Kdepak obří draci, elfí království a nemrtví rytíři. Spíš přerostlý mluvící sumec, bažiny amerického jihu a přízrak z alabamských legend, který unáší děti jako Polednice. Novinka South of Midnight nabízí dost jiný typ fantaskního světa, ale o to víc překvapí. Připočtěte si bluesovou hudbu a vizuál jak z animovaného filmu a máte hru, která si i přes pár zádrhelů zaslouží pozornost.

Hlavní hrdinka Hazel v ní po boku přátelského (a někdy pěkně oprsklého) sumce putuje močály a lesy za svou zmizelou matkou, kterou odnesla povodeň. Během toho odhaluje kouzla a čáry, ve stínech žijící tajemné bytosti a pravdu o svém původu. Zjišťuje, že některé povídačky z dětství jsou skutečnější, než si myslela, a jsou doslova vetkány do života místních.

To je ve výsledku i hlavní herní náplň. Hazel v sobě objeví magické schopnosti, kdy dokáže využívat pro jiné neviditelná vlákna k rychlému pohybu nebo při boji se stínovými démony. Po cestě tak rozplétá jednotlivé historky, o kterých si lidé v bažinách dlouhé roky šeptají. Pomáhá zacelit rány a zahnat příšery, které mají ale někdy úplně jinou podobu, než čekala.

Foto: Compulsion Games

+10

South of Midnight není o žádné epické záchraně světa ani o vyvolené dívce, která musí spasit svět. Hra dává důraz na menší, ale o to konkrétnější a nakonec i silnější témata, jako jsou celoživotní výčitky, skrývání vlastních problémů před blízkými… a hlavně význam rodiny. Ať už logicky v příběhu samotné Hazel a její matky, nebo v jednotlivých mýtech a jejich rozplétání. Jak moc se můžeme na své blízké spolehnout? Je krevní pouto opravdu tak důležité? Proč žijeme ve světě, kde milující rodiče přicházejí o své děti a naopak jiní ty své s pálenkou v ruce bijí?

Na každém kroku na vás dýchne atmosféra jihu Spojených států. Bažiny plné komárů a polorozpadlých chatrčí jsou málem i přes televizi cítit shnilým dřevem. Pohádky o strašidlech, která kradou děti, nebo o přerostlém aligátorovi zase působí jako skvělá alternativa k barevným disneyovkám, jež jinak plní kinosály. Chudoba a otrokářská minulost jsou představeny přirozeně jako něco, na čem Amerika taky bohužel vyrostla.

To vše je poměrně přímočaré, hra vás vede téměř koridorem plným jednoduchého šplhání, plachtění nebo běhání po stěnách, jež jste už pravděpodobně v mnoha jiných titulech viděli. Jenže je tu taky grafika a naprosto skvělá, neotřelá hudba, která zhruba dvanáctihodinovou akční adventuru odlišuje od jiných.

South of Midnight je záměrně stylizovaná hra, která necílí na hyperrealistický vzhled. Místo toho má vizuál podobný stop motion animákům, kdy se některé postavy či zvířata pohybují jakoby trhaně. Většinou to vypadá dobře, občas ale záseky působí spíš nechtěně a jako chyba (což klidně může být realita, protože hra byla v recenzní verzi bez některých oprav). Každopádně pokud by v někom animace vyvolávala rušivé dojmy, vždy si může zapnout plynulejší režim. Jen se pak ochudí o jistou výjimečnost hry.

Druhá zmíněná složka je ale všudypřítomná, a sice hudba od Oliviera Deriviera, který stojí třeba i za výborným soundtrackem k oběma dílům A Plague Tale. Často tu využívá trubky, chraplavý zpěv nebo sbor. Chvílemi si tak přijdete jako v zakouřeném jazzovém doupěti v New Orleans – a přitom u toho uhýbáte útokům obřího opeřence, jakési variace na pověsti o vlkodlacích.

Menší vadou na kráse je ještě určitá repetitivnost v bojích s řadovými nepřáteli. Stačí si osahat mechaniky hry a poměrně rychle zjistíte, jak je zvládnout bez mrknutí oka. Naštěstí je ale ozvláštňují střety s bossy v podobě bytostí z jižanského folklóru, kdy v podstatě každý z nich má i nějaký hlubší význam a není to jen přerostlý obr, který vám holt zkřížil cestu. South of Midnight určitě není výzva. Pokud se ale budete soustředit na vizuální stránku, hudbu a vyprávění příběhu, její jednoduchost vám vadit nejspíš nebude.

Studiu Compulsion Games, které má za sebou například spíš vlažněji přijatou hru We Happy Few, se povedlo posunout zase o něco výš. Od roku 2018 spadají pod křídla Xboxu, a tak je i South of Midnight součástí předplatného Game Pass. Kromě téhle konzole hra vyjde 8. dubna i na počítačích, a co je velmi příjemný bonus: má kompletně českou lokalizaci.