Jamal Musiala, Nico Williams, Lamine Yamal… V předčasném finále evropského šampionátu, jak by se také čtvrtfinálové utkání Německa se Španělskem dalo vnímat, vyběhnou na hřiště tři mimořádně mladí a mimořádně talentovaní fotbalisté. Spojuje je ale i něco jiného – všichni tři by mohli reprezentovat ještě jinou zemi.

Jednadvacetiletý Jamal Musiala už na domácím turnaji třikrát skóroval: trefil se proti Skotsku, Maďarsku i v osmifinále do sítě Dánska. Podle odborného serveru Transfermarkt byla hodnota útočníka Bayernu Mnichov před Eurem 120 milionů eur (v přepočtu tři miliardy korun), ale díky jeho svěžím výkonům na hřišti během června dost možná dál vzrostla.

Proč svěžím? Asi nejlépe to popsal trenér německého nároďáku Julian Nagelsmann: „Musí hrát tak, jako by byl na plácku s kamarády v Německu či Anglii.“ A přesně tak to zatím vypadá – předvádí podobně jako Yamal a Williams u Španělů energický, technický, zábavný a zároveň rychlý fotbal.

Důležitá je ovšem Nagelsmannova zmínka o německém či anglickém hřišti. Obě země jsou totiž Musialovou domovinou a ještě jedna k tomu: Nigérie, odkud pochází jeho otec. Mladík se sice narodil ve Stuttgartu v Německu (aby toho nebylo málo, jeho matka má i polské kořeny), ale poměrně brzy celá rodina přesídlila do Anglie, kde následně vystudoval i herně dospěl.

Za Lamanšský průliv nešli kvůli fotbalu, ten nebyl jako v případě Lamina Yamala důvodem rodinného stěhování. Musialova matka tam vyrazila studovat vysokou školu a pak si v Británii našla i práci, otec měl už dřív britský pas. Jeho prvním klubem byl City Central FC ze Southamptonu. Jakmile se rozkřikly zprávy o jeho talentu, utkala se o něj – nakonec vítězně – Chelsea s Arsenalem.

„Byl součástí šachového kroužku, dělal bojová umění, učil se číst a psát anglicky až do té míry, že o sobě a o fotbale napsal krásnou báseň,“ vzpomínal Musialův učitel pro server BBC. A dodal, že nejvíc jej na žákovi fascinovalo, jak vše dělal na 110 procent. Což platilo i o jeho reprezentační kariéře – dnes je sice ve výběru Německa, ale v juniorských kategoriích hrál za Anglii.

Že bude hrát za národní tým Německa, oznámil v únoru 2021. Bylo to svého druhu překvapení, protože Angličané jej měli za svého a Němci se s ním už dřív rozloučili. Když jej totiž neúspěšně lákali, aby za Německo hrál v jeho jednadvacítce, odmítl a německý kouč na to konto pravil: „Jasně dal najevo, že aktuálně vidí svou fotbalovou budoucnost u anglického národního týmu. Bereme to na vědomí a přejeme mu jen to nejlepší.“

Nico Williams 🇪🇸💫#EURO2024 pic.twitter.com/Q83a39yIxp

— UEFA EURO 2024 (@EURO2024) April 8, 2024

Jako by si dlouho nemohl vybrat: fotbalově sice vyrostl v Chelsea, ale už v roce 2019 přestoupil do Bayernu Mnichov, pro nějž je dnes klíčovým hráčem. A tak několik let balancoval mezi Německem a Anglií, ke které cítil vděk a mezi jejímiž mladými borci má řadu kamarádů a známých včetně největší hvězdy Albionu, stejně starého Juda Bellinghama.

Jamal Musiala ale není zdaleka jediným mladým fotbalistou, o kterého usilovalo díky jeho původu vícero národních týmů. Až v pátek v podvečer vyběhnou na hřiště Němci proti Španělům, budou tam další minimálně dva podobní hráči: jednak Lamine Yamal, který má kromě španělských i marocké kořeny, jednak Nico Williams. A jeho příběh má i dobrodružné parametry.

On i jeho starší bratr Iňaki se sice narodili ve Španělsku, ale jejich rodiče, ona Ghaňané, předtím pěšky putovali přes Saharu, aby se dostali do španělské enklávy Melilla na severu Afriky. Odtud se jako uprchlíci, jež málem deportovali zpět, dostali na kontinent. Oba jejich synové pak fotbalově vyrostli v zázemí předního klubu Athletic Bilbao, za který dodnes hrají.

Iňaki je klubovou legendou, ve španělské reprezentaci pro něj ale nebylo dost příležitostí, a tak se rozhodl pro Ghanu, za kterou hrál jak na mistrovství světa v roce 2022, tak loni na Africkém poháru. O devět let mladší Nico je také členem základní sestavy Athletica Bilbao, ale podle všeho dostal do vínku o něco víc talentu – a tak je dnes jednou z hvězd španělského výběru a přetahují se o něj nejslavnější fotbalové kluby.

Manažeři Bilbaa vědí, že jej už neudrží a zároveň to je pro klub šance vydělat dost peněz. Williamsova výstupní klauzule hovoří o částce přes 50 milionů eur, které za něj bude muset zájemce zaplatit. Sám hráč se nechal slyšet, že by nejraději zamířil za Laminem Yamalem do FC Barcelona, zájem má ale i Chelsea nebo Arsenal.

Katalánský velkoklub nicméně podle zpráv, které publikoval španělský portál Sport.es, chce Williamse Jr. získat, protože takové je i přání Yamala, s nímž se výborně v útoku doplňují. Problém je, že Barcelona se nachází dlouhodobě ve finančních problémech, takže 50 milionů eur (skoro 1,3 miliardy korun), což třeba pro týmy z anglické Premier League není až tak horentní suma, je částka, která se musí dobře propočítat – a řešením má být výprodej jiných hvězd, aby na Williamsův příchod bylo. Konkrétně má jít o dvojici Ronald Araújo a Raphinha.

A jen tak mimochodem – souhrnná cena Musialy, Yamala a Williamse je podle propočtů Transfermarkt 270 milionů eur, což je o 80 milionů eur (tedy o dvě miliardy korun) víc, než kolik činí hodnota celé české reprezentace. A kdybychom k nim připočítali i Musialova parťáka z útoku Floriana Wirtze, kterému je taktéž 21 let (má ale jen německé kořeny, proto o něm v tomto článku není tolik zmínek), rozdíl by byl ne dvě miliardy, ale více než pět miliard. Hodnota Wirtze z Leverkusenu je totiž 130 milionů eur.