Slovní spojení „útulný domov“ v lidech vyvolává různé představy. Ve většině vizí takového místa by se ale s velkou pravděpodobností objevil jídelní stůl, tedy kus nábytku, u něhož se schází rodina, probírá vše důležité a tráví společný čas. Stejně to vnímá i Adam Kocián, čtyřiadvacetiletý student obchodu na technické fakultě, který vedle studia rozvíjí vlastní řemeslné podnikání.

Impuls přišel v létě 2023, kdy se s přítelkyní Karolínou Mařákovou, která zase studuje práva, chystali na společné bydlení. Oba si přáli mít velký masivní stůl, u kterého by mohli jíst, slavit i vést dlouhé debaty a který by mohl sloužit ještě generacím po nich. Jako studenti si ho ale nemohli dovolit. „Nedalo mi to, a tak jsem si řekl, že nám ho prostě vyrobím sám,“ vzpomíná Kocián.

Protože neměl kde vyrábět, přesvědčil kamaráda, aby mohl pracovat u něj na zahradě. Tam pak trávil celé léto, až na podzim přivezl domů krásný masivní stůl zalitý epoxidovou pryskyřicí. A k němu ještě konferenční stolek. „Tehdy mi to došlo. U tohohle to nekončí,“ vzpomíná.

Když později s nadšením ukazoval výsledek své práce kamarádům a známým, začali se ve velkém ptát, zda by podobný kousek nevyrobil i jim. Kontakty se mezi lidmi rychle šířily a Kocián postupně nabral odvahu proměnit svůj koníček v podnikání.

K práci se dřevem se přitom nedostal náhodou. Už jako malý trávil hodiny v dílně se svým dědou. „Za první zkušenosti jsem vděčný právě jemu. Ukázal mi, jaké to je, když vám pod rukama z ničeho vznikne výrobek, na který můžete být pyšní,“ vypráví mladý tvůrce.

Dnes ve vlastní dílně ve Zvoli u Prahy staví pod svou značkou Prqno například stoly z masivního českého dřeva, lavice, ale i pracovní desky s ergonomickými podnožemi. Ty si mohou zákazníci objednat za ceny kolem dvaceti až třiceti tisíc korun a zahrnují výrobu na míru, doručení i samotnou montáž.

Nejprodávanějším produktem jsou ale v současnosti kuchyňská prkénka s personalizovaným gravírováním, která si oblibu získala i díky názvu firmy. „Lidé si to spojili a začali se sami po prkénkách ptát. Mým snem je ale stále vyrábět především jídelní stoly,“ dodává Kocián.

Pět měsíců ticha a ztráta naivity

Začátky podnikání pro mladého řemeslníka ale nebyly snadné. První rok vyřizoval zakázky pro známé v drobné řadové garáži na pražské Zbraslavi, o kterou se dělil mimo jiné s uskladněnými pneumatikami. „Nebylo tam místo. Garáž nám dočasně propůjčili rodiče a skladovali v ní všemožné harampádí. Byli jsme tam pořád, v teple i v zimě. Před garáží jsem si v mrazu rozložil takzvané kozy, pomůcku, na které jsem vyráběl,“ popisuje.

Netrvalo dlouho a pro práci se dřevem nadchl i svou o rok mladší přítelkyni. Mařáková se postupně stala součástí značky a začala mu pomáhat. Když loni v dubnu spustili e-shop, rychle ale zjistili, že vyrobit krásný stůl je snazší než ho prodat. „Byli jsme fakt naivní. Mysleli jsme si, že stačí hezké fotky na Instagramu a lidi se začnou ozývat,“ přiznává studentka.

Celých pět měsíců od spuštění obchodu nepřišla dvojici žádná objednávka. Marketing se učili metodou pokus-omyl a Mařáková ve snaze nenechat partnera na holičkách místo příprav na zkoušky trávila celé dny poslechem podcastů o SEO, reklamách a sociálních sítích.

Kromě bojů s algoritmy ji ale trápilo i něco jiného: strach z předsudků. „Měla jsem v hlavě takové to klasické, hloupé rčení: když se budeš špatně učit, skončíš jako řemeslník. Bála jsem se, že mě lidi z oboru, kterému se věnuji, odsoudí. Ale teď už vím, že právě tohle je to nejlepší, do čeho můžu investovat volný čas.“

Skutečný zlom pro podnikatelský pár přišel na podzim, kdy do propagace poprvé zapojili sami sebe a svůj příběh. „Když u vás má někdo utratit třicet tisíc za stůl, potřebuje vědět, komu ty peníze svěřuje,“ vysvětluje Adam Kocián. S blížícími se Vánocemi se pak s objednávkami doslova roztrhl pytel.

Zatímco lidé nakupovali dárky, dvojice v dílně bojovala s časem a logistikou. „Bylo to šílené. Adam celé týdny přijížděl domů v jedenáct večer a ráno vstával za tmy, aby vše stihnul včas odeslat. Nechtěl riskovat, že by někomu přišel dárek pod stromeček pozdě,“ vzpomíná Karolína Maříková. „Jednou před Vánoci jsme si slíbili, že budeme pracovat maximálně do deseti a pak si dáme vítězné pivo. Realita byla taková, že jsme na něj měli čas až další den večer. Často ani to ne,“ dodává. 

Dnes už se značce daří, má za sebou vyšší stovky objednávek a dvojice nyní přemýšlí, že časem rozšíří tým. Rádi by dali šanci hlavně mladým lidem, klidně i mladším, než jsou oni sami. Chtějí prý ukázat, že i jejich generace má energii, ambice a chuť něco vytvářet. „O generaci Z se pořád mluví jako o partě lenochů, co pouze chodí na avokádové tousty a nechce za žádnou cenu pracovat. Vidíme na sobě, že to je absolutní hloupost. Chceme ukázat opak. Rádi bychom vytvořili místo pro mladé lidi, kteří jen potřebují dostat šanci,“ říká Mařáková.

I když firma poroste, jednu věc měnit nechtějí: ruční výrobu a osobní přístup. „Stůl od Prqna nemá být jen další kus nábytku. Má s rodinou vydržet celé generace. A to my zaručíme i naším servisem, protože stoly mimo jiné zákazníkům zrenovujeme, je-li třeba,“ dodává Kocián.