Komentář Filipa Magalhãese: Španělský sál, největší slavnostní prostor Pražského hradu, vznikl z vůle císaře Rudolfa II. během několika málo let. Jistě, jeho výzdoba se ještě nějakou dobu dokončovala, ale i tak šlo o svižný projekt. Právě sem ve čtvrtek dorazil premiér Andrej Babiš na každoroční konferenci o českém stavebnictví. A s obdivem vzpomínal na časy, kdy se rozhodovalo rychle a bez zbytečných překážek.

„My bychom potřebovali Karla IV., aby se vrátil a rozhodoval o tisících věcech. Kdyby každý den rozhodoval, tak by to u nás šlo skvěle. Nebo kdyby tu aspoň byl americký systém, kde prezident Donald Trump podepisuje výkonná nařízení,“ prohlásil.

Je to výrok, který vlastně docela přesně vystihuje jeho dlouhodobé uvažování o státu. Už léta opakuje, že by ho chtěl řídit jako firmu. Jenže stát není firma a premiér není generální ředitel, který po ranní poradě rozdá úkoly a večer zkontroluje výsledky. Demokracie je pomalejší, komplikovanější a často frustrující. Právě proto ale obsahuje pojistky, aby o „tisících věcech“ nerozhodoval jediný člověk.

Už dlouho je ale zřejmé, že Andreje Babiše přitahuje představa silného lídra, který nemusí složitě vyjednávat, obhajovat, a dokonce ani vysvětlovat své kroky. Diskuze a předkládání různých nápadů vnímá spíše jako překážky než přirozenou součást demokratického procesu. V jeho světě by věci zkrátka měly fungovat rychleji. A ideálně na povel.

Na konferenci Setkání lídrů českého stavebnictví ale nezůstal jen u nostalgie po Karlu IV. Představil také svou vizi, jak by prý šlo rozhýbat výstavbu v Česku. Chce více dálnic, více nemocnic, které jsou podle něj v katastrofálním stavu, a více bytů, včetně těch pro vojáky, policisty nebo sestřičky. A opět, ideálně co nejrychleji. Moc konkrétních rad ale nenabídl a třeba na téma infrastruktury a dálnic ani nebylo jasné, co má na mysli. „Ohledně Karla IV., já nechápu, proč v roce 1990 nikdo neřekl: ‚Vždyť to byl génius, postavíme tu dálnici,‘“ poznamenal bez dalších podrobností.

Andrej Babiš byl přitom premiérem už v letech 2017 až 2021, kdy hojně hovořil o obřích projektech, které jeho vláda vystaví. Asi nejznámějším příkladem měla být obří úřednická čtvrť v pražských Letňanech, kam by se vešlo až 11 tisíc vládních zaměstnanců. Přemýšlel také o státní továrně na modulární byty či o rychlobruslařské dráze pro Martinu Sáblíkovou. Ani jeden z těchto projektů se nepodařilo uskutečnit – a třeba v případě vládní čtvrti ani nepodaří, protože tam má nakonec vzniknout bydlení pro 50 tisíc lidí.

Celý projev ve Španělském sále se tak nesl ve známém duchu: stát podle Babiše příliš dlouho plánuje a příliš málo staví. Jako by desítky rozestavěných dopravních, bytových či energetických projektů byly jen nepříjemným detailem. Jako by mluvil před voliči, a ne na akci, kde se pravidelně potkávají vládní činitelé a zástupci stavebních a developerských firem. Jeho vystoupení nepůsobilo jako promyšlená strategie, spíš jako jednoduchá politická zkratka. Prostě toho chce víc. A přirovnání ke Karlovi IV.? To není vize moderního státu, ale stesk po době, kdy se dalo rozhodovat shora a bez odporu.