Mám se skvěle. Tak začíná rozhovor s Yemim A.D., který je v době, kdy spolu mluvíme, v České republice, ale hned na úvod zmiňuje, že se blíží jeho přesídlení do Spojených států. Má tak za sebou několik intenzivních dnů, během kterých se snaží dle svých slov zpacifikovat vše, co je na domácí půdě třeba. Za Atlantikem má totiž tentokrát v plánu zůstat delší dobu, minimálně do konce letošního roku. Bude se tam věnovat rozvoji úspěšné iniciativy Moonshot Platform, se kterou nyní může začít dělat velké věci. Mimo jiné také díky šesti set tisícové podpoře od Nadace Avast.

Yemi Akinyemi Dele bude většinu času trávit v New Yorku. Přímo na Manhattanu působí tým, s nímž na platformě Moonshot začal spolupracovat. Podle potřeby tak bude pendlovat mezi Prahou a Velkým jablkem a na konci roku uvidí, co bude dál. Na delší časový horizont pro něj nemá cenu plánovat.

Digitální hnutí Moonshot Platform letos v létě představilo svůj záměr najít a spojit mladé talentované inovátory a vytvořit globální síť zabývající se aktuálními problémy dneška prostřednictvím soutěže Moonshot Awards. Od srpna až do konce září mohou zájemci, kteří cítí potenciál stát se součástí Moonshotu, přihlašovat své projekty. Finalisté se sejdou v polovině listopadu v New Yorku, kde jim budou v několika kategoriích udělena ocenění a rozdělí se mezi ně sto tisíc dolarů.

„Je to pro ně jedinečná příležitost, jak získat významnou podporu a uznání a navázat smysluplná spojení se zkušenějšími a úspěšnými kolegy. A je to příležitost i pro celý svět, jak najít a využít nápady mladých mozků, které jsou příslibem udržitelnější a spravedlivější budoucnosti,“ říká k nové iniciativě platformy Moonshot Yemi A.D.

V posledním rozhovoru pro CzechCrunch v březnu roku 2019 jste zmiňoval, že pro vás v nadcházejícím období budou důležitá témata jako rovné společenské hodnoty, udržitelnost a klimatická změna. Přijde mi zajímavé, jak se na to podařilo navázat právě s digitálním hnutím Moonshot, kde se všechny zmíněné body prolínají. Jaký dojem z toho máte vy, když se za tím ohlédnete?
Určitě je to zajímavé a je skvělé, že je v tom taková konzistence. Už v té době jsem totiž poměrně intenzivně řešil svoji rozpolcenost mezi světem komerce a filantropie. Svou kreativitou jsem úspěšně naplňoval KPIčka korporací, ať už prostřednictvím reklamních kampaní, nebo experience designu. A v mezičase jsem pracoval na projektech s mladými lidmi, zejména v oblasti dosažitelnějšího kvalitního vzdělávání, například v Nigérii, Indonésii, ale i v Česku. Také jsem spolupracoval s různými asociacemi, které pomáhají dětem s psychickým i fyzickým postižením. A v tom pendlování mezi dvěma světy jsem začínal cítit, že se mi naplňuje pohár.

V jakém smyslu slova?
Myslím v tom, co ještě můžu dělat. Cítil jsem, že se začínám opakovat. Navíc mám předsevzetí, že se každý rok naučím novou věc a v roce 2019 jsem začal vnímat, že mě to více táhne k nějakému reálnému společenskému dopadu a k filantropii. A když se za těmi posledními roky ohlédnu, jsem šťastný, že jsem se na tuhle cestu dal. Pandemie mi totiž dala příležitost změnu provést s mnohem větší razancí a měl jsem pro ni také víc prostoru a času. Také mi díky ní došlo, jak moc je potřeba, aby víc lidí přesunulo svou pozornost a energii do sociálních inovací a řešení problémů, s nimiž se lidská populace potýká.

Je pravda, že ne každý se k tomu odhodlá…
Právě. Většina z nás stojí na straně, kde problémy vznikají a málokdo si stoupne na tu, kde se mohou reálně řešit. Ale zakopaný pes je v tom, že si spousta lidí řekne, že daný problém řešit nebude, protože od toho jsou tady přece jiní. Jenže pokud je někdo v pozici, která mu umožňuje aspoň trochu pomoci, měl by se zapojit.

Postupně se tedy začalo rodit digitální hnutí Moonshot. Jak dlouhá doba uplynula od prvních zárodků nápadu k jeho realizaci?
Delší dobu jsem měl sen, že bych chtěl svoje filantropické projekty dělat systematičtěji. Vždycky jsem někam přiletěl, s dětmi si vyměnil spoustu pozitivní energie a byla z toho ohromná radost. V těch možnostech, které jsem měl, jsem udělal maximum a bylo mi jasné, že nemusím hned zachraňovat svět, že i malá kapka společně s dalšími vytváří oceán. Ale i tak jsem chtěl začít tuhle činnost dělat systematicky.

Zlom přišel díky vesmírné misi dearMoon, což bylo na přelomu roku 2018 a 2019. Zjistil jsem, že osm umělců z celého světa má možnost se jejím prostřednictvím dostat do vesmíru na palubě rakety Starship. Že dostanou šanci být součástí doposud největší mise, kterou v tomhle století lidstvo uskuteční. Rozhodl jsem se tedy přihlásit a dostal jsem se z jednoho milionu uchazečů do úzkého okruhu tvořeného dvacítkou umělců z celého světa.

Odtud tedy pramení i název iniciativy, jelikož právě let na Měsíc byl akcelerátorem vašich filantropických aktivit?
Ano, protože když jsem se začal víc zajímat o to, proč chce japonský miliardář Yusaku Maezawa umělce do vesmíru vyslat, zjistil jsem, že věří, že právě různorodí tvůrci jsou zdrojem sociálních inovací. Zároveň mohou svým uměním inspirovat ostatní lidi k tomu, aby svět obraceli k lepšímu. Právě on ve mně aktivoval myšlenku, kterou jsem v sobě už dlouhou dobu měl. A když v roce 2020 přišla pandemie, došlo mi, že je ten správný čas začít konat.

Měli jsme naplánovanou spoustu událostí, ale najednou se všechno zastavilo. S velkou změnou jsem nemohl čekat až na cestu do vesmíru, protože tehdy nebylo vůbec jisté, jestli vůbec nějaká bude. Na začátku pandemie jsme měli všichni strach a já si řekl, že je potřeba nějak přispět ke společenské aktivaci.

Věci se tedy daly do pohybu v roce 2020?
V březnu 2020 jsme uspořádali společně s Deloitte a s Milanem Šemelákem a Vítem Šubrtem z Unicorn Attack první online konferenci Antipanic. Přivedli jsme dohromady odborníky, kteří přinášejí řešení na to, jak reagovat na krátkodobé i dlouhodobé krize. A viděli jsme, že to má smysl, že je velká síla v tom, když se sejde více lidí kolem jednoho stolu – byť virtuálního – diskutují a snaží se přijít s nějakým řešením. Šlo o první virtuální konferenci na takové úrovni široko daleko a díky jejímu úspěchu a podpoře Aspen Institutu či České spořitelny jsme si mohli dovolit náš projekt představit v Americe.

Čím byla Amerika z hlediska společenských problémů jiná?
Do Ameriky jsme Moonshot přišli představit krátce poté, co došlo k vraždě George Floyda, takže se tam hodně řešila policejní brutalita a rasová otázka. Já sice rád pomáhám v Česku, protože se tady cítím doma, ale mrzí mě, že téma rasové nerovnosti se u nás zametá pod koberec. Češi mají pocit, že tu nejsou rasisté, nikdy u nás nebylo černé otroctví, takže se tímhle tématem nechtějí zabývat. Ale pro mě to je hodně osobní a myslím si, že když chce člověk něco měnit, je důležité vycházet právě z osobních pohnutek. I v této souvislosti byla pro mě skvělá příležitost jít a s naší platformou zkusit něco rozhýbat v Americe.

A to se povedlo?
Ano, podařilo se nám dát dohromady významné řečníky, mezi nimiž byla například Madeleine Albrightová, kongresmani, lidé z uměleckého světa… Vznikaly další velké události, díky kterým jsme se od Antipanic a Moonshot by Aspen konferencí dostali až k vytvoření Impact Reportu, jehož součástí jsou i průzkumy týkající se kvality státní správy, efektivity, mentálního zdraví dětí – v tomto případě se průzkumu zúčastnily tři tisíce rodin napříč celou Amerikou.

Firmy začaly díky naší iniciativě získávat podporu různých organizací, začali jsme propojovat inovativní podniky, pomáhali jsme jim shánět peníze nebo mentorship. A také jsme začali dávat prostor mladým lidem, protože jsme čím dál tím víc začali vnímat, že právě oni mohou celospolečenskou změnu urychlit. Na rozdíl od seniorních šéfů velkých firem se totiž nebojí pojmenovávat věci pravými jmény.

Z čeho, co jste v Moonshotu dosud dělali, máte největší radost?
Myslím si, že to nejzajímavější a nejpřínosnější je propojování. Peníze jsou důležité a vím, že to možná bude znít legračně, ale pro kvalitní projekty je jich vždycky dost. Peněz je totiž v systému hodně, a když přijdete s dobrou inovací, není problém je získat. Problém je naopak v uzavřenosti oborů a organizací. Společenská inkluze je hodně malá, takže když umožníme, aby názory a nápady z jedné oblasti prosákly do jiné – i když do ní zdánlivě nepatří – může to rozšířit obzory a posunout věci kupředu.

Můžete uvést nějaké příklady, kdy se vám to podařilo?
Podařilo se nám propojit různé neziskové organizace s firmami. Moc si třeba vážím toho, že jsme dopomohli spojení T-Mobile s organizací Nevypusť duši, která se zaměřuje na mentální zdraví – v našem ekosystému šlo o skutečně unikátní počin. Nebo se nám podařilo najít investora pro školu kreativní budoucnosti FLOW a pro český startup Encubate, který vzdělává budoucí startupisty. Jak už jsem říkal, právě tohle propojování je to nejcennější, co dokážeme. Zapojujeme do sebe systémy, které jsou oddělené.

Přitom by člověk řekl, že k tomu organizace a instituce dojdou tak nějak přirozeně samy.
Bohužel v dnešním přebyrokratizovaném světě často narážíme na bariéry, které znemožňují inovativnímu projektu nebo neziskové organizaci dostat se k penězům. Také je pro ně těžké propojit se se subjekty působícími v úplně jiném odvětví. Příklad, který mě moc baví a který krásně ukazuje, jak důležité je propojování odborníků z různých oborů, je vznik firmy Ullmanna. Počin, který dnes již přesáhl české hranice, odstartovalo setkání kodéra s člověkem, který obdělává pole. Společně vymysleli stroje, které plejí pole mnohem rychleji, s mnohem menšími náklady. A navíc dokáží odlišit plevel od plodiny.

Moonshot nedávno získal 600 tisíc dolarů od Nadace Avast. Proč se podle vás k této podpoře rozhodla?
Myslím si, že šlo o kombinaci více faktorů. Celé jednání s Nadací Avast bylo navíc hodně výjimečné. Fundraisingu se věnuji již nějakou dobu, díky čemuž jsem potkal různé typy týmů. Co se partnerů z korporátního světa týče, na ty máme v Moonshotu ohromné štěstí, protože jsou dostatečně svobodomyslní a odvážní na to, aby nás podpořili. Ve filantropickém prostoru, kde působí nadace, jsme ale často naráželi na zkostnatělé jednání a otázky připomínající vleklou prověrku ze starých časů.

V případě Avastu byla rétorika jiná?
V Avastu se nás ptali, jakou máme vizi, o co nám jde a proč si myslíme, že právě my to zvládneme vybudovat. Ptali se, jak moc je pro mě Moonshot osobní. A to byla hudba pro moje uši – otázky, na které umím odpovědět. Inkluze a diverzita jsou pro mě nesmírně důležitá témata, protože jsem se narodil v komunistických 80. letech v Liberci a protože můj malý brácha má Downůw syndrom.

Kromě toho, že v Avastu vnímali můj osobní přesah, také viděli, že jsme postavili funkční digitální řešení, podařilo se nám propojit českou a americkou společnost, přinesli jsme východisko pro různé problémy na dvou kontinentech, a i když to celé bylo těžké na začátku jakkoliv vyčíslit, na konci jsme měli hmatatelné výsledky. Takže jim dávalo smysl nás podpořit.

Co vám finanční injekce od Nadace Avast umožní?
Šest set tisíc dolarů je na české poměry velkorysá podpora, ale na globální úrovni budeme muset dalších šest set tisíc vybrat jinde, abychom mohli naplnit cíle, které jsme si vytyčili. Rozhodně teď nebudeme sedět se založenýma rukama a dva roky žít z toho, co jsme dostali. Teď naopak všechna práce začíná. V Avastu nám dali úžasný odrazový můstek a díky nim teď můžeme najmout lidi, začít pracovat na lepší infrastruktuře a přijít za dalšími donátory a ukázat jim tuhle významnou podporu a důvěru, kterou nám Avast dal. Pak se důvěra totiž snáze získává i u dalších entit.

Přidal se k podpoře Moonshotu někdo další?
Ano, už se nám podařilo získat dalších 200 tisíc dolarů. Část od amerického programu Google for Startups a pak od individuálních donátorů, kterým říkáme patroni. Jedním z těch větších je Taavet Hinrikus, první zaměstnanec Skypu a zakladatel finančního portálu TransferWise. Dal nám velkou důvěru a podpořil nás dalšími 50 tisíci dolary ročně na následující dva roky.

Podpořil nás ještě jeden startupista, Shegun Otulana, který je původem z Nigérie a nyní žije v Americe v Birminghamu. Filantropie je nedílnou součástí života celé jeho rodiny. V současnosti se například snaží pozvedávat znevýhodněné komunity v Americe tím, že skupuje domy v celých částech města, pronajímá je lidem, kteří mají už jenom kvůli barvě pleti nižší šanci získat úvěr na bydlení, a umožňuje jim, aby si je v budoucnu mohli odkoupit do osobního vlastnictví.

Jak vnímáte, že se vám po poměrně krátké době daří spojovat lidi, kteří se věnují celospolečensky prospěšným činnostem?
Mám z toho velkou radost. Hlavně se najednou nepotkávám s managementem, ale přímo se zakladateli různých společností, s lidmi, kteří úspěšně realizují svou vlastní vizi. A dnes jim nejde jen o to vydělat víc peněz, protože už mají vyděláno, ale chtějí, aby jejich investice a energie prospívaly celým komunitám, aby pomáhaly řešit stávající problémy. Někdo řeší aktuální ruskou válku na Ukrajině, jiný klimatickou změnu, další snižování nerovností. A všechno jsou to lidé, s nimiž mě moc baví spolupracovat.

Zmiňoval jste, že šest set tisíc dolarů od Avastu poslouží jako odrazový můstek pro plánované aktivity. Můžete je trochu rozvést?
Nyní před sebou máme první tři aktivity, protože se chceme posouvat postupně. První je ocenění Moonshot Awards, mezi jehož výherce rozdělíme sto tisíc dolarů a akcelerujeme tím tak jejich rozvoj. V půlce listopadu uspořádáme v New Yorku na skvělém místě, které ještě nemůžu prozradit, předávání cen v pěti kategoriích: Moonshot Idea, Moonshot Startup, Moonshot Learning, Moonshot Borderless a Moonshot Emergency Response.

První bude pro mladé lidi od 15 do 25 let, kteří se do ní mohou přihlásit s jakýmkoliv nápadem. Další budou oceňovat organizace, které mají například funkční projekt nebo prototyp, zaměřují se na budoucnost učení, na pomoc uprchlíkům a komunitám původních obyvatel. Poslední kategorie je odpovědí na současný fenomén, kdy lidé pomáhají jako nikdy v historii.

Čím to podle vás je?
Umožňují to právě digitální technologie, které změnily způsob, jakým přistupujeme k charitě a také změnily kulturu pomáhání jako takového. Cesta k němu se neskutečně zjednodušila a tohle zjednodušení odkrylo, jak jsou lidé ochotni pomáhat. Právě poslední zmíněné ocenění by mělo dát prostor těm, kdo staví pomyslné koleje a komunikační kanály pomoci. Ať už je to krize způsobená válkou nebo tornádo na Moravě, chceme, aby se pomoc k lidem dostala rychleji a aby byla lépe zacílená.

Další dvě plánované aktivity jsou jaké?
Další je Moonshot Festival. Ten první proběhne ve stejnou dobu, kdy se budou konat Moonshot Awards. Přivezeme na něj řečníky z různých oblastí a připravíme zajímavý program, během kterého budeme moci natočit krátká videa s výherci jednotlivých kategorií. Jejich vizi tak budeme moci šířit na globální úrovni. Na jednom místě se navíc setkají sponzoři, investoři i šéfové korporací, kteří by mohli systémy mladých lídrů využít ve svých firmách. Výherci pak po tom, co budou mít na svých projektech už něco odpracováno, odjedou na pětidenní kemp. Na něj pozveme mentory ze všech koutů světa, projekty s nimi budeme řešit a budeme se jim snažit pomoci v dalším posunu.

Zní to jako něco, pro co je potřeba spousta lidí. Jak vlastně vypadá současný Moonshot tým?
Moonhost je subtilní, ale je na nás napojených víc organizací a každá z nich se věnuje určité části projektu. Každý z nás zároveň sedí na jiném konci světa a já se všechna působiště snažím objíždět. I z toho důvodu se nyní stěhuji do Ameriky, abych mohl dohlížet na tamější tým. Dali jsme se tam dohromady s agenturou Soze, která se věnuje ryze projektům s celospolečenským dopadem – mají za sebou aktivity v rámci Black Lives Matter nebo v rámci kampaní na rovnost pohlaví a násilí ze zbraní. Stále ale sháníme nové lidi na různé pozice, momentálně jsou pro nás nejdůležitější ty leadershipové, jak v projektovém řízení, tak ve fundraisingu.

Na závěr se musím zeptat, jak to vypadá s vaším letem na Měsíc?
Let se má uskutečnit už v roce 2023 – to je oficiální informace. Ale tipnul bych si, že se mise odsune. Když totiž sledujete SpaceX a proces testování rakety, dojde vám, že jde o jednu z největších technologických inovací v dějinách lidstva, která se nedá uspěchat. A nejen SpaceX si od rakety hodně slibuje. Stejně tak i NASA do ní vkládá hodně nadějí, jelikož si ji chce půjčit na další přistání na Měsíci. Jde tedy o zlomový moment a není jednoduché překonat překážky v podobě velikosti a rychlosti, které musí raketa dosáhnout. Zatím je tak mým cílem zůstat zdravý a fit, abych i nadále procházel všemi zdravotními prohlídkami.

I když jsem moc vděčný za to, že jsem se probojoval do užšího výběru, mám z toho celého velký respekt. Jednak vidím, že další lidé, kteří mají šanci se do rakety dostat, jsou úžasné osobnosti, které sledují miliony lidí z celého světa. Zároveň jde o misi, která jde na hranice lidských možností. Doufám tedy, že vše dobře dopadne a že už se brzy dozvíme, kdo nahoru poletí. Myslím, že tenhle rok by se to mělo rozseknout.