V italských Benátkách právě probíhá jeden z celosvětově nejvýznamnějších filmových festivalů a ve středu zde mělo v rámci hlavní soutěže světovou premiéru očekávané pokračování komiksového hitu Joker: Folie à Deux. První recenze chválí herecké výkony Joaquina Phoenixe i Lady Gaga v hlavních rolích a potvrzují zvěsti, že jde z velké části o muzikál. Naneštěstí většina kritiků zatím dochází k závěru, že to není příliš dobrý film.

Než ovšem začneme procházet recenze na Folie à Deux, je potřeba si připomenout reakce na první snímek. Byly totiž poměrně chaotické. Joker překvapil – režisér Todd Phillips, jehož předchozí kariéru definovala komediální trilogie Pařba, přetavil původně komiksovou látku do zcela seriózního psychologického dramatu, který s žánrem ovládaným Iron Manem, Doctorem Strangem a Spider-Manem sdílel pouze jména postav a základní souvislosti. V zásadě znovu, snad i na vyšší úrovni, se mu podařilo to, co o dekádu dříve udělal Christopher Nolan s Batmanem.

Díky tomu se Joker stal prvním snímkem na motivy komiksu, který se nejen objevil v hlavní soutěži prestižního filmového festivalu, ale dokonce vyhrál hlavní cenu. Poměrně velký risk studia, kdy před globální premiérou a širokým uvedením uběhl více než měsíc, se tak skvěle vyplatil. Phillipsova ambiciózní novinka mezitím stihla posbírat i nadšené reakce některých novinářů a stala se z ní významná kulturní událost.

Vnímání filmu se ale časem začalo měnit. Nejdříve se začalo diskutovat o tom, jestli se nemůže stát nebezpečnou inspirací pro lidi v podobné situaci, jako je jeho hlavní postava, následovala očividná srovnání s Taxikářem a Králem komedie od Martina Scorseseho a kritické ohlasy byly čím dál viditelnější. Dnes má Joker status poněkud kontroverzního, byť finančně fantasticky úspěšného díla.

Ať už Zlatý lev z Benátek připadne komukoliv, Folie à Deux podobnou trajektorii následovat nemůže. Todd Phillips si to přitom dobře uvědomuje a tuto skutečnost zapracoval i do svého filmu, který se má vyjadřovat k tématům řešeným po uvedení prvního Jokera. Jeho pokračování Arthura Flecka alias titulního klauna doslova staví před soud.

Před ním ale titulní hrdina tráví dlouhé roky zavřený v ústavu pro mentálně choré, kde je většinu času zavřený sám v cele, propadá depresi a šikanují ho stráže. Věci se začnou měnit, když ho jeden z hlídačů přihlásí na muzikoterapii. Arthur se zde seznámí s jeho samozvanou největší obdivovatelkou Harleen „Lee“ Quinzel a oba spolu započnou velký, šílený, poněkud toxický, muzikálový milostný vztah. Nedlouho poté přichází série soudních slyšení – má se rozhodnout, zda je Arthur šílený, nebo nese za vraždy spáchané před několika lety plnou zodpovědnost.

Film samotný tuto otázku zprostředkovává pomocí kontrastu mezi realitou a převážně fantazijními muzikálovými čísly, kde se z Arthura stává Joker. Ještě důležitější otázkou ale je, zda si Joker zasloužil odsouzení za svoje provokativní hledání empatie k vraždícímu šílenci. Podle nemalé části kritiků se Phillips v Folie à Deux až úzkostlivě snaží přesvědčit, že ne. A to je velká chyba.

Pokračování totiž prý chybí neustálý pocit nepříjemného napětí a nebezpečí, kterým si první film diváky omotal kolem prstu. „Joker: Folie à Deux je možná ambiciózní a povrchně pobuřující, ale v základu je to příliš opatrné pokračování,“ píše Owen Gleiberman v recenzi pro Variety. „Phillips natočil film, kde Arthur je opravdu jen chudák Arthur; nedělá nic špatného a neohrožuje ničí morálku,“ dodává.

David Ehrlich píšící pro IndieWire je podstatně ostřejší. Režisér se podle něj rozhodl k umělecky velice odvážnému kroku, když podvrací očekávání publika i kritiky záměrně nudným a nezajímavým filmem. „Jeho snímek má dostatek odvahy na to, aby nenaplnil očekávání (a dostatek samolibosti na to, aby si užíval rostoucí frustraci, kterou tím vytváří), ale není ani zdaleka dostatečně promyšlený na to, aby místo nich nabídnul něco zajímavějšího,“ shrnuje Ehrlich. 

Obecně mezi řadou ohlasů převládá dojem, že muzikálovým číslům chybí kreativita, jakou by vztah Jokera a Lee potřeboval, zatěžuje je zvláštní retro výběr písní, příběh se příliš nevyvíjí nebo naopak nastává náhodně působící skok a talenty Lady Gaga nejsou dostatečně využity. Jelikož se zásadní část děje odehrává v soudní síni – Folie à Deux je podle všeho soudní drama stejně, jako je to muzikál – trávíme desítky minut propíráním toho, co řešil už původní film, a o hlavní postavě se dozvíme minimum nového. V nejslabší recenzi Vanity Fair stojí: „Je to až zarážející nuda, zbytečný procedurální příběh, který jako by pohrdal svým publikem.“

Novince se nicméně dostává i kladných recenzí a někteří ji označují za lepší, než byl první snímek. Nejčastěji přitom zaznívá chvála herectví Joaquina Phoenixe. „Phoenixův výkon je opět silný a strhující. Jeho genialita spočívá v tom, že nám na Arthurovi navzdory jeho ubohosti a vyšinutosti nemůže nezáležet,“ poznamenává Geoffrey Macnab pro The Independent. William Bibbiani zase v recenzi serveru TheWrap píše: „Na druhém Jokerovi je nejpůsobivější to, jak Phillips ochotně podkopává svůj vlastní miliardový trhák. Dívá se do nitra. Arthur se dívá do nitra. Snad se tam zaměří i diváci a budou se ptát, proč jim vůbec na Arthuru Fleckovi tolik záleží.“

Zajímavý je také vztah Jokera a Lee, který do značné míry reflektuje témata toxického fanouškovství nebo společenského vlivu slavných osobností či kulturních ikon. Pozitivní hlasy obecně vyzdvihují ochotu filmařů vydat se nečekaným směrem, technické zpracování, herectví (Lee v podání Lady Gaga je celistvá postava i přes relativně malý prostor, který dostane) i některé z předkládaných myšlenek.