Velkokapacitní bateriová úložiště a mařiče elektrické energie jako výhodné investice? Tahle otázka by ještě nedávno nedávala smysl, jenže v roce 2025 si ji klade spousta firem a lidí, kteří mají volné řádově nižší desítky milionů. Cesta, jak vydělat na měnící se energetice, je ale o dost složitější. „Platí ale, že baterie jsou ekonomicky mimořádně atraktivní,“ říká Petr Foitl, šéf společnosti Solar Global Energy, která se právě instalacím velkokapacitních baterií a jejich agregací věnuje.

Důvod, proč jsou baterie tak zajímavé, spočívá v poskytování služby takzvané výkonové rovnováhy. Za tu vybraným dodavatelům platí v současné době atraktivní částky státní společnost ČEPS, která provozuje v Česku přenosovou soustavu. Jde o to, že potřebuje, aby jí někdo v případě výpadků nebo přebytků proudu vypomohl síť vyrovnávat a podle potřeby elektřinu buď odebíral, nebo naopak dodával.

Solar Global je jedním z mnoha hráčů, kteří to pro ČEPS dělají – nevyužívají však jen své vlastní solární elektrárny a baterie, ale i ty od svých klientů, které pak sdruží dohromady (proto se hovoří o agregované flexibilitě) a jako jeden balík nabídnou státnímu podniku. Stejný agregační blok, jak se tomu v odborné hantýrce říká, poskytuje i takzvanou obchodní flexibilitu – takže nepomáhá stabilizovat síť jako takovou, ale vykrývá nerovnováhy na trhu u obchodníků.

V souvislosti s poskytováním výkonové rovnováhy pro ČEPS se v poslední době hodně hovoří o mařičích energie, tedy jakýchsi obřích fénech, které se v případě nutnosti zapnou a prostě vyrábějí horký vzduch. Jen tak, pro nic za nic, ale pomáhají tím spotřebovávat přebytečnou elektřinu, třeba když jí moc pošlou do sítě solární parky. „Nepodporuji to. Pro mě představují jen dočasnou podnikatelskou příležitost danou chybějící akumulací,“ říká Foitl ze Solar Global Energy. A dodává, že úplně stejnou funkci mohou plnit i baterie, které přebytečnou energii také pohltí, ale zároveň ji uloží na příště.

V rozhovoru pro CzechCrunch popisuje nejen to, jak funguje ekonomika na pozadí bateriových úložišť a agregace flexibility, ale i to, jak složitý proces to vlastně je, když se někdo rozhodne si baterku pořídit. Vysvětluje také, jak funguje spolupráce s ČEPS, a ve větším detailu rozebírá, proč jsou mařiče tak problematický prvek energetické soustavy.

Bateriová úložiště a akumulace elektřiny jsou s ohledem na výkyvy sítě velké téma, i vy jste v něm dost aktivní. Kolik máte baterií?
Zatím máme v portfoliu z větší části naše bateriová úložiště a dvě jsou od externího klienta, který momentálně čeká na všechny certifikace, aby mohl být naplno zapojený. Celkem disponujeme osmi megawatthodinami kapacity bateriových úložišť. Solárních elektráren pak máme pod správou zhruba 80 megawattů. Letos ale chceme přidat až 100 megawattů baterií do našeho portfolia.

Není těch osm megawatthodin málo?
Je. Jsou to všechno zdroje, která se daly do procesu povolování před dvěma či třemi roky. A až teď jsou plně zapojené. Trvá někdy i dva roky, než si dokážete postavit baterku a zapojit ji do sítě. Možná by se to dalo stihnout za rok a kus, ale to není moc pravděpodobné.

A co na tom tak trvá? Protože o vybudování bateriového úložiště jako investičním nástroji a šanci na výdělek slýchám poslední dobou ze všech stran.
Nejsložitější část jsou samozřejmě povolovací procesy. A pak připojení. Jsou firmy, které slibují lidem, že baterii do služeb zapojí do půl roku. My nic takového neříkáme, jsme opatrní a klienty připravujeme spíš na dvouletou cestu. Začne to tím, že když si objednáte baterii, většinou nejsou skladem, takže trvá až půl roku, než přijede lodí z Číny.

Pak potřebujete stavební povolení. Megawattová baterie je velikostně zhruba půlka lodního kontejneru, tedy tři metry na délku a dva až tři metry na šířku a na výšku. Získat povolení jsou minimálně jednotky měsíců. Následuje výstavba, což je ta asi nejsnazší část celého procesu, potřebujete hlavně dobré základy, pak rozvaděč a transformátor. Distributor vám ve smlouvě určí, kam se máte připojit, většinou jde o stožár vysokého napětí. Celkem je výstavba na dva až tři měsíce.

Dokud stále ještě neplatí zákon Lex OZE III, potřebujete k baterii navíc mít i výrobu. Takže si k tomu klienti přidávají nějakou fotovoltaiku. Anebo můžete mít odběrné místo s velkou spotřebou, pak si baterii můžete koupit za účelem úspor účtu za elektřinu. Třeba když jste majitelem firmy s větší spotřebou.

A když mám třeba velký pozemek u rodinného domu nebo u chaty?
U rodinného domu, i kdyby měl velký pozemek, si to pravděpodobně nepostavíte. Když je v územním plánu parcela vedená jako plocha pro bydlení, nemůže to na ní být, potřebujete třeba ostatní plochu pro skladování. Jde i o to, že baterie je poměrně hlučná, při práci produkuje 60 až 70 decibelů, a to vedle domu mít nechcete.

Předpokládám, že to martyrium pokračuje dál…
Přesně. Pak přijde to nejsložitější – připojení do sítě. ČEZ baterii nebere jako výrobní zdroj, ale jako spotřebič, proto je to trochu komplikovanější a klienti musí k baterii přidávat jiný výrobní zdroj, aby dostali vhodné připojovací podmínky. Druhý distributor EG.D, který působí na jižní Moravě a v jižních Čechách, je vstřícnější a baterii bere jako výrobní zdroj, takže k ní nemusíte jiný výrobní zdroj stavět. Pokud budete mít správně postavené připojovací podmínky a dostanete termín připojení, což může trvat několik měsíců, vstoupíte do testovacího režimu zvaného UPOS. V něm si technologii osaháte vy i distributor. A po měsíci můžete žádat o UTP, tedy umožnění trvalého provozu.

ČEZ má v podmínkách, že UTP vám může vydat klidně až za rok. Jenže služby výkonové rovnováhy můžete dělat až tehdy, když máte UTP. Je to trochu jako Hlava 22. Takže je evidentní, že od postavení baterie k získání potřebné licence může uběhnout klidně rok a víc. Mezitím, konkrétně od získání UPOS, můžete aspoň poskytovat služby obchodní flexibility, která ale není tak lukrativní jako výkonová rovnováha.

Jaký je přesně rozdíl mezi obchodní flexibilitou a výkonovou rovnováhou?
Jde o to, že i obchodní flexibilitou pomáháte vyrovnávat výkyvy v síti, protože když vypadne výrobní zdroj v elektrizační soustavě, tak je možné začít vybíjet baterii a dodávat proud do soustavy a za toto dostat odměnu za zvýšenou cenu. Pomáháte stabilitě trhu.

Jenže když poskytujete výkonovou rovnováhu, ČEPS, tedy státní podnik, který spravuje páteřní síť, vám platí rezervační poplatek a dostáváte zaplaceno i za to, že jste připraven proud odebírat nebo posílat do sítě. Proto je to tak lákavé. Jsou s tím ale spojena určitá omezení, musíte hlásit předem parametry, ČEPS musí vědět, co se s baterií děje. Když jste jen na obchodní flexibilitě, můžete si s baterkou obrazně řečeno dělat, co chcete.

Vy umíte poskytovat jak obchodní flexibilitu, tak tu technickou, která se oficiálně jmenuje SVR čili služba výkonové rezervy?
Náš agregační blok to umí, tím se lišíme od většiny konkurence. Nicméně rezervační zálohy, které nabízí ČEPS, jsou aktuálně natolik výhodné, že se vyplatí dodávat jemu.

Je zájem o instalace velkokapacitních baterií velký? Mně se zdá, že to řeší kdekdo, když má volných několik milionů a nějaké pozemky…
Zájem, který registrujeme, je extrémní. Lidé mají dojem, že naskočit do výkonové flexibility je investice, která se vrátí za dva, za tři roky, aniž by cokoli museli udělat.

A je to tak?
Ano i ne. Návratnost to má opravdu velmi slušnou, byť výhodnost bude v čase klesat. Oslovují nás typicky lidé, kteří mají nějaký pozemek, kam by se baterie dala umístit. Často to jsou majitelé větších solárních elektráren. Je tu i poměrně dost lidí, kteří mají vyjednané smlouvy o připojení solární elektrárny, ale nakonec se rozhodli fotovoltaiku nestavět, protože výkupní ceny už nejsou tak atraktivní jako před třemi, čtyřmi roky. A tak si místo solárů chtějí postavit velkokapacitní baterii a poskytovat s ní služby flexibility. Je i hodně takových, kteří si chtěli rychle vydělat a zvažovali pořízení mařiče elektrické energie.

Vždyť baterie je vlastně také mařič, ale naštěstí od toho klasického umí energii uchovat a zároveň ji dodávat do sítě.
Je to tak. Baterie dovede fungovat jako mařič, který spotřebovává přebytečnou energii ze sítě, ale i jako zdroj, který elektřinu v případě potřeby do sítě pouští. Čistý mařič elektrické energie, což je v podstatě obří fén, který mění elektřinu na teplo a to fouká do vzduchu, považuju za nevhodné řešení.

K mařičům se ještě dostaneme. Řekněte mi ale, jestli potřebuju na investici do baterie něco dalšího kromě peněz a vhodného pozemku?
V první řadě si musíte u distributora zjistit připojitelnost. Fyzika je jen jedna a to, že máte vhodný pozemek s elektrickým sloupem, ještě neznamená, že v něm bude dostatečná kapacita pro vaši baterii. Když máte megawattovou baterii, potřebujete megawatt ven i dovnitř. Bohužel je pravděpodobnost asi 95 procent, že až půjdete za distributorem, tak vám připojení neumožní. Síť je totiž hodně vybookovaná, takže pozemky se smlouvou o připojení mají velkou hodnotu.

Proč je síť vybookovaná, když se zároveň řeší, že potřebujeme více akumulace?
Nedávno jsem byl na konferenci, kde distributoři říkali, že mají 20 tisíc megawattů v žádostech o připojení solárních elektráren. Průměrné zatížení České republiky je ale mezi šesti a osmi tisíci megawatty. To je třetina toho, co nám tady někde visí ve vzduchu v žádostech. A proto jsou distributoři s připojováním nových žadatelů opatrní.

Připomínám, že když chcete připojit baterii, ČEZ jako dominantní distributor ji neuznává jako zdroj a chce, aby byla součástí nějaké výroby, typicky solární elektrárny. A proto to ohromné množství žádostí o připojení fotovoltaik komplikuje budování baterií. Je jasné, že tam je spousta spekulantů, kteří si v dobách boomu naplánovali šílené výkony elektráren, ty si zarezervovali, neboť to tehdy ještě šlo, a teď čekají.

Obchoduje se s tím?
A jak. Vezměte si situaci před třemi roky. Je válka na Ukrajině, ceny elektřiny letí do nebe, nikdo neví, co bude dál. Do toho máme dotace z modernizačního fondu na výstavbu velkých solárů. Síť byla volná, takže distributoři připojení povolovali, a tak jste si udělal třeba 20 projektů. Musel jste akorát zaplatit poplatek 300 tisíc korun za každý rezervovaný megawatt. Dnes je to skvělý asset. Smlouva o připojení je sice časově omezená, ale když požádáte o prodloužení, je těžké vám nevyhovět. Nicméně distributoři jsou už mnohem přísnější a začínají to čistit. Obchoduje se s tím, smlouvy o připojení se dají měnit mezi společnostmi. Je to ale vždy logicky vázané na konkrétní místo.

No dobře, tímhle jsem teoreticky prošel. Ještě jste mi ale neřekl, kolik taková baterie vlastně stojí?
Baterie s kapacitou jednoho megawattu vyjde zhruba na 15 až 17 milionů korun. Je to cena za kompletní realizaci. Jenže jak jsem už popsal, peníze jsou ten nejmenší problém, klíčový je pozemek s připojením. To je kámen úrazu.

A jaká je ekonomika takové baterie?
Například my naše projekty financujeme s pomocí bankovních úvěrů a pro banky pracujeme u megawattové baterie s ročním cashflow na úrovni tří milionů korun v případě výkonové rovnováhy. Je to ale velmi, velmi konzervativní odhad, protože z toho, co jsme viděli loni, by se z ní dalo v pohodě získat mnohem víc. A to už jsem odečetl marže pro agregátora a pro obchodníka. Takže ano, opravdu to má parametry velmi lukrativní investice.

Bude to tak i letos?
Půjde to dolů, regulační záloha od ČEPS podle našich odhadů klesne zhruba o pětinu, ale i tak to bude atraktivní. Při nákladech na baterii 15 a víc milionů se pořád bavíme o návratnosti v nízkých jednotkách let. Nejvíc to ale holt vázne u povolování. Naopak ČEPS se snaží otevírat trh, podporovat nás, tedy agregátory flexibility a rovnováhy, protože chce mít v portfoliu hodně poskytovatelů. To pak logicky tlačí cenu dolů.

A co ty mařiče elektrické energie?
Jestli distributoři něco nemají rádi, jsou to mařiče. Sice je ze zákona musí připojit, ale chápou, že mařiče vznikly jen proto, že nefunguje akumulace. Česko v tomto směru zaspalo. Obrací se na nás kvůli tomu docela často různí lidé a všechny, kteří nás takto oslovili, se mi podařilo obrátit a hodlají už investovat do baterie. Stačí jim vysvětlit podstatu.

Mařič, jak jsem říkal, jen mění elektrickou energii na tepelnou, nic víc. Je to fén. Podnikatelská příležitost to byla velmi dobrá, i to se ovšem mění s tím, jak platby od ČEPS budou postupně klesat. Mařič totiž na obchodní flexibilitu nepoužijete, ten má smysl jen u výkonové rovnováhy. Jde o to, že když ho zapnete kvůli poskytování výkonové rovnováhy, tedy když jej aktivujete kvůli ČEPSu, neplatíte pak fixní distribuční poplatky za rezervovanou kapacitu, která je pro představu řádově 250 tisíc korun za megawatt za měsíc. To zásadně ovlivňuje tuto celou ekonomiku. Mařič máte jen a pouze na to, aby se zapínal, když to potřebuje síť. A pak pálí přebytečnou elektřinu a jeho majitel za to dostává zaplaceno. Jenže kdyby ten výkon odebral mimo aktivaci ČEPSu, distributor by mu vystavil hodně vysokou fakturu.

Takže když za vámi někdo přijde, že mařič chce, a vy ho nepřesvědčíte na baterii, nenainstalujete mu ho?
Neslučuje se to s vizí naší společnosti, a i když to byla dobrá podnikatelská příležitost, tak jsme o tom nepřemýšleli. Snažíme se jejich činnost suplovat zapínáním a vypínáním solárních elektráren. Jestli zapnete mařič nebo jestli vypnete fotovoltaiku, je do značné míry to stejné. Ale i vypínání je podle nás až poslední krok, radši nejdřív dobijeme baterie a až pak vypínáme. Ovšem mařič? Je lepší elektřinu nevyrobit než ji jen tak zmařit.

Když jste říkal, že chcete letos přidat až 100 megawattů kapacity bateriových úložišť… zaměřujete se jen na vlastní, nebo chcete rozvíjet primárně projekty pro klienty, kteří vám za to zaplatí a vy je pak zahrnete do svého agregačního bloku?
Máme v běhu velké množství projektů, začínali jsme s jejich přípravou před dvěma roky a teď postupně budou nabíhat do provozu. Jinak se nyní ale snažíme hodně věnovat externím zákazníkům. Ideálně je pak zahrneme do našeho bloku, jak jste zmínil. Holt baterie jsou momentálně extrémně atraktivní záležitost i investorsky.

Mimochodem jak na pozadí funguje to dodávání flexibility?
ČEPS poptává rovnováhu v úrovni výkonu jaderné elektrárny Temelín, tedy tisíc megawattů, přičemž 40 procent z toho nakupuje na ročním kontraktu a zbytek na denních aukcích. Na druhé straně, tedy na vykrývání přebytků, žádá asi 400 megawattů. U poskytování obchodní flexibility, kde je garantem nikoli ČEPS, ale jiná státní společnost OTE, je samozřejmě hloubka trhu mnohem větší, protože tam vstupují záporné ceny a večerní špičky, když v Německu nefouká a další fenomény.

ČEPS tedy dělá cenové aukce?
ČEPS si kontraktuje zákazníky, aby měl každou hodinu k dispozici potenciálně výkon tisíc megawattů v kladné disponibilitě a 400 megawattů v záporné. Každý den vyhlašuje takzvané denní aukce podpůrných služeb na jednotlivé služby, které jsou tři. Tam se přihlásíte a podle toho, jakou službu máte certifikovanou, je možné ji poskytnout. Uzávěrka na první službu je v 8:00 a na druhé dvě v 8:45 ráno.

Pak jsou ještě roční kontrakty, které probíhají podobně. Je to anonymní systém, plně řízený počítači. Neexistuje nic jako fixní cena, konečnou cenu určuje trh a to, co tam my, kteří službu výkonové rovnováhy dodáváme, nabídneme. A o úspěchu rozhoduje nižší cena. Je to alchymie nastavit nabídkovou cenu tak, aby vás ČEPS vybral, ale zase jste nebyl moc levný, protože pak to ekonomicky nevychází.

Za rok 2024 byla průměrná regulační cena, kterou ČEPS platil, 25 eur za megawatt za hodinu, tedy přes 500 korun. Když si vezmete, že rok má 8 760 hodin, je to za celý rok 5,5 milionu korun. Jasně, ne vždy nás ČEPS vybere, takže to výsledné číslo je o něco nižší. Ale existují ty řády, o kterých jsem mluvil, když jsem zmiňoval, jak lukrativní poskytování výkonové rovnováhy může s bateriemi být.