„Tohle je neslýchané! Jedi, falešný Jedi, hvězdná mapa, velryby, předaleké galaxie, tomu máme věřit?“ Máme. A věříme. Slova z úst galaktického senátora v právě skončené první řadě seriálu Ahsoka trochu popisují i seriál samotný. Když vám to někdo naservíruje takhle, nejspíš pozvednete obočí, divočejší povahy si zaťukají na čelo. Jenže Star Wars vždycky byly spíš takové vesmírné fantasy, kde je leccos možné. Dokonce očekávané. A v Ahsoce je to navíc zábavně natočené.

Seriál na streamovací službě Disney+ právě vyvrcholil svou osmou epizodou, ale kdovíjakého ukončení příběhu někdejší žákyně samotného Anakina Skywalkera a jejích spojenců Sabine Wren, Ezry Bridgera nebo Hery Syndully (a droida Choppera, samozřejmě!) jsme se nedočkali. Ani rozepsání další kapitoly o hlavním záporákovi velkoadmirálu Thrawnovi. Snad se potvrdí zvěsti o zatím neoznámené druhé řadě, ta první zůstala až přespříliš otevřená.

Ahsoka ze všech Star Wars seriálů, tedy přinejmenším těch hraných, nabídla zřejmě největší porci toho, co je na už tak oblíbeném univerzu nejoblíbenější: Jediů, světelných mečů a Síly. A to jak na světlé, tak na temné straně mystické moci. Ba co víc, lightsaberové lákadlo vystavěla na velice solidních základech animovaných sérií Povstalci a Klonové války. Však právě tam se většina hlavních hrdinů divákům představila.

Jenže pokračování těchto počinů bylo zároveň potenciálním problémem. S tolika zavedenými postavami a už před mnoha lety rozjetými příběhovými linkami Ahsoka mířila spíš na znalejší fandy. I ten, kdo pozadí galaktického příběhu nezná, se díky cool soubojům s drsnými padlými rytíři Jedi nenudil. Ale nelze se zbavit dojmu, že nevidět Rebels a Clone Wars, byl by zážitek z Ahsoky poloviční.

Ahsoka přitom není nijak hluboká a propracovaná záležitost. Když scénář vyžaduje, že se někdo musí někde dramaticky objevit, tak se tam prostě objeví. Hromada nepřátel okolo si ničeho nevšimne. Jak se jen několik let starý osud ztracených postav stane předmětem bájí a artefaktů? A co se stane, když baterie turbolaserů schopná během pár sekund zdemolovat obrovskou budovu začne pálit na pár pozemních cílů? Nic.

Jsou to dílčí výtky, do jisté míry zanedbatelné. Ale tady se jich sešlo tolik, až si toho divák začne všímat. Řešit takovéhle věci je trochu úsměvné u galaktického fantasy se světelnými meči, mentorovskými droidy a čarodějkami z Dathomiru. Ale seriálu chybí vnitřní logika a kvalitnější scénář. Ukazuje se, že slova kolegy Tomáše Chlebka po zhlédnutí úvodních epizod byla docela prorocká. Ve svých dojmech zmiňoval, že Ahsoka postrádá hloubku a vlastní tvář.

Jenže pak zahájí útok na fanboyovské části mozku. Například se objeví padlý Jedi Baylan Skoll, jedna z výraznějších a zajímavějších postav (v podání nedávno zesnulého Raye Stevensona, který byl podobně skvělý třeba i v Římu od HBO). Zamává rudým mečem, pronese něco osudového a divák se znovu ocitne v galaxii předaleko odtud. Zní to lehce ironicky? Možná, ale zároveň je to pochvala za dobrou starwarsovskou atmosféru.

Ahsoka je v první řadě servis pro fanoušky. Pro diváka, který se pousměje nad krásnými vzpomínkami při záběru na malbu hlavních hrdinů z Povstalců. Anebo pro čtenáře, který postavu velkoadmirála Thrawna zná ze skvělých knih. Ačkoliv zpracování jeho osudu na obrazovce zdaleka nedosahuje epičnosti knižní předlohy. A když se v jednom díle ozve „hello, Snips“, je vymalováno. Tohle jsou Star Wars.

Přesto je škoda, že to nepřináší něco víc. Že nevzniklo dílo, které by se propracovaností aspoň přibližovalo naprosto výjimečnému Andorovi. Na druhou stranu seriál představuje bezpečnou sázku na tu největší sílu (nebo snad Sílu?) značky. Taková sázka není odvážná, ale prakticky vždy je výherní (tedy až na Obi-Wana Kenobiho). Však už první epizody Ahsoky zválcovaly Disney+. I kdyby těch pomrknutí na fanoušky a pokračování dřívějších příběhů obsahoval seriál klidně jen polovičku, budou příznivci Star Wars spokojení. Ale pro ně – jenže také se chce říct jen pro ně – toho má Ahsoka ještě víc.