Každé čtrnácté dítě v Česku přijde na svět předčasně, přesnou příčinu ale lékaři často neznají. Když proto Kateřina Janků, někdejší majitelka technologického gigantu Moravia IT, zjistila, že výzkum v této oblasti má u nás jen velmi omezené financování, rozhodla se s manželem vložit vlastní rodinné prostředky do nadace, do níž jen letos pošlou 13 milionů korun. „Je to velký problém, o němž se skoro nemluví. Pomáhat každopádně nechceme jen penězi,“ říká.

Důvod, proč si manželé vybrali právě předčasné porody, je nasnadě – Petr Janků dlouhá léta vedl největší porodnické pracoviště v Česku ve Fakultní nemocnici Brno, takže problematiku znal z první ruky. Jeho žena se mezitím pohybovala ve světě byznysu. Vystudovala angličtinu a maďarštinu, do rodinné překladatelské agentury naskočila na začátku devadesátek a postupně rodiče přemluvila, že budoucnost leží spíš v lokalizaci softwaru a dalších technologiích.

Díky tomu se z Moravia IT stala globální technologická společnost a jeden z největších hráčů v oboru. Janků své podíly postupně prodala v letech 2015 a 2017, kdy tržby firmy šplhaly ke čtyřem miliardám korun. Později se zaměřila na investice, reality a filantropii. S manželem podporovala Člověka v tísni, Nadaci Partnerství nebo brněnské Divadlo Husa na provázku. „Postupně jsme ale naznali, že chceme dělat něco víc než ‚jenom‘ posílat někam peníze. Chtěli jsme spojit moje manažerské zkušenosti s Petrovými lékařskými a vytvořit něco vlastního,“ líčí Kateřina Janků.

Foto: Neoli

Kateřina a Per Janků, zakladatelé nadace Neoli

Nadace Neoli ovšem nevznikla ze dne na den. Než ji manželé loni založili, zmapovali, jak se problematikou předčasných porodů zabývají jiné organizace, kde všude jsou výzkumná centra a jak se situace liší mezi jednotlivými zeměmi. Připravili si také finanční i organizační plán a teprve poté se pustili do samotného založení. „Od prvního nápadu do spuštění nadace uplynulo půldruhého roku,“ popisují.

Během této doby manželé zjistili, že zatímco v Česku existují organizace zaměřené na pomoc rodinám, které předčasný porod zasáhl, chybí tu někdo, kdo by systematicky hledal jeho příčiny. Přitom se u nás předčasně narodí necelých sedm procent dětí – a čím dřív přijdou na svět, tím větší je riziko komplikací, dlouhodobých následků a závažných postižení. Ještě podstatnější je ale jiné číslo. „U zhruba poloviny případů lékaři přesnou příčinu vůbec neznají. Neumíme ji ani identifikovat,“ vysvětluje Petr Janků.

Mezi známé faktory patří infekce a záněty, poruchy imunity a další onemocnění matky, zejména preeklampsie, vysoký krevní tlak či cukrovka. Rizik nicméně přibývá. „K nárůstu komplikací přispívá postupně se zvyšující věk prvorodiček i vyšší podíl těhotenství po umělém oplodnění. A přestože intenzivní péče dokáže zachránit stále mladší novorozence, preventivní možnosti medicíny zůstávají omezené, protože chybí účinná cílená léčba,“ doplňuje přední český gynekolog a porodník Janků.

Česko podle něj patří mezi země s nízkým podílem předčasných porodů. Pomáhá tomu i hustá síť perinatologických center, kam se převážejí ženy s rizikovým těhotenstvím. „Pro srovnání – v určitých státech USA, třeba v Louisianě, dosahuje podíl předčasných porodů až 15 procent,“ uvádí. Vysoká čísla vykazují také některé africké a asijské země, například Malawi, Kongo, Zimbabwe, Bangladéš nebo Indonésie.

Předčasný porod přitom nepředstavuje „pouze“ zdravotní zátěž pro novorozence, ale zasahuje celou rodinu. Dlouhodobý tlak a traumata podle Janků často vedou i k rozpadu manželství. Neoli teď počítá celospolečenské dopady těchto porodů, aby zjistila, jaké břemeno představují pro stát. „Naše předběžné odhady ukazují, že jde ročně o miliardy korun vynaložené na následnou zdravotní a sociální péči,“ říká ředitelka nadace Kateřina Ornerová.

Zatímco do jiných vědních oborů směřují státní dotace, porodnictví a výzkum předčasných porodů podle představitelů Neoli dál zůstávají na okraji zájmu. Provoz nadace proto zatím plně pokrývají zakladatelé, především z peněz získaných prodejem Moravia IT a následnými investicemi v Brně a Londýně. Vedle správy akciových portfolií a majetkových podílů ve Spojeném království totiž manželé rozjeli i development a rekonstrukce městských domů. „Přestavěli jsme třeba zchátralou kancelářskou budovu ze 70. let, kde se právě nacházíme,“ usmívá se Kateřina Janků.

Foto: Anna Vamberská/CzechCrunch

Kateřina Ornerová a Kateřina Janků z Neoli

Loni Neoli rozdělila 3,2 milionu korun, letos do výzkumu vloží výrazně víc – až 13 milionů. V tomto roce už podpořila sedm projektů, mimo jiné z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Fakultní nemocnice Motol a Homolka, Fyziologického ústavu Akademie věd ČR či Vysoké školy báňské. Výzkum míří například na souvislosti mezi předčasným porodem, vlivy prostředí a změnami v organismu. Další týmy zkoumají třeba hormony ve vlasech novorozenců. „V českém výzkumném prostředí existuje řada kvalitních nápadů, které má smysl dále podporovat, a to každoročně,“ hlásí Ornerová.

Manželé Janků zároveň neplánují, že by nadace navždy zůstala jejich soukromým projektem. Další mecenáše a filantropy zatím aktivně neoslovovali, časem se jim však chtějí otevřít. „Nejdřív chceme mít co ukázat – podpořené projekty, fungující tým a konkrétní výsledky. Pak můžeme potenciálním partnerům říct: Podívejte se, co jsme zvládli, co umíme a kam se můžeme posunout dál. Rádi bychom toho udělali víc,“ objasňují.

V tomto ohledu má Neoli fungovat dlouhodobě. Své děti o záměru založit nadaci informovali manželé hned na začátku a rodinná rada se stala součástí její struktury. Jeden ze synů už v ní dokonce pomáhá jako dobrovolník. „Žádné z dětí přitom nestuduje medicínu, a ani to nevypadá, že do toho někdo z nich nakonec půjde,“ směje se Kateřina Janků. Podle ní to ani není podmínkou – nadace má být postavená tak, aby ji jednoho dne mohli převzít zástupci nové generace, i kdyby každý z nich pracoval v úplně jiném oboru.

Kateřina Janků je ze svého předchozího působení zvyklá plánovat rozpočty, stavět týmy, řešit nábor a hlídat, jestli jednotlivé kroky míří podle plánu. „Jak jsem v Moravii byla dohromady vlastně 26 let, tak se mi určité věci zkrátka dostaly pod kůži,“ krčí rameny. Největší smysl teď ale vidí v otázce, proč se některé děti narodí o týdny nebo dokonce měsíce dřív, než by měly. „Pokud se podaří odhalit příčiny a jednou jim předejít, nebudeme muset řešit až následky. Pro nás je fascinující představa, že těm dětem pomůžeme žít déle,“ zakončuje.