Rehabilitace, kterou procházejí někteří pacienti po operaci mozku v Motole, nevypadá na první pohled příliš náročně. Spočívá prostě v tom, že lidé hledí do toho, co jim promítají brýle pro virtuální realitu. Někdy prostředí, do kterých je přenášejí, může vypadat prostě jako výlet autem. Jindy jako jezdicí schody v metru. Nebo pohybující se kostičky, které působí spíš jako optický klam. Zatímco u zdravého člověk takové obrazy nevyvolávají celkem žádnou reakci, lidem, kteří jsou po operaci nádoru v mozku, se na ně může koukat velmi nepříjemně – a přesto právě to jim v běžném životě může významně pomoct.

„Představte si, že byste měli stále ‚opici‘ – tak se můžou pacienti po zákroku cítit,“ vysvětluje Zdeněk Čada z motolské kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku. Právě on je zakladatel projektu, který využívá software 3D virtuální reality vyvinutý speciálně pro léčbu mozkových nádorů. Mluví o operaci konkrétního typu nádoru, poblíž kterého, pokud jej lékaři chtějí z mozku pacienta odstranit, musejí přerušit nerv, jenž přivádí informace z vnitřního ucha, tedy o tom, jak se člověk pohybuje.

Pokud do mozku proudí údaje jen z jednoho ucha, můžou lidé kromě nevolnosti – podobné stavu po opilosti – také padat na stranu. Někdy nemůžou vůbec vstát. Nebo třeba i otevřít oči v prostorách a situacích, které jim přivozují závratě. Což může být kromě jízdy autem na místě spolujezdce i samotné řízení, jízda po schodech nebo například i chůze v obchodním centru.

Pokud si však lidé takové pohledy ve virtuální realitě trénují, a to třeba i před samotnou operací, podle odborníků jim to pomáhá. I když je trénink pro ně podobně nepříjemný, jako kdyby zažívali situaci v normálním světě.

Foto: CzechCrunch

Zuzana Balatková, vedoucí dospělé části otoneurologické ambulance

„Neznamená to, že software jde použít jen u tohoto onemocnění. Do budoucna má velký potenciál v rehabilitačních procesech u pacientů s rovnovážnými problémy, kteří třeba nechodí na operace, ale setkáváme se s nimi v jiných ambulancích. Své využití má ale i jinde,“ popisuje lékařka Zuzana Balatková, vedoucí dospělé části otoneurologické ambulance motolské nemocnice.

Supermarket syndrom a jiné problémy

Motol virtuální realitu jako prostředí pro rehabilitaci při operacích mozku zkouší. S projektem začal na konci roku 2017, kdy se spojil s českou technologickou společností Prozeta, která s ním software připravila. Ve firmě jej dostal na starosti velmi mladý vývojový tým – Daniel Purš a Jakub Všetečka, jimž oběma bylo tehdy 16 let.

Skoro rok na softwaru pracovali a vylepšovali ho, než se dostali ke kontaktu přímo s pacienty. „Když jsme pak viděli, jak na něj reagují, opravdu jsme byli překvapeni, co to s nimi dělá,“ popisuje Všetečka.

„Tady se podařilo zachytit trend zcela na počátku. A dnes se dá říct, že práce Motola a Prozety je vzorem i pro jiná pracoviště,“ popisuje Jan Plzák, mimo jiné přednosta kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku v Motole.

Druh nádoru, po jehož operaci se projekt používá, je poměrně vzácný. Dosud tak virtuální realitu pro pomoc se svými problémy využilo 30 pacientů, což je zhruba třetina těch, kteří se tu s problémy potýkají. Ročně lékaři v Motole odoperují dalších 30, zhruba třetina z nich léčbou následných problémů ve virtuální realitě prochází také. Jejich počet ovšem podle Balatkové mírně stoupá.

Foto: FN Motol

Virtuální realita, která v Motole pomáhá, může napodobovat běžný svět, ale také být abstraktní.

Ti, kteří se s virtuální realitou nesetkávají, slouží jako kontrolní skupiny – lékaři tak projekt můžou validovat a zjistit přesná data, jak je vlastně účinný. „Budeme se snažit aplikovat virtuální realitu i u jiných nádorů,“ říká Čada. A pak i u dalších problémů.

Nejen to. Díky tomu, že nasazení brýlí od pacientů nevyžaduje vlastně žádný pohyb, můžou s takovou formou rehabilitace začít třeba hned druhý den po operaci – ještě v době, než se vůbec postaví na nohy. Systém v mozku je už v tu chvíli stimulovaný, popisuje Balatková.

Hodně pacientů se závratí mívá i psychické potíže, dodává Čada. „Je otázka, co bylo dřív. Ale často bývají ze závratí úzkostní nebo můžou mít až poruchu depresivního charakteru. I s tím se dá ve vývoji softwaru pracovat,“ doplňuje a vyjmenovává další možnosti – starší pacienti s demencí a další, kteří potřebují vylepšit poznávací funkce. Pro ně se dají vytvářet v realitě schované za brýlemi jednoduché úkoly, jež pomáhají udržovat mozek v kondici.

Velká část prostředí virtuální reality přitom napodobuje to reálné. Tak by to mělo být i v jednom z plánů Motola a Prozety, jímž je vyvinout prostředí obchodu: to kvůli takzvanému Supermarket syndromu.

„Pacienti často udávají, že jim velmi vadí, když přijdou do obchodního střediska, kde je spousta lidí, regálů a zářivky. Prostředí obchodu je pro nás extrémně zajímavé. Dá se v něm nadefinovat spousta různých faktorů. Množství zboží v regálech, homogenita či různorodost,“ popisuje s tím, že problémem pro pacienty může být třeba jít podél regálu s čokoládami, kde se střídá zboží ve výrazných červených a modrých obalech.

Virtuální realita se do českého i zahraničního zdravotnictví v posledních letech výrazně promítá. Konkrétně na domácím trhu ji pro rehabilitaci používá například VR Medical, pro trénink zdravotníků i pro pomoc seniorům pak Virtual Lab. V Česku vznikl i film, který pomáhá vypořádat se s depresí.