Kilometr běžíte a poté tlačíte saně. Pak zase kilometr běžíte a následně házíte medicinbalem na terč. A takhle vždy s jiným cvikem celkem osmkrát. „Tak jsme nakonec skončili na bedně!“ napsal mi minulý týden Stanislav Nečas, který stále populárnějším fitness závodům Hyrox i se svou partnerkou totálně propadl. Nic přitom neumí dělat jen tak. Výsledek? Na závodech v Hongkongu obsadili z několika set párů z celého světa třetí místo. Pro pětatřicetiletého sportovce je tohle ideální dovolená. Jinak totiž v Praze s bývalými fotbalisty a hokejisty buduje moderní health club, předtím pomohl stvořit miliardový logistický byznys a jeho cesta ukazuje, kam až vás může dostat píle a cílevědomost.

Stanislav Nečas, kterému přátelé neřeknou jinak než Stano a na ulici ho poznáte díky tomu, že vedle něj obvykle kráčí velký huňatý pes akita inu, pochází ze Senice, menšího slovenského města asi hodinu jízdy od Bratislavy. Tam se mu v mládí o velké byznysové kariéře ani nesnilo. Rodiče byli učitelé, se sestrou vyrůstali na sídlišti a s podnikáním se prakticky nedostali do kontaktu. „Rodiče nás vychovali skvěle, ale nikdy jsme neměli představu většího života někde jinde, než jsme vyrůstali,“ vzpomíná.

Odmala byl Stanislav Nečas především zapáleným sportovcem. Dlouho hrál hokej, než v šestnácti letech kvůli zraněním přestal. Tehdy ho to samozřejmě mrzelo, dnes je za to rád. Řada nejen jeho známých totiž hokeji obětovala všechno, aby se dostala do nejlepších soutěží a vydělávala spoustu peněz, ale to se povede jen zlomku mládežnických talentů. To, že to v jeho případě nevyjde, bylo Nečasovi díky zranění jasné mnohem dříve, a tak mohl začít rozmýšlet, čemu se bude věnovat.

Být jen číslo?

Vydal se na bratislavskou Fakultu telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského, kde však rychle prozřel. „Zjistil jsem, že je to úplně něco jiného než reálný svět. Učili jsme se tam staré věci v rámci výživy nebo tréninků, tak jsem odešel,“ popisuje. Sám se o stravu a vše spojené s tréninkem aktivně zajímal, sledoval zahraniční trendy a chtěl se posouvat rychleji, než co mu byla FTVŠ schopna nabídnout. Když si ale vzápětí začal hledat práci, aby pomohl po rozvodu rodičů s životními náklady, nevěděl, kam se vrtnout.

„Všichni moji kamarádi byli policajti, tak jsem se taky přihlásil a vzali mě,“ vzpomíná Stanislav Nečas na rozhodnutí, které ho zásadním způsobem formovalo. Byl to velký krok vedle. „Byl jsem z toho hned první den úplně hotový. Došlo mi, že tohle je práce, kterou nikdy nebudu chtít dělat,“ říká.

Nakonec v policejním sboru přeci jen strávil tři roky, protože díky tomu nemusel doplácet za povinné absolvování policejní akademie. „Bylo to dobré v jedné věci – uvědomil jsem si, čím chci v životě být, a díky policejní zkušenosti jsem věděl, že nechci být jen nějaké číslo,“ popisuje. A tak svoje zaměření opět změnil.

V Bratislavě začal pracovat pro firmu, která řešila kamionovou spedici. Náplní jeho práce byla hlavně administrativní činnost, ale Nečas se díky ní zdokonalil v angličtině a také poprvé zblízka viděl, jak funguje byznys. Když pak našetřil první peníze, s kamarádem architektem se pustili do realit. Koupili byt, přestavěli ho a se ziskem zase prodali. „Dokonce jsme se tehdy dostali ke staré restauraci, ze které jsme pro klienta udělali fitness centrum. Byly to menší projekty, ale hodně jsme se při tom naučili,“ popisuje. A jelikož už nemohl hrát hokej, tak ve volných chvílích alespoň intenzivně běhal.

Jdu do toho po hlavě

Další osudový okamžik jeho kariérní cesty mu přihrála dovolená, na které se poprvé potkal s Michalem Menšíkem. Padli si do noty. Zakladatel logistického startupu Dodo v té době rozjížděl provoz na Slovensku, slovo dalo slovo a s Nečasem se nakonec domluvili, že mu s tím pomůže. „Bylo to tehdy velké šílenství. Spouštěli jsme postupně několik slovenských měst a pamatuji si, jak jsme se s kurýry potkávali různě na parkovištích, abychom mohli co nejrychleji začít rozvážet,“ směje se dnes při vzpomínkách na start slovenského pobočky.

To, že do něčeho skočí po hlavě, aniž by měl velké zkušenosti, je pro věčně usměvavého Slováka symptomatické. Platilo to i po několika letech, kdy se s Michalem Menšíkem bavili, jak Dodo dál rozvíjet. Posunout se chtěl i sám Nečas a v rámci logistické skupiny se objevila příležitost v podobě franšízingu. „Nikdo jsme pořádně nevěděli, jak franšízy fungují, ale pro mě to byla další výzva, navíc jsem se za ní mohl konečně přestěhovat do Prahy. Začal jsem si o tom číst, vzdělávat se. A tak jsme v Dodu rozjeli franšízing,“ popisuje.

Klíčový moment to byl opět nejen pro něj, ale i pro celou firmu. Dnes má Dodo téměř dvoumiliardové tržby a většina peněz se generuje právě přes franšízový model. Stanislav Nečas nakonec v rámci celé skupiny, jejímuž rozvoji investičně pomáhají i česko-slovenští miliardáři Daniel Křetínský a Patrik Tkáč, působil jako šéf franšízingu, a pokud bychom počítali i kurýry, nepřímo pod něj spadalo téměř tisíc lidí. Když bylo v této oblasti ve firmě vše nastaveno, začal se opět rozhlížet po nových výzvách.

V zásadě jen jako takový víkendový projekt si se sestrou otevřeli v Senici kavárnu, kde se vždy zastaví, když jede domů. „Původně jsme to měli ve třech s tím, že bude vše řídit náš kamarád, ale nefungovalo to. Nakonec jsme zůstali jen se sestrou. Z pohledu zisku je to směšný byznys, ale naplňuje mě, že se tam potkává celá naše rodina,“ usmívá se Nečas, který se nakonec do gastrobyznysu pustil i s Michalem Menšíkem.

Společně začali experimentovat v rámci investiční skupiny V-Sharp, kdy investovali do jednoho pražského baru a pomohli s rozjezdem několika franšízových konceptů. Nečas pak nahlédl také do venture kapitálové paže V-Sharp Ventures, kde Menšík investuje mimo jiné do nadějných startupů. A tam došlo k dalšímu osudovému setkání. Na stole se objevila možnost investovat do společnosti Lejaan, která vyrábí povlečení a stojí za ní mimo jiné bývalý fotbalista Marcel Gecov.

K investici nakonec nedošlo, ale mezi Gecovem a Nečasem to takzvaně kliklo. Marcel tehdy s dalšími bývalými profesionálními sportovci vymýšlel koncept moderního fitness centra, které bude na jednom místě zastřešovat všechny služby a aktivity, jež aktivní lidé hledají a potřebují. To Nečase, který si ke klasickým běhům ve volném čase postupně přidal půlmaratony i maratony, přirozeně zajímalo.

Navíc zjistil, že do Day1, jak se projekt Marcela Gecova, dalšího bývalého fotbalisty Bořka Dočkala a hokejisty Radima Vrbaty jmenuje, může přinést i potřebné byznysové zkušenosti. „Začal jsem pomáhat s marketingem a obchodem a vymýšleli jsme, jak by se dal celý byznys rozvíjet přes franšízový model, který jsem dobře znal,“ říká.

Letos v červnu Stanislav Nečas nastoupil do Day1 jako nový CEO, který má za úkol řídit celý provoz a potenciálně i další rozvoj. První pobočka v pražských Holešovicích se totiž rychle plní a je jasné, že u jedné nezůstane.

O co že přesně jde? „Je to fitness club s wellness aspektem. Zásadní je, že máte vše na jednom místě – kardio, intervalové tréninky, silové tréninky a také saunu s ledovou vodou, červené světlo, kryokomoru nebo lekce zaměřené na stretching, jógu, pilates či barre. Vše je postavené na komunitě, máme tu špičkové trenéry, fyzioterapeuty a další odborníky a důraz na výkon propojujeme s trendem longevity,“ líčí Nečas.

V Day1 chtějí, aby se lidé mohli o své tělo a zdraví starat komplexně. Je přitom jedno, jestli jste začátečník nebo vrcholový sportovec. Právě propojení různých světů je pro komunitní rozvojový aspekt důležité. „Ráno u nás trénují fotbalisté nebo hokejisté z nejvyšších českých i zahraničních soutěží, potkávají se tu s našimi dalšími členy. To sdílení zkušeností nebo třeba jen inspirace a motivace, kterou díky tomu dostanete, je největší benefit Day1,“ dodává výkonný ředitel projektu.

Gecov, Dočkal, Vrbata a několik dalších sportovců a investorů do něj vložili už vyšší desítky milionů korun. Na Nečasovi teď je, aby se naplnila první pobočka, které pojme několik set členů, a vše ekonomicky fungovalo. Zároveň už se připravují plány, kam by mohlo Day1 dál expandovat a jaký model se pro další expanzi zvolí. „Je to zase úplně jiný svět, než který jsem zažil třeba v projektech s Michalem Menšíkem,“ říká Nečas.

Brutálně nás to chytlo

Od zakladatelů Day1 má velkou volnost, zároveň se vzájemně neustále něco učí. Třeba že když Marcel Gecov řeší každý detail, každý materiál a chce mít vše ve špičkové kvalitě, je k tomu potřeba dát také ekonomické racio.

„V Dodu jsme jeli vše striktně podle tabulek s maximálním důrazem na výsledek. Tady je to volnější, kluci o byznysu vzhledem k tomu, odkud pocházejí, přemýšlí trochu jinak. Je to pro mě skvělá zkušenost a také velká výzva. Často říkám, že není nutné mít úplně každý detail na 100 procent. Pokud se zachová skvělá zákaznická zkušenost, může to být na 99 procent, pokud díky tomu jednomu procentu vyděláte tolik peněz, že můžete dál investovat do rozvoje a celý byznys posouvat,“ vysvětluje Stanislav Nečas.

A co dělá ve volném čase, když zrovna neřídí Day1? V holešovické ulici Osadní je i tak, jen jako zákazník u strojů, obvykle i se svoji partnerkou, se kterou trénují na Hyrox. „Narazili jsme na to relativně nedávno a brutálně nás to chytlo. Máme nastavený tréninkový plán a jednou za pár měsíců vyrážíme na závody. Byli jsme v Poznani, teď v Hongkongu a ještě se letos chystáme do Osla a Madridu. Baví nás to a motivuje nás se pořád zlepšovat,“ říkal Nečas ještě předtím, než vyrazili do Hongkongu.

Tam v závodě, který kombinuje běh a funkční silový trénink v přesně dané struktuře, kdy soutěžící absolvují osm úseků běhu na jeden kilometr, mezi nimiž vždy následuje funkční disciplína jako je veslování, tlačení a tahání saní, výpady se sandbagem nebo farmářská chůze, obsadili třetí místo ve své věkové kategorii. Celkově pak byli osmí ze všech šesti set párů.

Přivezou z Madridu první místo? „To nevím, ale výkonnostně jsem na tom ve svých pětatřiceti letech určitě nejlépe, co jsem kdy byl,“ usmívá se Nečas. Vedle samotných tréninků prý nejvíce dbá na regeneraci, ať už jde o fyzioterapii, masáže nebo třeba saunu. Dnes mu přitom stačí zajít do Day1 a má vše na jednom místě.

A taky hodně spí. „Snažím se, abych spal aspoň sedm nebo osm hodin. Začínám být kvůli tomu samozřejmě trochu nudný, protože chodím brzo spát a na večírky mě už moc neužije, ale naplňuje mě to,“ směje se. A už vyhlíží, kam za Hyroxem vyrazí v příštím roce.