Spával tři hodiny denně. Dnes produktivitu školí a má jeden tip: Místo psaní na klávesnici diktujte
Freelancer a lektor produktivity Daniel Gamrot nikdy neprogramoval. Díky Claude Code vytvořil vlastní aplikaci na diktování hlasem a vysvětluje proč.
Kdo narazí na chyby v oblíbené aplikaci, obvykle si jen zkusí stáhnout jinou. To však není případ Daniela Gamrota, který třináct let učí lidi propojovat osobní produktivitu s digitálními technologiemi. Ten místo toho otevřel Claude Code a naprogramoval si vlastní aplikaci na diktování textu, ačkoliv kód prakticky číst neumí a nic podobného předtím nedělal. Z toho, že místo psaní na klávesnici do telefonu nebo počítače jen mluví, se totiž stala stěžejní část jeho produktivního života. A jeho hobby projekt dnes přepisuje dalším stovkám lidí necelé dva miliony slov měsíčně.
Daniel Gamrot má za sebou „klasickou“ kariéru, v níž si prošel vlastním vyhořením. Začínal v IT na podpoře, kde na sebe nechával řvát rozčílené volající, dělal přesčasy a usínal s notebookem v posteli ve dvě ráno. Dlouho spával pravidelně klidně jen tři hodiny denně. Zlom přišel až se slavnou knihou Getting Things Done od Davida Allena, kterou si tehdy musel „upirátit“, protože v Česku ještě nevyšla. Přečetl ji jedním dechem a za tři čtvrtě roku se prý vyhoupl mezi nejproduktivnější lidi ve firmě.
Jeho zlepšených výkonů si všiml také nadřízený, který se ho zeptal, jestli by metodu o tom, jak nakládat s osobní produktivitou, nepředal i kolegům – samozřejmě bez nároku na odměnu. Gamrot řekl ano a dnes s úsměvem vzpomíná, že za to tehdy na několik dní zaplatil zablokovaným krkem. „Pamatuju si dodnes, jak jsem to rozhýbával na zastávce ve Lhotě u Opavy a máma se mě ptala, jestli nemám nějaký problém,“ říká. Nešťastná náhoda ho však neodradila.
Své pozitivní zkušenosti nabyté z metody, která je známá pod zkratkou GTD, se rozhodl šířit dál a vypsal první veřejné kurzy. Zájem zpočátku odpovídal jeho ambicím jen málo. Na první lekci dorazily do jedné ostravské zasedačky jen dvě dámy, které mu nosily kávu a sušenky. Ani tentokrát se však Gamrot nenechal zlomit a rozjel takzvané kurzy za kafe po celé republice, v Hradci, Olomouci, Brně, Budějovicích i Plzni. Přestože občas dorazila třeba jen třetina přihlášený, začaly se mu postupně množit poptávky od firem.
Na rok 2016 dnes vzpomíná jako na období nabušeného kalendáře, kdy školení od pondělí do pátku střídal s natáčením a večerními online kurzy, dokud si neuvědomil zásadní chybu: „Relevantní věci nejsou jen ty pracovní. A udržitelnost jsem neřešil vůbec.“ Odvodil si z toho rovnici, kterou od té doby používá: produktivita se rovná výkon krát relevance krát udržitelnost. Začal fungovat jinak. Polovinu dne si nechával ideálně prázdnou a jako první vždy plánoval spánek, pohyb a vztahy.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsAni to ho ale neuchránilo před další ranou. S příchodem covidu přišel během jednoho týdne o 95 procent zakázek. „Prodali jsme auto. Čtyři dny jsem brečel, pak jsem prostě začal,“ popisuje. Obeslal majitele bytů na Airbnb s nabídkou pronájmu jejich prostor jako studia za desetinu obvyklé ceny. Polovina souhlasila, a tak v nich točil nestříhaná videa, která firmám ukázala přesně ten formát online školení, jaký chtěly. A tam položil základy svého dnešního byznysu s komunitou s téměř pěti sty lidmi a klienty napříč Českem.
Na svých kurzech se postupně dostal i k umělé inteligenci. „Propadám řešení svých oblíbených problémů. Nejdřív jsem hledal, jak nepřijít o rozum z práce. Pak jsem to začal učit ostatní. Totéž s kamerou. Totéž s AI,“ popisuje. Diktování hlasem se do jeho práce dostalo dřív, než začal řešit vlastní aplikaci Uttero. Poprvé to zkusil přes jednoduchý webový nástroj AudioPen, který namluvený text podle šablony proměnil v čistou verzi. „Ať to bylo třicet sekund nebo tři minuty, bylo to jedno. Mě to tehdy úplně dostalo,“ líčí.
Postupně vyzkoušel i další pokročilejší aplikace a na diktování dnes staví většinu pracovního dne. Jako hlavní přínos vnímá především dva aspekty: mobilitu, tedy že není přišpendlený ke klávesnici a může pracovat za chůze s mobilem v ruce, a rychlost, se kterou lze popsat zadání chatbotům nebo vibe coding nástrojům. „Diktuji devadesát procent textů, které během dne pošlu pryč. E-maily, zprávy, instrukce pro Claude Code, překlady do angličtiny,“ vyjmenovává s tím, že klávesnice řeší už jen úzkou skupinu věcí.
Impulsem k vlastní aplikaci se stala frustrace z populárního nástroje Wispr Flow, který podle Gamrota začal dělat časté chyby – sám ale zdůrazňuje, že není zastáncem stavění aplikací jen pro aplikace samotné. Rozhodující byl objev modelu Soniox, který přepisuje řeč v reálném čase, tedy slovo za slovem se rovnou objevuje na obrazovce. Přesnost z ukázkového videa ho prý nadchla a po vyzkoušení dema na webu bylo rozhodnuto.
Pomohl tomu i praktický důvod: věděl, že stráví dalších pět měsíců v Thajsku, kde má s rodinou druhý domov, a chtěl tam diktovat přesně a rychle. Zároveň ho lákalo udělat si první větší projekt právě v Claude Code, protože s vibe kódováním macOS nebo iOS aplikací do té doby neměl prakticky žádné zkušenosti. Z osobního nástroje se ale rychle stala veřejně dostupná aplikace. „Pak jsem o tom mimochodem zmínil pár lidem, hodil ven ukázku a docela se to zvrhlo,“ popisuje Gamrot.
Programátorský background přitom v podstatě nemá. Na Ostravské univerzitě studoval informační systémy a v diplomové práci „naťukal“ aplikaci pro evidenci úkolů na kapesní počítač, což je dnes, jak sám podotýká, technologický pravěk. Od té doby se ke kódu nedostal a dnes mu prý vůbec nerozumí, což ale považuje spíš za výhodu. „Nebojím se ho. Spousta lidí vibe coding odepisuje hlavně kvůli tomu slovu ‚coding‘, ale já v terminálu žádné křečové stavy nedostávám,“ vysvětluje.
I s diktováním má ale své hranice. Ke klávesnici se vrací u textů, které mají jít ven a mají být čistě jeho, tedy u příspěvků na LinkedIn, newsletteru nebo kreativních věcí. „Hlava prostě funguje jinak, mluvený text tak nějak plyne, klávesnice mě ale nutí pilovat, jak to říct,“ popisuje. A když přemýšlí nad procesem, který chce zoptimalizovat, sahá po tužce a papíru, tuhle třetí kategorii mu podle jeho slov nenahradí nic.
Den si podle toho i organizuje: třeba jeho obvyklou cestou z pražského Břevnova na Vinohrady stihne nadiktovat řadu věcí, a tak si na tenhle úsek chůze naplánuje právě aktivity zvládnutelné mluveným slovem. Budoucnost své aplikace si nicméně nijak nepřikrášluje. „Když to dokázal postavit někdo jako já za pár dnů, zvládne to každý. A jakmile bude chtít větší firma něco podobného integrovat, Uttero se ztratí,“ říká Gamrot.
Aplikaci Uttero aktuálně nabízí pro macOS zcela zdarma. Uživatelé si sami hradí jen náklady na přepis v řádu korun týdně. Verzi pro iOS, kterou používá denně přes 80 uživatelů, zatím platí ze svého API klíče a co s aplikací bude po skončení testovacího období, nechává otevřené. K diktováním hlasem nicméně jeho výtvor aktuálně využívají na dvě stovky uživatelů, kteří už prý nadiktovali několik románů.
