit komentáře

Když přicházíte do sídla, odkud Petr Rokůsek při pobytu v Česku velí svým projektům, rozhodně si nepřipadáte, že byste byli na návštěvě u energetické firmy. Supermoderní kanceláře společnosti Nano Energies v nedávno otevřené budově DRN místy připomínají spíše deštný prales. Úplně všude je zeleň.

Brzy pochopím, že to není jen na oko. Ekologie je totiž hluboce zakořeněna nejen v Petru Rokůskovi, ale i v tom, co dělají jeho firmy. Pětačtyřicetiletý vizionář, který je v Praze jen pár dní v měsíci a většinu času tráví ve Švýcarsku nebo Lichtenštejnsku, nepodniká jen v energetice, ale zajímá ho i blockchain nebo 3D tisk.

Ostatně při vstupu do jeho kanceláře s výhledem na Národní třídu hned poznáte, že dvojice 3D tiskáren značky Prusa Research ještě před pár hodinami usilovně tiskla. „Hráli jsme si tu přes noc se synem,“ usmívá se Rokůsek. O tiskárnách se ale dnes bavit nebudeme.

V Nano Energies již přes deset pracují na budoucnosti energetiky a jak bude vypadat, ukáže příští týden i konference Share Your Energy, za kterou firma stojí. Začínáme nicméně netradičně. Otázkou na uhlobarony.

Setkal jste se někdy s Danielem Benešem, Pavlem Tykačem nebo Danielem Křetínským?
Nikdy jsem se s nimi nesetkal.

Ptám se proto, že jde o významné majitele uhelných elektráren, kteří se často z logiky věci zeleným změnám brání. Česko je stále hodně uhelnou republikou a odpovídá tomu i energetický mix. Jak se na to díváte?
Podle mě nejde o to, že by chtěli nějakému pokroku sami bránit, ale chtějí na současné situaci jen vydělat. Má to však určitý přesah do společnosti a co se bude v zelené oblasti dělat, nezáleží úplně na nich nebo na politicích, ale především na tom, s čím budou souhlasit občané. Kdyby tito pánové podnikali v jiných zemích, kde je už smýšlení společnosti jiné než u nás, nikdy by takové investice neudělali, protože by se na ně společnost dívala negativně.

therma-power-plant

Začíná se měnit i smýšlení Čechů?
Situace se začíná měnit i v Česku a lidé s podobnými investicemi tu začínají narážet, začínají mít špatnou karmu. Kdyby například koupil někdo podobnou hnědouhelnou elektrárnu ve Švédsku, nestačily by mu všechny peníze světa, aby ho společnost brala.

Systém výroby, distribuce a konzumace elektřiny se víceméně neměnila už století. Čekají nás v tomto ohledu velké změny?
Je důležité říct, že jde o regulatorní prostředí, což je dobře. Zároveň to znamená, že změny jsou těžké, protože žádný regulátor nemá rád změny. Musíme jít pomalu a začít ve státech, které jsou již připravenější, a tak si tam můžeme nové věci vyzkoušet. Když se pak nějaká novinka osvědčí, budou i regulatorní orgány v dalších zemích ochotnější udělat ústupek, pokud zjistí, že daná věc jinde funguje.

„Pro nastupující generaci bude změna energetiky volebním heslem.“

Jak mohou takové změny vypadat?
Jako firma jsme se rozhodli nepřesvědčovat současného regulátora, aby něco změnil, ale naopak se stěhujeme do zemí, jako je třeba Lichtenštejnsko, kde už jsou na změnu připravení. Minulý týden schválili zákon, který upravuje legislativní rámec pro použití blockchainu. Díky tomu tam můžeme provést ověření konceptu a otevřít věcnou a pragmatickou debatu například i s regulátorem u nás.

Pořád se bavíme o energetické bezpečnosti, což je velmi důležité téma, takže nemůžeme očekávat překotné změny ze dne na den, ale situace se mění. Odblokují ji jak zmíněné ověřování konceptů, tak nastupující politická generace, pro kterou už bude změna energetiky volebním heslem.

Když hovoříte o ověřování nových konceptů, jak podle vás vypadá budoucnost energetiky?
Lidé změní uvažování o energetice a hodnotách kolem sebe. Zásadní změna bude, že se začne o kilowatthodině přemýšlet jako o měně. Budete vědět, kolik potřebujete energie pro svůj život, a právě elektřina se prosazuje stále víc, protože jde o velmi rychle přenosnou formu energie. Největší změna tak nastane v momentě, kdy budeme mít na účtech ne jen koruny, ale přímo kilowatthodiny, ze kterých budeme utrácet pro svou vlastní přímou spotřebu a nebudeme muset energii směňovat.

petrrokuseknanoenergies-min

Foto: Nano Energies

Petr Rokůsek, zakladatel Nano Energies

To dnes zní pořád trochu jako sci-fi. Jak k tomu dojde?
Celé to bude umožněno stále větším prosazováním se kryptosvěta. Ačkoliv se teď zdá taková představa hodně daleká, věřím, že ke změnám brzy dojde právě díky blockchainu. Už dnes lidé chtějí nakupovat energii z konkrétní elektrárny, pokud je jim to umožněno. Jestliže chce dnes někdo podporovat klimatickou změnu, tak stejně nemá šanci zjistit, jakou energii vlastně bere. Obchodník mu sice řekne, že elektřina, kterou od něj nakupuje, je opravdu zelená, ale nemá to jak dokázat, obzvlášť když obchoduje se všemi druhy.

V případě Nano Energies je situace jednodušší, protože nenakupujeme a neobchodujeme nic jiného než obnovitelné zdroje, ale přesto musíme každou hodinu prokázat, že jsme vykoupili tolik elektřiny, kolik jsme prodali, a jelikož jde o obnovitelné zdroje, tak musíme vykoupit skoro o třetinu více energie, než našif zákazníci potřebují. Pro nás to nicméně není problém, protože daný přebytek pak umístíme na našich spotových burzách. V tom je však ta obtížnost a dosud prakticky neexistovala ekonomická logika, proč s obnovitelnými zdroji obchodovat, když nebudeme brát v potaz, že jste chtěli pomáhat přírodě.

To už se teď mění?
Deset let naší práce bylo velmi neohodnocených, ale nyní se to začíná měnit, protože v éteru se objevil termín klimatická změna, a začne to jistě zajímat i velké energetické firmy. Zákazník se mění a začíná si chtít původ energie ověřit. Tím, že díky blockchainu vznikne aplikace, která má jasné zápisy a nepotřebuje autoritu, která by vše ověřovala, se odstraní různé podvody, jako jsou například certifikáty na elektřinu z Norska.

tereza-bartonickova-boxed

Přečtěte si takéTereza Bartoníčková: Facebook za nás rozhoduje v zájmech i myšlení. Lidé už často nemají společnou realituTereza Bartoníčková: Facebook za nás rozhoduje v zájmech i myšlení. Lidé už často nemají společnou realitu

Slyšel jsem v tomto ohledu i termín „energetická svoboda“. To je něco, co nás čeká?
Dnes víme, že když si lidé mají možnost zvolit, odkud si energii vezmou, tak ji chtějí nakoupit lokálně, z elektrárny, kterou mají blízko. Vyvíjíme proto aplikaci, ve které si můžete jednak prioritizovat zdroje, ať už jde o vodní elektrárny, větrné, solární a další, ale především si na mapě zobrazíte všechny elektrárny kolem sebe a naklikáte si, ze kterých chcete odebírat energii. S tím pak souvisí druhý myšlenkový krok, kdy chceme, aby lidé chtěli mít takovou elektrárnu u sebe.

Proč?
Změní se myšlení. Už to nebude tak, že mi někdo v sousedství staví elektrárnu, která hyzdí okolí a nechci ji tu, ale naopak se s ní budu moci efektivně propojit. Stavíme platformu, díky které na současném anonymizovaném trhu opět propojujeme majitele elektráren s uživateli a ti mezi sebou začínají budovat vztah. Cílem je, aby se objevila vůle a poptávka po větším počtu decentralizovaných zdrojů, protože pak zákazníky napadne: co kdybychom si jako obec pořídili vlastní elektrárnu a díky této platformě prodávali energii našim občanům za cenu, jakou si sami určíme?

To bude fungovat?
Ano, protože díky tomu vznikne samotažný model, kdy už to nebude jen o tom, že obce dostanou na energetiku takové a takové dotace. Věříme samotažným modelům, kterým se musí na začátku pomoct, ale i Nano Energies je vlastně od začátku samotažná firma. Neměli jsme žádné investory, ani žádné dotace, a díky tomu dokážeme vytvářet soběstačné modely, které se nakonec na trhu udrží.

Velké firmy v energetice říkají, že změna přijde odspodu, protože ji bude chtít nová generace, ale k tomu je ještě daleko. Nejprve musíme vystavět platformu, která takové fungování umožní, a to je společná práce všech, nejen nás, ale všech energetických hráčů, abychom zákazníkům umožnili nakupovat z konkrétních elektráren.

wind-turbine-energy

Budou lidé opravdu chtít – s tím vším, co už dnes řeší – ještě podobným způsobem řešit i to, od koho, kdy a jak kupují energie?
Jsme přesvědčeni, že ano. Komunikujeme s nimi a sledujeme podobné trendy, jaké jsou například v potravinách, drogerii a oblečení. Lidé chtějí nakupovat stále více lokálně. Když najednou uvidí, že z větrné elektrárny, která jim vyrostla za obcí, mohou sami profitovat, budou ji mnohem snáz schvalovat, než když ji tam jako dnes přijde postavit někdo, kdo na tom akorát bude vydělávat peníze, ale pro lidi kolem fakticky nic nepřináší a budou jen mudrovat, že jim hyzdí krajinu.

Zatímco dnes tedy zaplatím mému poskytovateli měsíčně zálohy a jednou za rok spolu zúčtujeme, tak nově budu do důsledku vidět, odkud mi veškerá odebíraná energie proudí a jak jsem na tom?
Naše platforma jednou nahradí roli dnešního obchodníka s elektřinou. Je to paradoxní, protože my vlastně disruptujeme sami sebe, ale náš byznys není závislý na obchodu s elektřinou, protože jsme především technologická firma.

Už jsme nakousli blockchain. Vaší vizí je, že lidé budou investovat do vlastních zdrojů energie a část své elektřiny přeprodají nebo jen přepošlou. Jak to bude fungovat a kdy se takového fungování dočkáme?
Blockchain pro mě znamená především dvě věci a rozhodně to nejsou kryptoměny, jak je známe dnes. Pro mě blockchain představuje především možnost, jak uložit data, která jsou dostupná pro kohokoliv. Můžeme do něj ukládat data, která si vytvoří dvě mašinky mezi sebou. Jedna jede od vás, druhá z elektrárny a každou hodinu mezi sebou uzavřou kontrakt. Jelikož jich je hodně a musí být spravovány efektivně, funguje to jako forma notářského zápisu.

Už se tak nebude řešit, jestli někdo něco nedodal nebo neodebral, ale vše bude vepsané v blockchainu, kde má na sobě každý záznam razítko času, za které se bude platit. Je to vlastně novodobé notářství. A pak je tu druhý pohled, který je o esenci blockchainu.

„Energie se stane součástí portfolia našich úspor.“

A ta je jaká?
Blockchain je založený na elektřině a internetu a my testujeme decentralizované těžařské kapacity, které se spouští v momentě, kdy je v síti přebytek elektřiny, a zároveň se při tom ještě vytápí rodinné domy. S boomem těžení kryptoměn se spoustu těžařů odstěhovalo do Číny a Indie, protože tam mají levnější elektřinu, ale pokud se napojí na chytrou platformu, jako máme my, dokáží často získat energii prakticky zadarmo, protože je v danou chvíli přebytečná. V tu chvíli dokážeme spustit výpočetní procesy, které ji spálí, a zároveň při tom vzniká teplo, se kterým si lze zadarmo vytopit dům. Chytré využití podobných technologií přinese významnou změnu.

Bude to tedy fungovat podobně, jako když si dnes mezi sebou půjčujeme auta na různých sharingových platformách? Když budu mít doma přebytečnou energii, tak ji dám na trh a někdo jiný si ji koupí?
Přesně tak. Jen jsem přesvědčen, že na rozdíl od modelů typu Uber, který se z původně kolaborativní filozofie zvrtl v centralistické řízení, má energetika mnohem větší šanci, že vše zůstane na decentralizované úrovni. Právě proto je důležité, aby měl každý člověk možnost investovat do své vlastní elektrárny, protože si uvědomí, že jde o investování vlastně do své tiskárny peněz.

Tiskárny peněz?
Investicí přímo do zdroje si totiž pokrýváte svou budoucí spotřebu energie a taková investice bude vždy dobrá. Už nebudeme platit za elektřinu celý rok zálohy, načež nám přijde jedno vyúčtování, kde buď doplatíme dluh, nebo získáme přeplatek. Energie se najednou stane součástí portfolia našich úspor a prakticky i naším penzijním pojištěním. Energii budeme potřebovat pořád a zatímco u peněz nevíme, jak je v budoucnu směníme, jednou kilowatthodinou vždy dokážeme na hodinu roztočit jeden kilowattový motor.

solar-energy-panels

Zmíněné investování do vlastních elektráren tedy bude fungovat jako jakýsi crowdfunding, kdy už elektrárnu nepostaví jedna velká firma, ale složí se na ni třeba celá vesnice?
Může to být třeba skupina lidí, kteří mají lokalitu, kde mohou elektrárnu postavit a sdílet. Dají dohromady družstvo, postaví elektrárnu na optimálním místě a rozhodnou o ceně, za kterou si budou elektřinu přeprodávat jak sami sobě, tak do dalších bytů. Dnes se investuje do bytů a nemovitostí, ale nikdo neví, jestli se to dlouhodobě vyplatí. Jsou s tím spojené starosti s nájmem, dojde k poklesu cen. Dnes ceny nemovitostí rostou, protože už obecně není kam ty peníze ukládat.

Nově se tedy začne investovat přímo do vlastních elektráren.
Bude to především investování do vlastních zdrojů. Ve chvíli, kdy budu mít účet v kilowatthodině, tak mě bude zajímat, abych na něm měl co nejvíce kilowatthodin. Jak toho docílím? Prostě si je vytisknu tím, že zainvestuju přímo do zdroje.

Vznikne tedy zároveň něco jako energetické banky, kde si budu své našetřené kilowatthodiny ukládat a v případě potřeby z nich buď brát, nebo je naopak přeprodávat?
Termíny energetická banka a kilowatthodina jsem si napsal do svého byznys plánu někdy v roce 2009. Půjde vlastně o kryptoměnu. Nicméně tak, jak to dnes popisujeme, věci hodně zjednodušujeme. Jelikož stále ještě není tak jednoduché energii uložit (i na baterii energie ubývá), bude vše o umění predikce, co se s elektřinou bude dít.

Právě to v Nano Energies děláme – predikujeme cenu elektřiny v čase, což je předpoklad toho, aby podobné systémy mohly nastat a dlouhodobě fungovat. Zároveň musíme sledovat, jak se bude vyvíjet fyzičnost baterií a kolik poroste různých mikrozdrojů, kde se dokáže energie ukládat. Chceme tím ale rozhodně zvýšit decentrální část energetiky.

boyanslat05

Přečtěte si takéJe The Ocean Cleanup spásou pro plastem znečištěné oceány? Úctyhodný vývoj projektu Boyana Slata dává nadějiJe The Ocean Cleanup spásou pro plastem znečištěné oceány? Úctyhodný vývoj projektu Boyana Slata dává naději

Co to bude znamenat pro mě jako pro domácnost? Budu mít ve sklepě velkou baterii, jakou teď hodně prosazuje například Tesla, a k tomu fotovoltaiku, abych byl soběstačný?
Podle mě doma nebude mít velkou baterii vůbec nikdo. Tesla ji tlačí jako svůj druhotný produkt, kdy jde o méně kvalitní baterie, které se již nevyplatí dát do auta, a tak se je snaží někde umístit, aby je nemuseli vyhodit. Marketingově to pak podají tak, že si díky tomu můžete postavit soběstačný dům, a baterii vám narvou skoro do obýváku.

Myslím se, že budoucnost je naopak v microharvestingu (získávání) energie, kdy budeme mít všude velmi malé kinetické zdroje, jež budou energii samy vytvářet. Dnes to vidíme například na hodinkách, které se pohybem samy dobíjejí. Podobných mikrozdrojů bude mnoho – budou v oblečení, po domě, ve vodovodních trubkách, kdy se může třeba při odtoku zase něčím točit.

Takže baterie už nebudou potřeba?
Použil bych slovo přiměřenost. Nejsem proti bateriím. Ale přiměřenost je, abychom nedávali baterie bezhlavě všude. Budou samozřejmě nadále potřeba zejména tam, kde nemůžeme mít kabely, třeba v autech, ale celou energetiku můžeme řídit flexibilněji, což je ostatně poslání naší firmy. Dříve, než někde nainstalujeme baterii, musíme promyslet, zda to náhodou nezvládneme jinak, lépe.

Jak přesně to může vypadat?
Bude stále více obnovitelných zdrojů, které se napojují na tzv. dech planety, ať je to vítr, sluneční záření nebo třeba vlny. A tyto zdroje v danou chvíli buď jsou, nebo nejsou. S touto dynamikou se musíme naučit pracovat, predikovat ji a nebýt s ní v konfliktu, jako tomu je často dnes. Je to stejné, jako kdyby člověk žil v noci a ve dne spal – chvíli to lze vydržet, ale nejde to dělat dlouhodobě. Lidé říkají, že se nemůžeme spolehnout na energii, kterou nám poskytuje planeta, ale vezměte si, jak špatně ji dnes využíváme, protože s ní neumíme pracovat.

„Největší energetickou firmou bude nakonec třeba Google.“

I když se podívám po vaší kanceláři, všude je zeleň, což není pro energetickou firmu úplně typické. Pochopil jsem, že je ve vašem DNA, snažit se najít kompromis právě mezi energetickými technologiemi a ekologií?
Byl bych rád, aby to, co děláme, o takovém přístupu vypovídalo. Ale je to těžké. Prvních deset let se rozhodně nevyplatilo dělat v České republice zeleného obchodníka.

Ostatně mnoho firem a lidí říká, že „zelené“ fungování stojí mnoho peněz. Vy ale ročně utržíte přes miliardu korun při zisku EBITDA ve vyšších desítkách milionů korun. To nevypadá, jako že by se vám ten byznys nevyplatilo dělat.
My jsme od začátku soběstační. Díky chytrosti jsme dokázali naskočit na vznikající dynamiku kolem obnovitelných zdrojů, což mnoho firem neumělo, a na tom jsme vydělali peníze. Když člověk hledá, tak najde způsoby, jak uspět, ale nesmí být nenasytný. Veškeré peníze, které jsme vydělali, jsme znovu reinvestovali do tvorby IT instrumentů, abychom byli připravení vytvářet zcela nový typ obchodníka. Dnes jsme schopní třeba firmě typu Alza nabídnout, že se může stát obchodníkem s elektřinou.

nano-energies-office-min

Foto: Nano Energies

Kanceláře Nano Energies v pražské budově DRN

Alza o to bude mít zájem?
Tam už to sice rychle utíká primárním byznysům, ale myslím si, že největší energetickou firmou bude nakonec třeba Google. Stačí se podívat na křivku jejich nákupu obnovitelných zdrojů. Je exponenciální a já vždy říkám, že když už máte pozici síly, tak jestli se do něčeho chcete pustit, je to energetika, protože tím svou sílu ještě utvrdíte.

Jak tedy bude vypadat budoucnost energetického byznysu z pohledu firem? Udrží se na nich současní velcí, uhelní hráči, nebo přijdou nové, modernější a inovativnější firmy?
Nejsem si jistý, zda současné energetické firmy stihnou zachytit rychlost, jakou mají zmínění informační giganti. Mají neskutečný náskok v informační asymetrii o zákaznících, což nutně potřebujete, abyste dokázali na trh přinést nový energetický produkt. Když budu vědět, jak se chováte, tak vám dokážu prodat i elektřinu. Byznys současných energetických firem je ale spíše o tom, že vám každý měsíc pošlou fakturu a pak jedno vyúčtování. Kdyby přitom takhle fungoval váš mobilní operátor, tak ho vyměníte. Je šílené, kam se všechny ostatní obory posunuly, ale energetika ještě ne.

Google mi tedy jednou na měsíční fakturu za všechny jeho služby, co využívám, přibalí i elektřinu?
Elektřina bude lubrikantem pro všechny jeho ostatní služby, takže by to bylo logické. To stejné proběhne i s daty a mobilními operátory a očekávám, že také automobilky se stanou obchodníky s elektřinou. Volvo už vyhlásilo, že nebude auta prodávat, ale půjčovat, a logicky – když je bude půjčovat – bude nejdůležitější, kolik budou stát pohonné hmoty, v tomto případě elektřina. Takové firmy se stanou obchodníky s elektřinou už z principu a právě těmto novým hráčům chceme nabídnout infrastrukturu, aby se obchodníky mohli stát.

Jak dnes vlastně zelená energie vychází cenově?
Když máte byt, musíte si u nás ročně připlatit za elektřinu asi dvě kávy navíc. Držíme se s cenou, co nejblíže průměru to jde. Jsou státy, kde si lidé rádi za zelenou elektřinu připlatí mnohem víc, ale pro nás je především důležité nastartovat pobídku, aby vznikalo více obnovitelných zdrojů. Čím více lidí bude chtít zelenou elektřinu a začnou se vzájemně propojovat, tím více bude vznikat samotažná motivace, že do toho budou chtít lidé investovat. Tím se rozjede zdravý investiční model, který bude skutečně poháněný zespoda.

petrrokusek_nanoenergies-min

Foto: Nano Energies

Petr Rokůsek, zakladatel Nano Energies

Vy jste přitom nejprve začínal v byznysu s výrobou inovativních reklamních poutačů. Firmu Jansen Display jste loni kompletně prodali. Tím vám začala nová kariérní etapa. Vedle Nano Energies se zabýváte 3D tiskem oblečení, máte i módní značku zaměřenou na městské cyklisty. Řekl jste si, že se chcete zaměřit na ochranu přírody a dalších zdrojů ve velkém?
Když se vrátím do svého dětství, vždycky mě hodně bavila energie, příroda a zároveň technologie. Bavil mě tak hlavně windsurfing, kde jsem si mohl postavit prkno a zjišťovat, jak se vlastně díky vodě a větru jezdí. Vydal jsem se proto studovat obor inženýrství životního prostředí, což mělo tyto dvě oblasti spojovat, nicméně když jsem skončil a chtěl jsem v oboru pokračovat dál, zjistil jsem, že by ze mě mohl být akorát úředník, který dává razítko, kudy povede dálnice, kde se postaví skládka a podobně. Je určitě dobrý záměr, aby takové záležitosti schvalovali lidé, kteří propojí svět techniků a aktivistů, ale pro mě to znamenalo nesvobodu.

A tak jste se rozhodl vydat jiným směrem.
Shodou náhod jsem se potkal se Sebastianem Jansenem, jehož táta něco vyráběl v reklamě. Já jsem se na to díval jako vývojář a nakonec jsme společně vyvinuli hliníkové zaklapávací rámečky a vyrostl z toho velký byznys. Postavili jsme výrobu v Čechách a já po deseti letech z firmy odešel, protože jsem si vydělal dost peněz, a založil jsem Nano Energies. Tam jsem se vlastně vrátil ke svým kořenům a oboru, který jsem vystudoval. Všechno to bylo ale díky Jansen Display, kde jsem se naučil, jak stavět firmu, tovární halu, vyvíjet produkty a především jsem získal peníze na vlastní byznys.

Sám sebe nicméně cítím spíše jako vizionáře, který dokáže rozjet věci v oblastech, kde tomu ještě nikdo příliš nevěří. Obrazotvornost mi vytvoří určitou vizi, na které se dokážu několik let udržet, postavím základy a pak přijdou racionálnější a praktičtější lidé, kteří je posunou dál.

Nová alternativa pro kuřáky. Do Česka vstupuje e-cigareta Juul, která pobláznila Ameriku natolik, že tam málem skončila

Filip HouskaFilip Houska

juul-6

Foto: JUUL

Elektronická cigareta JUUL

0Zobrazit komentáře

iPhone mezi e-cigaretami. Zařízení, které míchá kartami na americkém tabákovém trhu. Produkt s tak vlivným marketingem, až díky němu skoro přišel o život. To je velmi stručný příběh fenoménu, který svým alternativním přístupem k cigaretám pobláznil Spojené státy a míří do Evropy. Jmenuje se Juul a dnes vstupuje i do Česka, na svůj dvacátý trh.

„Uvedení Juul na trh v České republice je dalším významným krokem vpřed v našem poslání zlepšit životy jedné miliardy dospělých kuřáků po celém světě.“ Těmito slovy komentuje společnost Juul Labs, která jednu z nejoblíbenějších elektronických cigaret vyvinula a prodává, novou příležitost, jež jí nabízí samé srdce Evropy.

Není totiž tajemstvím, že si Češi rádi zapálí. U piva, po obědě, doma, před restaurací, v parku, kdekoliv. Podle letošního průzkumu agentury Kantar mají být v Česku až dva miliony dospělých kuřáků, což je zhruba dvacet procent národní populace. Nepočítaje nezletilé, kteří k cigaretám také inklinují. Rozhodně tak nejde o zanedbatelné číslo. Naopak.

juul-5

Foto: JUUL

E-cigareta Juul je kompaktní a diskrétní

Situace se ale může změnit a dost možná se mění v posledních několika letech. Byť se trafiky v prodejích cigaret zatím nezastaví, čím dál více lidí začíná přicházet na chuť alternativám ke klasickému kouření, které představují především elektronické cigarety a zařízení na vapovací bázi, kdy se zahřívá ochucená tekutina a vdechuje pára.

Těch je na českém trhu celá řada a není měsíce, kdy by se v nabídce specializovaných prodejců neobjevily nové modely a nové příchutě liquidů (tekutin, kterými se nádrže e-cigaret plní). Většina dostupných alternativ tohoto typu však ale nenahradí to, co cítí klasický kuřák. I když někdy onen uspokojivý „hit“ zvládnou dát, síla nikotinu v liquidech je zpravidla slabší a pokud může být vyšší, vytrácí se dobrý zážitek – škrábe to v krku.

tomas-dunovsky

Přečtěte si takéTomáš Dunovský z Brocastu: Fenomén podcastů roste i v Česku. Proč a kdo je poslouchá a jde na nich postavit byznys?Tomáš Dunovský z Brocastu: Fenomén podcastů roste i v Česku. Proč a kdo je poslouchá a jde na nich postavit byznys?

Dost lidí tak elektronické cigarety a vapovací zařízení bere jako doplňující zábavu k tradičním cigaretám, když jsou například doma nebo v práci. Tak si ale hlavní protagonisté vývoj nového a rychle rostoucího trhu nepředstavují. A právě Juul je jedním z produktů, který má stále velkou šanci to změnit. Pokud ovšem sám dřív kvůli různým problémům neskončí.

Styl USB klíčenky, který baví

Už na první pohled se nicméně nelze divit, že je Juul ve Spojených státech tak oblíbený. Může za to design, který působí moderně a elegantně, a to i přes fakt, že vypadá jako USB klíčenka. Nemá žádné přeplácané vzory, pouze decentní matné tělo, v němž je ukryta baterie, kterou je možné nabíjet i přes počítač.

juul-4

Foto: JUUL

Juul

Důležitým prvkem je vrchní část e-cigarety, takzvaný pod. Ten je naplněný speciálně namixovaným liquidem na bázi nikotinových solí vyextrahovaných z tabákových listů, jehož devizou jsou „hity“ bez škrábání v krku. Kuřák pak jednoduše přiloží zařízení k ústům a pouze potáhne. Nemačká žádné tlačítko. Příslušná část Juul se zahřeje, přetvoří zlomek kapaliny na páru a ta je vdechnuta stylem klasického šlukování.

Juul Labs ale zaujalo poměrně netradiční postoj v tom, že jednotlivé pody (nádrže) nejdou zpětně doplňovat, což je u běžných elektronických cigaret a vapovacích zařízeních normální. Lidé si tak vždy musí dokoupit nový pod zvlášť – na tuzemském trhu se prodávají v balíčcích po dvou (149 korun) a po čtyřech (269 korun). Je vidět, že nejde o razantně levnější alternativu k obyčejným cigaretám. Ostatně ani nikdy nemělo jít.

Co se týče nabízených příchutí, v Česku Juul Labs nabízí šest příchutí v síle 18 mg/ml v balíčcích po dvou a čtyřech podech (Golden Tobacco, Glacier Mint, Mango Nectar, Royal Creme, Apple Orchard, Alpine Berry) a tři příchutě v síle 9 mg/ml a balíčcích po dvou podech (Golden Tobacco, Glacier Mint a Mango Nectar).

juul-9

Foto: JUUL

Adam Bowen a James Monsees, vynálezci Juul

Cena za samotné zařízení je stanovena na 690 korun, respektive 890 korun se základním balíčkem příchutí. To je ve srovnání s IQOS, pravděpodobně nejvýznamnější a taktéž relativně novou konkurencí Juul, která však funguje na jiném principu (místo kapaliny se v něm nahřívá tabák, který se na rozdíl od klasických cigaret nespaluje) zajímavá cena. To však nic nemusí znamenat – záleží na veřejnosti, jak se k tomu postaví. A nutno říct, že ve Spojených státech se obliba v této revoluční alternativě k cigaretám pomalu vytrácí. Málokoho pak překvapí, proč tomu tak je.

Dva kamarádi s vizí disrupce tabákového průmyslu

Jak už to u nových nápadů bývá, i v tomto případě to začalo celkem nevinně. Psal se rok 2005, když dva kamarádi James Monsees a Adam Bowen, studenti produktového designu na Stanfordské univerzitě a pravidelní kuřáci, během své nutné pauzy přemýšleli, jak tento konzistentní trh jednou provždy změnit.

V jejich hlavách se rýsoval návrh, který by nejen tolik nezapáchal, ale hlavně by díky specifickým procesům nedisponoval vysoce škodlivými látkami jako dehet. To veřejnost zajímalo. Monsees a Bowen mezitím zvládli magisterské studium a jejich diplomové práce se týkaly budoucího hitu s názvem Juul.

juul-10

Foto: JUUL

Adam Bowen a James Monsees

Uplynuly tři roky vývoje a dvojice pak na investicích vybrala okolo 900 tisíc dolarů, aby mohla rozjet výrobu zařízení, které by zahřívalo konkrétní tekutý mix za účelem vzniku páry a uspokojení. Jmenoval se Pax a vůbec poprvé přišel s podovým systémem (podobným, jako má aktuálně Juul).

O novince se začalo poměrně dost mluvit, a to hlavně v kontextu možného odkupu celého startupu, nazývaného jako Ploom, japonským tabákovým koncernem JTI, který ve světě mimo USA distribuuje například cigarety značky Camel. To se také stalo v roce 2015, kdy se dvojice zformovala do malé firmy Pax Labs, pod jejíž hlavičkou vyrukovala s Juul. A tehdy vše začalo.

K nezastavení? Úřady se bouří

Možná ani Monsees s Bowenem netušili, jak obrovský humbuk se okolo Juul strhne. V roce 2016 se tržby startupu meziročně zvedly o 700 procent, provedlo se pár změn v nejvyšším vedením a vybudoval se status nejprodávanější elektronické cigarety na americkém trhu. Období 2017 až 2018 se pak pro Juul Labs stalo klíčové po všech ohledech.

Nejprve pozitivně. Vzhledem k tomu, že firma nabírala nové a nové zaměstnance, rozšiřovala svůj byznys a chystala se na expanzi za moře, potřebovala peníze. Na vizi pro zlepšení životů dospělých kuřáků slyšeli i další investoři a Juul Labs se podařilo nasbírat několik milionů dolarů.

juul-3

Foto: JUUL

Zařízení a malé pody s liquidem

To hlavní ale přišlo v loňském prosinci, kdy se do celé hry s tabákovým průmyslem a alternativními variantami ke kouření začal míchat gigant Altria, výrobce cigaret jako Marlboro, Parliament a mimo jiné i zařízení IQOS (Phillip Morris). Ten následně od Juul Labs odkoupil zhruba třetinový podíl za závratných 12,8 miliardy dolarů. Šlo tehdy o největší investici do amerického startupu podpořeného venture kapitálovými skupinami vůbec.

Firma mohla expandovat do Velké Británie, Izraele (kde se jedná o zákazu e-cigaret a vapingu), Kanady a následně také například do Německa. Na druhou stranu čelila velkému problému – začal se o ní zajímat americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), a to velmi usilovně. Nelíbila se mu nejednoznačnost elektronických zařízení a požadoval regulace.

Případ se táhl dlouhé měsíce, přidávaly se další americké komise, které se snažily tomuto specifickému byznysu utahovat tkaničky a například požadovat zákaz prodeje ochucených náplní. Zdroj problému pramenil z jednoho primárního bodu – mládež.

Juul se stal extrémně populární mezi americkými teenagery, pro které sloužil jako iPhone, co se symbolu společenského postavení týče. Úřady se pak začaly domnívat, že firma Monseese a Bowena záměrně cílí na mladé svým poutavým marketingem. Proti tomu se nedalo nijak výrazně bojovat, mohlo jít o názor proti názoru.

Juul je populární především mezi mladými Američany

Kvůli situaci s mládeží a také několika záhadným úmrtím z respiračních potíží (patrně způsobenými e-cigaretami, ovšem v kombinaci s dalšími škodlivými látkami) byl ale na firmu vyvíjen tak vysoký tlak, že došlo například k odstoupení CEO Kevina Burnse a jeho nahrazení tabákovým magnátem K. C. Crosthwaitem a také ke kompletnímu pozastavení marketingových kampaní (reklam v jakýchkoliv podobách) na území Spojených států. Omezil se i lobbing za lepší půdu pro prodej těchto alternativ.

Juul Labs se tak dostali do svízelné situace, kterou musí řešit. Nechat vychladnout napružené Spojené státy a zaměřit se na zahraničí, to je zřejmě nová strategie. Je otázka, zdali to nakonec bude v cizích zemích fungovat lépe.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že firmě se po stránce čísel stále daří. V loňském roce už dokonce skončila v zisku, když dosáhla na tržby ve výši 1 miliardy dolarů. V roce 2017 přitom byla teprve na pětině. V letošním roce se naopak odhaduje, že vyroste minimálně třikrát a v tržbách překoná hranici 3,4 miliardy korun. Bude tak zajímavé sledovat, jak se na číslech podepíše i zmíněná zahraniční expanze, a jakou budoucnost bude elektronická cigareta vlastně mít.