Režisér netflixovského hitu natočil béčko se vším všudy. Na adaptaci legendární hry se skvěle dívá
Nový Street Fighter má skvělou choreografii, stylovou kameru a nádech devadesátek. Nic víc nepřináší, ale to ani není potřeba.
Baví vás články CzechCrunche?
Vídejte je na Googlu častěji.
Street Fighter patří k nejslavnějším bojovým hrám všech dob, ale ve filmovém prostředí se mu zatím nijak převratně nedařilo. Možná si vybavíte adaptaci z devadesátek, kde se hlavní role ujal Jean-Claude Van Damme. Film se sice zaplatil, ale od fanoušků schytal špatné reakce a kultovním se stal až časem a jen pro úzkou skupinu diváků. Právě dnes se série vrací na filmové plátno a režisér Kitao Sakurai možná konečně našel tu správnou cestu.
Hned na začátku vás přivítá 2D grafika, která připomíná původní hry, přičemž se dostaneme na první turnaj World Warrior, kdy byly hlavní dvě postavy Ryu a Ken ještě nejlepší přátelé. Pak se děj přesouvá do devadesátek, Ryu vaří polévku na ulici a Ken je vyhaslou celebritou, která se pere už jen v reklamách s plyšovým medvědem. Oba bývalí přátelé jsou ale pozváni na druhý ročník turnaje, Ken si tak zabalí urnu se svým mrtvým senseiem a vyrazí dokázat, že on je ten nejlepší zápasník, který sesadí Ryu z trůnu. Zdá se ale, že za turnajem se skrývá tajemné spiknutí.
Kitao Sakurai režíroval už seriálový hit Netflixu Ve při, který pojednává o mladém páru vydírajícím bohatou rodinu. Street Fighter je výrazně odlišný žánr, ale tvůrci sednul. Obzvlášť zaujme akce a bojová choreografie. Kromě bojového umění totiž postavy využívají i prostředí, a tak místo zbraně sáhnou po sklenici, stolu, kontejneru, nebo ručníku. Filmaři navíc vědí, kdy zpomalit, aby ty nejlepší údery dostaly zasloužený prostor.
Určitě tu nemůžeme mluvit o realističnosti, protože i přes to, že rány mají váhu, zápasníci se rychle oklepou i po tom, co proletí stěnou. Dočkáte se také magie, soubojů se zjevně neexistující gravitací a speciálních chvatů jako „železné slabiny.“ Jednotlivé souboje jsou vždy v jiném prostředí a díky jejich kreativitě vás ani ke konci filmu nepřestanou bavit.
Kamera během bitek dynamicky krouží kolem bojovníků a dodává scénám potřebnou energii. Zápasníci pak mají vzhled naprosto věrný jejich předobrazům, uvidíte tak například postavu Guileho s účesem, který připomíná velký štětec. Film je navíc stylizovaný do barevných devadesátých let kulisami, oblečením i hudbou, a tak opravdu působí jako béčkový akčňák. Jen od něj nesmíte čekat víc.
Příběh je jednoduchý, jak by se dalo u filmu podle arkádové bojové hry čekat. Nečekejte ani vícerozměrné postavy. Ostatně na plátně uvidíte herce Jasona Momou nebo třeba wrestlera Codyho Rhodese a rappera 50 Centa, což je sice znát na talentu, ale v daném žánru to vůbec nevadí.
Film je totiž záměrně přehnaný. Však se podívejte na dramatické repliky jako: „Pro tebe je to den, kdy zemřeš, ale pro mě je to úterý.“ Některé působí vtipně, jiné bohužel trapně až kýčovitě, nicméně ve výsledku jsem se hned několikrát dost upřímně zasmál.
Letos jsme v kinech už jeden film podle bojovky viděli, ten ale postrádá svěží barevnou devadesátkovou stylizaci. Šlo o Mortal Kombat II s Karlem Urbanem v hlavní roli, který moc pozitivních recenzí neposbíral a s tržbami 130 milionů dolarů nezaplatil ani svůj rozpočet. V minulosti šlo ale ve filmovém průmyslu o rozhodně známější značku – přitom první hra Street Fighter vznikla už v roce 1987 a definovala žánr, Mortal Kombat se na arkádách objevil až o pět let později.
Street Fighter, který dnes vstupuje do českých kin, je navíc restartem bez vazeb na jakékoliv předchozí filmy, takže to nebude mít u diváků jednoduché. Vypadá jako akčňák, který se strojem času vrátil z devadesátých let. Má pěknou akci a jednoduchý děj i postavy, přesně takové filmy i mně v dnešní době chybí. Otázkou ale je, co na to mainstreamový divák, na kterého tvůrci cílí.
